Breakscape

Nevím jak vy, ale když jste dlouhou dobu ponořeni do jednoho stylu, vyžaduje to čas od času nějakou tu hudební změnu. Nedávno se mi při přehrabování v deskách v mém oblíbeném obchodě s muzikou podařilo objevit kompilaci Breakscape. Kromě graficky geniálního obalu mě udeřilo do očí hned několik slavných jmen. Ať už to byl Mr. Scruff, nebo Kevin Beber, zajímali mě hlavně úvodní Kinobe, o kterých se v poslední době tolik mluví. Label Compulsive Records, který tento výběr vydal, je však i pro většinu hudebně orientovaných specialistů naprosto neznámým pojmem. Je hodně mladým, nemá ani žádnou svoji oficiální webovou stránku, takže ačkoliv jsem velmi nerad, musím si tentokrát odpustit jeho bližší představení. Pokud jste s touto značkou z rodiny Kickin' Records někdy přišli do styku a nějaké informace o ní máte, obraťte se prosím na můj níže uvedený mail. Rád si doplním vzdělání. :) Zvu vás teď na malou procházku drážkami dvou černočerných desek, v nichž se skrývají hodně příjemné hudební momenty!

Jako do říše pohádek vstoupíme hned s prvními tóny úvodní skladby. Má ji na svědomí projekt Kinobe a jeho členové jí určili název Skyscraper. Na vrcholku mrakodrapu si možná tak trochu budete připadat. Obklopuje vás totiž tolik tónů a nálad, že se vám z nich malinko bude točit hlava. Tahle závrať je však příjemná a přímo omamující. Mark Blackburn, jemuž nikdo neřekne jinak než Blackie a Julius Waters tenhle nadějný projekt založili v roce 1998 a vzhledem k tomu, že se znají už od svých šesti let, dokáží se vzájemně ve své tvorbě doplňovat. Kritikou vyzdvihované debutové album Soundphiles a remixy pro Groove Armada, The Stone Roses, nebo The Manic Street Preachers způsobily vřelé přijetí mezi klubovou komunitu. Skladba Skyscraper je silně melodická, přímo pofrancouzsku střižená (lehce si vybavíte Air i starší Kid Locovu desku A Grand Love Story) a přímo přeplněná živými nástroji, které se snaží se studiovou technikou najít společnou řeč. Zajímavý sampl pověstného vinylového praskání tu také našel místo (díval jsme se bedlivě, desku opravdu poškrábanou nemám. :) Pokud budete pozorovat řeč bicích segmentů, asi vás stejně jako mě, překvapí jejich příjemná upovídanost. Co se programování týče, dala určitě skladba oběma klukům řádnou práci hlavně při vyvažování jednotlivých složek. Moc příjemné - zejména na usínání!

Druhá v pořadí - French Letter (MP3) - pochází od projektu J-Walk. Ten tvoří dva Martinové - Fisher a Deshai. Při jejím poslechu zjistíte, kolik různých vlivů a stylů se tu vlastně mísí. Kromě opět typické francouzské melodičnosti, již nezmiňuji jenom kvůli názvu (opravdu se tu Francie nezapře - paradoxně jsem přišel na název až při psaní této recenze), v ní najdete také spoustu filmových motivů, jenž se tu prolínají společně s inspiracemi 60. a 70. let. Celkem by mě zajímala nálada ve studiu. Všechno tu je totiž příjemně hravé a výsledek hýří novými barevnými kombinacemi. Opravdovost je tvořena akustickými nástroji, výborné jsou také lehké triphopové bicí a velmi optimistická nálada. Přitom nic nikam nepospíchá, spíše si jednotlivé části skladby užívají jak muzikanti, tak posluchači. Ideální do klubů, ve kterých se už nenašlo místo pro parket, nebo do příjemných kaváren, kde se čas u dobrého čajíku konečně na chvilku zastaví. Tahle skladba opravdu pohladí!

