REPORT
Report z koncertu Front 242 od Myclicka
Tak uĹľ koneÄŤnÄ› vĂm, jak to v tom pekle vypadá... ÄŚerno kam se podĂváš a ti, co zlobili, se lišili jen nášivkami svĂ˝ch mundĹŻrĹŻ – jeden tu byl za KMFDM, druhĂ˝ za NIN, (safra, jak otoÄŤit to N?) vÄ›tšina však za Front 242. Oblaka kouĹ™e, stroboskopy z nichĹľ bolĂ oÄŤi, o kterĂ© ale stejnÄ› za chvilku pĹ™ijdete, jen co se budete smaĹľit v kotli. A tam to skuteÄŤnÄ› vĹ™elo – "Im Rhythmus Bleiben!" Ĺ™vali teÄŹ ti ÄŤtyĹ™i ÄŤernokněžnĂci nahoĹ™e, "Im Rhythmus Bleiben!" jejich oddanĂ sluĹľebnĂci dole a hrozivÄ› k tomu mávali rukama nad hlavou. A vĂte, co je ze všeho nejhoršĂ? MnÄ› se tam lĂbilo a tak vás zvu na exkurzi...
Že vám to v červnu nevyšlo? Máte druhý pokus!
Na to rannĂ dilema pĹ™ed patnácti lety si pamatuji ještÄ› dnes... Vezmu si na cestu do práce do walkmana kazetu (ano, o formátu MP3 jsme ještÄ› vĹŻbec nemÄ›li ponÄ›tĂ) s názvem 05:22:09:12 Off a nebo tu 06:21:03:11 Up Evil, jejichĹľ kaĹľdĂ© ÄŤĂslo jsem si pár dnĹŻ pĹ™edtĂm poctivÄ› na obal z propisotu vytlaÄŤil? AÄŤkoliv vyšly ve stejnĂ©m roce, pomÄ›rnÄ› se lišily, spojoval je však i na tehdejšà pomÄ›ry pĹ™epychovĂ˝ zvuk a pĹ™estoĹľe nÄ›mÄŤinu bytostnÄ› nesnášĂm, na to chladnĂ© "zwei-vier-zwei" jsem se uĹľ zase strašnÄ› těšil. Ti kluci z Belgie byli tak zatracenÄ› originálnĂ! S refrĂ©ny, kterĂ˝m bylo i v tĂ© zmÄ›ti zvukĹŻ dobĹ™e rozumÄ›t, s muzikou jako bĹ™itva, kterou takhle naostĹ™it umÄ›li jen oni a pár následovnĂkĹŻ, navĂc i v tom drsnĂ©m prostĹ™edĂ mÄ›l Jean-Luc De Meyer svĹŻj hlas stále tak sexy, ale hlavnÄ›... Ten rhythmus elektronickĂ˝ch padĹŻ vás i pĹ™es svou šĂlenou strojovost pořád tolik bavil. Byli prostÄ› jinĂ a to má kaĹľdĂ˝ fanoušek rád a ti nejstaršà o nich vÄ›dÄ›li uĹľ od roku 1980! Ĺ˝e jim zdravĂÄŤko slouĹľĂ, jsou plnĂ elánu a zásoby energie umĂ rozdávat plnĂ˝mi hrstmi, se mohl pĹ™esvÄ›dÄŤit uĹľ pĹ™ed pĹŻl rokem kaĹľdĂ˝ z návštÄ›vnĂkĹŻ open-airu Planet Festival, kterĂ˝ si na nÄ› zrovna udÄ›lal ÄŤas... Já jsem to štÄ›stĂ nemÄ›l a ani náhodou jsem nepĹ™edpokládal, Ĺľe je u nás pĹ™ivĂtáme letos podruhĂ©. BohuĹľel v Lucerna Music Baru. :( ProÄŤ bohuĹľel?
Front 242: "Nezlob se, tebe už neoblékneme..."
