Report z koncertu AIR v klubu SaSaZu od Myclicka

Tak do třetice všeho dobrého?

Když pohlazení, tak od AIR. Když zahřát, tak s AIR. Když Francii, tak AIR. Když únik od vánočního shonu a nervózních spoluobčanů? No, s kým asi... Ten singl s tak snadno zapamatovatelným názvem Sing Sang Sung spustil po menší pauze znovu šuškandu o talentovaném duu ze země galského kohouta a byl by hřích, když by se po vydání celé desky Love 2 k jejich plánovanému turné promotéři u nás otočili zády... Zvláště, když se ti dva už před pěti lety v klubu Roxy zastavili. Kdo tam tehdy byl, ten přesně věděl, co si počít se sobotním večerem, ten, kdo tenkrát váhal, mohl konečně svou velkou životní chybu napravit a v úplném bezvětří se vydat za stále tak svěžím vánkem z Francie. Potřetí tedy do Holešovické tržnice za kulturou, doufejme jen, že tentokrát už se to konečně povede. Groove Armada to tehdy pěkně odflákla, zvukař Kool & The Gang slyšel zřejmě basy růst i tam, kde žádné nebyly, na AIR by třeba mohl nastat problém s klimatizací. :) Kdepak, ta šlapala již tradičně bez chybičky a ukažte mi jiný pražský klub, který kouř od všech dýmajících tak rychle vymění za nový vzduch – napadá mě jen jeden...

Kdo pozdě chodí, We Fell To Earth neuvidí...

Osobní schůzka s klimatizací se však tentokrát uskutečnila až po vystání desetiminutové fronty venku a další desetiminutovky při čekání na šatnu... Jaké to překvapení – na můj vkus poměrně vysoké vstupné a kolik zájemců je ochotných teď před Vánoci sáhnout do kapsy tolik hluboké! Vážně špatný odhad jsem v tu sobotu měl a trest přišel okamžitě. Prostor teď na parketu ještě byl, ale sotva jsem zaparkoval přesně uprostřed, ti dva naposledy hrábli do strun, bubeník dal činelu finální políček a teď už se We Fell To Earth jen svorně uklonili všem těm, kteří byli dochvilní. Dobře mi tak! Snad příště a sólo, to čekání na šatnu s nimi nebylo vůbec špatné. Tak co teď, když se stejně bude uklízet? "Colu a bez ledu, prosím!" Přeci jen jsem byl ještě zvenku slušně promrzlý. Na cenu jsem si tady už zvykl, ale že vám barman odborně odebere i část, kterou by dle Archimédova zákona onen led vytlačil, to pro mě byla novinka. :) Třikrát z toho malinkého plastového kelímku polknete a už abyste si objednali další... Pojďme se raději osvěžit zpátky na parket, vždyť AIR už jsou s kulisou oslavných výkřiků na pódiu a chystají se ke startu své letošní show!

Čím kratší, tím víc jich bude!

Zcela vlevo v bílé košilce s dlouhým rukávem první z elegánů Jean-Benoit Dunckel teď postává hned u pěti klaviatur, na něž se během večera určitě dostane, zcela vpravo v bílé košilce s dlouhým rukávem jeho dlouholetý parťák Nicolas Godin. Aby mu to nebylo líto, také on si může hrát - jen musí všechny ty elektronické hráčky ovládat nohama a je přitom úplně jedno, zda zrovna drží basovku či klasickou kytaru... Jejich bubeník Alex zvolil pro tento večer černé sáčko a přestože by to ani bez něho dost dobře nešlo, uklidil se až do zadní části pódia. Modré reflektory zůstaly i nadále statické, ty fialové už pravidelně pulzovaly a do těch kvílivých tónů starých synťáků, které mi okamžitě připomněly ten skvělý vynález theremin, s nímž se tu loni blýsknul jejich o poznání slavnější krajan Jean-Michel Jarre, poprvé Jean-Benoit tak rozervaně zavzdychal do mikrofonu... Do The Joy získala to privilegium jejich koncert odstartovat a stejně jako na albu také tak rychle skončit. Vždyť tohle nemohlo hrát déle, než tři minuty! :) Tím lépe, alespoň se dočkáme více skladeb z jejich bohatého repertoáru, určitá výhoda tu přeci jen je! Ty dvě následující kromě stejně krátké stopáže spojovalo i umístěni na tom zbrusu novém albu a oba pánové (vlastně všichni tři) tenhle nový hudební trojlístek nabídli v nachlup stejném pořadí jako na desce.

Květen? To prosinec teď přál všem zamilovaným...

Ale mělo ji naše publikum vlastně za tu krátkou dobu od vydání naposlouchanou? A nebo se naopak nemohlo dočkat všech těch hitovek z dob minulých? To se snadno ukáže v těch následujících minutách podle reakcí... A což takhle Remember? Taky tak rádi vzpomínáte na jejich revoluční album Moon Safari? Máte ji mít! Jean se za svůj hlas nestydí a je až neuvěřitelné, jaké výšky s ním obsáhne, to Nicolas si pro potřeby této skladby navolil umělý rejstřík, který by mu kdejaký robot mohl závidět a broukal ji teď přesně z opačného konce pódia. A ještě pak na závěr jako úslužný robotek poděkoval díky své vnořené inteligenci v angličtině i v rodné francouzštině! :) Kdo byl do SaSaZu nasměrován s cílem stát se právě o tomto víkendu králem parketu v novém tanečním klubu, ten musel být poměrně rozčarován. Tolik peněz teď zaplatil za párty, kde žádný Arnošt neroztáčí hvězdná kola, při počítání kolikrát to za minutu bouchne, málem usne, a onen parket mu ke všemu zabírají ti, kteří jsou na něj snad přikováni. Nejsou to nakonec jen sochy nebo kulisy?! Naopak ten, kdo využil drobné lsti a kýžený obnos zaplatil jako správný gentleman i za svou novou známost, možná právě v tento večer posunul status "kamarádka" o třídu výš na "přítelkyně."

