Daft Punk - Daft Club

Také Daft Punk to před Vánoci stihli a také oni zaútočili na své nerozhodné fanoušky s novým materiálem. Zatímco Underworld a Chemical Brothers už mohli bilancovat nad uplynulými lety, oni zase tolik bohatou historii nemají. Co tedy s tím? Na novou náplň zřejmě ještě nebyl čas a proč tedy jednoduše nevzít skladby z alba Discovery v remixech, který ne každý zná, doplnit to aktuální Something About Us z "prvního houseového muzikálu" Interstella 5555 a už jen trpělivě čekat, zda se zase rybka chytne na udičku... Ještě předtím, než se tomuhle albu poskládaném z různých rarit podívám na zoubek, dovolte mi, abych vás s oběma pány blíže seznámil. Takže tohle je jeden ze čtenářů našeho serveru Techno.cz, tohle je Thomas Bangalter a tohle Guy-Manuel De Homem Christo. Potěšení je na mé straně! :)

Ti dva se poznali už na základní škole v Paříži, kterou samozřejmě nejdříve museli vystudovat, než se z nich stalo to slavné elektronické duo. Pokud vás zajímá, co v takovém roce 1987 tak mohli poslouchat, pak vězte, že pokoji jim nejčastěji zněl Jimi Hendrix a oblibu našli také v soulové dílně vydavatelství Motown. K tomu si přihoďte jejich pohled do minulosti a bližší zkoumání let šedesátých a sedmdesátých co se týče muziky i filmů a asi už je vám nad slunce jasné, jak tihle dva teenageři trávili svůj volný čas. Když zrovna nečučeli na Easy Rider, zřejmě měli na plný pecky Velvet Underground... Ještě předtím, než se však stali Daft Punk a začali chrlit ty nádherné skladby, chtělo to nejdříve nějakou malou přípravku. Tehdy bylo hodně v módě, když mladí kluci mohli s pýchou v srdci a leskem v očích říci svým spolužačkám, že jsou členy nějaké kapely a v tomhle směru to měli Thomas a Guy-Manuel na háku. Pojmenovali se Darlin´, v rukách třímali kytary a zkoušeli a zkoušeli. Šest měsíců fungování, čtyři skladby, dvě živá vystoupení a bylo vyhráno. Dočkali se totiž recenze v už tehdy prestižním Melody Makeru, který jejich netypickou muziku označil, jako: "a bunch of daft punk."

Ještě předtím, než se tihle dva mohli svobodně napít piva, nastává překvapivý zlom a blíží se konec jejich kytarového vybrnkávání. Kdyby však tehdy na tu rave party v Disney parku nešli, mohlo být všechno úplně jinak a rockerům srdce štěstím třeba zase znovu poskočit. To by si ale nesměli vyslechnout set Nicka Hollowaye! Byl to on, kdo jim názorně ukázal, co to ta elektronická muzika je, jak dostává tolik lidí do euforie, jak příliš je nakažlivá a kolik má v sobě ještě neprobádaných území. To už se však oba čím dál častěji scházeli u Thomase v pokoji, kde si zřídili jakési ministudio, z něhož tou úplně nejdražší položkou byl samozřejmě sampler, s nímž se teprve učili zacházet. Vždycky platilo, že ten kdo si věří, má na růžích ustláno, a protože ti dva měli své sebevědomí zřejmě hodně vysoko, jednoho dne Thomas vyráží za Stuartem Mc Millanem a přináší mu jednu z kopií jejich dema. Stuart je nadšený (obzvlášť pak z tracku Alive) a netrvá dlouho a těm dvěma se splní velký sen - jejich debutový singl New Wave (jak příznačný název) vychází pod hlavičkou dodnes prestižní glasgowské značky Soma. Zajímá vás, v čem spočívá ten zázračný recept na to, jak se stát prakticky přes noc v nějakých jedenadvaceti letech superhvězdou?

