Hudební recenze: De Phazz - Audio Elastique

Tato skupina se do své nynější podoby formulovala v sousedním Německu, přičemž první impuls života jí dál hudební producent a hlava celého souboru Pit Baumgartner, který mimochodem vlastní i vydavatelství Phazz-a-delic. Název už pravděpodobně vypovídá o tom, že se tu vydávají i desky od De Phazz, ale to, že tu najdete skupiny Sunday People a Female Future, by se také nemělo opomíjet. Deváté album ale neměl na starosti jenom samotný Pit, spolu s ním na něm pracovalo několik dalších profesionálních hudebníků, kteří se v hudební branži pohybují řadu let. Jde víceméně o stálé členy, jako jsou Pat Appleton, Karl Frierson, Barbara Lahr a Sandie Wollasch. Ze všech jejich doposud odehraných koncertů vychází skutečnost, že jde o klidnou a vyrovnanou partu kamarádů, která se u jedné sklenky vína dala dohromady. Po pěti letech, po osmi vydaných albech a po stovkách odehraných koncertů je to ještě pořád baví. Díkybohu!

Album Audio Elastique se od předešlých osmi alb až tolik neliší. V šestnácti skladbách s anglickým či německým jménem můžete objevit jak ničím neposkvrněný jazz nebo akustické koláže říznuté klasickým šansonem. Začít svůj poslech celé desky první skladbou "Prelude", znamená ponořit se do jazzové melancholie, která by mohla některé i odradit od své strohosti. Druhá "Our Relationship" už je o poznání svižnější a dráždivější, co si budeme povídat, ten vokál dělá hodně. "Let The Dog Run..." aneb na třetí skladbu si zaručeně trsnete. I když celé album nemá až tak pomalé tempo, tahle skladba ho má pravděpodobně nejrychlejší ze všech. Pomyslná sinusoida, která se albem táhne, vytváří dojem, že jednou u toho tančíte a podruhé zas sedíte v koženém křesle, kouříte cigáro a popíjíte drahou whisky.

Například "Timeless Times" mě zase naopak sesadila na tu klidnější rovinku. Nenucená melodie, nostalgický text písně a duo ženského vokálu udělalo z téhle skladby pro mě tu nejlepší z celého alba! Ze své příčky mi ji nesesadila ani "Männer die Pokale küssen", která svým sexy německým zpěvem reprezentuje tu lehkost popu, o které skupina tak často a ráda mluví. Z celého toho zpěvu rozumím tak akorát slovu "Spaß". Ja, Ja, Ich habe Spaß. Úžasná zpěvačka Barbara Lahr doplnila svým hlasem skladbu "Waltzes And Tangos" a já si říkám, že mi svým kolísavým hlasem připomíná Fionu Apple, jen se ta blonďatá Barbara trochu víc pochlapila a to jak fyzicky, tak svým hlasem. Zpátky na zdravou hladinu optimismu vás zavede "Funk Desaster", i když je trochu obtížnější na poslech. Nerozeznám, kolik hudebních nástrojů je tu slyšet, ale dost na to, aby se nejednalo o plochou skladbu. Mě ale osobně nezaujala a vokál mi přišel naprosto zbytečný. S posledním vzdechem přichází na řadu i šestnáctá kráska "Into The Blue Hour", s níž se skupina také loučí, proto je klidnější, vyrovnanější, prudkých změn se tu nedočkáte, vtipným efektem je sekající se hlas zpěvačky zpívající blues...

Uplynuly dva roky, co skupina vydala svoje ne tak úspěšné album LaLa 2.0, které si recenzenti moc nehýčkali a nemohli najit onu výjimečnost, kterou De Phazz slibovali. Albu Audio Elastique na rozdíl od LaLa 2.0 nic nechybí, respektive nechybí mu žádné hitovky, ani bezstarostné poslechovky. Tentokrát, co se slibů a výroků týče, se skupina uskromnila. Vydali album, kterým chtěli lidi především pobavit a navnadit poslouchat jazz. A to naprosto stačí k tomu, aby si ho i lajk pořídil, nebo dorazil na jejich koncert 24. září do klubu Roxy.

interpret / album: De Phazz / Audio Elastique
label: Phazz-a-delic
URL: www.de-phazz.com, www.phazzadelic.com
styl: electronic, jazz

Hodnocení 80%

mamba

foto: archiv