Hudební recenze: Volga - Pomol

Skupinu Volga tvoří tito muzikanti - Angela Manukian, Roman Lebedev, Alexei Borisov a Uri Balashov. Nástrojové obsazení u této party začíná někde u elektronických nástrojů a končí u kytary a tibetských mís. Specifický a poznávací znak u Volgy je kombinace ruského folklóru z devatenáctého století se současnou elektronikou. Jejich album Pomol je na této kombinaci postaveno. Nejdříve se o jeho distribuci staral polsko-britský distributor Lumberton, později však album vyšlo ještě na značce Manas records. Z třináctiskladbového alba bych vypíchnul tyto tracky: Reapers – hned první záležitost, jedná se v podstatě o takový zpívaný ambient. Ruština (pravděpodobně nějaké nářečí) zde zní naprosto nerusky. Dále skladba Corn, je druhá v pořadí a je to, ač pomalá, tak hodně hutná downtempo idm elektronika, která díky poměrně výraznému vrzavému rifu uvnitř celkového zvuku dokáže bořit zdi. Tohle je můj favorit na desce.

Ještě považuji za důležité zmínit fakt, že vokál tu zní hodně podobně, jako u finských progresivních metalistů Waltari, kde členové téhle finské party také v jedné etapě své tvorby šáhli k folklóru, v tomto případě k folklóru finskému. Je fakt, že u Volgy a jejich Pomolu jsem se přistihl, že mě vokál v určitých momentech mírně rozčiluje. To roubování v případě Volgy asi není tak docela přirozené, nebo to jako nerodilý mluvčí a zároveň neználek ruského folklóru prostě nemůžu chápat. Elektronické podklady jsou na pomezí IDM a downtempa, ale žádná výrazná progrese se nekoná. Jedna píseň mně připomněla třeba jednu starší věc ze značky Warp, která tam vyšla už v roce 1994. Deska Pomol obsahuje pár momentů, které považuji za pěkné, někoho může přitahovat určitá exotičnost. Kapela Volga se chystá také 29.2. do Prahy, vystoupí v klubu Skutečnost a předskokanem bude jednočlenný projekt Sonority! Troufam si tvrdit, že jejich vystoupení by mohlo být zajímavé, protože na pódiu očekávám elektroniku přednesenou opravdu živě.