V jejich případě to byly hodiny a hodiny strávené posloucháním sbírky Thomasova otce, hledáním inspirace, vykrádáním těch nejlepších motivů, následným deformováním zvuků, vyráběním smyček z nepatrných fragmentů a pouze tahle tvrdá práce již tehdy přinesla své ovoce. Debutový singl měli v kapse, nápadů spoustu a tak se bylo u vydavatelství Virgin čím prezentovat. Těm se skladba Da Funk líbila natolik, že souhlasili s lisováním a dobře udělali. Těch, kdo si druhý titul tohoto začínajícího projektu koupil, bylo nakonec třicet tisíc a účast v hitparádách Top 10 po celé Evropě samozřejmostí. Líbila se v Anglii, Španělsku, Německu a samozřejmě i domovské Francii. Pokud máte příležitost, poslechněte si ji ještě dnes, dojde vám, proč právě tenhle kousek tolik zabodoval - on prostě jednoduše zabodovat musel! Teď nebylo co řešit - posluchači o Daft Punk stáli, oni dál nápady přímo hýřili a proč jim tedy nevydat celou desku, že? Kluci ji pojmenovali Homework (podle místa původního vzniku jejich ranných prací) a předvedli v ní opravdu převratné hudební postupy, originální zásahy, odkryli ukryté, zkombinovali nemožné a jejich kousky kvetly přímo za provozu v nádherné načechrané koláže, plné barev a vůní. Čím déle jste tu desku poslouchalli, tím více zvukových zásob jste objevovali a to album nemělo snad jediné hluché místo. Jen jednu skladbu jste na něm však zřejmě také postrádali! Byla to Musique, kterou ti dva napsali ve stejné době jako Da Funk a která jejich tvorbu reprezentovala na kompilaci Wipeout 2097. Znovu ukázková práce, kterak s jedním hlasovým útržkem, pár ostými zvuky a nasamplovanými šmodrchanci vytvořit naprosto ojedinělý energický opus. Daft Punk byli v kurzu, zájem o ně byl stále a kromě své tvorby dostali také několik příležitostí, aby ukázali, jak vypadá typický remix ála Daft Punk. Jejich služeb využili třeba Ian Pooley, Chemical Brothers nebo Scott Grooves a ti dva prostě srdce a nohy tanečníků zasáhnout umí s přehledem a naprosto suveréně. No jo, jenže...

Pak byl chvíli klid a v roce 2001 se na pultech obchodů objevilo album druhé, s názvem Discovery. Pokud však Daft Punk něco objevili, tak snad jedině to, že svůj hudební potenciál už mají možnost značně omezit, hudbu podstatně zjednodušit, nastříhat pár šablon a ještě si znovu stačit ulítnout na kouzlu vokodérů. Ti, co je milovali, s despektem najednou nad nimi začali lámat hůl. Už jen fakt, že všechna komerční rádia hbitě nasadila ten kolovrátkový hit One More Time se zpěvákem Romanthonym v hlavní roli do svých playlistů, až příliš snadno odrazoval. :( Vypadalo to, jako že si z nás posluchačů ti dva snad opravdu vystřelili, protože když kýč, tak tenhle stál za to! Jako by u firmy Virgin tušili, že těm starším se tahle nasládlá náplň líbit nebude, speciálně pro ně vychází na sklonku téhož roku ekvivalent underworldovského živáku Everything Everything. Ty skladby z jejich debutu, totálně překopané a s několikrát nataženou stopáží i výkřiky nadšených fandů, by rozhýbaly i mrtvé! A to prosím ještě dostaly do vínku název Alive 1997. :) Mohli jste si vybrat, čemu v tom roce 2001 dáte přednost a já si vybral... Dnes nás čeká podobná situace - Daft Club je totiž deskou, jenž je poskládána z remixů, které si prozatím mohli užívat jen členové internetového Daft Clubu, tedy pouze ti nejvěrnější fanoušci. Bude tedy jejich remixová deska Discovery lepší, než zatracovaný originál? Tak schválně - jdeme na to!