Inu, kdyĹľ jsem pĹ™ed mÄ›sĂcem a pĹŻl odcházel dĂky velmi špatnĂ©mu zvuku zcela znechucen z koncertu Ladytron, vÄ›dÄ›l jsem, Ĺľe sem se budu vracet opravdu jen vĂ˝jimeÄŤnÄ›. VĹľdyĹĄ kdo mi zaruÄŤĂ, Ĺľe tentokrát nebude aparát chrÄŤet, ale vychutnám si ĂşplnÄ› kaĹľdĂ˝ decibel a herz pĹ™esnÄ› tak, jak to mám rád? NavĂc nÄ›co jinĂ©ho je uĹľĂt si Front 242 pod širĂ˝m nebem, nÄ›co jinĂ©ho v komornĂm prostĹ™edĂ baru, kde to po tĂ©měř tĹ™iceti letech jejich existence bude zcela urÄŤitÄ› řádnÄ› natÄ›sno... Bylo! Sotva jsem pÄ›t minut po devátĂ© sestoupil po deseti schodech do podzemĂ, musel jsem se zastavit. Dál to nešlo uĹľ ani o pĂÄŹ a ta fronta na šatnu tak pomalu postupovala – kaĹľdĂ˝ ten krĹŻÄŤek by se dal srovnat s tĂm povÄ›stnĂ˝m, kterĂ˝ Neil Armstrong uÄŤinil na MÄ›sĂci! Po ÄŤtvrt hodinÄ› pĹ™išlo koneÄŤnÄ› sladkĂ© vĂtÄ›zstvĂ... V tu chvĂli jsem mohl jen slyšet vzrušenĂ© vĂ˝kĹ™iky ze sálu a doufat, Ĺľe ještÄ› nenĂ ĂşplnÄ› pozdÄ› a zároveĹ vidÄ›t slušnĂ˝ cvrkot kolem stolku s triÄŤky a CDÄŤky. HlavnÄ› obleÄŤenà šlo na draÄŤku a u urÄŤitĂ˝ch velikostĂ uĹľ byl tazatel jen zklamán s kroucenĂm hlavou a s vyštÄ›knutĂm formulky: "soldout!" LetmĂ˝ pohled z balkĂłnu staÄŤil – ne, tam dolĹŻ mÄ› nikdo nedostane, svou pozorovatelnu si musĂm zĹ™Ădit jinde a protentokrát to tedy bude balkĂłn levĂ˝!
Uf, hraje to a jak krááásně!
K mĂ©mu pĹ™ekvapenĂ se tu barman znudÄ›nÄ› opĂral o pult, zabavil jsem mu tedy jednu láhev s tekutinou a snaĹľil se zabrat si jedno z poslednĂch volnĂ˝ch mĂst, z nÄ›hoĹľ alespoĹ i nÄ›co málo zahlĂ©dnu... Akorát vÄŤas! PĹŻl desátĂ© na nÄ›kterĂ©m z praĹľskĂ˝ch kostelĹŻ odbilo a ti ÄŤtyĹ™i právÄ› vyfárali ze sklepenĂ! OkamĹľitÄ› je zalil ohlušujĂcĂ Ĺ™ev, tleskot a pĂskot. Tolik povyku pro nic a to ještÄ› ani nezaÄŤali hrát! :) Tak jak to bude, pánovĂ©? Na stupĂnek zcela vzadu se mezi Rolandy, Korga a k hromadÄ› chytrĂ˝ch mašinek postavil holohlavĂ˝ Patrick Codenys. Zcela doprostĹ™ed pĂłdia usedl za pĹ™epychovou bubenickou soupravu, v nĂĹľ to takĂ© elektronikou jenom hýřilo, jejich hostujĂcĂ bicák Tim Kroker. Ke stojanu s mikrofonem v tĂ© pravĂ© části pĹŻlkulatĂ©ho pĂłdia pĹ™istoupil majitel toho pĹ™ekrásnĂ©ho hlasu Jean-Luc, po jeho pravici teÄŹ rostlo do krásy jeho kĹ™ovĂ v podobÄ› Richarda 23. Ano, byli pĹ™ipraveni – pod nohami mlhu, nad hlavami ostrĂ© kuĹľely barevnĂ˝ch svÄ›tel, za zády projekci, v nĂĹľ se teÄŹ jako na filmovĂ©m pásu pohybovaly vysvÄ›tlujĂcĂ titulky. KrásnĂ© a umÄ›leckĂ© intro – tenhle film bych sledoval bez hlesu od začátku do konce! JenĹľe fanoušci svĂ© emoce na uzdÄ› uĹľ prostÄ› neudrĹľeli a vĹ™Ăskalo se tĂ©měř nepĹ™etrĹľitÄ›... InkriminovanĂ˝ zvuk? NÄ›co se stalo – tohle bylo pro mĂ© rozmazlenĂ© uši tolik pĹ™ĂjemnĂ©, tolik vábivĂ© a nádhernÄ› vyváženĂ©. Ani nahlas, ani potichu, pĹ™esto uĹľ ve druhĂ© skladbÄ› aĹľ matematicky pĹ™esnÄ› po kaĹľdĂ©m osmĂ©m Ăşderu toho svalnatĂ©ho bubenĂka nedoslĂ˝chavĂ˝ fanoušek vedle mÄ› Ĺ™val jako na lesy: "Louder! Louder! Louder!" ZvukaĹ™ tomu pokušenĂ však nakonec odolal. :)
Ano, uĹľ jsou trochu neohrabanĂ, ale je Ĺľivá alespoĹ jejich muzika?
