Recenze: Kraftwerk - Aerodynamik

Všichni fanoušci taneční muziky by si při poslechu svých oblíbenců či návštěvě kterékoli párty měli uvědomit jediné. Za to, že si teď mohou užívat styl, který mají tolik rádi, vděčí jen a jen třem projektům. To Can, Tangerine Dream a především Kraftwerk se zasloužili o to, že kvílení černých mašinek (tolik závislých na elektrické energii s proudícími nulami a jedničkami, které se mění nakonec v souzvuky tónů) začalo být chtě nechtě považováno za nový hudební styl. Kraftwerk, ti čtyři elektroničtí pionýři, právě v rámci svého světového turné objíždí zeměkouli a mezi osmapadesáti zastávkami hrdě svítí i jeden bod nám zaručeně nejbližší - Palác Lucerna, Prague, Czech Republic. K mé velké smůle se tohoto svátku bohužel zúčastnit nemohu a tak jsem si alespoň doma užíval jejich poslední singl Aerodynamik a pečlivě při něm studoval starodávnou kroniku, kde byl na už notně osahaných deskách ještě stále k rozluštění nápis krásným zlatým písmem - Kraftwerk. Ještě předtím, než vám poslední počin téhle německé čtveřice také přiblížím, pojďme nejdříve společně nahlédnout do historie a vraťme se o 35 let zpět!

Než začal konečně čas odpočítávat vteřinu za vteřinou od zrození téhle elektronické party, dva z jejího středu měli úplně jiné starosti. Nepotkali se u Kolína, ale u Düsseldorfu, přesněji řečeno v městečku Remschied, kde studovali na místní akademii obor Umění. Oba zajímala muzika a protože ji skutečně nebrali na lehkou váhu, vyrazili za studii na Düsseldorfskou konzervatoř. Dlužím vám vlastně ještě jejich nacionále, takže pamatujte si, že ti dva se jmenují Florian Schneider-Esleben a Ralf Hütter a právě oni tvoří jádro budoucích Kraftwerk. V roce 1970 však ještě pod hlavičkou své pětičlenné kapely Organisation natáčí první desku Tone-Float a s Kraftwerk má tenhle materiál opravdu pramálo společného. Basová kytara, živé bicí, dokonce mužský zpěv, Florian hraje na housle a flétnu a Ralf na varhany! Každopádně album jim tehdy vydala britská značka RCA, ale místo toho, aby si Ralf s Florianem užívali svůj první úspěch na výsluní, už na podzim téhož roku si začínají osahávat ve studiu náplň budoucího alba Kraftwerk...

To dostalo eponymní název, vyšlo rok následující a protože si tehdy ještě úplně nevěřili, na pomoc za dokonalým zvukovým komfortem si přizvali inženýra přes zvuk Conrada Planka a protože ani usednout za bicí soupravu si netroufali, vypomohl jim tenkrát ještě Klaus Dinger z kapely Neu! Florian tu uplatnil svou průpravu na strunné nástroje i flétnu, Ralf zase kromě kláves a smyčců oblažil čtyřtrackové album i hlasem. Zdá se vám ta deska snad příliš krátká? Ani náhodou! Kratší sice byla (39:39), ale už tehdy se jednalo o pořádné maxiverze, kdy průměrný čas byl kolem deseti minut a ta nejdelší z nich - Stratovarius měla stopáž až 12:10. Tehdejší kritiky popisovaly tuhle desku jako "hodně industriální". :) Každopádně těch, kdo si ji nakonec koupili, bylo pro dnešní dobu neuvěřitelných šedesát tisíc a tak sama tahle motivace nahnala duo znovu do jejich studia Kling Klang v samém srdci Düsseldorfu, kde se na 60 m2 mohly začít dít opět neuvěřitelné věci. A k neuvěření byl už jen čas, během kterého druhé album se stejným obalem (pouze v jiné barvě a s přidanou dvojkou) vzniklo.

