RECENZE
Chemical Brothers - Singles 93-03
Blíží se Vánoce a v pop-music už se stalo zvykem, že vychází jedno The Best Of album za druhým. Novinkou je, že mnohé elektronické projekty už za sebou mají také těch deset a více let strávených ve studiu a tak se gramofirmy předhánějí s retrospektivními deskami. Chemical Brothers patří stále mezi tahouny a pokud vám jejich dřívější tvorba unikala, je tu teď ideální příležitost, mít to podstatné pěkně pohromadě. Dobrá zpráva - ani po deseti letech jejich materiál nezestárl!
Tom Rowlands a Ed Simons si poprvé padli do oka na univerzitě, kde dokončovali svá studia v oboru Středověká historie a kromě školy spolu brzy začali chodit i na stejné taneční akce. Manchesterská scéna byla koncem 80. let pořádně rozjetá a jména jako Trevor Fung, Paul Oakenfold a Mike Pickering už tehdy něco znamenala. Pod tímhle vlivem si Tom ke gramofonům poprvé čichnul v roce 1991 v místním klubu Naked Under Leather a zároveň si začíná poprvé osahávat techniku pod hlavičkou projektu Ariel. Těžko už asi zjistíme, co jako DJ tehdy hrával, ale vzhledem k tomu, že těch stylů se v Manchesteru mísilo opravdu hodně, můžeme předpokládat, že ani on nezůstal lhostejný vůči ranným houseovým skladbám, hip-hopovým výliskům, ba ani k indie scéně. Obzvlášť, když oba vyrůstali na Jesus & Mary Chain, The Smiths, Kraftwerk či Public Enemy. Pro společnou tvorbu s Edem si Tom zvolil převlek Dust Brothers a nastal čas se hudebně poznat. Stejně jako Orbital vařili tehdy svůj první materiál prakticky z vody, také Tom a Ed se potýkali s černou můrou všech muzikantů - nedostatkem finančních prostředků. Song To The Siren tak vznikla v Tomově obýváku na tom nejlevnějším sampleru Akai a hojně využívané DATce.
Věřil by dneska ještě někdo tomu, že k cestě za úspěchem stačí pouhých 500 kopií? Jednu z nich dostal Justin Robertson, druhou Andrew Weatherall, třetí Darren Emerson a bylo vymalováno! Weatherall se totiž zasloužil o to, aby se mohla objevit na už tehdy vyhlášené značce Junior Boys Own a vrátka ke kariéře se dvěma neznámým klukům začala pomalu otevírat. Své další EP už natočili v Londýně, kam se přestěhovali po dokončených studiích a to dostalo název 14th Century Sky. Kluci tu získali nová rezidentní místa v klubech, přišly nabídky na remixy pro Robertsonův projekt Lionrock, Weatherall jim zase podal pomocnou ruku v podobě remixu pro Primal Scream, ozvali se i Prodigy či Charlatans. Pokud jste měli šanci alespoň jeden z těch ranných remixů slyšet, dáte mi zapravdu, že remixérská volba byla ta správná a jen pořádný kus odvedené práce tyhle dva vykopnul na výsluní ještě o kousek výš... 
Každý se něčím živí, právníci dělají také jen svou práci a vzhledem k tomu, že si američtí Dust Brothers, kteří byli na světě přeci jen o nějaký chloupek dřív, nechali svůj název patentovat, britští Dust Brothers už najednou nemohli být Dust Brothers! Někdo by si asi rval vlasy a usilovně přemýšlel, co s touhle zoufalou situací. Kluci si z toho však zrovna dvakrát hlavu nedělali. Teď už ve studiu (!) pracovali momentálně na skladbě Chemical Beats a proč se tedy nepojmenovat právě Chemical Brothers? 
