RECENZE
Hudební čáry máry Vladislava Delaye
Ať už pod jménem Vladislav Delay, pod nicky Luomo, Uusitalo nebo společně s Craigem Armstrongem a Antye Greie-Fuchs jako The Dolls, zásobuje nás Sasu Ripatti po mnoho let velmi zajímavou a netradiční muzikou. Jako Luomo deep housem a minimalem, Jako Uusitalo třeba i techno rytmy a ve společném projektu se skladatelem moderní vážné hudby Armstrongem klidně i dubem, future jazzem či experimentálnějšími kompozicemi. Pod svým nejslavnějším hudebním převlekem Vladislav Delay nám ale Sasu servíruje už deset let převážně abstraktní ambient a nejinak je tomu také v případě jeho nové desky Whistleblower.
Kliďánko melodie a šumění připomínající mořské vlny rozbíjející se o skalní útesy znějí v titulní skladbě Whistleblower jako nějaká tuctová new age. Ale nebyl byl by to Vladislav Delay, aby tenhle poklidný hudební čajíček nerozbil nějakým tím IDM/glitch pirátským plavidlem. Ona žádná ze sedmi skladeb na téměř sedmdesátiminutovém albu není žádný hudební balzám, který by se mohl prodávat jako součást psychowalkmanů. Ačkoliv je tohle album na první poslech velmi melodické, po bližším prozkoumání zjistíte, že více než na nějaké láskyplné zpívánky a malebné souzvuky akordů sází na neupravené a ne příliš romanticky znějící hudební koláže.
Proto se na desce Whistleblower nejčastěji dočkáte jednolitého melodického prvku znějícího jakoby "z dálky" a jediné, na čem stojí a padá stavba jednotlivých tracků je experimentování s celou řadou zvuků a ruchů, které se čas od času seskupí v poměrně stabilní rytmus broken beatu, ale vzápětí je zboří zvuk úplně jiný a celá kompozice se začíná stavět od znova, ovšem už v úplně jiných intencích. V tomhle duchu se drží většina skladeb na albu a rád bych vypíchl hlavně dvě, Wanted To (Kill) a Stop Talking.
Devízou alba je pak mnohaminutová stopáž jednotlivých skladeb dosahující až třinácti minut, která dovoluje promyšlené hudební tahy, ke kterým ovšem Vladislav Delay nepotřeboval žádný štětec. Ale kdyby ho měl, tak by ta nejdelší skladba ze všech, He Lived Deeply, byla nakreslená jaká nekončící krajina s pěšinkou uprostřed a v dálce s hejnem ptáků letícím neznámo odkud a neznámo kam. V hudebním ztvárnění pak líné melodické plochy s vodící basovou linkou a uprostřed tracku s rychlejší rytmickou pasáží, která neznámo proč začala a
také skončila. Vladislav Delay je takový hudební malíř. Experimentátor. A jeho nová deska je výstavou jeho nejlepších obrazů, které namaloval za poslední dobu.
Jednu skladbu z alba v celé své délce nabízí Vladislav Delay zdarma: Polysexual.mp3
Poslechni si ukázky ostatních skladeb.
Vladislav Delay - Whistleblower
Huume recordings
www.vladislavdelay.com
www.huumerecordings.com/