Ta deska se totiž natáčela přesně od 26. září do 1. října roku 1971! Za pouhých sedm dnů byl vyroben materiál pro dalších šest skladeb. Znovu byl u kormidla Conrad Plank a přesto, že ani Kraftwerk ani Kraftwerk 2 neměly ještě skrze klasické nástrojové zázemí punc "typického zvuku Kraftwerk", bez tohoto muzikantského osahávání by to samozřejmě v praxi nešlo. Ty megahity na své vydáni teprve čekaly! Když natočíte desku za týden, máte ještě během roku spoustu času na živé koncerty a to je přesně to, co si tahle dvojka užívala. Docela by mě zajímalo, jak tehdejší vystoupení tohoto dua vypadala ve srovnání s dneškem. Jisté je, že v roce 1973 už zamířili i mimo území Německa. Přijali pozvání do země galského kohouta od časopisu Actuel, který zde pořádal pod svou hlavičkou festival, dočkali se prostoru na televizním kanálu POP 2 a také se pochlubili i svou první vizuální show, tedy u nich později zcela nezbytnou součást vystoupení. V témže roce stihli vydat ještě dalších šest skladeb, z nichž nejvíce vybočovala Ananas Symphonie a bylo to naposledy, kdy fungovali ještě jako Ralf And Florian (tak se totiž také tahle deska jmenovala).

O rok později už ambiciózní projekt doplňuje nastálo hráč na perkuse Wolfgang Flür a na světě je konečně téměř třiadvacetiminutová skladba Autobahn, které hudební historici určují úplné prvenství pro styl zvaný Trance, postavený na hypnotických plochách, jemných zvucích a vzdušném aroma. Už další rok se řady Kraftwerk opět rozšířily, když projekt doplnil další hráč na perkuse a elektroniké bicí, pán zřejmě s českými předky - Karl Bartos. Rok 1975 byl každopádně v historii Kraftwerk zlomový - po rok starém Autobahnu se zrodil další velehit - Radioaktivität respektive Radioaktivity. Od této chvíle začala totiž alba Kraftwerk vycházet jak v domácích německých verzích, tak i celéme světu ve srozumitelnějších anglických. Těch tracků už tu bylo konečně dvanáct, ovšem spousta z nich byla jen pouhými minutovými vsuvkami, takže stejně páté album Kraftwerk nedosáhlo ani té třičtvrtěhodinové stopáže. Jenže, kdo si tehdy mohl dovolit jednu desku ročně a k tomu ještě ve dvou verzích, že? :) Také Trans-Europa Express se objevila o dva roky později i ve vydání anglickém a zatímco Autobahn byl plný inspirace z německých silnic a dálnic, tady vsadili hoši na jiný dopravní prostředek - vlak! Za zmínku určitě stojí, že z tohoto kultovního velehitu si později značnou část ukrojil i Afrika Bambaataa do své nejznámější pecky Planet Rock.

Kraftwerk znal celý svět, oni si nehráli už jen se zvukem, ale propracovávali i svá živá vystoupení, kdy se z nápaditých projekcí tajil dech nejen divákům v prvních řadách. Také Karel Čapek by měl radost - hlavní slovo a jakýsi maskot pro ně vždy byl a bude - Robot! K prohlédnutí doporučuji vlastní web projektu Kraftwerk, který najdete na adrese www.kraftwerk.com, i ten svědčí o tom, jak velcí hračičkové tito mistři jsou a jak internetovou komunikaci v žádném případě nepodceňují! Následovala alba Die Mensch Maschine, Computer Welt, Electric Cafe a... Konec! Psal se rok 1986 a všichni se ptali, co že se to vlastně stalo? Příval nápadů skončil? Ty čtyři už to nebaví? Jsou příliš staří? Všem následovatelům najednou zavál nový svěží vítr do plachet. Bohové jsou pryč, pojďme si vzít z nich to nejlepší, to nejsvatější a hurá do světa! Asi opravdu jen málokdo čekal, že by se zase jednou ozvali a spojili snad své síly.

Určitou naději dal singl EXPO 2000, který se stal oficiální znělkou mezinárodní výstavy, jež se tentokrát stylově konala v Hannoveru. Ovšem zase jen tenhle výkřik do tmy (jakoby tak nějak na zakázku) a pak už zase vůbec nic. :( Až loni mohli fanouškové vzrušením zatleskat! Chlapci si vzpomněli na své nedodělané a nikdy nevydané album Techno Pop a nosná témata ještě více rozvětvili pod souhrnným názvem Tour De France Soundtracks! Samozřejmě nepodcenili audiovizuální show a s novými možnostmi tak vyrazili opět vstříc divákům, aby co možná nejpřesněji zasáhli jejich srdce lačnící po novém materiálu. Celých sedmnáct let čekání a výsledek je konečně zde! Ještě předtím, než se vydáte do Lucerny, abyste shlédli vystoupení těch, kterých se u nás už možná nikdy nedočkáme, těch, kteří se obrovskou měrou zapsali do rozvoje elektronické muziky, mám tu pro vás ochutnávku z jejich zatím posledního alba Tour De France Soundtracks - singl Aerodynamik.

