Report z akce Festival Spectaculare: Nathan Fake & Micronaut od fjanty

Jelikož jsme neznali přesný čas obou live actů, které byly mým cílem, dorazili jsme raději s mírným předstihem a doufali, že nic podstatného nepropásneme. Plán vyšel, první support akorát dohrával pro zatím ještě prořídlou MeetFeactory (vylučovací metodou to museli být NobodyListen feat. VR) a já jsem se natěšen vydal zapátrat po výčepu a lineupu. Mezitím se chystala stage na live act a u bočního mixpultu se objevil Pavel Bidlo, kterému byla přisouzena role dalšího supportu, pro mne trochu nepochopitelně sestaveného line-upu (NobodyListen feat.VR - Bidlo - The Micronaut - Bidlo - Nathan Fake - Roman Rai). Určitě by byla nejen pro mne přívětivější varianta dvou spíše poslechových live-actů po sobě a poté dvou tanečních DJs na závěr, ale zřejmě kvůli organizaci a zapojování techniky na hlavním podiu nebyla jiná možnost… Nezbývalo tedy nic jiného, než si počkat. O to více mrzela absence míst k sezení (kromě několika stolků u šatny a sedaček na stropě) - opuštěná levá strana tanečního prostoru by zasloužila využít lépe.



Mezitím se už na své vystoupení chystal viditelně natěšený Stefan Streck aka The Micronaut, německý multiinstrumentalista využívající během live actu také např. elektrickou kytaru nebo svůj hlas s přídavkem efektů. Připravenou měl také vlastní temnější VJ show, sladěnou s produkcí, bez doprovodu místních osvětlovačů. Místy mi jeho tvorba připomínala "mladého" Apparata smíchaného ještě s dalšími interprety, charakterizují ho svižné energické samply často ve zlomeném tempu, s melancholickými motivy a místy až explozivními gradacemi. Jen ten zpěv delších pasáží občas neseděl, ale v rámci live actu celkově příjemný zážitek a zasloužil si uznání i u publika. Poté následovala opět "support DJ přestávka", aby publikum nevychladlo, Pavel Bidlo se snažil udržet návštěvníky v pozoru a mezitím se podium začalo připravovat pro hlavní hvězdu večera.

Jelikož se řadím mezi největší fanoušky Nathana Fakea (a obecně šikovných producentů schopných odehrát alespoň 60 minut live act, což je nesrovnatelná "dřina" oproti dvěma hodinám pouštění tracků z CD playerů), a než přejdu k samotnému vystoupení Nathana v MeetFactory, pokusím se vám přiblížit své dojmy od mého "prvního kontaktu" s tímto zvukovým inženýrem (a doufám, že někdo zavzpomíná se mnou). Obecných článků s výčtem tvorby a remixů už o něm vyšlo několik, tak nebude myslím na škodu přidat několik zážitků z publika za posledních 10 let, co jsem měl tu čest navštívit Nathanovy produkce.



Setkání třetího druhu. Asi tak mohu zpětně označit první kontakt na hlavním pódiu festivalu Summer of Love (SOL) v areálu pardubického dostihového závodiště v roce 2007. Pamatuji si, že jsem omylem stihl jen posledních 10-15 minut z vystoupení, a přestože jsem odkojen oldschool technem a acid ňadrem z dob legendárních Cosmic Tripů, stačilo to na spadlou bradu a osvícení mé elektronické duše na celý život, a z výrazů ostatních návštěvníků jsem četl podobné reakce. Bylo to něco tak odlišného… Od toho okamžiku jsem litoval, že jsem nedorazil hned na začátek a těžko se dostával zpátky do varu festivalu. Od té doby jsem začal shánět jeho tvorbu a sledoval informační kanály s nadějí, že po tom ohlasu na SOL přijede opět do České republiky. Podařilo se to naštěstí brzy v Paláci Akropolis v lednu 2008. Byla středa a přede mnou vidina reparátu... Nathanův live act byl dle mého očekávání výstřel do kosmu a kromě VJ projekce bylo jeho vystoupení zdobeno vykopnutým USB kabelem (později jsem zjistil, že takové malé nehody jsou u Nathana klasické a podezírám ho, že to dělá schválně). Po opětovném zprovoznění aparatury rozjel ještě větší nářez, takže jsem ve 22:00 odcházel z Paláce Akropolis s hlavou plnou nevyřešitelných otázek typu, kdo jsem, proč jsem, a co mám jako teď dělat dál?! A možná i ta noční obloha nad televizním vysílačem byla tehdy v mých očích růžová…

Poté následovala delší odmlka, kdy už jsem si říkal, co se stalo, že nikdo nechce Nathana opět pozvat, je možné, že jsem některá vystoupení propásl... Nezbývalo než sledovat jeho vystupování z dostupných videí na internetu. Nakonec přišel Lunchmeat ve Veletržním Paláci v roce 2015 a Nathan byl zpět, a k tomu navíc ještě duo Extrawelt, jako bonus skvělý prostor, a vůbec vše bylo velmi povedené, více klubové, taneční a podtrhnuté skvělou vizualizací. V první řadě jsme mohli sledovat Nathana zblízka přímo při "práci", což byl pro mne velký zážitek! Poté se Nathan objevil v letech 2015 a 2016 na festivalu Colours of Ostrava, který mne nikdy moc nelákal, a nezlákal ani účastí Nathana (to už raději vyrazím na stejně dlouhou cestu směr Berlín). Dle ohlasů s pomalým tempem v roce 2016 moc neoslnil, nu což...



