DJ Lumiére - Goodbye Illussions (Charles Webster & Kel Remixes)

Přiznám se bez obalu, že DJ Lumiére byl pro mě donedávna anonymním diskžokejem z obrovské řady stejně hravých kolegů, kteří si párkrát v týdnu stoupnou ke gramofonům, aby předvedli zájemcům nejnovější obsah svých recordbagů. Jednoho dne jsem však pohled na něho zaostřil o trochu více. Byl to okamžik, kdy jsem při přehrabování v deskách spatřil bílý kartónový obal se světlezelenou nálepkou, na níž stálo - DJ Lumiére - Goodbye Illussions. Tehdy jsem si uvědomil, že půjde přeci jen o diskžokeje, který žije taneční hudbou o něco více, když už ho láska k ní vybičovala k vlastním aktivitám. U příležitosti znovuvydání tohoto singlu s remixy Charlese Webstera a Kela ze seskupení Quadrant Sound System, vám teď nabízím profil diskžokeje, jenž má originální podobu na svědomí a zároveň recenzi nových verzí.

Ačkoliv už nějaký ten pátek DJ Lumiére bydlí v jednom ze žižkovských bytů v Praze, narodil se jinde. Bylo to 3. října roku 1974 ve Vysokém Mýtě a tehdy ho také ještě všichni znali pod jeho občanským jménem Lumír Kiesewetter. Třebaže s vlastní muzikou začal až nedávno, má za sebou průpravu v Lidové škole umění. Tam to zkoušel hlavně na dechové nástroje. Osm let to byla flétna a čtyři roky trumpeta, na kterou pravidelně docházel. Nechme hovořit samotného Lumiéra, abychom si udělali obrázek o jeho hudebním vývoji. "Bylo mi asi osm, když jsem začal muziku rozdělovat na tu, která se mi líbila a na tu, bez který bych se klidně obešel. Tou dobou mě braly kytarovky, hlavně Sonic Youth, The Cure, ale třeba taky Depeche Mode. Tam už jsem si všimnul prvních syntezátorových zvuků a mojí nejoblíbenější je dodneška deska Black Celebration. Už tehdy jsem díky Depeche Mode objevoval sílu remixů. Málokdo třeba ví, že právě Depeche Mode našli Mobyho. Byl to tehdy neznámý chlapík a načerno předělával jejich skladby. Jim se to tak zalíbilo, že mu dali šanci vydat jeho produkt oficiální cestou.

Ovlivněn touto muzikou, zakládá si Lumiére s pár kamarády vlastní kapelu, které dali název Living Sound. To se psal rok 1995 a náplní byl převážně pop. Lumiére tam hrál na kytaru a poprvé tak mohl sledovat, jak jeho hudba na lidi působí. Jak však vznikl přerod kytaristy Lumiéra v diskžokeje Lumiéra? "Znal jsem se s Tomášem Novákem z TNT Sound & Light, který měl tehdy v Radosti FX na starosti světelný park a často tam za ním docházel. Hudba, která se v tom klubu hrála, mě lákala čím dál víc a já zatoužil to zkusit. Tomáš mi tehdy půjčil asi dvacet desek, který měl a já už jen potřeboval mít souhlas od provozního. František, známá to postava tohoto klubu, mi ho dal a já tak mohl každý ráno po zavíračce trénovat mezi prázdnými stěnami potemnělého klubu. Strašně mě to vzalo, ale těch dvacet desek se mi hodně rychle ohrálo, takže jsem si své první šel koupit do prodejny Disco Duck, která tehdy sídlila ještě na Zámeckých schodech". Vzhledem k tomu, že koupě nových desek vyžaduje poměrně velké náklady, musel si Lumiére urychleně najít práci. Tomášovi často koukal pod ruce, v Radosti FX se cítil jako doma, houseparty ho bavily, takže spojil příjemné s užitečným a na dlouhé čtyři roky byl tím, kdo doprovázel diskžokeje světly a videoprojekcemi. V kontaktu s taneční hudbou teď byl neustále a pomalu se rýsovalo jeho stylové zařazení. "Osobně se mi nejvíc líbily sety Viléma a díky němu jsem si mohl také poprvé zahrát před lidma. Následovalo povolení od Richarda Zoliho a pravidelně jsem s Vilémem začal hrát vždy v pondělí. Později se objevil nápad představit lidem nové tváře z řad diskžokejů, takže se vymyslela párty Fresh Meat a já tak mohl pravidelně každý měsíc na základě svýho vkusu a naposlouchaných dem, pozvat nové diskžokeje".

