RECENZE
Hudební recenze: Sonority - Foem
Jestli vždy Praha platila za město houseové, Ostrava za drum´n´bassové a Brno za technařské (dnes spíše minimalové), pak Židlochovice na jižní Moravě platí za městečko, které žije stylem IDM. Tamní propagátor Honza alias Sonority je však poslední dobou znám i díky zcela jinačím hudebním kabátkům a tak předem říct, jaký jeho nový singl je by bylo čirým střílením od boku. Jelikož je singl ale už k mání například na Beatportu, ochutnat ho již můžete i vy a já vám nyní řeknu, které že chutě nového Elementalu jej tvoří.
Dávno jsou pryč doby, kdy z Honzova laptopu lezly jen ambientní plochy podpořené tu mírným, tu trochu peprnějším breakbeatem. Snad už je to více, než rok, kdy poctivě střídá v klubech live vystoupení s DJ sety, na kterých se oddává převážně rytmům techna a s pomocí nejrůznějších hardwareových pomocníků divoce sampluje a míchá do sebe staré i nové hity. Coby producent však i nadále zůstává věrný zkoumání hudebního vesmíru nazvaného IDM, ve kterém si už za ta léta našel svou planetku se zvukem, která je pro něj tolik charakteristická. Na ní také vznikl nový singl "Foem", který podobně jako jiná Sonorityho tvorba, spojuje poutavé hudební plochy s tanečním rytmem breakbeatu.
Kdo tvorbu židlochovického rodáka zná, originální verze singlu "Foem" by ho neměla příliš překvapit. Odpářu-li beat a basovou linku, singlu zbudou příjemně zfiltrované, najemno rozporcované zvuky tvořících jednoduchou melodii, ale spíše jen prostorově znějící plochy, které onen vesmír IDM tak krásně připomínají. Stejně tak by se za ně ovšem nemusel stydět ani kdejaký tranceový floutek a Sonorityho hudební chameleónství nám tu přihrává otázku, kdo se kým nechal inspirovat :) I tak ovšem pro tuto část tracku "Foem" určitě za jedna, protože naštěstí stále více připomíná klasického Sonorityho, než klasického Armina. Nedílnou složkou "Foemu" je pak breakbeatový rytmus, nijak převratně rychlý, a výraznější basová linka. Na můj vkus má barva beatu příliš povrchní charakter. Skladbě by svědčil trochu hlubší beat pro vyvážení kompozice a klidně bych celkový rytmus ještě více rozsekal nadrobno. Přeci jen do klubu je tato skladba příliš pomalá a víc by to tak podpořilo její IDM charakter, který se mi zdá v tomto stavu příliš fádní, nikoliv však ale nudný. Ve skladbě se toho sice příliš mnoho "navíc" neděje, ale určitě je v ní co poslouchat. Obávám se však, že na své si přijdou hlavně fanoušci Honzova zvuku, kteří vědí, co od něj očekávat.
Protipólem k originální verzi tracku "Foem" je remix od Machine Funck, který je dle očekávání zcela dubstepový. Hlavní melodická pasáž z originálu v něm přežila pouze coby několik fragmentů, které doplňují líně odťukávající beat, charakteristické basy a celkově temnější atmosféru tracku. Co do originálnosti a hravosti, je verze od Machine Funck na tomto singlu jasnou výhrou. Druhou dvojici remixů má pak na svědomí projekt Uncless, který z našich recenzí a článků již určitě dobře znáte a tak víte, že se za ním skrývá třeba Josef Sedloň anebo Richard Tauchman z projektu Over3. Uncless dodali dvě verze, které se výrazněji liší hlavně svou délkou. Co do obsahu jsou si velmi podobné, podobnou náplň mají i vůči Sonorityho originálu a charakteristický je tak pro ně hlavně výrazně taneční breakbeatový rytmus. Tohle myslím budou ty správné verze pro klubový parket, které si svým lehce agresivním zvukem určitě získají řadu lidí, včetně mé maličkosti, která v době breakbeatového úpadku (nejen) v českých zemích po takovýchto skladbách neuvěřitelně touží.
Hodnocení: 75%
Špatný singl dělají špatným singlem zcela bezpochyby špatné tracky. Takové na singlu "Foem" rozhodně nenajdete. Výborný singl však dělá výborným singlem například hudební různorodost a té by tu mohlo být přeci jen o něco více.
Myclick (techno.cz)
Shinkanzen už dávno opustil královéhradecké nádraží a zmizel v dáli, Fun a Richie za ním ovšem ze stanice Elemental na nárazníky Beatportu promptně vyslali další hudební vagónek... Jakpak mu to asi bude svištět? Zahákne se? Dálkami voní už samotný originál a přitom to Sonoriťák se stopáží nijak nepřeháněl. Hodně si pohrál ze stereo váhou, aby byl výsledek patřičně halucinogenní, k mé velké radosti se nezasekává na loopech a zajetou rytmiku odvážně boří, občas přehodí výhybku, přesto si už v polovině přejete, aby přišel co nejdříve happy end! Důvod? To ty nosné rozechvělé plochy tak strašně tahají za uši, že by vám je teď všichni Masajové mohli závidět. Ano, jsou fajn, ale jen chviličku. Proč proboha tak zoufale nahlas a pořád dokola? Co bude dál - vrhne se teď talentovaný producent snad na trance? Remixérské výměny jsou stále v kurzu a Uncless teď Honzovi něco dlužili, tak proč mu to nevrátit hned se stoprocentním úrokem? Vždyť kamarádské vztahy se musí utužovat. Kdo najde deset rozdílů mezi verzí, která vznikala při měsíčku a tou, kdy se do monitoru opíraly sluneční paprsky, vyhrává... Třebas véču s hodnými strýčky při svíčkách. :) Ale pozor, na jiný začátek a jinou délku se nehraje! Také oni na těch nervózních plochách své příspěvky postavili, ta rozlámaná a tolik příjemná groovy rytmika jako by byla Josefovi Sedloňovi psána přímo na tělo, do té se to bude klátit, panečku! A výhercem se stává a zlatý e(le)mentál vyhrává... Duo Machine Funck! Tu si zobli, tu si stříhli, tu si lízli, je tohle ještě remix nebo už jejich vlastní dubstepový track? Každopádně ten nastavený zvuk je úchvatný a tak nádherně vyčištěný - každý ten úder má dlouhatánské echo, bublavé basy si pohazují s žaludkem, jak já miluji překvapení. Takhle chutnou třešničku na dortu jsem vážně nečekal - zásah přímo do srdeční komory!
Hodnocení: 65%