Cherry Blossom Girl? Kdepak, Cherry Blossom Boy! :)

Tohle totiž byla muzika, která tolik přeje zamilovaným – tak něžná, tak sladká, tolik mazlivá i vášnivá - stačilo jen nastražit uši, obejmout toho, na kom vám momentálně tolik záleží a doufat, že vaše city budou opětovány... Teprve po osmdesátkách vonící Missing The Light Of The Day, která by klidně mohla pocházet z pera nedávných návštěvníků Prahy Junior Boys, nás opět rozhoupala v bocích a oni s ní udali nějaký ten strojovější řád. Přesto se i v tomto případě dbalo na typickou francouzskou melodičnost a všechny ty staré mašinky fungovaly na jedničku. Aby také ne! Jean-Benoit tu měl svého osobního servisáka, který si po každém odehraném kusu k sobě muzejní exponát otočil, baterkou připevněnou na kšiltovce si na něj dobře posvítil a pak už jen ladil a ladil, dokud nebyl připraven k dalšímu použití. Konečně! Dlouho jsme na ni čekali a o to větší potlesk a vzrušené výkřiky teď mířily na jejich zarostlé hlavy! Cherry Blossom Girl, samozřejmě bez Jessicy Banks – tu s sebou na procházku nevzali a nám tak musel stačit jen jeden Cherry Blossom Boy. Bez obav, i teď to ten levý z obou muzikantů zvládl a ještě uhlídal svých deset prstů na klávesách. Takže odteď už jen kompilace The Best Of?

My bychom taky někdy tu Kelly rádi viděli!

Kdepak, ty starší kousky, na něž rádia tak nějak zapomněla, citlivě promíchávali s tím novým materiálem a já si teď stále častěji uvědomoval, jak moc tu ta projekce chybí... Vždyť kromě neoddiskutovatelného faktu, že je tahle muzika zamilovaná, je zároveň muzikou filmovou a taková Sofia Coppola by vám k tomu řekla víc! Navíc nikdo další už se ze zákulisí nedostavil a ač to byli pánové nesmírně šikovní, takové salto vzad rozhodně neuměli. :) Kelly, co má tak ráda hvězdy, jim po té hodince dovolila alespoň na chvilku se stáhnout do ústraní. Za sebou měli přeci jen úctyhodných šestnáct věcí a tu pauzu si tedy zasloužili... Právě tahle skladba se dočkala nových rozpustilejších aranží, ostatně jako jiná hitovka. Na All I Need v sobotu nedošlo, ale Sexy Boy se dostavil a také tady se gumovalo i roubovalo k lepšímu. Tak ještě třešničku na tenhle nadýchaný a chutný dortík? Chutnější než desetiminutový opus La Femme d´Argent asi jen těžko v jejich repertoáru najdete! Tolik logická a přesto stále tak překvapující přemíra euforie, která se zoufale snaží dostat na povrch, až to všechno praskne a obrovský gejzír náhle vytryskne do výšky několika metrů. Kam se hrabe jeden pouštěč na stupínku, který se zelenými paprsky laseru nad hlavou ovládá plnou halu lidí? Tohle byli skuteční muzikanti, kteří ji hráli možná už tisíckrát a stále tak procítěně. V závěrečných minutách jí ještě pomohly silné stroboskopické vany a sílící řev od těch, kteří původně neměli v úmyslu křičet.

Jako by pro ně byla po Air jen vzduch...

Další přídavek by byl absolutně nelogickým krokem, tohle byla prostě definitivní a tak chytře vymyšlená tečka. Populární Frantíci zamávali, poslali pár vzdušných polibků a teď už hudba pouze reprodukovaná plnila sound system, který se tentokrát opravdu osvědčil. Každý teď vzal nohy na ramena a bylo nás tu skutečně moc, takže jen další čekání na šatnu, jen další přešlapování na místě, ale po takové události? Alespoň byl čas vyměnit si dojmy s těmi okolo vás. Jen jedna návštěvnice nebude na právě uplynulou sobotu vzpomínat s láskou... Ztratila tam někde jedno z kovových koleček s číslem a zkoušela se s obsluhou domluvit na vyřešení tohoto problému. Má prý ještě i číslo sousední, je schopna danou bundu popsat, má v ní i mobilní telefon, na který se dá zavolat, doma malé děcko a zároveň strach, že si může kdokoliv kdykoliv její ošacení vyzvednout. Šílená kombinace! Paní manažerka však byla neoblomná... "Počkejte si až do konce akce!" Jak prosté, jak jednoduché, jak bez zájmu k jednomu zákazníkovi, který se sem po takovém jednání zcela určitě nevrátí! Škoda, protože jinak to byl neskutečný večer, na který budu ještě dlouho vzpomínat a to i přesto, že jsem tak hloupě propásl jeho začátek. :(

Video: Air – Talisman (live @ SaSaZu)

foto: Petr Klapper, petr@petrklapper.com a Tomáš Martinek info@tomasmartinek.cz

Kompletní fotoreport naleznete zde.

video: roboa3000