JakĂ© štÄ›stĂ, Ĺľe onen tmavĂ˝ kobereÄŤek z pĂłdia protentokrát zmizel, aby odhalil tu svÄ›tlou prkennou podlahu, jinak by tahle ÄŤtveĹ™ice byla zcela pohlcena a stala se neviditelnou. ÄŚerná teÄŹ totiĹľ byla ĂşplnÄ› všude – bicĂ, klávesy, ÄŤernĂ© brĂ˝le mÄ›li na nosech, ÄŤerná sluchátka na ušĂch, ÄŤernĂ© bylo jejich obleÄŤenĂ i ošacenĂ tÄ›ch pĹ™ed nimi. Tim udal rytmus, Jean s Richardem divoce rozhĂ˝bali do stran svĂ© mohutnĂ© postavy, zatĂmco všechny ty zvuky, ruchy a základy skladeb jim do monitorĹŻ vhazoval Patrick zezadu. A zĹ™ejmÄ› s takovĂ˝m zápalem, Ĺľe ke konci prvnĂ skladby uĹľ jeho Mac visel ze stolu pĹ™ipoután pouze zmÄ›tĂ kabelĹŻ. VážnÄ› klika, Ĺľe jsou fanoušci svĂ˝m skupinám tolik oddáni... Docela by mÄ› v jejich pĹ™ĂpadÄ› zajĂmal pomÄ›r toho, co bylo aktuálnÄ› hráno zde na mĂstÄ› s tĂm, co jen spustilo jedno kouzelnĂ© tlaÄŤĂtko. Za svĂ˝m náčinĂm totiĹľ Patrick nepĹŻsobil pĹ™Ăliš pĹ™esvÄ›dÄŤivÄ›, ale kolik elektronickĂ˝ch projektĹŻ vlastnÄ› hraje na 100% live? Je to aĹľ pĹ™Ăliš velkĂ˝ risk, bohuĹľel! :( UmĂstÄ›nĂ bubenĂka doprostĹ™ed pĂłdia se ukázalo jako strategickĂ˝ krok. Oba pánovĂ© v letech si kolem nÄ›ho udÄ›lali jakousi opiÄŤĂ dráhu a ty jejich ĂşdernĂ© beaty je pĹ™i bÄ›hu samy posouvaly vpĹ™ed. Scooter! VážnÄ› jsem to neÄŤekal, ale bylo to ĂşplnÄ› to prvnĂ, co mÄ› v tu chvĂli pĹ™i hecovánĂ obou vokalistĹŻ napadlo...
Chtělo by to překvápko...
Dejme tÄ›m chlapcĹŻm z NÄ›mec ještÄ› pár let a s fanouškovskou základnou, kterou i u nás majĂ poÄŤetnou a s dlouhĂ˝m seznamem vydanĂ˝ch alb za sebou, je uĹľ teÄŹ jasnĂ©, Ĺľe ty jejich "koncerty" budou vypadat pĹ™esnÄ› takhle. Ale unese pak H.P. Baxxter vlastnÄ› ještÄ› ten megafon? :) V pĹ™ĂpadÄ› Front 242 však šlo naštÄ›stĂ o podstatnÄ› záživnÄ›jšà a šťavnatÄ›jšà muziku. Ĺ koda jen, Ĺľe ono echo k mikrofonu si pĹ™i kontaktu s publikem nevypĂnali, takĹľe se zdvoĹ™ilostnĂ fráze jejich frontmana ÄŤasto ztrácely v záplavÄ› tÄ›ch stále opakovanĂ˝ch ozvÄ›n... PĹ™iznám se na rovinu, Ĺľe uĹľ po pĹŻlhodinÄ› jejich koncertu jsem si uvÄ›domil, jak je pro nÄ› ona zdaĹ™ilá projekce, kde se to textovou nápovÄ›dou k právÄ› hrajĂcĂm skladbám, ÄŤĂsly 121, (správnÄ›, to je polovina z 242) detaily i ilustracemi jenom hemĹľilo, ĹľivotnÄ› dĹŻleĹľitá! ObdobnÄ› jako tĹ™eba v pĹ™ĂpadÄ› ĹľivákĹŻ I Am X ÄŤi GusGus zaÄŤnete totiĹľ po chvĂli prahnout po nÄ›jakĂ©m tom pĹ™ekvapenĂ, po hostovi doteÄŹ schovanĂ©m v zákulisĂ... Jednoduše se okoukajĂ. VidĂte stále jen ty ÄŤtyĹ™i postavy na malĂ©m pĂłdiu, jak chrlĂ jeden svĹŻj hit za druhĂ˝m, alespoĹ o náznaku choreografie se tu v žádnĂ©m pĹ™ĂpadÄ› takĂ© hovoĹ™it nedá, sem tam pĹ™ibÄ›hne Richard na "pomoc" Patrickovi tam dozadu a vás okamĹľitÄ› napadne, jak se asi mĹŻĹľe tahle parta vyjĂmat na pĂłdiu obrovskĂ©m v rámci nÄ›jakĂ©ho festivalu.
