The United Islands of Techno

Uspořádat na deseti pražských ostrovech více žánrový festival The United Islands of Prague, už jen to je originální, a jak se nakonec ukázalo i povedený koncept. A že se nejednalo o jen tak ledajakou sešlost, nýbrž o chvályhodný záměr představit v naší zemi pestrý a kvalitní výběr interpretů ze států Evropské Unie, bylo jasné při zveřejnění seznamu pozvaných. Překvapivě a ponejvíce záslužně se nejednalo jen o populárnější-televizní odnož hudby, ale především o široký záběr mnoha menšinových stylů.

Z bohatého programu jsem si nakonec zvolil sobotní noc na "ostrově" Libeňském. Znám zdejší kraj z loňské party Ibizanight a omšelá hala bývalých loděnic se mi jeví jako příhodná lokalita. Preferuji tovární prostředí se svou svébytnou atmosférou, před naleštěnou sterilní (výstavní) halou, k pořádání řádné techno party. Zde se nabízel jak rozmanitější zástup českých hráčů s zpříma dunícím rytmem, tak především tři zajímavé pozvánky ze zahraničí. Z nedalekého Německa měl přicestovat Michael Burkat a ze vzdálenější Anglie stejně tak Ian Void a Luke Slater. Všichni se už u nás v posledních pár letech představili jako vyzrálí gramofonoví mágové a tak se bylo na co těšit. A protože mě poslední Slaterova hraní nijak zásadně neuchvátila, věnoval jsem pozornost především ctěnému Ianu Voidovi.

Jaké však bylo zklamání, při spatření aktualizovaného line-upu, kde s fádním vysvětlením chybí jak jméno Void, tak Burkat. Míru zhořklosti nad absencí dvou zvučných jmen poměrně dostatečně kompenzuje symbolická výše vstupného - 1 Euro (33kč). Ani tahle velmi příznivá částka však nestačila k alespoň zpola zaplněné hale. Když v čase po půlnočním vstupuji do útrob starobylého betonového monstra, letmým pohledem odhaduji počet zúčastněných na zhruba 6-800. Otevřená prostorná vrata umožňovala po celou noc plynulý přesun návštěvníků, i příjemně čerstvého a nikterak citelně chladnějšího vzduchu zvenku dovnitř, či naopak. Stroze upravené místo konání, kdy jen v okolí pódia obstojně poblikává stroboskop, červenomodré prostorové nasvícení a spíše neužívané projekční plátno, má své nesporné kouzlo. To samé se každopádně nedá říci o neméně strohých repro-bednách. Vypadají poněkud neobjemně v poměru k velikosti prostor, ale na to už jsem si, vzhledem k používání kvalitních pomenších beden s dostatečným výkonem, zvykl. Zde však jaksi ten výkon chybí, nebo lépe-chrčí to slyšitelně všude v budově, ale opravdu jen chrčí a čistotu výsledného zvuku tedy zmínit bohužel nemohu..

S pýchou jsem poslechl chvalozpěv nad účinkováním jednoho z prvních v pořadí. Hrál Monotype a prý natolik bravurně, že rozpohyboval nejen ty dole na parketu, ale i sebe samého. K pochopení kvalit jeho setu je třeba přihlédnout k, jinak spíše převládajícímu apatickému, tělesnému pohybu jmenovaného. Tak mi to alespoň převyprávěl známý, u kteréhož není pochyb o pravdomluvném projevu. Jen se obávám mírné barvitosti při volbě vhodných slov k popisu dění před mým příchodem.

Děkujíc pozdějšímu času příchodu, jsem jako prvního hrajícího měl čest poslechnout až KaiserSoze-ho. Nijak překvapivě znějící, přesto i po několikerém poslechu stále k rytmickému komíhání vybízející, jsou desky a celkově i sety tohoto pána. Temný nádech, razantní beat a nepolevující gradace by mohly být těmi nejlépe vyjádřenými přídomky v jeho vizi techno hudby. KaiserSoze zřejmě polevil v inovaci své sbírky techno vinylů. Ovšem není zas tolik nepříjemné, slyšet spoustu oblíbených desek z jeho letitého "repertoáru" a že jich bylo. Kennedy-ho divoký Assymetrik, Ruskin-ova oduševnělá práce, Regis-ův zlověstný rukopis, ba i Itoh-ovo řízné dílko, dosyta ukojily mé techno pudy.

