Hudební recenze: Pan-Pot - Pan-O-Rama

Marco Resmann, Tassilo Ippenberger a Thomas Benedix. To je trojice Berlíňanů, kteří svůj vinylový debut uskutečnili teprve v květnu roku 2005 na značce krásné Anjy Schneider, Mobilee. Kromě několika málo výletů do labelu Einmaleins Musik, zůstali tomuto vydavatelství věrni dodnes a také na něm uvolní svojí debutovou desku Pan-O-Rama. Vlastně se tak již stalo, protože 8. říjen byl tím dnem, kdy jejich debut poprvé ucítil konkurenci ve vinyl a CD shopech. Od samotného začátku se Pan-Pot věnují striktně minimalu s tu a tam menšími výlety do vod techna či tech-houseu a podobně smýšlí i jejich dlouhohrající prvotina. Ač se na svém profilu na Myspace.com prezentují slově i jako producenti happy hardcoreu, přiznám se, že nic takového jsem od nich nikdy v životě neslyšel. A pokud se nepoohlédnou po jiném vydavatelství, nepředpokládám, že by jim to Anja v nejbližší době dovolila :)



Minimal v podání Pan-Pot není tak "studený" a tu a tam poněkud depresivní, jako umí předvádět třeba Richie Hawtin převlečený třeba za Plasikmana. Ovšem těšit se na nějakou barevnou muziku plnou zvratů...vždyť to by pak nebyl minimal! Pan-Pot se snaží od prvních chvil svého debutu držet tradice tohoto stylu, tedy že čeho je málo, toho je občas i více :) Specialitou hudby Pan-Pot jsou nadrobno nasekané spodky, pro terminology ve formě staccato, které tvoří v mnoha případech opravdu hutnou atmosféru. Třeba hned v prvním tracku "Threesixty". Průběh této skaldby by se krásně hodil do nějakého temného hororu. Nemyslím tím zrovna řežbu ve stylu Saw, ale třeba taková pomalu se rozvíjející zápletka ve stylu Záhady Blair Witch, proč ne. Ve skladbě "Ape Shall Never Kill Ape" ještě na té strašidelné atmosféře přidali díky temnému vokálu. Celá první polovina pomalu tepe a plyne v podobném duchu, ale zároveň ani na chvilku nezačne nudit.



Pilotní singl z toho alba, skladba "Charly", uzavírá první polovinu alba a tak trochu vybočuje z dosud vytyčených hranicí. Sice nejde o kdoví jakou řežbu, ale minimal je ten tam a zbyl z něho možná leda tak nádech. Jinak jde o prvotřídní techno, které parádně šlape a na jeho živosti se podílí i repetitivní, po tónech stoupající hudební motiv. Při starém zůstává strašidelně pojatý vokál v podání Hugh Betchy. Druhá polovina alba jde jak přes kopírák. Opět jí načíná čtveřice skladeb ve velmi minimalistickém duchu. "Apocalyptic Horseman" je pojatá mírně experimentálněji, ovšem jako bych už podobný motiv někde slyšel. Opět jsou v ní použity staccato basy a také výšky. Skladba "Crank" si zase přes filtr nejrůzněji pohrává se zvuky, kterým dělá společnost téměř výhradně pouze beat. Prosté a přitom účinné. Až zcela poslední skladba "Faces", na které spolupracoval také Německý producent Vincenzo Ragone, opět trochu vybočuje z řady a po té monotónní smršti zpestří závěr alba příjemným "klavírním songem".

V případě alba Pan-O-Rama je minimalem skutečně myšlen minimal a jste-li jeho příznivci, o desce přímo pro vás nemůže být pochyb. A pokud se v minimalu teprve hledáte, berte toto album jako zaručený tip na proniknutí do jeho nitra. Tohle album se prostě povedlo.

Hodnocení: 90%

Ukázky z alba Pan-O-Rama naleznete zde.

PAN-POT - PAN-O-RAMA
formát: CD, 12"
čas: 72:32
label: Mobilee
kat.č.: mobileecd003
info: www.myspace.com/panpot, www.mobilee-records.de/