Recenze: kompilace Fabric 23 mixed by Ivan Smagghe

Zdá se, že hudební styl zvaný electro zažívá opravdu zlaté časy. Vitalic, Ellen Allien, Four Tet anebo Isolee, všechny tyto projekty jsou momentálně na vrcholu a zcela zaslouženě se staly středem zájmu nejenom psychicky labilních kritiků a odborných magazínů, ale především mnoha fanoušků taneční hudby. Po několika zvukově zajímavých electro albech se na hudebním trhu objevuje kompilace, kterou by se prestižní londýnský label Fabric rád přiblížil právě příznivcům tohoto specifického stylu.

Francouzský DJ první třídy - Ivan Smagghe, který narozdíl od mnoha trendařů hrával electro odjakživa, se stal oním vyvoleným, jemuž připadla příjemná povinnost zkompilovat a namixovat 23. díl série Fabric. Proč zrovna on? Ivan proslul společně s Arnaudem Rebotinim coby polovina electro-housového projektu Black Strobe. Také však moderuje svůj pořad na pařížské stanici Nova, má vlastní klubovou noc stylově nazvanou Kill The DJ a během dlouholeté djské praxe si stačil vypiloval svůj jedinečný až nenapodobitelný zvuk. Dost důvodů na to, aby byl originální zvuk jeho desek zvěčněn na jednom z dílů věhlasné série.

Fabric 23 je hodně temná, divoce energická a zvukově perverzní jízda. Jízda,  která je sice zaslíbena zejména electru, to ale disponuje spoustou nejrůznějších přísad. Minimal, electro-house, funk, techno, dark-acid-breaks, všechny tyto zdánlivě neslučitelné ingredience pan Smugghe hravě vtěsnal do směsice složené z čtrnácti ne zrovna snadno poslouchatelných skladeb. Ivan Smagghe si libuje v opravdu zvláštních kombinacích, podivných melodiích a minimalistických hrátkách se zvukem. Ty jsou vytvářeny pomocí komplikovaných syntetizátorových experimentů a disharmonií všeho druhu. Zvuky, pazvuky & efekty -  trojboj, který díky citlivému rozmístění jednotlivých prvků působí dost ujetě ale zároveň zábavně. Hodně to bublá, vře a pípá. Sem tam nás překvapí nějaký ten vokál, který tomuto 73 minut dlouhému zvukovému hororu dodává alespoň špetku lidskosti. Výraznou basovou linkou spolu s řádně ostrými kytarovými rify nám Ivan pro změnu odhaluje své hudební kořeny, neboť jak sám přiznává, klasický rock a kytarovky, byl snad úplně první hudební žánr, kterému zcela propadl. Vše ostatní přišlo až později, a snad právě proto se na tracklistu objevují i takové kuriozity jako skupina The Kills.
 
Je opravdu zvláštní, jakým způsobem se Ivanovi podařilo skloubit a propojit jeho hudební základy (třeba ty kytarové) s úderným anebo někdy spíše experimentálně pojatým electrem. Určitě za to hodně mohou moderní technologie, které autoři vybraných tracků hojně používají (např. Aswefall - Ride, I-Robots - Frau, Audion - Your Place Or Mine, Michael Mayer - Heiden, The Kills - No Wow, Konrad Black - Jefferson And Braeside, Fabrizio Mammarella - Tear Up, Sergej Auto - Carnage, OK! atd.), ale bez vytříbeného citu pro harmonie i disharmonie by tato precizně promíchaná směsice rozhodně tak dobře nezněla. Přiznám se, že podobně pojatý zvuk electra pro mě byl doposud krajinou neprobádanou, do budoucna to ale právě díky kompilaci Fabric 23 hodlám změnit. Co nejméně traumatizující poslech.

Hodnocení: 80%

VA - Fabric 23 mixed by Ivan Smagghe
Fabric - 2005
http://www.fabriclondon.com/