Od jedné ranní se, v následujících dvou hodinách, postavil na vyvýšené pódium Luke Slater. V našich krajích jeden z těch pravidelně a výrazně se prezentujících zahraničních hostů. Není tedy divu, že se během jeho hraní se na parketu vlní většina v doslechu. Slater-ovy sety jsou pozoruhodné pro svou rozmanitost a nesourodost (v dobrém slova smyslu). Pár mixů se nese v duchu veselých melodií a nasládlých electro vokálů (zmínil bych předně remix Dream on od DM), aby pak chladnokrevně rozbil prvotní duševní blažený stav v záplavě ostrého syčení a gradujícího beatu.

Hodina, která uplynula mezi třetí a čtvrtou k ráno, byla vyhrazena, opět se po čase aktivně a na živo prezentujícímu, Pietrovi. Oprášil po roce své technicko-zvučné náčiní a byť jsem věnoval čas jeho hrátek i jiným aktivitám, všiml jsem si zlepšující se tendence při kroucení tlačítky. Není to světoborné, ale myslím, že Pietro úspěšně "nalezl" svůj zvuk a ten nezní vůbec špatně. Energicky tepající basový tón, surově syčící vyšší tóniny a pár s citem vložených ploch, oddělující nájezd dalšího hlomozu. Tančil bych jak divý, ale jak jsem objektivně podotkl, věnoval jsem se jinému hobby. Kdo nehraje fotbálek, ať laskavě přeskočí následující sportovní odstavec ;o)
 
I v tomto reportážním článku bych nevšedně zmínil pro mě všední party "starosti". A rád bych rovnou navázal na snad oblíbenou část o stolech fotbalových. Těch bylo nyní uvnitř několik a přestože jsem si až do osudné chvíle nepovšiml u žádného z nich jakýchkoliv problémů, tak Vám hnedle sdělím křivdu, jaká se mi stala. Po zuřivé několikaminutové bitvě je skóre 4:4. Okolo se shromažďují zvědavci a z nich se několik záhy rekrutuje do pozice otravných čekatelů na volný stůl. Atmosféra je vypjatá a aby toho už tak nestačilo, Pietro počal se slibně znějícími těžkotonážními záchvěvy. Na tyto chytlavé zvuky musíte reagovat přinejmenším krátkým a pravidelným pohybem části těla (většina používá hlavu, ale ke spatření byl i pravidelný úkrok, až pravá ruka mávající vysoko nad kšticí-takto samozřejmě negestikuloval nikdo z nás, hrajících). Prostě úkony spíše nevhodné k naprosté sportovní koncentraci. A to jsem jen zlehka nastínil dění během pobytu na "hřišti" a jeho okolí. Devátý míč dopadá na hrací plochu a periferním viděním registruji nervozitu všech zúčastněných. Ta se neblaze projevuje v propocených dlaních, od křečovitě svírané tyče s hráči. Předposlední míček je důležitý pro psychologické ovládnutí dosud vyrovnané hry. Zkušeným grifem obranné řady posílám, zdánlivě chaoticky letící, míček vstříc útočícímu druhovi. Rychlá klička pravým bekem, nahrávka zpět na střed a nepřeháním, když rychlost střely přirovnám, k té lidským okem sotva viditelné. Tak nekompromisně vypadá ta střela a já se ujímám pocitů, propukající euforie z téměř vyhraného zápasu. Užuž se mi z úst line radostný výkřik "góó..", když tu vidím, že na hřiště nevidím. Protože je.. tma. I s odstupem času zvažuji nekalou praktiku soupeřovu a to odpojení elektrické energie, napájející nenahraditelná světla na "stadiónu" (rozuměj stolu). Rozcházíme se v dobré náladě, podpořené sousedícím barem, ale i tak zůstává trpká pachuť vzpomínky na, "při regulérním průběhu jistě vyhraný", zápas. A opakovaný výpadek osvětlení dosud nikdo kompetentně nevysvětlil.

