Hudební recenze: Monolake – Silence LP

Přiznávám se dobrovolně, že jsem se na další album pána temnot těšil jako malej kluk. Jak už možná někteří víte, nenechal jsem si ujít ani jeho drážďanský koncert v rámci festivalu CynetArt, o němž jsem doufal, že bude předzvěstí nové desky. Monolake live surround je pořádný tanečně experimentální a sonický masakr. Ta změť beatů, ozvěn, noisů a zvuků z jiného světa vás prostě rozhýbe, ať chcete nebo ne. Ale pozor, omyl! "Silence" je naprosto jiný šálek kávy. Bude to znít jako klišé, ale jak už název napovídá, relativní "ticho" a klid jsou hlavními hráči na celé desce.

Zatím poslední album "Polygon Cities" je oproti novince prudce taneční. "Silence" je zimní a chladné jako to nelítostné počasí, jež sužuje už několik týdnů celou Evropu. Po jedinečném intru "Watching Clouds", při němž vám přeběhne mráz po zádech, nás čeká první regulérní song "Infinite Snow", kterým probíhá coby ústřední motiv jakýsi zkreslený strunný nástroj, zmodifikovaný k nepoznání. Beaty se nepravidelně odrážejí v prostoru a jen nenápadně napovídají, kde je hlavní osa tracku. Žádné běsnění se nekoná. V následující "Null Pointer" uslyšíte ženský velitelský hlas, který vlastně dobře známe z předchozího alba. Všichni jsme byli upozorněni a varováni. Můžeme pokračovat. "Fair Red" trochu zahustí atmošku a je jedním z nejvíc tanečních kousků na albu. Pravidelně tepající beaty, plechové hi-haty a plyn unikající do temného prostoru v okolí, nic víc. Další prostorový zabiják se jmenuje "Avalanche" a nemilostrně válcuje všechno před sebou. Ozvěny, echa a zase ta nekonečná prázdnota. Vlastně všechny skladby mají docela dynamickou rytmiku, ovšem beaty, z nichž se skládá, nejsou klasické úderné kicky, ale spíše basové vlny útočící na vaše bránice.

Tohle album si určitě neužijete tam, kde šetřili na aparátu, nebo kde zůstalo pár umaštěných repráků po koncertu místní rockové hvězdy. Budete potřebovat kvalitně dimenzovaný sound systém, jinak máte utrum. A je tady zase to zpatvořené "brnkadlo" a skladba "Internal Clock". Nic, co by vybočovalo z konceptu desky. Jakoby se toho Henke nemohl nějak nabažit. Číslo osm má "Shutdown", což je vlastně předělávka singlu "Atlas", kde autor dal prostor zefektované flétně. Tahle věc je pořádné psycho, ale celkově vyznívá moc povedeně a celistvě. Až člověk kroutí hlavou nad tím, jaké kombinace nástrojů můžou dohromady fungovat. Předposlední "Reconnect" je jedinou přímočarou věcí na albu a nemůžu se zbavit pocitu z podobnosti k plastikmanově "I Don't Know" z elpíčka "Closer". Hodně podobná atmosféra a rytmika vám tuhle myšlenku možná taky předhodí. Závěrečný potlesk a jsme na konci. "Observatory" už jsou jen plechy burácející v prostoru opuštěné továrny, kterou se před chvílí prohnalo "ticho" pana Henkeho.       

"Silence" hodně balancuje na hranici použitelnosti v klubu a nedovedu si moc představit nikoho, kdo by alespoň jednu skladbu zařadil do svého setu v našich zeměpisných šířkách. Ale kdo ví, třeba se pletu : ) Monolake si od začátku jede to svoje a "Silence" je další, zatím nejvyšší level jeho práce se zvukem. Své fandy posledním longlpayerem projektu Monolake Henke určitě uspokojí a pokud se najde někdo navíc, bude jen ku prospěchu věci. Všem fanouškům elektroniky bych chtěl "Silence" vřele doporučit. Budete se na mě hodně zlobit, když ho označím za hudební Avatar?

Monolake 
Silence LP
(Imbalance Computer Music 025) 

hodnocení:  90%
formát:  CD, 2x12"
label:  Imbalance Computer Music
web:  www.monolake.de  

Tracklist: 

1   Watching Clouds
2   Infinite Snow
3   Null Pointer
4   Far Red
5   Avalanche
6   Void
7   Internal Clock
8   Shutdown
9   Reconnect
10 Observatory