Report z Music Infinity od Lenky

DJské vystoupení Petra Adamce s pseudonymem Subject Lost jsem zaznamenala na několika akcích (Festival Shotgun nebo Lunchmeat Festival Special Opening). V pátek v rámci večera Music Infinity vystoupil tentokrát jako hudebník, který představil naživo své nové autorské album "The Archives of Expo Nova" (vydané v lednu 2017 na vlastním labelu The Little Universe). Hned po poslechu prvních skladeb jsem si uvědomila, že Subject Lost nebyl jen tak obyčejný "předskokan" hlavní hvězdy večera, ale že na podiu vystupoval další talentovaný mladý hudebník, jehož hudební kroky se určitě vyplatí sledovat! Působivě znějící hudba mě vtáhla do útrob Paláce Akropolis a hned si získala moje sympatie. Sál byl potemnělý, s barevnými světly se zatím šetřilo, a za Adamcem se promítala minimalistická projekce s motivy vesmíru. Na plátně se postupně objevily nápisy: "Our solar system is overrated", "You are disaster", "You are doomed", "Die with smile". Subject Lost – kouzelník s elektronickými zvuky doplněnými živou hrou na elektrickou kytaru a klávesy, nás vyzval na putování po vesmíru i v naší fantazii...



Během hodinového vystoupení nám odhalil svoje hudební světy – pestré, mnohovrstevnaté s melancholickou až pochmurnou náladou. Vystoupení se skládalo z jednotlivých příběhů, které dohromady složily zajímavou koláž hudebních kompozic. Střídaly se úseky pomalejších rozjezdů, klidných a jemných melodií s tíživými, neklidnými a rychlými pasážemi. Při hře na kytaru se strhla exploze zvuků, ale nakonec přeci jen následovalo uklidnění, jakési smíření... Člověk si mohl oddychnout, že naděje existuje i v nekonečném vesmíru a na závěr vystoupení si tak právem zasloužil velký aplaus. Jediná chybička byla ve vyladění mnohovrstevnatého zvuku. Jenmé zvuky a ruchy vynikly na 100%, zato basy a údernější zvuky mi poněkud drhly v uších.



Po krátké pauze se na podiu zabydlel hlavní vystupující hudebník Frederic Robinson se svojí dvorní zpěvačkou Lily Juniper. Představili nám materiál z nové desky "Flea Waltz" vydané na kultovním labelu Hospital Records. Vystoupení Frederica Robinsona jsem zaznamenala v roce 2014 na festivalu Shotgun, kde mě zaujal jeho set doprovázený živou hrou na housle. Jinak se Robinson již dvakrát představil publiku pražského Festivalu Spectaculare a tentokrát měl pro nás v rámci večera Music Infinity připravené hned dvě části vystoupení. První proběhla s doprovodem zpěvačky Lily Juniper, jejíž vokály se objevily hned v pěti skladbách desky.



Druhou, mnohem rychlejší a tanečnější, část už měl v režii pouze Robinson. Oproti prvnímu vystupujícímu umělci Subject Lostovi zněla sálem Paláce Akropolis hudba optimističtější, veselejší a hravější. Osvětlovač nešetřil pestrobarevnými a jasnými světly, křehká Lily Juniper s krásným hlasem doprovázela Robinsonovy skladby, které na mě působily svojí optimisticky průzračnou náladou. Frederic Robinson ve své hudební tvorbě hodně čerpá z drum’n’bassu, se kterým však experimentuje po svém. Elektronické zvuky zněly hravě, jako by se honily a dováděly spolu. Bylo příjemné sledovat, s jakou lehkostí ovládal Robinson všechny svoje mašinky, které doprovázel hrou na elektronické klávesy...

text + foto: Lenka