Změna názvu jim neuškodila ani v nejmenším, prohraný spor jim spíše udělal reklamu a ve studiu v tom roce skoro přespávali. Nastal totiž čas na debutovou desku! Vtipně ji pojmenovali Exit Planet Dust a Velká britská revoluce taneční scény má rázem dva hlavní hrdiny. Jako smrtící virus zaútočí na přehrávače po celém světě skladby Leave Home, Life Is Sweet, nebo In Dust We Trust, aby jejich majitelé prostě to tlačítko Play museli mačkat znovu a znovu. Přitom těm dvěma "bratrům" stačilo pouze ohlédnout se do historie, vykrást ty nejlepší motivy z nejlepších, rozehrát své hbité ruce na klaviatuře, zvuky vyčistit, beaty pocuchat, aby srdce fanoušků samo poskočilo.
Dig Your Own Hole, deska, s níž se pochlubili v dubnu roku 1997, zvládla dokonce zabodovat i v Americe, která je vůči podobným elektronickým převratům poměrně imunní. Možná na Kolumbem objeveném území stačila už první pecka Block Rockin´Beats, která si toho právě z hip-hopu odnesla maximum. Chemical Brothers, skoro jako by usilovali o titul "zloději století", se také vůbec nestyděli sáhnout po stařičkém hitu Beatles - Tomorrow Never Knows. Její motivy vzali, zkombinovali s hlasem Noela Gallaghera z Oasis, který jim jako věrný fanoušek tímto vzdal hold po jejich první desce a Setting Sun byla na světě... Rockeři s hrůzou přicházeli na to, že jejich idol nemusí jen nutně třímat kytaru, ale že mu to sluší i v elektronickém oblečku, když to ti dva umí vyladit. V té době poměrně frčely mixované kompilace a vydavatelství EMI dostalo výtečný nápad. Jelikož "Chemicals" s remixérskou tvorbou nepolevovali, proč jednoduše nevzít jejich remixy třeba pro Renegade Soundwave, Manic Street Preachers či Meat Beat Manifesto, vyřešit práva ke skladbám, které mají oba rádi a výsledek pod názvem Brothers Gonna Work It Out pak dát na pult hudebním mlsounům? Pro mě osobně jedno z nejlepších mixovaných alb poslední dekády s neuvěřitelnou přemírou myšlenek, výborným vkusem a originálními hudebními nápady! Najednou byly peníze na výborné videoklipy, oba dva vyráželi na koncerty po celém světě a jejich věhlas stále rostl. Tak si také mohli dovolit pozvat pro třetí album Surrender hvězdy první velikosti. Bobby Gilespie, Bernard Sumner, znovu už osvědčený Noel Gallagher a hlavně nádherným hlasem oplývající Hope Sandoval si předávali dveře a Chemical Brothers čarovali a čarovali, až vyčarovali další hudební zázrak. Každá skladba byla jiná, každá vybočovala průměru z úplně jiného důvodu a tradičně na slabší okamžiky tak nějak nezbývalo místo.
O tři roky později tu bylo album Come With Us a také zde platilo pravidlo, že pokud si jen vzpomenete na nějakou hudební škatulku, alespoň náznak z ní v jejich tvorbě najdete. Pilotní singl Star Guitar upozornil v obrazovém materiálu konzumenty televizních stanic MTV a VIVA, že videoklip se dá vyrobit takřka za hubičku, když jednoduše vezmete kameru, natočíte s ní jedoucí vlak a potom už si jen s výsledkem pohrajete tak, aby pasovaly sekvence do rytmu. Pak se stal zázrak - na povrch začaly pronikat informace o tom, 
že tihle dva budou hlavními hvězdami festivalu Open Air Field a ten, kdo ještě snad s návštěvou tohoto festivalu váhal, měl najednou jasno! Abychom si o nich nezkazili mínění, ponechme raději stranou úvahy o tom, kolik procent jejich tvorby tu jelo naživo - lidi asi opravdu potřebují obdivně shlížet na své hrdiny! Ještě předtím, než nám dvojice ukuchtí svůj nový materiál, vydejme se na hudební výstavu toho, co ve svých laboratořích dosud dokázali a třeba zjistíme, jak moc se na jejich dílku už usadil prach...
