Voodoo Child - Baby Monkey

Richard Melville Hall svůj vlastní hudební projekt Voodoo Child neoprašuje zrovna často a deska "Baby Monkey", která letos v lednu vyšla, je teprve druhou dlouhohrající od roku 1994, kdy tomuto projektu vyšlo první EP "Horses / Demons". O dva roky později to byl oficiální LPčkový debut "The End Of Everything" a od té doby až do teď se Richard věnoval pouze tvorbě pod jeho nejznámějším pseudonymem - Moby. A věděl určitě proč. V této "krátké", sedmileté pauze stihl vydat tři velice úspěšné alba (I Like To Score, Play a 18), jedno Best Of a samozřejmě nespočet mega úspěšných singlů. Moby nás poslední léta doslova pohltil do svého fantastického světa.

Pokud nebudeme počítat jeho album "I Like To Score" z roku 1997, další Mobyho hudební kroky směřovali více a více k ambientní a kytarama ovlivněné muzice. Poslední dobou, hlavně po vydání zatím poslední desky "18", se také stále více mluvilo o Mobyho hudební vyčerpanosti a o opakování stále těch samých motivů. Co do nápadů se desky "Play" a "18" skutečně příliš nelišily. Možná proto se Moby rozhodl vrátit k tanečním kořenům se kterými převážně odstartoval svoji hvězdnou kariéru a nahrál pro změnu taneční album. Aby se to nepletlo, tak pod jiným pseudonymem. To aby si kritici nemysleli, že jejich připomínky o vyčerpanosti bral vážně a pro získání jich na svojí stranu rychle nenatočil něco jiného.

První album "The End Of Everything" snoubilo předlouhé zvukové ambientní plochy s tanečním rytmem. Jak si na tom stojí album druhé, "Baby Moneky", zda se Moby dokázal či nikoliv vymanit z (o)bludného kruhu zvuků, jež hojně používal na svých předešlých albech se dozvíte hned v zápětí.

Hned první skladba "Gotta Be Loose In Your Mind" vás vyvede z melancholického opojení, které ve vás jistě ještě zbylo z alb "Play" a "18". Začátku vévodí docela slušně nakopnutý breakbeatový rytmus, do něhož se přidá Mobyho typický vokál, který se objevuje snad v každé jeho skladbě za poslední tři roky. Za chvíli se jednotlivé zvuky zahustí, dvojnásobně zrychlí a až několik málo sekund poté, co vám to začne být silně nepříjemné se rozvinou do tanečního techno rytmu, který zvukem a aranží spíše patří do let minulých. Bohužel to nevypadá, že by to byl úmyslný Mobyho záměr, ale jeho melancholičnost asi zdaleka tak nevyprchala, jak bychom si přáli. "Gotta Be Loose In Your Mind" by skvěle zapadla do kolekce skladeb na albu "Everything Is Wrong" ovšem na albu z roku 2004 působí přinejmenším rozpačitě. Spanilou a docela líbivou techno jízdou je další skladba "Minors". Co se mi na Mobyho nových skladbách skutečně líbí je dobře zvukově vyřešen spodek. Počítačové bicí mají velice malebný zvuk, jsou řádně "ostré" a mají dokonalý, "živý" nádech. I ve skladbě "Minors" je to dobře patrné. Jen ty ostatní zvuky tvořící melodii jsou poněkud fádní a omšelé. Jakoby Moby od roku 1995 svojí zvukovou databanku ani jednou neprotřídil a neobnovil.

"Take It Home" je další, velmi ráznou klubovou skladbou. Rychlý beat zde doplňují táhlé nebeské zvuky smyčců a kláves. Trochu mi tahle skladba připomíná asi rok dva starý singl od projektu The Ones. Opět o kus lepší skladba, která sice se zvukem roku 2004 příliš nepočítá, ale jako retro let minulých je to skvělý příklad. Skutečným eposem o radosti a něžnosti, která se skrývala v ranných začátcích komerčnějších techno / tranceových pecek je čtvrtá skladba "Light Is In Your Eyes". Máte-li rádi například Jeana Michela Jarreho, pak tohle pro vás bude srdcová záležitost a krásný návrat do období začátku devadesátých let. Co vlastně na tom, že Moby se ve své hudbě nevěnuje současnému trendovému zvuku. Dělá to, co se líbí jemu a peckou "Light Is In Your Eyes" mě skutečně dostal.