A nyní tedy zpátky k festivalu Spectaculare. Jak již Nathan avizoval v rozhovoru na Radiu 1, pro vystoupení v MeetFactory si naplánoval převážně představení nového alba "Providence", takže jsme měli tu čest poslechnout si čerstvé dílo z kuchyně tohoto elektronického kouzelníka, a nejen mne zajímala odpověď na otázku, jak se Nathan vyvíjí, kam směřuje. A dovolím si říct, že stále vzhůru, jen v pomalejším tempu. Emotivní melodie, doplněné o perfektní aranže zvuků a vrstvení samplů, podkladové minimal tempo s Nathanovým typickým rukopisem. Náboj skladeb nás často přinutil přestat myslet na všechno kolem. Zejména při živém vystoupení mělo vše správnou sílu, při domácím poslechu bude třeba dobré aparatury se subwooferem a opakovaný poslech, abyste objevili všechna záludná zvuková zákoutí. Dle vyjádření Nathana používá pro živá vystoupení často jiné syntetizátory, než pro nahrávání skladeb pro album, a zvuk jeho live actů je opravdu odlišný, "excitovanější", často improvizuje a mění tempo i beaty známých skladeb, přidává další zvuky, často vyšperkované až do kakofonních poloh masírujících ušní bubínky. Novinkou pro mne je také začlenění vokálu (jako je tomu u skladby "RVK" z nového alba "Providence", na kterém spolupracoval se zpěvačkou Raphaelle). Nepředpokládám ale, že to bude u Nathana častým úkazem. I tuto skladbu ke konci vystoupení zahrál a zněla opravdu lépe než při domácí reprodukci.

O trochu více mne však zaujal singl "DEGREELESSNESS" (vznikl ve spolupráci s newyorským producentem Dominickem Fernowem aka Prurient), hlavně použitím rychle po sobě jdoucích techno pulzů vložených do hlavního pomalého dub-minimal beatu. Vážně neznám producenty, kteří by si takto troufli spojit "nespojitelné". Podobné pasáže jsou také u skladby "RVK", kde je ještě navíc splašený hi-hat sampl. Na rozloučenou se na chvilku klasicky schoval pod pult a poté zahrál ultrapomalou verzi hitu "The Sky Was Pink". Při aplausu ne zcela, ale příjemně zaplněné MeetFactory, jsem přemýšlel nad otázkou, kterou si kladou skoro všichni, co že to zase Mistr vyplodil za styl? Většinou se dočtete, že ho charakterizuje nu-gaze (kombinace techna s emotivním nábojem shoegaze, což je jakási odnož indie-rocku), alternative indie rock ambient techno, experimental minimal techno a bůhví co ještě, ale odpověď je jednoduchá a měl jsem ji přímo před očima – není třeba škatulkovat styl - je to Nathan Fake!



Závěrečný support pro tancechtivé posluchače obstaral DJ a producent Roman Rai, dlouholetá stálice nejen pražské klubové scény. Nezbývá než poděkovat pořadatelům festivalu Spectaculare za příjemný večer a doufám, že budou pokračovat dále (podobně jako Shotgun Festival) v prezentaci a podpoře elektronické hudby a jejích rozličných podob nejen prostřednictvím mainstreamových zahraničních interpretů, ale i domácích producentů, kterých máme stále více a více, za což jsem opravdu rád.

A nyní také něco málo k biografii:

Nathan Paul Fake, narozen 1. března 1983, pochází z Nectonu v hrabství Norfolk, kde si život na farmě zpestřuje hraním na základní akustické nástroje a později se nechá unést kouzlem elektronické hudby, zřejmě ovlivněn kombinací poslechu Orbital a bratrovou účastí na rave večírcích. V 19ti letech se přestěhoval do Readingu, kde navštěvoval místní univerzitu a v současnosti žije a tvoří v Londýně. Jeho první demo ihned oslovilo šéfa labelu Border Community Jamese Holdena, který také následně vydal několik Nathanových remixů, které se staly nedílnou součástí setů všech předních světových DJů ("The Sky Was Pink", "Outhouse"). Postupně tedy vycházejí na labelu Border Community alba "Drowning in a Sea of Love", "Hard Islands" a "Steam Days". Mezitím vydal Nathan také několik EP a singlů a v brzké době (10. března 2017) vyjde jeho očekávané čtvrté album "Providence", tentokrát na neméně slavném labelu Ninja Tune. V roce 2014 založil také vlastní label Cambria Instruments společně s kolegou Wesley Matsellem, na kterém budou, předpokládám, vycházet především jejich experimentální tracky.

fjanta

foto: archiv