Úvodní Ouverture začíná skřípěnim faxového modemu, tedy věc vůbec ne nová a už několikrát v taneční hudbě "zneužitá". Tenhle je snad jen ještě více syrovější, než ty modemy předchozí. Naštěstí jde pouze o patnáctivteřinovou exhibici této čím dál zapomínanější mašinky v dnešní době e-mailů a dál už nás dobře známá dvojice zásobuje prvními tóny ze svých databank. Zatím jsou hodní, uhlazení, s agresivitou to nepřehánějí. Jemné beaty, pár do electra vyladěných úhozů syntezátoru a krátké hlasové samply jako bonus. Intro jaksepatří...

Aerodynamic (Daft Punk Remix) (MP3) už hýří od prvních vteřin jednoduchou melodickou linkou, která je tady přes vokodéry řádně rozkolísaná. Remix v tomto případě připomíná šampón s kondicionérem - tou druhou složkou je totiž Romanthonyho vokál ze singlu One More Time. Hoši si své vlastní skladby takhle vzájemně propletli a pro fanoušky alba Discovery to bude určitě netradiční úprava, kterou při oposlouchání druhého alba v pořadí určitě ocení! Nejzajímavější je ta rozostřená kytara, která v elektronickém přelivu zní opravdu fantasticky. Ačkoliv se to tu zvuky i změnami jenom hemží, ti dva bravurně skákají ze skladby do skladby, mistrovsky gradují a ačkoliv ta syntetika ze sluchátek odkapává, určitě důkaz jejich umu!

Harder, Better, Faster, Stronger (The Neptunes Remix) je hodně veselým ohlédnutím party Neptunes zpět do 80. let. The Neptunes těží z přehršle samplových hrátek, které jim Daft Punk připravili, přičemž tou nejzdařilejší a nesmírně hravou "krádeží" jsou znovupoužité skandované výkřiky z úsměvné skladby Cola Bottle Baby, kterou kdysi napsal Edwin Birdsong. Po úvodním pásmu, které bych si dokázal představit i v nějakém starším muzikálovém snímku, už se pouštějí do vlastního pitvání tohoto tracku. Znovu vokodéry na prvním místě, z nichž se vám může buď tajit dech a nebo budete naopak zadržovat pocit zvracení. Je to individuální, jaký vliv tyhle mašinky na právě váš organismus budou mít. Každopádně hodně vzdušné plochy tu syntetiku o něco zjemnňují, netradičně se zde programuje, na tancování však tenhle kousek moc nebude - až příliš bezbeatových záseků a zvratů pohromadě!

Face To Face (Cosmo Vitelli Remix) těží z vokálů Todda Edwardse a pokud vás zajímá, jak vypadá "diskoška" 21. století, pusťte si track číslo 4. Při troše dobré vůle tu objevíte i 2-stepové postupy a když hudební zmatek, tak pořádný! Muselo to dát fušku naprogramovat vše tak, aby se zvuky doplňovaly, držely spolu a navzájem se nepředháněly. Přesto pro mě příliš laciná, příliš průhledná a pro Daft Punk samotné možná i degradující úprava. Jenže, kde ty loňské sněhy Homework jsou? Rychle přeskočit o kousek dál, ať to máme za sebou - přeci jen už mi není patnáct...

Pátá Phoenix (Basement Jaxx Remix) představuje tyhle dva Londýňany v jejich typickém rozpoložení. Garageové úderné spodky od samých počátků, těm ještě předchází drsný úvod, kdy tuhne krev v žilách, ale překvapení se přeci jen koná! Po ostrém a hlasitém scratchnutí, jako bychom se na chvíli s touhle partou přesunuli na nějaké předměstí Jeruzaléma. Nádherný zvuk sitár podpořený táhlou melodií úplně změní atmosféru celého tracku, a když ještě po minutě začne na povrch vyplouvat ta notoricky známá smyčka, musíte nutně zalapat po dechu! Tolik motivů, tolik nástrojů a výbušných efektů, přitom je výsledná konzistence přepychově sourodá. Jediný remix, který nečerpá z originálu desky Discovery, nýbrž jejich debutu Homework!

