Komiksová recenze: Lucifer 3: Flirtování se zatracenými

Na komiksovou řadu vycházející ze slavného Sandmana Neila Gaimana se u nás nespěchá. Trvalo dva roky, než se Lucifer dočkal třetího pokračování, a tak je na místě udělat nejprve stručné opáčko. Světlonoš rezignoval na úřad vládce pekla a usadil se v Los Angeles, kde si otevřel prestižní hudební bar Lux. Poklidné flákání ale přerušil sám Stvořitel, který od svého padlého anděla požadoval jistou výpomoc. Za splnění byl Lucifer odměněn branou vedoucí do ještě nestvořené nicoty. Netřeba dodávat, že takovýto dárek zaujal nejrůznější síly a existence, ale i s nimi si bývalý pekelník poradil. Ostatně musel, když si chtěl vybudovat svůj vlastní vesmír, který nebude nikterak závislý na Bohu. A jak se v závěru druhého svazku ukázalo, vysněný záměr se mu povedlo zrealizovat.



"Nikdy předtím žádný vesmír nestvořil. Ale byl u toho, když jeden tvořen byl. A učí se rychle."

Aktuálně se tedy Lucifer pohybuje v nově stvořené rajské zahradě, kde testuje lidské prototypy, kterými by potenciálně mohl své království zabydlet. Vždycky to byl egoistický hajzl, kterému šlo jen o vlastní prospěch, ale nyní, když se stal Stvořitelem, může si regulérně dělat, co se mu zamane. Ve Flirtování se zatracenými většinou účinkuje jako vedlejší postava, hlavními hybateli jsou ti, které zanechal ve starém světě. V Pekle se kupříkladu chystá spiknutí, do něhož má být násilně zahrnut právě jitřní kníže. Jenže co si budeme nalhávat, pokoušet se zmanipulovat bývalého oblíbence Nebe je asi stejně zdravotně nezávadná idea jako probíhat včelínem obalený cukrovou vatou.

Označovat Lucifera za pravidelnou dávku fantasy emocí by se mohlo zdát bizarní, ale i ve dvouletých intervalech se přeci dá nalézt stálost. A třetí svazek opětovně nabízí vychytralé pletichaření, oblíbenou povýšenost hlavního antihrdiny i zábavu vyvstávající z průzkumu netradičních prostředí. Scenárista Mike Carey čtenáři tentokrát ukazuje systém Pekla prostřednictvím Christophera Rudda, jednoho ze zatracených, kterého si vyžádá místní vládkyně a sexuální deviantka. Její pokusné choutky by byly zvrhlé i na Vojtu Kotka s Jirkou Mádlem, leč v těchto místech by se těžko dalo očekávat něco jiného, než je násilí a sex.

"Jediné, co od nich požadujeme je, aby trpěli – a pro to mají očividně přirozené nadání."

Je proto stále sympatické, jak Carey s běžnými představami o místě "tam dole" pracuje. Explicitně zobrazuje mučení a intimní tokání, ale nedá se říci, že by tyto divácky a čtenářsky atraktivní propriety povyšoval na samostatně stojící atrakce. Stačí se podívat, jakým způsobem se v Luciferovi mluví. Postavy spolu hovoří v elegantních a moudrých dialozích o důležitých nebo alespoň důležitě se tvářících záležitostech, jak se na aristokracii sluší a patří. Za takovou mluvou se jejich činnosti nedají chápat jen jako běžné čuňačinky a prasárničky. Sledovat příběhovou linii a zároveň se v ní orientovat vyžaduje soustředění, takže není snadné a vhodné zničehonic vypnout a čučet na prsa.

Dění se drží stylu a veskrze i kvalit nastolených Sandmanem. Fantaskní vyprávění odkazuje na všemožné mytologie a zároveň si mytologie všemožně upravuje, události okolo hlavního aktéra jsou znázorňované jakoby mimochodem skrz někoho jiného a atmosférické povídky předvádějí, že lidé jsou malí páni, to kdosi nad námi řídí kokrhání. Lucifer pořád enormně baví, a tak je vhodné zmínit, že by bylo fajn, kdyby se nastolené tempo vydávání porušilo ku prospěchu zvídavých čtenářů.

Lucifer 3: Flirtování se zatracenými
Scénář: Mike Carey
Kresba: Dean Ormston, Peter Gross, Ryan Kelly
Překlad: Štěpán Kopřiva
Nakladatelství: Netopejr
Počet stran: 160
Cena: 499,- Kč
Info: http://www.netopejr.cz/

Martin Čuřík