RECENZE
Hudební recenze: Momu – This is Momu
Tvrdit, že breakbeat tu bude mít někdy tolik širokou základnu, jako třeba drum'n'bass nebo snad techno, by bylo značně troufalé. A vlastně bych to tak ani nechtěl. Už několik let tu má tenhle "nalomený" styl tak jako tak slušnou podporu a i když akce s touto muzikou působí spíše rodinně než megalomansky, mejdan to vždycky je. Dvoučlenný projekt Momu vydal nedávno své debutové album a myslím, že není vhodnější chvíle na to, ho pozvat zahrát i k nám.
Moc se přimlouvám za dovezení téhle breakbeatové partičky, kterou tvoří Mark Musselman a John David Moyer, který je známý hlavně z progressive houseového dua Jondi & Spesh. Kromě vydaných singlů na vinylech mluví za kvalitu tohoto dua také účast na prvotřídních kompilacích Bedrock Breaks, Global Underground či Renaissance. A že se o Momu pochvalně vyjadřují veličiny typu Digweed, Freeland či Cattaneo, to už je jen taková třešnička na dortu. Že John David Moyer přebíhá z progressive houseového projektu do breakbeatového, je na hudbě Momu velmi dobře patrné. Hranice mezi těmito styly se na vinylech této producentské dvojice poměrně dobře stírají a nejlépe je to slyšet na jejich debutové desce This Is Momu, která více než nového materiálu přináší takové menší Best Of. Pro zaryté fanoušky breakbeatu to bude nejspíš zklamání. Většina singlů, i těch několik let starých, se nachází právě na této desce a na nové věci už nezbylo tolik místa. Ale pro ty z vás, kteří třeba do breakbeatu teprve pronikáte, je tahle deska velmi dobrým průvodcem po staré škole tohoto stylu.
Záměrně zdůrazňuji "stará škola" breakbeatu. Hudebně se Momu přeci jen orientují do doby několik let zpátky a se současnou podobou tohoto stylu má větší část jejich prvního alba pramálo společného. Navíc Momu nejsou striktní breakbeaťáci a spolu se zlámanými rytmy se nechávají stejně rádi unášet třeba snovými tranceovými melodiemi. Tahle definice platí především pro první dvě třetiny jejich alba, kdy se naprosto zříkají jakýchkoliv experimentů a ve svých skladbách dávají průchod především emocím. Nejvíce sázejí na melodičnost a poutavost a breakbeat je tu spíše jen jako doplněk. Že tím tu a tam trpí originálnost a umělecká kvalita jednotlivých skladeb, na to se v případě této desky nehraje. Primární cíl těchto tracků je co nejvíce posluchače pohltit, a to se jim daří náramně. Nejvíce je to patrné v pamětních singlech The Dive, Sunsicle či One. Příjemně si u nich odpočinete, zasníte a klidně i zatančíte.
Jak je větší část alba spíše retro a dává vzpomenout na krásné fůze progressive tranceu se zlomeným beatem z konce 90. let (např. Hybrid, Way Out West), tak působí ta druhá, menší jako pravý opak a pošmáknou si na ní i mnohem náročnější posluchači. Prvním takovým experimentálněji vedeným trackem spojujícím ambient a breakbeat, je skladba Torque. Příjemně překvapí také titulní track This Is Momu, který Momu vydali jako vůbec první ve své kariéře a přesto se zdá být více dnešní, než třeba jejich další singly o pár let později. Strhující závěr pak předvede dvojice John a Mark ve skladbě Hydergine spojující ostré breaky a ještě ostřejší kytary. Mimochodem tahle skladba vychází jako další singl.
Co je na tomto albu tolik krásné, je jeho stavba a průběh. Ze začátku se uvolníte a krásně zrelaxujete u trancoevých melodií podpořených nerušivým zlomeným beatem. Později si zatrsáte u typických breakbeatových vypalovaček, které dávají vzpomenout na největší slávu tohoto stylu. A na úplný na závěr se ponoříte do zvukově temnějších a experimentálnějších tracků. Myslím, že není důstojnějšího breakbeatového projektu, který tu ještě nikdy nezahrál.
Hodnocení: 90%
Momu – This is Momu
formát: CD
čas: 58:05
label: Loög Records
info: www.thisismomu.com, www.looq.com
tracklist:
01 The Dive
02 Sunsicle
03 One
04 See It Thru
05 Donkey Rocket
06 Antietam
07 Mavericks
08 Torque
09 Watership Down
10 This Is Momu
11 Hydergine