Jak jinak začít průzkum té jejich dekády, než s tou úplně první skladbou, kterou kdy vyrobili? Úvodní siréna rozčísne ticho a Song To The Siren dává nahlédnout, co se v roce 93´těm dvěma do muziky nadšeným klukům honilo hlavou. Hodně těžký breakbeatový rytmus, k tomu jako bonus scratche, pro zjemnění se nad vším vznáší ženský vokál, s odstupem doby by byl dnes v módě možná nějaký MC, který by v útržcích prázdnější místa doplňoval. Sympatické je, jak se tu jen opravdu málo paternů opakuje. Každých dvacet vteřin sem kluci umístí nový zvuk, jenž se mnohdy rozvětví do nepředvídatelné hudební houštiny. Myslím, že ještě dnes berou aktuální breakbeatoví mistři prvotiny Chemical Brothers, jako hodně inspirující - ty přechody za to opravdu stojí!
Leave Home, s těmi známými samply "Brothers Gonna Work It Out" od Blake Baxtera, poprvé ve větší míře přibližuje vztah "Chemicals" ke kytarám. Kvákadla i boostery si přicházejí na své, kluci cesty tónů různě deformují, melodičnost mají vychytanou do poslední noty, extatické přechody nutí k výskokům a zatím nenacházíte ani podobnost čistě náhodnou s předchozími dvěma adepty. Co skladba, to naprostý originál! Zatímco dříve byste si uměli tenhle čarokrásný song představit pouze při řádění breakdanceových tanečníků, dneska už může klidně hrát, jako doprovod při nějaké extravagantní módní přehlídce!
Setting Sun, aneb první spolupráce s Noelem Gallagherem, začíná opravdu divoce! Zatímco dunivé spodky tepou jako o život, ostré kytary, jako ty nejostřejší břitvy sekají agresivně na vše kolem, co se hýbe a k tomu tu ještě Ed a Tom Noelův hlas nabrousili do těch nejostřejších výšek. Žiletky, břitvy, nože, brusky i cirkulárky si užívají na svém mejdanu a likvidují vše, co jim stojí v cestě! Chlapci se chlubí i naprosto originálními zašmodrchanými zvuky v přechodech, které ještě dodnes nikdo nedokázal napodobit. Tomuhle říkám novodobý punk, kde hluk je na prvním místě a cesta k odreagování se ze všedního života má až nebezpečně pootevřená vrátka k proklouznutí z reality!
Block Rockin´Beats, tedy jedna z těch, která úspěšně Chemical Brothers prodávala jejich druhé album, je v o poznání volnějším tempu. Tentokrát se samplovalo od Schoolyho D., a i když dvojice zvolnila na tepu, vynahrazuje si to v hodně hutných zvukových kolážích. Sesbírat co nejvíce zvukových barev, sloučit je dohromady, zahustit jejich frekvence a výsledek ve vhodných okamžicích chrstnout do obličeje spoceným tanečníkům, to je přesně jejich specialita. Hladina adrenalinu stále stoupá, nejste si jistí z toho, co vás obklopuje a ti dva stále přikládají do kotle, který je už přeplněný tak, že hrozí výbuchem. Právě ta nejistota z toho, jak všechno dopadne, má vliv na vaše taneční kreace - tančíte tak, jako by to mělo být naposled a vydáte ze sebe úplně vše!
Šestá The Private Psychedelic Reel
Naopak Hey Boy Hey Girl je pro mě stále ještě spíše synonymem pro kýč, než kvalitně odvedenou práci. Jednoduchý kolovrátkový hit, který snadno dostal Chemical Brothers do všech komerčních rádií. Snad to byl záměr a pokud ano, vyšel na 100% - teď už tuhle dvojku znají opravdu všichni! Nejzajímavějí na celé skladbě byl určitě ten slavný videoklip s kostlivci, který režisér vkusné poskládal na míru k rytmickému doprovodu.
Let Forever Be představuje Noela Gallaghera podruhé. Ve srovnání se Setting Sun jde o podstatně melodičtější track, který si ještě rádi budete dlouho notovat. Uječený Gallagher nádherně se studiovými kouzly koresponduje, kluci hodně své mašinky potlačili a prioritní je Noelův hlas a kytary, bez nichž by se mistr neobešel. Efekty létají ze strany na stranu, také zde triumfují výšky a celek působí hodně vyváženým dojmem, přičemž každá vteřina je osvěžující a každá je využita na maximum. Ukázkový příklad, že budoucnost je o kombinacích a muzikantských kompromisech. Navíc ti dva mají opravdu zázračný recept na přilákání těch nejhvězdnějších hvězd! Hnad ta další září stejně jasným světlem.
