REPORT

 

Report z Climaxu od Romana

Nebudu chodit kolem horké kaše, prostě sobotní Climax se povedl na výbornou. Nebo aby se neřeklo, výbornou s malým mínusem. Resident Chris Sadler měl za svého hosta skvělého Justina Robertsona a ten svoje fanoušky nešetřil. Samotný Chris Sadler si vysloužil snad ještě vřelejší přijetí a téměř dokonalý pocit z akce, alespoň co se hudební stránky týče, podtrhla a sečetla DJka E-Lite. Škoda jen, že právě při jejím setu kolaboval zvuk.

 

Těžko říct, co se dělo před mým příchodem do ještě poměrně prázdné Roxy, kdy dosavadní návštěvníky tvořili hlavně rozveselení cizinci. Zvuk v té chvíli byl přinejmenším divný. A za to také to mínus z úvodu. Namísto zajímavých melodií a tu a tam vokálů v podání desek od E-Lite, jsem slyšel pouze dusavý rámus, který bez problémů překřičela pod balkonem stojící skupinka Angličanů. Toto trvalo minimálně posledních 45 minut hraní čím dál známější a populárnější ostravské DJky. Já osobně jsem z toho příliš neměl. Tu a tam se ale z hluku návštěvníků nějaká ta zajímavá melodie vyloupla a tak kdyby v tu chvíli všechno fungovalo, tak jak mělo, Roxy by zažila hned na úvod sobotní noci velmi kvalitní houseový set.

Krátce před půlnocí se zvuk poměrně rychle stabilizoval a byl na svém standartu. Pro někoho stále špatně, pro mě vcelku OK. Nad gramofony se rozsvítila dvě ostrá žlutobílá bodová světla a to znamenalo jediné – práce se chopí Chris Sadler. Netrvalo to dlouho a již plný parket zcela odvázaných tanečníků byl jeho. Hrál energicky, groovy, spousty synth zvuků a podmanivých basových linek. Pumpující beaty a ostré hi-haty jeho houseového setu dokonale korespondovaly s tím, co všichni v tu chvíli chtěli slyšet. Zazněly známé skladby a ještě známější motivy v nejrůznějších cover verzích. Namátkou Wave Lab – Exceptional v remixu Olava Basoskiho, Chris Kaesel & Antoine ClamaranAtomic Control anebo skvělý cover No Good For Me, tentokrát od Masif DJs. Chrisova první hodinka utekla jako voda a i když jsem se těšil na Justinovo vystoupení, tak nějak mi byl líto, že Chris už odchází. Však on se ještě vrátí…

Ani o minutu navíc nenechal Justin Chrise za mixážním pultem a všichni byli zvědaví, co si pro nás tentokrát připravil. Jelikož je Justin u nás skoro jako doma, nikdo se asi neobával o to, že by jeho set mohl nějak nudit nebo že by byl překvapením. Na Climaxu byl už počtvrté a u nás celkově potřinácté. Opravdu hodně vysoké číslo a i po jeho sobotním výkonu se nezdá, že by se našemu publiku omrzel. Dvě hodinky, které měl Justin k dispozici, by se daly rozdělit na dvě části. V té první volil spíše syrovější a tvrdší skladby. Nuda to ovšem nebyla. Justin je velmi citlivě vyvažoval skladbami s neskutečně originálními zvuky, které bych, kdyby to šlo, zarámoval a pověsil na zeď výstavní síně. Někomu by se možná mohla zdát atmosféra v té chvíli lehce povadlá, ale já osobně si dokonale užíval každičký zvuk. V druhé polovině jeho setu proudila parketem Roxy neskutečně horoucí atmosféra. Justin volil jednu našláplou desku za druhou, lidé pařili a že jich na Justina přišlo poměrně dost. Osobně jsem měl dojem, že Justin byl poněkud více klidnější. Pamatuji si ho z letošních Svojšic, kdy mnohem více komunikoval s lidmi a svůj set si také více užíval, ale je to pan DJ a i když třeba neměl zrovna chuť pařit s námi, na jeho hudbě to nebylo znát.

Deset minut přídavek a za gramofony byl zpátky Chris Sadler. Tam, kde před dvěma hodinami skončil, tam teď po třetí ráno navázal. Spolu s ním a jeho energickou hudbou se mezi lidi vrátila i bouřlivá atmosféra, která u Justina přeci jen nebyla tolik vidět, přestože se lidi u jeho hraní velmi slušně bavili. I když mnoho desítek jedinců klub opustilo, asi z důvodu přechodu na letní čas a tím pádem kratší noci, tak to stále na parketu vřelo. Určitě tomu tak bylo i poslední hodinku party, kdy se za gramce vrátila E-Lite, ale to já už byl svými silami dávno na dně a tak mi nezbylo, přes veškerou lítost, Roxy pro tuto noc opustit. Ale příště si E-lite ujít nenechám, hraje skvěle.

Parádní mejdan dokonale podtrhovala videoprojekce na osmi prostorných plochých obrazovkách a po delší době se bylo skutečně na co koukat. I po světelné stránce to byl v určitých momentech neskutečný mazec. Dík patří také lidem, kteří přišli v hojném počtu. Jen tak dál a za měsíc se zase uvidíme.

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016