Účinkování v Radosti tedy fungovalo, ale zároveň Lumiére začal pokukovat i po ostatních klubech. Vstříc mu brzy vyšli i v Roxy, kde získal rezidenturu pod hlavičkou klubové noci Colours, při níž se představovali i velké hvězdy ze světa. Tak si také mohl podat ruku třeba s Felixem Da Housecatem. Přáním každého diskžokeje je, aby se dostal do nějaké bookingové agentury, která bude vystoupení po republice domlouvat za něho. Také Lumiére přešel v roce 2001 pod ochranná křídla agentury Wax, ta z něho brzy udělala rezidenta párty Honeypot, následovala hraní v olomoucké Barumbě i ostravském Fabricu. Občas zavítá i do Košic, které podle jeho slov, jsou jakousi slovenskou mekkou house music. A jak je to s hraním mimo hranice naší republiky? "Minulý rok v listopadu jsem byl týden ve Francii a ochutnal, jak vypadá klubový život tam. Můžu říct, že když slyším, že ceny v našich klubech jsou příliš vysoký, maximálně se pousměju. Ať přijdeš, kam přijdeš, alko i nealko tam má jednotnou taxu - 10 Euro. To je drahý i pro Francouze... Osobně se mi nejvíc líbilo ve Foliés Pigalle. Klub je pozoruhodný tím, že jsou tam společný záchody a místní transexuálové tam vytvořili naprosto jedinečnou atmosféru. V pařížském Ellysée Montmartre, nebo v Bordeaux v Nautilu, což jsou kluby ve velikosti naší Roxy, byla taky radost vystupovat. Opět jsem si zahrál vedle tamních uznávaných špiček, ať už to byl DJ Paco, Sonic, nebo Manu.

Jak už to tak na tom světě chodí, originál skladby Goodbye Illussions, jenž se objevil v loňském roce, vznikl opravdu jen náhodou. Lumiére měl tehdy rozpracovaných pár skladeb v počítači a vzhledem k tomu, že časopis Tripmag tehdy potřeboval nějaký materiál na jeden ze svých výběrů s průřezem taneční scény u nás, i on byl osloven. Základy tracku byly téměř hotovy, ale pořád tomu chyběl nějaký ten nosný prvek. Když jednoho rána zabalil Lumiére v Mecce desky a jeho kroky se ubíraly směrem k domovu, uslyšel v tmavé ulici U Průhonu, kterak si jeden rozjařený černoch zpívá z plna hrdla. Lumiérovi se jeho hlas líbil, takže budoucího Big J oslovil. Na druhý den ho pozval do studia a takto netradičně vznikla skladba, která se později hrála, jak na parties, tak v éteru pražského Rádia 1. Beeswaxu padla také do noty, vyrobil se ještě jeden remix ve spolupráci se Štěpánem Tůmou a vinyl tak roztočilo konečně několik gramofonových talířů. Ještě než se pustíme do samotné recenze nových remixů této skladby, určitě by stálo uvést to, co Lumiéra při skládání originálu a budoucí tvorby vlastně ovlivňuje. V první řadě je to současná produkce předních houseových labelů. Zde jsou pro představu jeho čtyři nejoblíbenější tracky, které hrál v dubnu nejčastěji:

1. Swirl People - Hi Mom Let's Dance
2. Weekender - Sunday Session
3. 16B - M
4. B.R.S. - Loving You

Jinak mu doma v přehrávači nejčastěji rotují CDčka s co nejvíce vyklidněnými skladbami. Preferuje kompilace, které se vážou k proslulému ostrovu Ibiza, at už jsou to výběry Chill House, nebo ty slavnější Café Del Mar (ten pátý díl je prý dle Lumiérových slov, ten nejpovedenější). Kromě nich byste v jeho CDčkové knihovničce nalezli i projekty Tosca, Dzihan & Kamien, Charlese Webstera nebo poslední album Groove Armady. Díky jeho vybranému vkusu v pomalejších rytmech, přišel Wax s nápadem na namíchání výběru s názvem C-Lounge, který nyní hojně využívají kavárenská a restaurační zařízení, aby zákazníky tolik nemučily tíživým tichem. Tolik stručný pohled do Lumiérova soukromí a vy si teď společně se mnou můžete vychutnat tři nové remixy, které už postarší skladbu vhodně inovovaly.

Ten první nemá na svědomí nikdo menší, než jeden z producentů, kteří dali deephouseu pevný řád - Charles Webster. Charles Webster 12" Remix (MP3) se natáčel při jeho loňské návštěvě v rámci koncertování s Presence, ve studiu u Štěpána Tůmy. Začínáme hodně plochým úderem automatického bubeníka a postupně se ke slovu dostávají různé součástky bicího doprovodu. Ať už je to cinkání, perkuse, či jiný klapot, v pravidelném úseku několika taktů, se vždy přidá nový hudební součinitel, aby výsledek dotvořil do poutavější podoby. Když už je bicí složka přeplněna množstvím kombinačních možností, na řadu se dostávají táhlé vábivé plochy. Už tady si uvědomíte, jak moc je tenhle remix podobný Charlesově vlastní tvorbě. Ready či I'm Falling z jeho alba Born On The 24th Of July, vám budou tenhle studiový zásah přesně připomínat. Snivé, mazlivé, kouzelné, tajemné, to přesně tyhle skladby jsou. Big J se ke slovu dostává vzápětí, i když ne s takovým prostorem, jako měl v originální podobě. Charles nedělá skladby s vynuceným klíčem: sloka / refrén / sloka / refrén / mezihra / do ztracena... Používá hlasů jako koření a pouze přichucuje své nástrojové složky. V Lumiérově případě postupoval dle očekávání. Posluchač má tak možnost vychutnat si hlavně instrumentální část, která v sobě skrývá hodně kouzelnou a zároveň houpavou sílu pro tancování. Nejvíce si ji totiž vychutnáte se zavřenýma očima. Uprostřed ní najednou zaregistrujete nový zvuk, který se neustále vyvíjí a roste, až konečně rozpoznáte řeč trumpety, jenž se dotáčela naživo přímo ve Štěpánově zázemí. Ta tu vyšvihne opravdu nádherný příběh. Právě on vám doteď vyprávěl své osudy a najednou dostává nečekaný optimistický závěr. Z toho mrazivého sóla vám bude vzadu na krku naskakovat husí kůže a chloupky se chvět z nečekaného rozuzlení. Big J dostal i krátký nasamplovaný prostor na samotném konci, ale to už zcela do ztracena mizí. Opravdu nádhera. Charles Webster nezklamal a myslím, že pro Lumiéra musí být pocta, když jeho vlastní track do takto slušivého kabátku připraví sám velký mistr.