Digital Love (Boris Dlugosh Remix) jak se dalo snadno předpokládat, je utkána v houseovém kabátku. Každopádně nečekejte prestižní práci, kterou odvedl třeba pro Moloko. Digital Love v jeho podání tak výrazným remixem není ani náhodou. Mám pocit, že na to, jaký je to uznávaný producent, mohl těch sedm a půl minuty využít přeci jen lépe. Nechybí filtrování, osvědčené houseové postupy, lehčí beaty, ale také už nic nového pod sluncem. Skoro, jako by se jednalo jen o kšeft na zakázku a ne radost z vlastní interpretace. Přílišný kolovrátek!

Šťastné číslo tentokrát vyfasovala znovu Harder, Better, Faster, Stronger (MP3), tentokrát však přemíchávali Jess & Crabbe. A přemíchali skutečně na výbornou. Co se týče využitelnosti celého prostoru - přepych! Po úvodních smyčkách z vokodérů dokáží gradovat neuvěřitelnou minutu a půl, než se vše konečně rozjede. Stále se pomaličku přidávají další nástroje, ty jsou zde porůznu kombinovány, chvíli jako by byl za kormidlem Tom Middleton, chvíli Westbam. Mění se to tu opravdu často, ale s citem! V závěru si máme ještě šanci vyslechnout dialogy tolik připomínající komunikaci mezi řídícím střediskem a vesmírnou expedicí. Po programátorské stránce bonbónek hodný následování!

Face To Face (Demon Remix) už není tak převratný, jako úprava od The Neptunes. Pouze jedna hloupá tucka, která toho s debutem Daft Punk nemá příliš společného. Skladba bez duše, bez vážnějších témat, bez nápadů. Smyčky, smyčky, smyčky, pár efektů navíc, zkreslené hlasy, ale jinak velké zklamání. Před pár lety možná, ale teď se píše rok 2004, tak trochu originality a nápaditosti prosím!

Crescendolls (Laidback Luke Remix) provází uvrčený acidový zvuk a je v ní cítit velká touha po experimentování se zvukem. Těch pět minut tu však uběhne příliš rychle bez toho, aby došlo k něčemu vážnějšímu, co by vás mohlo překvapit, či alespoň potěšit. Smyčky, acidový doprovod, prázdné mlácení bucharů a pro mě velké zklamání z pouhého zaplácnutí místa na desce.

Aerodynamic (Slum Village Remix) konečně stylově z alba vybočuje! Kromě jednoduché nosné klávesové figurky tohoto singlu je totiž tahle skladba rozhodně více "Slum Village" než "Daft Punk". Tahle čtyřka ji oblékla do slušivého hip-hopového kabátku, nechybí odsekávané rapované monology, v závěru slyšíme i tu exkluzivní a už jednou zmiňovanou rozkolísanou kytaru a tenhle houpavý remix i přes svoji kraťoučkou stopáž je určitě příjemným oživením až příliš podobných šablonových sousedů tohoto alba.

Too Long (Gonzales Version) (MP3) vyvolá určitě dva odlišné pohledy na věc. Představte si lehoučké piáno a potom už jen jeden silný soulový hlas. Pro někoho největší kýč pod sluncem (hlavně poté, co se přidá i ta nostalgická harmonika), pro jiné však nečekaná hudební vložka, která si s vašimi pocity pohazuje, aby vás nakonec získala na svou stranu svou upřímností. Každopádně, když nic jiného, konečně track, který se obejde bez bicích automatů a který může dát konečně prostor vašim emocím. U těch předchozích to bylo jen jedním uchem dovnitř, druhým ven a výsledek prakticky žádný...

