Komiksová recenze: Bílý potok, Hlavní nádraží

Alois Nebel: "Někdo se mě jednou zeptal, jestli chodím rád do biografu. Chodím. Ale byl jsem tam jen dvakrát."

Alois Nebel zasvětil život železnici, tak jako jeho otec a před ním i jeho děd. Snad proto, že vlaky jsou srozumitelnější než lidé - jezdí pořád stejně. Alois by strávil celý život jako výpravčí v zapadlé železniční stanici Bílý potok, kdyby ho nepřekvapilo tajemství tamních jesenických hor. Už na sklonku komunistického režimu se Alois stává chráněncem místního blázince.

Přepadává ho totiž podivná mlha, ze které se vynořují ztracené střípky minulosti. Jako německý lazaretní vlak nebo židovský transport. Aniž by si to Alois uvědomoval, je jeho život plný dávno zapomenutých, dávno oplakaných lidí. A pak je tu Němý. Nikdo neví, odkud přišel, ani proč nemluví. Může to být uprchlík stejně tak jako psychopatický masový vrah. Ale proč zkřížil cestu prostinkému dobrákovi Aloisovi?

Zatímco první část této trilogie s názvem Bílý potok opouští svého hrdinu těsně před revolucí, v druhé už on sám vypráví o tom, jak se po pádu komunismu vydal navštívit „bájné“ Hlavní nádraží v Praze. A jak tam zkysnul, protože Alois architektonickou chloubu českých železnic zbožňuje, a protože kdo jednou odejde, už se tam nevrátí. Postava Němého se v Hlavním nádraží objevuje jen málo, o to jsou ale jeho činy důležitější.

Jaroslav Rudiš v těchto mysterijních příbězích klade důraz na atmosféru. Jeseníky tajemné v kterékoli roční dobu nebo špinavé, hnusné Hlavní nádraží v Praze. Obojí, tajemství i hnus, jsou téměř hmatatelné, jako bychom si mohli přímo sáhnout. Alois se takovým prostředím nechává ovládnout, někdy jako pozorovatel, někdy jako hrdina, kterému dění dramaticky zasahuje do života. Rudiš je zřejmě fandou kapely Priessnitz, protože zároveň parafrázuje texty některých jejich písní.

Vůdčí osobnost této jesenické kytarovky Jaromír Švejdík se ostatně podílela na námětu Nebelovské trilogie. Jako Jaromír 99 je Švejdík také podepsán coby autor kresby. Ta je výrazně ovlivněná zjednodušujícím stylem Franka Millera (série Sin City, do jisté míry i nedávno uvedený film). Především v Hlavním nádraží ale Jaromír 99 do kresby vkládá kus svého vlastního stylu s až ikonickými detaily.

Tak, jak se v druhém díle zašmodrchává příběh, je kresba rozmáchlejší a zdravě sebevědomější. Náladu obou zatím vydaných částí trilogie nejlépe vystihuje několik scén z Hlavního nádraží, kdy kresba rovnou z velkého celku skočí doprostřed nervózního shluku drobných detailů. Alois Nebel je záhadný, nevypočitatelná a překvapivý. Třetí díl by mohl být dokonalou tečkou.

P.S.: Závěrečná část trilogie Zlaté hory vychází tento měsíc.

Hodnocení: 80% a 80%

Alois Nebel # 1: Bílý potok
Labyrint 2003, formát 165x230 mm, brožovaný, černobílý, 100 stran
scénář: Jaroslav Rudiš
kresba: Jaromír 99
www.aloisnebel.com, http://labyrint.net

Alois Nebel # 2: Hlavní nádraží
Labyrint 2004, formát 165x230 mm, brožovaný, černobílý, 130 stran
scénář: Jaroslav Rudiš
kresba: Jaromír 99
www.aloisnebel.com, http://labyrint.net