Zatímco Websterův 12" Remix byl v hodně optimistické poloze, následující verze tvoří přesný opak. Charles Webster 7" Remix (MP3) jako jediný nastínil po hudební stránce atmosféru hodnou názvu. Jako by šlo o skutečné rozloučení s vysněnými iluzemi. Tenhle remix je totiž opravdu smutný. Mohou za to ty dlouhé varhanové (skoro až kostelní) plochy, které ho načínají ve velmi ponuré atmosféře. Big J je tu slyšet ze všech verzí nejzřetelněji a jeho procítěný hlas s touto atmosférou vhodně koresponduje. Jedná se o téměř accapella verzi. Beaty, které se tu přesto objeví, jsou velmi nezřetelné a hlavně velmi krátké. Smutek čiší z každého tónu a dbá se, abyste se nad textem zkusili i zamyslet. Ve změti beatů a spoustě efektů se totiž soustředíte spíše na tanec, než abyste si dali tu práci a nechali váš mozek přemýšlet. Pokud srovnáváte s originálem z roku 2001, určitě i vás překvapí, co se dá z tak bezproblémového tracku vlastně vytvořit. Vznikne skladba, která má až příliš bolavou duši... Osobně tomuto remixu přikládám co nejmenší šance na talířích gramofonů. Možná snad jen jako závěrečné outro, kdy návštěvníci klubu konečně pochopí, že čas se nachýlil a nejlepší bude se po vydařené párty sebrat a dát unaveným končetinám jejich vytoužený odpočinek v příjemném pelíšku.

Třetí a zároveň poslední remix byl svěřen do rukou Kela, pocházejícího z jednoho z mála našich deephouseových soundsystémů, konkrétně Quadrant SS. Kel Remix (MP3) začíná hodně zvolna klasickým houseovým bubenickým automatem, ke kterému se zvolna přidávají vysamplované úryvky Big Jova hlasu. Ty Kel řádně naechoval a ony možnosti ozvěny hojně využívají. Opět se to tu s vokály moc nepřehání, ty slouží spíše pro oživení instrumentálních základů. Pokud však prostor dostanou, vyjímkou není ani čtyřicetinásobné zopakování dvou slov, ke kterým se přidružují filtrované efekty, jenž původní hlas dokážou zdeformovat do naprosto nedešifrovatelné podoby. Kel myslel i na basovou linku, která přidává na dynamice, na nadlehčující plochy, jenž zase dodávají na prostoru a určitém futurismu. Pokud bylo záměrem vydání těchto remixů deephouseové pokračování, pak se vše povedlo. I Kelova verze má totiž k Websterově tvorbě hodně, hodně blízko. Kdybych ji objevil na některém z černých kol vydavatelství Pagan, také bych se ani nedivil. Do jejich konceptu totiž přesně zapadá. Velmi citlivý přístup Kelova zásahu určitě zaručuje tomuto remixu místo v klubech a já věřím, že posluchači, jenž si originál oblíbili, nový pohled ocení...

Závěr: V současné době Lumiére začíná spolupráci s Martinem Haberlandem a DJ Merseym z houseových Košic, takže nové remixy Goodbye Illussions jsou prozatím tím jediným materiálem, který máme od něho (jako muzikanta) k dispozici. Doufejme, že tak rychle jako originál se neoposlouchají a že je ještě nějaký ten pátek (či sobotu:) v klubech uslyšíme. Možná tenhle track Charles Webster proslaví i v Angli. Pokud stojíte však o aktuální Lumiérovy sety, určitě si nenechte ujít příležitost na pražské, či brněnské Global Connection, které jsou už za dveřmi!

Tracklist:

DJ Lumiére - Goodbye Illussions (Charles Webster & Kel Remixes)

Side A:
1. Charles Webster 12" Remix
2. Charles Webster 7" Remix

Side B:
1. Kel Quadrant Remix