Get A Move On napsal již v roce 1999 Andrew Carthy, kterého celý hudební svět zná pod přezdívkou Mr. Scruff. V současné době je jeho jméno spojováno hlavně s legendární značkou Ninja Tune a tahle skladba pro jejich cit s výběrem tracků s neotřelými nápady a kouzlem originality, věhlas labelu potvrzuje. Už od prvních tónů je jasné, že tím nejdůležitějším nástrojem u Mr. Scruff je zcela bezpochyby sampler. Pouze s ním se dají dělat tak závratné kousky a využívat nápady, které už před vámi někdo vymyslel. V tomto případě se jako první ukládaly do paměti sampleru staré odehrané motivy na různé dechové nástroje, aby se později oprášily a následně pospojovaly do smyčky. Smyček tady Andrew využívá víc než dost, ať už jsou to ty nástrojové, či dokonce vokálové. Ty mimochodem mají barvu jako vystřiženou z mimořádně úspěšného Mobyho alba Play. Get A Move On má stejně starý nádech a podobný funky feeling. Jinak tu potkáte opět příjemné triphopové bicí a hlavně na poslech velice působivou basovou linku. Všechny nástroje spolu výborně ladí a rytmus udává šlapavý bicí automat, který vás v klidu nenechá. Hodně hravá a hodně jazzy skladba, která po stránce samplování laťku pro následovatele zvedá nebezpečně vysoko. Možná, že vás přinutí pídit se po celém albu Keep It Unreal, ze kterého tento kousek pochází.

Tím Nej! trackem této kompilace je pro mě čtyřka s názvem It's Very Sunny (MP3). Pochází z repertoáru projektu Casino Versus Japan. Pod ním je schován Erik Kowalski a právě on připravil bezpochyby nejpomalejší track výběru Breakscape. Podstatné jsou jeho dva hlavní faktory. Táhlé dlouhé akordové plochy a k tomu užvatlaný dětský hlásek, který do tohoto zasněného tracku báječně zapadá. Také jste si všimli, jak moc je dětský hlas využívaný? Je to opravdu silná zbraň, které podlehne každý. K výsledné koncepci skladby patří už jen potlačovaný bicí doprovod, jenž se ztrácí v tom zabaleném prostoru z ploch. Atmosféra tajemná, kouzelná, snivá a vábivá. Život a vzrušení dýchá z každého tónu a jedinou záchranou, jak se nádherného příběhu nezbavit, znamená vrácení přenosky opět zpět na začátek. :)

Druhý černý kotouč roztáčíme The Plug (MP3) od Bonobo. Ten patří Simonovi Greenovi, jenž debutoval v roce 1999 svým trackem skrze kompilaci When Shapes Join Together. Mezi hudebníky se řadí k velmi talentovaným autorům, proto si také mohl dovolit pracovat s uznávanými triphopovými celebritami, jako jsou Mr. Scruff, či mnohem etničtější Amon Tobin. The Plug, kterou autoři kompilace vybrali, pochází z loňského alba Animal Magic. Tahle deska deseti kousků byla v líném downtempovém duchu, nebránila se vokálovým prvkům, našli byste tu orientální sitáry i mnoho dalších živých nástrojů. Ve spojení s elektronickými možnostmi tak vznikla opět fůze, kterou má Evropa tolik ráda. Skladba The Plug převaluje líně své motivy, hýří silnými melodickými party a celá tak nějak působí filmovým dojmem nějaké teskné tklivé scény. Pro někoho bude překvapením vměstnaný vokál, který tu k táhlým smyčcovým sólům příjemně zapadá. Jeho barva i počítačové zkreslení připomíná tolik Mobyho vokalisty na desce Play (vida, už podruhé zde tohle album vyzdvihávám a to mě přitom pěkně zklamalo. :( Triphopové skladby mají jednu výhodu oproti dupavým tanečnějším trackům. Nemusí nutně jet v jedné rovině opakujících se automatů, ale mohou si dovolit možnost experimentu. Stále tu dochází k novým změnám, zvratům, uvolnění i následným gradacím v přeplněném prostoru pro nástroje. K tomu připočtěte melancholické pasáže a máte skladbu s životem a duší...

Na té samé straně této desky máme i track pro mě neznámého projektu Soto. Dostal název Pigsy a jako autoři hudby jsou pod ním podepsána tato jména S. Akow / T. Edwards. Učiním teď jednu malou spekulaci a vzhledem k naprosté nepřístupnosti k informacím si troufnu odhadnout, že tím druhým v pořadí, bude Todd Edwards, známý to milovník garageových skladeb. Basové linky, dříve speedgarageové, dnes už 2-stepové vlny (tedy stylu, který tolik Todd miluje), se tu v hojné míře totiž objevují. Jinak je skladba konečně v breakbeatovém duchu. Opět je doslova přecpána nejen nejrůznějšími bubínkovými propletenci, které přes svoji komplikovanost přeci jen nakonec najdou společnou cestu, ale i množstvím výtečných zvukových efektů a samplů zkreslených hlasů. K tomu si připočtěte táhlé objímající plochy a časté změny. Basové linky bych tu opravdu nečekal, přítomnost 2-stepového vlivu si brzy uvědomíte i kratičkými bublavými tóny. Todd Edwards (pokud je to opravdu on:), tady nad vším dohlíží s jeho typickou hravostí. Našel jsem tu i spoustu nových a naprosto originálních zvuků, což je věc v taneční hudbě téměř vyloučená. Breakbeat má stále co říci a pro přílišnou přesycenost houseových fanoušků je teď celkem v kurzu i pro ně! Pigsy je další muzikantskou přehlídkou pro náročné posluchače...