Na fotbal nechodĂte a potĹ™ebujete si zaĹ™vat? Pak jste tu správnÄ›!
VĹľdyĹĄ zaberou se svĂ˝mi proprietami stěžà čtvrtinu mĂsta, jen se tam oba pánovĂ© o poznánĂ vĂce nabÄ›hajĂ! PĹ™esto ta atmosfĂ©ra, kterou jim tu ÄŤeskĂ© publikum a turistĂ© zdaleka i zblĂzka pĹ™ipravili, byla vážnÄ› neuvěřitelná. PĹ™i slavnĂ© a tolik ĂşdernĂ© Headhunter se vedle mÄ› náhle vynoĹ™ila do rytmu kynoucĂ paĹľe a ten chlapĂk teÄŹ zplna hrdla hulákal spolu s nimi refrĂ©n: "One you lock the target, Two you bait the line, Three you slowly spread the net..." Ten nejvÄ›tšà dĹŻraz kladl samozĹ™ejmÄ› aĹľ na závÄ›reÄŤnou frázi: "And four you catch the man!" Pak se se spokojenĂ˝m vĂ˝razem stáhl zpÄ›t, na chvilinku se uklidnil a vzápÄ›tĂ znovu a zase - od srdce i od plic! Ano, oni si chtÄ›li zaĹ™vat, všechno to v sobÄ› hromadili uĹľ pÄ›knÄ› dlouho a muselo to koneÄŤnÄ› ven, aby nebouchli jako podráždÄ›nĂ˝ papiĹák a tady k tomu mÄ›li ideálnĂ pĹ™ĂleĹľitost. Dle oÄŤekávánĂ byla obdobnÄ› pĹ™ijata i jejich dalšà klasika Welcome To Paradise... Ty správnÄ› naivnĂ a provokativnĂ samply: "Hey poor, you don't have to be poor anymore! Jesus is here!" teÄŹ probleskovaly pod těžkou váhou PatrickovĂ˝ch základĹŻ a v okamĹľiku, kdy se slĹŻvko "No" zaÄŤalo vynoĹ™ovat stále ÄŤastÄ›ji, tušili jste pĹ™etĂĹľenĂ. "No Sex Until Marriage!" teÄŹ v pĹ™eplnÄ›nĂ©m sále znÄ›lo jako prásknutĂ biÄŤem!
I v nedÄ›li v plnĂ©m nasazenĂ!
Obrovská vlna nadšenĂ, hlasĹŻ hlubokĂ˝ch i vysokĂ˝ch a pĂskánĂ na prsty tu bylo okamĹľitou reakcĂ. Vida a já myslel, Ĺľe jde o pouhĂ˝ pĹ™eĹľitek a oni s nimi teÄŹ tolik sympatizovali. :) PĹ™estoĹľe tahle parta o den dĹ™Ăve řádila v Budapešti, pĹ™esto i v den, kdy se nic nedÄ›lá, ve svĂ© energickĂ© show ani v dalšĂch minutách nepolevovala a s kaĹľdou dalšà skladbou jako kdyby ještÄ› o nÄ›co šlápli na pedál. ZapalovaÄŤ jsem postrádal pouze v jednom okamĹľiku... VĂce ÄŤasu pro vydĂ˝chánĂ si ten kvartet vÄŤetnÄ› velmi pĹ™esnĂ©ho bubenĂka nestanovil a do zákulisĂ zmizeli pÄ›t minut po pĹŻl jedenáctĂ©. S tak vydráždÄ›nĂ˝m publikem byl však jejich návrat jistĂ˝ a ještÄ› dva kusy nám ze svĂ©ho bohatĂ©ho repertoáru dopřáli. Ale vĂc uĹľ ani Ň! :( SvÄ›tla v sále o sobÄ› dala vÄ›dÄ›t ve tĹ™i ÄŤtvrtÄ› na jedenáct a k šatnÄ› teÄŹ pádil ĂşplnÄ› kaĹľdĂ˝ – všichni chtÄ›li bĂ˝t prvnĂ, vĹľdyĹĄ zĂtra uĹľ zase musĂ vydÄ›lávat na chlebĂÄŤek. Ta práce však bude o poznánĂ jednoduššà a pondÄ›lĂ rychle uteÄŤe – na tohle vystoupenĂ má teÄŹ kaĹľdĂ˝ z nich strašnÄ› vzpomĂnek a takĂ© vyĹ™vanĂ© hlasivky. TakĹľe? Stálo to za to! UĹľ jen kvĹŻli tomu smetenĂ prachu...