Více žánrový festival přilákal i publikum z více hudebních stylů. Krom častým výskytem upamatovaných tváří pár desítek ortodoxních příznivců svižného techna, je tu dostatek atypičtějších návštěvníků. U stěny vlevo míjím postavu v oděvu z černé látky, která neměla daleko do vizáže samotného Marylina Mansona, k čemuž nápadně odkazoval i výrazný make-up po hlavě. Uvítal jsem několik, očividně se bavících, z řad posluchačů systémového tekkna, protože jsem byl často svědkem neopodstatněného slovního hanobení "placených techno party" a to hlavně z úst těchto "lučních špindírů"! ;o) Sympatický je rozhodně osamocený fanoušek v dresu Lotyšska, kterýž při hovoření míchá změť češtiny, ruštiny, angličtiny a s přídechem nočního (jakože handicapovaného) tělesného stavu mi bylo vskutku ctí pochopit, oč vlastně žádá a následně mu i pomoci s úskalím života cizince u nás.

Zajímavá byla i pomyslná celková atmosféra party. Ohleduplní, ba až podezřele milí, ležérně se hýbající a při oslovení vtipem hýřící. Takový byli lidé uvnitř. Žádný uřvaný spolek několika stovek nekontrolovatelně skákajících tu tedy nepanoval a byť tím utrpěla taková ta hlučná akustická odezva z parketu, tak jsem byl neskonale potěšen tímto příjemným společenským chováním..

Do reality mě vrací až dobrodružná cesta, v noci absolvovaná. Na baru došly cigarety a rdím se, když přiznávám závislost na této komoditě. Už jen dotaz k mohutným "pořadatelům", bránících vchod, byl zřejmě "nevhodně" podán. Arogantní odpověď a ironická poznámka navíc by se dala očekávat s povzdechem kdesi na lokální tancovačce, ale nepředpokládal bych tomu tak zde. Že pánové na hlídání nemají vytříbený slovník sami, je mi záhy jasné při míjení několika vozů Taxi služby. Opětovný, a stále nezodpovězený dotaz na benzínovou pumpu je sice ukojen, ale až poté co pánové kontrovali tázáním, osočujíc podmět návštěvy, v rychlém sledu s několika vulgárními fórky. Příliš patrný rozdíl v taktnosti, etiky a kultuře vyjadřování ve společnosti. A to zřejmě jen protože je jejich práce očividně frustruje, či jsem ve věku jejich synů a "zasloužím" si tak despekt z jejich strany? Myšlenky se naštěstí zakrátko vracejí zpět. A to ke spokojeně si vrnícímu návštěvníkovi noční techno party, tentokrát s vylepšeným a neochvějným pocitem bohatýra s krabičkou plnou baleného tabáku ;o)

Poslední z plejády muzikantů je Spyro. Hráč, o němž jsem dosud příliš neslyšel, dostal možnost se široce představit. Široce není nejlépe užité slovo, neboť po Slaterovi se z haly vytrácí početný houf a tak je zástup lidí uvnitř spíše "užší". Přesto, těch zhruba tři sta zbylých, udrží uvnitř až do konce příjemnou tančící kulisu. Spyro hraje s gustem řízně, ale nebojí se šáhnout ani pro originální-ne jen techno-placky. Proto sálem zní příkladně Prodigy a pár dalších písní z fondu zasloužilé elektronické muziky. Rozhodně příjemné zpestření po rázně tepajících deskách, i když ani ty nepatřily mezi "standartní" údernou smršť.

Sympatické bylo, snad poprvé u nás viděné, zaštítění techno party oficiálními penězi, tedy formou dotace od Evropské Unie (potažmo Ministerstva zahraničí ČR). Příště by však mohl být dán větší důraz na kvalitu ozvučení a účasti alespoň poloviny inzerovaných hostů. Takhle se nám v sobotu odehrála příjemně prožitá, leč chudě průměrná party a věřím, že případný další ročník již bude patřit mezi to opravdu lepší z této hudební sféry.