"Electronics". Tuhle skladbu si jednoduše představíte tak, že spojíte známé dreamhouseové skladby, například od projektu BBE producenta Emmanuela Topa s chytrostí a hravostí, například Kraftwerk. Věřte mi, že výsledkem bude kosmická hudba, která na přelomu desetiletí osmdesátého a devadesátého předznamenávala divokou budoucnost taneční hudby. Poletíte-li někdy do vesmíru a na nějaké vzdálené planetě narazíte na ufony, pak tohle bude jejich místní hit. Šestá skladba "Strings", půlící album na dvě poloviny, je zas o něco slabší než předchozí vynikající skladby. Hlavní roli zde samozřejmě dostali smyčce a také stále neměnný rovný taneční rytmus. Náhlá změna přijde krátce po třetí minutě. Mrazivě znějící intermezzo mi do hlavy stále víc a víc sune motiv z jedné skladeb od Faithless, ale to jen můj subjektivní pocit. Nakonec ani tahle skladba vyloženě nezklamala, jen by to hezké melodické intermezzo mohlo být opatřeno přitažlivějším obalem.

Zajímavě "zpitvořený" vokál zaslechnete ve skladbě "Gone". Moby ho použil do breakbeatové smršti plné těžko určitelných zvuků a bublavé basové linky známé především z neotřelých (psy)tranceových skladeb. Trochu hororový závěr atmosféru ještě více vygraduje a učiní tak "Gone" jednou z nejlepších skladeb na albu. Rychlé střídání tracků však pokračuje už osmou skladbou "Uhh Yeah". Ta se ve svém hudebním ohlédnutí zaměřila na jádro právě vznikajícího eurodanceu. "Uhhhh Yeaah" se nese celou skladbou, hravá basa podporuje upliftingový beat a do toho  samozřejmě zapadá zasmyčkovaný klavírní sampl. Tuhle kapitolu samozřejmě Moby nemohl opomenout, vždyť nás bavila dost let na to, aby se z ní stala legenda.

"Obscure" je další skladbou, která mi hned od začátku připomíná první ryze taneční alba od Mobyho, kam by se zajisté hodila. Hutnému tanečnímu techno rytmu vévodí silně emotivní smyčce a "vybrnkávaný" klavír. Docela nic nového pod sluncem a možná škoda, že se tahle skladba, pokud se vážně objevit musela, takže se tomu stalo až ke konci alba, kam by rozhodně patřily světlejší momenty. Možná je ale máme ještě před sebou. Desítka "Last" taktéž není ničím obzvlášť zajímavá. Jen postupně a ani ne moc vygradované techno bez špetky humoru, o kterou by tu myslím mělo jít především. Jen chladná hudba, pokus o originalitu, která se vytrácí s prvními uběhnutými takty. Bohužel.

Následující, předposlední skladba "Harpie" je přeci jen o něco zajímavější, ne tak svojí originalitou nebo zábavnou formou, ale jednoduchostí a v té je přeci krása. Svěží a lehoučká "Harpie" ale přeci jen více plní úlohu před závěrečnou a monumentální, devítiminutovou skladbou "Synthesisers". Tahle skladba je skutečně mistrovsky vypiplané dílo od začátku až do konce a navrací se do stylu, kterým nás Moby, jako Voodoo Child, uchvátil na svém prvním albu "The End Of Everything". Nezapomenutelný konec alba "Baby Monkey" ve mně přeci jen nechává více pozitiv než negativ a musím uznat, že když Moby chce, když ho asi popadne ta správná chvilka, stvoří nádhernou skladbu, ačkoliv…

...ačkoliv možná přeci jen už není Moby v tak dobré hudební "kondici" a svědčil by mu odpočinek ve formě, třeba nějaké filmové hudby, nebo starání se o nové umělce a napomáhání jim k produkování vlastních desek. Sám Moby už toho za více jak desetiletou kariéru stačil světu říct víc než asi samotný čekal a nyní se už čím dál častěji opakuje. Je to slyšet jak na jeho poslední desce "18", která vyšlo pod jeho vlastním jménem, tak na desce "Baby Monkey", kterou vydal jako Voodoo Child. Když budete tuhle desku brát jako klasickou řadovou desku, od které očekáváte posun dopředu, budete z velké většiny zklamáni. Pokud se ale rozhodnete nového Mobyho brát trochu v nadsázce, s humorem a patřičnou nostalgií na léta minulá, budete z velké většiny uspokojeni. Moby se zavzpomínal i do těch nejmenších detailů a na své nové desce "Baby Monkey" hravým způsobem předkládá to, co jiní kdysi mysleli tak vážně.

-roman-

Hodnocení: 7/10

Nej skladby: Light Is In Your Eyes, Electronics, Gone, Synthesisers

Voodoo Child - Baby Monkey
CD
čas: 66:40
label: Mute Records
kat. č.: CDIDIOT2
info: www.moby.com, www.mute.com

Tracklist:

01 Gotta Be Loose In Your Mind
02 Minors
03 Take It Home
04 Light Is In Your Eyes
05 Electronics
06 Strings
07 Gone
08 Uhh Yeah
09 Obscure
10 Last
11 Harpie
12 Synthesisers