Také dvanáctka Aerodynamite není ničím jiným, než pouhým nastředovaným kolovrátkem, v jehož smyčkách se za celých osm minut nestane nic podstatného, co by vás mělo srazit na kolena a přinutit vaše srdce alespoň jednou zaplesat. Jestli nechcete mrhat časem, tady to už vypněte a běžte se raději proběhnout kolem vašeho domu, uděláte podstatně lépe. Kromě zajímavých uvrčených sirén v přechodech je to snad už opravdu pohrdáním posluchači!

Předposlední One More Time v Romanthony´s Unplugged je pro všechny obdivovatele prvního singlu z desky Discovery. Romanthonyho zpěv, tolik podobný Princeově vokálovým exhibicím, doprovází jen minimum nástrojů. Anthony Moore má na svých hlasivkách opravdu vybroušený diamant, který se leskne až oči přecházejí. Daft Punk tady sáhli po tom pravém a tahle skoro acappella je důkazem pro všechny ty, kdož pochybovali nad tou nečekanou silou. Ani jeden úder bicích a přesto i fanoušky taneční muziky dokáže pohladit!

Jako rozloučení pro trpělivé posluchače si Thomas a Manuel schovali až úplně na konec svůj nejnovější hit Something About Us (Love Theme From Interstella 5555) (MP3). Jejich "reklama na 1. houseový muzikál" vás určitě dostane hlavně po zvukové stránce. Jakoby snad záměrně všechny předchozí remixy byly prohnány nějakým špinavým filtrem, ten zvuk je naprosto geniální. Krystalická čistota, kde snad paní uklízečka i dezinfikovala, k tomu dynamika, jenž útočí zdárně i na váš žaludek a hlavně obrovitá šíře stereofonního pásma jsou těmi faktory, které vás přesvědčí, že ti dva jsou opravdu nadanými zvukovými inženýry ze země galského kohouta. Snad jen ty hlasové vokodéry už jsou trapné a naprosto postrádající alespoň trochu na zajímavosti - takhle legračně přece zpívali už Army Of Lovers v roce 1991. Možná, že je dobře, že má tenhle kousek  jen lehce přes dvě minuty stopáže. I tak to chce při poslechu celého alba pevné nervy a velkou dávku tolerance!

Závěr: Až na pár výjimečných remixů, kterých tu najdeme opravdu poskrovnu, je album Daft Punk - Daft Club jen další zbytečnou deskou, která se v roce 2003 na pultech obchodů s muzikou objevila. Na prstech jedné ruky spočítáte inovativní zásahy, které si žádají respekt širokého okolí. Na druhou stranu se vařilo z vody, protože album Discovery toho příliš poutavého nepřineslo a tak je vodový i ten nejnovější pokrm, který s Daft Punk dali dohromady i věhlasní remixéři. Pro mě osobně možná to největší zklamání roku 2003. Ne, vlastně ne - to jsem zažil s debutem od Audiobullys. :)

Myclick

Bodové hodnocení: 4/10

Daft Punk - Daft Club (tracklist)

1. Ouverture
2. Aerodynamic (Daft Punk Remix) (MP3)
3. Harder, Better, Faster, Stronger (The Neptunes Remix)
4. Face To Face (Cosmo Vitelli Remix)
5. Phoenix (Basement Jaxx Remix)
6. Digital Love (Boris Dlugosh Remix)
7. Harder, Better, Faster, Stronger (Jess & Crabbe Remix) (MP3)
8. Face To Face (Demon Remix)
9. Crescendolls (Laidback Luke Remix)
10. Aerodynamic (Slum Village Remix)
11. Too Long (Gonzales Version) (MP3)
12. Aerodynamite
13. One More Time (Romanthony's Unplugged)
14. Something About Us (Love Theme From Interstella 5555) (MP3)

Vydal: EMI (2003)

Web: www.daftpunk.com

© 2004, Techno.cz, text: Myclick (myclick@techno.cz), foto: archiv