Recenze nových vinulů od DJe Airta

Akabu presents Joey Negro
The way (NRK rec.)
- part 1 (original mix, Magik Johnson mix)
- part 2 (Joey Negro dub mix, Octave One mix)

Joey Negro a Akabu jsou pseudonymy pro dje, producenta a remixera, jehož rodné jméno je Dave Lee. Jako Joey Negro si vydobyl světový věhlas díky produkci veselejšího zpívaného disco houseu s prvky jazzu a funky. Jeho druhá tvář je právě Akabu. Pod touto přezdívkou vydává tak jednou do roka a pouze na značce NRK. Stylově je ale vždy tvrdší a výsledným zvukem mnohem více elektroničtější než Negro. Jeho singly Your wildest dreams a Ride the storm se staly hity a dočkaly se zremixování od projektů jako 20:20 Vision, Audio Soul Project nebo Rob Rives.

Podobně je tomu i u The way. Na dvou EP vyšel vedle originálu i dub mix a remixy dostal na starosti NRK resident Magik Johnson a skvělou práci odvedl také Juan Atkins aka Octave One.

Na prvním EP je jasný favorit originál The way. Oproti předešlým hitům Akabu je The way monotónnější se skvělou basou a oldschoolovýmy plochami připomínajícími staré hity. Ten pravý ráz skladbě ale dávají dvě pauzy, kde píseň graduje pomocí bicích a k tomu po celou dobu celý track doprovází opakující se mužský hlas. Magik Johnson zpracoval The way do své standardní polohy našláplého houseu s prvky funky, ale výsledek mě moc nebaví.

O moc zajímavěji zní Octave One mix na druhém EP . Detroitský původ Octave One se nezapře a výběr zvuků je podobný producentům tipu Kevin Sanderson nebo Derick May. I když si mnozí představí pod pojmem Detroit sound, techno, tento remix není o moc tvrdší než originál. Není tedy tak chytlavý a spíš mi bude plnit úlohu vyplňování mezi rozmanitějšími skladbami, ale díky smyčcům, tak charakteristických pro Octave One a v pozadí znějící kytaře, má svojí charakteristickou náladu. A o to jde. Joey Negro Dub mix je, jak už to bývá, klidnější verze originálu. Je zde slyšet, že Dave Lee tento mix neodbyl, ba naopak, pěkně si s ním vyhrál a udělal ho rozmanitější než originál. Na začátku sice skladbu zklidní táhlé plochy, ale postupně se začnou přidávat další zvuky, které The Way rozjedou. Hlavní samply z originálu tu sice zůstaly, ale jsou trochu pozměněné až na basovou linku, které je pořád stejná. Sám mám trochu dilema, jestli mám hrát originál nebo dub, protože obě verze zní skvěle.    

Black Science Orchestra
New Jersey deep (original, Swag Tapehead re-edit)
(Junior Boy's Own rec.)

Junior Boy's Own a jeho sublabel Jus Trax se staly takřka kultovní značkou a výrazně se podepsaly na vývoji taneční hudby, hlavně díky vydávání takových jmen jako jsou Underworld, Chemical Brothers, X-Press 2, Problem Kids atd. Bohužel poslední vinyl tohoto vydavatelství byl vylisován v roce 1998, kdy jako náhrada vznikla nová značka Junior, která aktivně vydává i dnes. I když kvalita labelu Junior není špatná a spolupracují také s řadou úspěšných jmen, jen těžko v dnešní době dosáhnou uznání, které měla JBO. Celkem potěšující je, že JBO začali dolisovávat své desky v reedici a po hitu Wild luv od Roach Motel, je toto druhé EP, které se objevilo na trhu během posledních osmi měsíců.

Fungování Black Science Orchestra bylo vždy úzce spjato právě s JBO, kde vydali většinu singlů, hlavně asi proto, že Ashley Beedle je členem X-Press 2 i Problem Kids, kteří zde také vydávali. Vylisování mě na jednu stranu potěšilo, protože jsem Ney Jersey deep dlouho sháněl a na straně druhé překvapilo, protože JBO má v zásobě mnohem více tanečnějších hitů. Tato sedm let stará break beatová skladba i přes svůj věk zní pořád skvěle a možná došlo i k jejímu remasterování, protože hraje čistě a dynamicky. Náladou je New Jersey deep spíše poslechová nebo chill outová píseň. Hypnotická kytara spolu se starými syntezátorovými plochami tvoří náladu celého tracku. Skladba asi díky svému stáří není nijak komplikovaná a i když je rytmus break beatový, výběr zvuků je podobný spíše deep houseu. Prostě klidná náladovka, která potěší.

Swag Tapehead re-edit je prodloužená verze originálu. Píseň je skoro stejná, akorát začátek a různé pasáže jsou protaženy až někdy ztrácím pocit kompaktnosti celé skladby. Doufám, že JBO budou pokračovat ve vydávání svých starších věcí a klidně by si mohli vzít do parády nějaké skvělé skladby z jejich sublabelu Jus Trax.

Mandrillus Sphynx
Zanya, Ussyats
(Twentythree rec.)

Home of Fila Brazillia. Tento nápis mě přivítal na stránkách značky Twentythree, která slouží k vydávání skvělé hudby této talentované party. David McSherry aka Mandrillus Sphynx jedním z mála interpretů, kteří mají tu čest spolupracovat se značkou Twentythree a není to náhodou. Stylově se totiž blíží k File až na to, že nepohrdne ani rovnými beaty. A takové je i toto EP.

Zanya je odlehčený break beat, náladou připomínající Filu. I když tato skladba není tvrdá, je poměrně energická a rychlá. Zanya je přesný příklad toho, že jeden sampl dokáže nakopnout skladbu do nadprůměrné podoby. Z průměrné písně, kde převyšují perkuse nad údery kopáku a tím ji hodně zjemňují, udělá tento sampl tu pozitivní extasy náladu.

Z těch pár desek co od  Mandrillus Sphynx znám, je jasné, že je David chce mít stylově různorodé, a proto se nese Ussyats v houseovém duchu. Jde však o klidnější polohu houseu, ideální pro začátek kompilace nebo party. Skladba je dost pomalá a jede od začátku do konce bez jediné pausy. O zábavu se starají postupně se měnící zvukové smyčky kytary nebo zvuků osmdesátých let. I když je Ussyats poměrně jednoduchá věc, je určitě originální a plná dobrých nápadů.

Za zmínku ještě stojí EP 4 songs from Mandrillus Sphynx, které je stejně jako toto EP vytaženo z alba Ban music a je jak jinak než skvělé.