Po obrácení desky na nás čeká jedno známé jméno v brekabeatových kruzích. Kevin Beber, který po boku Adama Frealanda asi nejvíc zazářil na BTho albu Movement In Still Life se tu prezentuje svým projektem (jak by ho jen mohl nazvat jinak, než:) Beber. Při poslechu Chief Rocka (MP3) určitě poznáte, kdo měl vlastně v BTho tracích to hlavní slovo. Syntetika tu tolik neodkapává z každé vteřiny, jako v mnohem tanečnější podobě Briana Transeaua, ale důraz je kladen na dobrou zábavu. Nenechte se mást romantickým intrem, po jeho odeznění už to bude utkání řádně polámaných beatů. Výborné jsou hlasové samply použité z hiphopového projevu jakéhosi MCho, zpomalované do použitelné polohy. Těch samplů je tu mimochodem opravdu hodně v celé délce skladby. Nutno říci, že příjemně rozdováděnou skladbu přímo skvostně oživují. Vybrnkávaná basová linka (snad) živého nástroje nervózní a vzrušenou atmosféru zjemňuje a nebyl by to ani Kevin Beber, aby tradičně okolní nástroje nestopnul a ukázal posluchači, jaké sólo si jako zkušený breakbeatový učitel může střihnout jenom na bicí automat. Všichni mohou jen tiše závidět, kterak se dají beaty přes sebe navrstvit, naechovat a rozsekat tak, aby přesto zůstal zachován řád pro zajetou rytmiku skladby. Optimistický breakbeat, snad nějak takhle by se dal nazvat výsledek propracovaného Bebrova tracku. Jen málokdo umí zacházet se zázemím svého studia tak chytře, jako právě on. Zároveň je zcela nemožné ho kopírovat, vždycky překvapí nějakým novým skrytým fíglem...

Závěrečným kouskem této vydařené kompilace je skladba Goodbye To All That od projektu Black Grass. Dvojka Thompson/Thure připravila romantikou vonící instrumentálku s živou kytarou i basou. Basová linka mě tu příliš neuspokojuje, její přechod už byl tolikrát použit, že náročnému posluchači spíš zacukají koutky nad její příliš průhlednou primitivností. Netradiční je šumící scratchování a výhodu má i výborný zvuk tohoto tracku. Všechny nástroje jsou totiž citlivě rozloženy a track vás přímo vtahuje do svého prostoru. Nutí vás roztáhnout ruce a začít v té záplavě příjemných tónů lítat. Působivost je podtržena závěrečným klavírem a vy se můžete těšit snad jen na to, až si ho příště pustíte znovu. Má v sobě totiž zakomponované to důležité kouzlo nestárnoucí skladby. Schválně, kdy vám tahle nádhera zevšední...

Závěr: Přiznám se, že podle názvu jsem očekával více breakbeatových kousků, ale nic to nemění na skutečnosti, že obsah byl pro mě příjemným setkáním se zcela nemainstreamovými nahrávkami. Tohle jsou totiž tituly, které si můžete pustit při jakékoliv příležitosti a nikoho s nimi neurazit. Zároveň jde o kousky, které vám v archívu vydrží! Zoubek času přitom hlodá nebezpečně rychle...


Myclick


Myclick děkuje virtuálnímu obchodu s muzikou Vinyl.cz za zapůjčení kompilace k recenzi.


Breakscape (tracklist):

Disk 1:

1. Kinobe - Skyscraper
2. J-Walk - French Letter (MP3)
3. Mr. Scruff - Get A Move On
4. Casino vs Japan - It's Very Sunny (MP3)

Disk 2:

1. Bonobo - The Plug (MP3)
2. Soto - Pigsy
3. Beber - Chief Rocka (MP3)
4. Black Grass - Goodbye To All That