CLANEK
Brazil Runner´s Flashback: Imagination Festival
Minulý pátek, 19.10. 2012, proběhlo na pražském Výstavišti totální šílenství s názvem Imagination Festival. Dvě haly, drum and bass vs. hardcore, a navrch více než 4 tisíce tancechtivých návštěvníků. Naprostá DJská špička v obou žánrech zapříčinila, že ceduli "Sold Out" vyvěsili na vrátka již kolem půlnoci. Nechci začínat report chválou, ale v tomto případě nelze jinak. Mejdan byl špičkový, fakt! Zvuk, projekce, výkony DJs, performeři, vše bych hodnotil na výbornou. Myslím, že podobná akce v Česku rozhodně chyběla. Lidé to chtějí zkrátka tvrději... O to více jsem uvítal, že pro mne byla akce pracovní jen zhruba do 4 hodin ráno, kdy mi dal promotér volno a já během následujících několika hodin rychle dohnal ostatní. Jak má pracovní část večera vypadala, vám teď popíši...
První díl festivalu Imagination jsem navštívil netradičně pouze coby host. Do podzemních garáží pod Kongresovým centrem, kde se akce konala, jsem tehdy šel především podpořit bráchu C-phona z projektu No Money. Druhý díl promotéři přesunuli na pražské Výstaviště a rozhodně udělali dobře. Párty mohla díky větší kapacitě dané lokace proběhnout s oběma styly paralelně a ne ve dvou dnech, jako při první edici.
Výjimečně ne na letišti, ale na Hlavním nádraží Praha v pátek 19.10. 2012 v 19:20 vyhlížím příjezd mezinárodního rychlíku z Berlína. V něm by měl sedět Jakob z projektu Neonlight, rodák ze saského Lipska. Tento uznávaný německý producent a DJ bude dnes jednou z hvězd večera. Před hodinou jsem mu psal SMS, ve které jsem ho ujistil, že na něj budu čekat včas. Ale chybička se přesto vloudila. Rychlík sice přijíždí, ale Jakob nikde. Volám mu a snažím se ho odnavigovat k Burger Kingu. Po asi 20 minutách zjišťuji, že není na Hlavním nádraží, ale na Nádraží Holešovice. Sedám zpět do káry a vyrážím směr Praha 7. Tam už je jen otázkou okamžiku, než jej mám v autě.
U hotelu nedaleko Výstaviště parkujeme za pár minut. Jakoba předávám dalšímu runnerovi, se kterým půjde společně s další partičkou na večeři do předem zarezervované restaurace. Já se domlouvám tak, že teď otočím ještě letiště a na večeři za nimi dorazím později společně s mými dalšími pasažéry, a to s harcovníky z italského Milána, french core duem Sickest Squad! Musím se přiznat, že tenhle název jsem do minulého týdne neznal, ale teď už ho nikdy nezapomenu... Letadlo z Milána dosedá na pražskou ranvej včas, před devátou večer se vítáme v příletové hale terminálu 2. Kluci souhlasí s mým návrhem a jedeme rovnou na večeři do holešovické restaurace Molo 22. Po příjezdu na místo se vítám se starými známými Opticalem, Sigmou, Counterstrikem a ostatními. Je zde i runner Radek z Ostravy, se kterým jsme dobrými přáteli a často se vídáme při podobných vypečených akcičkách. Sedáme s Talošema k vedlejšímu stolu a objednáváme steaky. Kluci testují české pivko, které jim samozřejmě hned moc chutná. V Praze nejsou zdaleka poprvé, hrají tu už celkem počtvrté. Jako většina Italů i tito jsou velice srdeční a přátelští, klábosíme o hudbě, producentech - je tolik společných témat. Konečně nesou maso, jupí, nevypadá to zle, co myslíte?!
Po večeři vezu spokojené kluky na hotel. Je zhruba 23:00 a já čekám, než se ubytují. Během toho jednomu z nich, pro mne nečekaně, dorazí přítelkyně se svojí kamarádkou až z Vídně. Na recepci vyzvedávám akreditace pro účinkující a pro mne, přičemž málem vrazím do Bena aka Ed Rushe, který už s doprovodem míří na párty. Zdravíme se a podáváme si ruce. Sigma s Opticalem mi pózují před recepcí na foto.
Kluci italský se svými rakouskými roštěnkami :) jsou tu a můžeme jet. Nakládám je do "německých kruhů" (pozn. Futureboundova přezdívka pro Audi – German rings) a vyjíždíme z hotelového parkoviště. Vjezd na Výstaviště je nedaleko, takže během 10 minut zastavujeme u vchodu pro účinkující zezadu haly. Vcházíme VIP vchodem a ocitáme se přímo v backstage, kde je nachystáno veškeré občerstvení. Odsud je to jen pár kroků do DJ zóny na hlavní stage. Vcházíme a před námi se naskýtá pohled na Armageddon. Totálně plná hala, vedro, vlhko, lepící podlaha – jó, dobrý mejdan se hned pozná. :) Zdravím se se svou ségrou Terkou, která si zde opakuje taneční kroky spolu s kamarádkou RAM.ketou. Kluci ze Sickest Squad jsou nadšeni! Beru je na malý průzkum terénu. Procházíme mezi parketníky směrem ke druhému pódiu. Jestliže jsem dění na D´n´B stage přirovnal k výše uvedenému americkému katastrofickému filmu, hardcore stage je minimálně druhý díl s více mrtvými... Masakr! Zde jsem poprvé uvěřil, že lze hrát na 900 BPM. Ačkoliv je relativně málo hodin, podle výrazu některých jedinců bych tipoval, že už je středa. S kluky se moc dobře bavíme, seznamuji je se svými přáteli, věnuji se jim a starám se, aby měli vše, co potřebují. Ve 3:30 je přivádím na stage a začíná ta nejvíc "sickest" jízda. Hned ze startu servírují svůj hit "Tanani Tanana" a tanečníci v prvních řadách, vyzbrojeni převážně plynovými maskami a dobrou náladou, šílí štěstím. Opakuji to už potřetí, ale atmosféra je tu fakt HUSTÁ. Moc se mi líbí i provedení video projekce, která oproti hlavnímu pódiu, kde se promítá na celou stěnu, má tvar obráceného trojúhelníku. Moc zajímavé. Vracím se do hlavní backstage, kde se dozvídám, že dnes odpoledne už na letiště nemusím...
S myšlenkou, že bych jel domů spát, koketuju asi 5 minut, tedy do chvíle, než mi nějaká dobrá duše podá mou dnešní první dvojitou vodku s rakouským býkem. Zdaleka však ne poslední. Jedu si Superman styl, 2 promile, sleduj mě! :) Zbytek večírku je XXX cenzurován... Doma jsem asi? o půl deváté ráno, v hlavě mi stále parádně duní, takže si aspoň nemusím pouštět hudbu. Ulehám a okamžitě upadám do kómatu. Resumé dnešní noci: 2 noví italští kámoši, protancované střevíce (jen 1, nebyl čas), propitý honorář a mínus zhruba 10 tisíc mozkových buněk. Když to miluješ, není co řešit... Mějte se, jak umíte!