Na Out Of Control se totiž zase podílel Bernard Sumner z manchesterských New Order! Přeci jen tuckovitější skladba s nezvykle nastředovanými beaty uhání tempem 130 BPM, tradičně výborná jsou echa a vyčištěné efektové doplňky a Bernardův hlas s tímhle zázemím úspěšně bojuje. Ve chvíli, kdy by vás jeho vokál mohl svou monotóností uspat, ti dva vykřesají poslední jiskřičky, které se rozhoří nádherným plamenem a najednou se nacházíme ve stavu beztíže, kde kytarové riffy plují éterem a doprovodem jim je polámaný rytmus, až máte nutkání pozvednout ruce vstříc těm hudebním bratrům...
Startovní číslo deset na této retrospektivní desce obdržela skladba Star Guitar,
Také The Test pochází ze zmiňovaného alba. Tentokrát si vzal mikrofon do ruky sám velký Richard Ashcroft z The Verve. Zatímco ve spolupráci s Noelem Gallagherem to vypadá, jako že se přizpůsobil on jim, tady jako by Tom a Ed odložili mašinky (nebo se k nim spíše vrátili jen zcela výjimečně) a vše bylo spíše podle diktátu Richarda. Jen tak mohl vzniknout klasický popový song, za který se přitom tihle dva rozhodně nemusí stydět. Richardovo výborné frázování v působivých aranžích přináší posluchačům potěšení, ale i text hodný přemýšlení. Propracovaná lahůdka (tradičně do posledního detailu) ukončuje ohlédnutí za roky minulými a na řadě už jsou také konečně dva nové příspěvky!
První z nich, tedy Get Yourself High, představuje kanadského rappera, vystupujícího pod nickem K-OS. Tady bych Chemical Brothers nepoznal ani náhodou. Snad kvůli tomu rapování a náznaku electra má tenhle track blízko k poslednímu albu dvojky Leftfield - Rhythm and Stealth. Obávám se, že hitovost nebude taková, jako v předchozích případech. Nechybí však tradičně bohatá přehlídka originálních efektů či výborný širokoúhlý a dynamický zvuk. Po kytarách ani památky, možná trochu statická a snad až příliš uměle syntetická skladba, bez vážnějších témat hodných zapamatování...
To poslední The Golden Path je na tom podstatně lépe. Vokály obstarali pánové Drozd a Coyne aka The Flaming Lips a mně tenhle track hodně připomíná Illuminate od Orbital. Zajímavé, jak se mohou dva autoři taneční muziky takhle k nepoznání změnit! Škoda, že se jim nepodařilo přemluvit Bona Voxe z U2, tenhle kousek na mě působí, jako by mu byl psán přímo na tělo a oba zpěváci mu opravdu hodně v tomto případě šlapají na paty. Skladba jako dělaná k závěrečným titulkům filmu, by mohla s přehledem najít uplatnění snad na všech rozhlasových stanicích. Nu uvidíme, co na to programoví ředitelé... Každopádně moc příjemné rozloučení za desetiletou hvězdnou kariérou!
Bodové hodnocení: 8/10
Chemical Brothers - Singles 93-03 (tracklist)
1. Song To The Siren - 4:32
2. Chemical Beats - 4:04
3. Leave Home - 5:06
4. Setting Sun - 4:01
5. Block Rockin' Beats - 4:54
6. The Private Psychedelic Reel - 9:07
7. Hey Boy Hey Girl - 4:50
8. Let Forever Be - 3:42
9. Out Of Control - 7:20
10. Star Guitar - 6:09
11. The Test - 6:53
12. Get Yourself High - 5:49
13. The Golden Path - 4:50
Vydal: Virgin (2003)
Web: www.thechemicalbrothers.com
© 2003, Techno.cz. text: Myclick (myclick@techno.cz), Foto: archiv, Dave