Kling Klang Radio Mix (MP3), tedy klasická singlová verze skladby Aerodynamik od našich robotů, na to jde zcela nenápadně. Prozatím to klávesové rozkoukávání připomíná třeba tvorbu Jean-Michel Jarreho. Silná melodie, stejná syntetika, čeká se už jen na tu chytrou mašinku, která i ze sebeošklivějšího hlasu dokáže vyrobit další hudební nástroj, který do mixážního pultu mezi ostatní šavle zapadne jako do bavlnky. Řeč je samozřejmě o vokodéru a ten tu také tradičně nezahálí. Nechybí dlouhá a nosná echa, ani ty pro Kraftwerk tolik typické ploché beaty, jež vás nenechají na pochybách, kdo že to vlastně z těch reproduktorů zní. Celková náplň skladby je hodně acidově ukvílená, zvuky rozkolísané, využívána je celá škála frekvencí k zabalování zvukových koláží i k jejich následnému rozbalování. Doufejme, že se vám z té přílišné syntetiky nezatočí hlava - dneska už mi tu ten živý element přeci jen trochu chybí. Co však chtít od robota, že? I ten sebedokonalejší nikdy nebude mít to srdce na tom správném místě...

Kling Klang Dynamix (MP3) není podle času zřejmě ničím jiným, než pouze nataženou singlovou verzí a v tomto případě dokonce i tou albovou. Takže čím se tahle práce liší od těch, které už známe? Půjde jen o nakopírování jednotlivých paternů, nebo nás čekají nějaké závratné změny, či snad dokonce překvapení? Po třech a půl minutách začnete přemýšlet spíše o té první variantě a tušíte jen službu diskžokejům, aby se nám snad příliš za mixážním pultem neunavili... Nic převratného - opravdu pouze slyšíte všechno dvojnásob bez toho, aby se snad některé z témat stihlo ještě nějak rozvětvit. Že by si opravdu Kraftwerk už nedokázali lépe pohrát s tím, co už jednou vymysleli? Že by za ta léta snad zlenivěli?

Už sám fakt, že pro třetí verzi tohoto singlu své síly spojili dva francouzští géniové Alex Gopher a Etienne De Crecy, vyvolává lehké vzrušení. Nečekejte ovšem parafrázi na Gopherovu The Child či De Crecyho Prix Choc. Ani s jednou z hitovek není Alex Gopher/Etienne De Crecy Dynamik Mix (MP3) ani trošku příbuzný. Zřejmě, když se tihle dva mistři francouzské taneční scény dají do kupy, začnou se dít teprve věci nevídané. Oba pánové byli k originálu neobyčejně citliví. Po úvodním hlasovém samplu "Aerodynamik" se rozjíždí podobná rozevlátá klávesová linka, čerpající z pouhého jednoho úhozu a soustavy ech, kterou už kdysi použil Westbam ve svém megahitu Terminator. Track je hodně barevný, stále kvete, stále se v něm střídají nové a nové nástroje, jedny beaty přichází, ty kraftwerkovské doplňuje klasická tucka, jiné zase odchází a je to hodně o acidovém brumlání, které se neustále vyvíjí k úplné dokonalosti. Po minutě a půl už je vše řádně groovy a vybízí k tancování, přičemž ostré zvuky dbají na to, abyste se při křepčení nenudili. Skladba má přepychový zvuk a také proto ty jiskřivé gradace v celé šíři stereopásma tak masivně útočí na vaše smysly. Výšky tu opravdu excelují a také dynamika logicky nemůže chybět. Můžu vám garantovat, že stopáž téměř osmi minut vás bude rozhodně neobyčejně bavit a obsah vás v žádném případě neutahá. Moc příjemně se to poslouchá, na ty přechodové sirény se přímo těšíte a každému odvážnějšímu diskžokejovi by na talíř tenhle kousek pasoval, bez ohledu na to, co vlastně ten dotyčný hraje. Tohle je zkrátka hit se vším všudy a právě jen tento dokáže zapadnout prakticky kamkoliv a poctít tak nejedno nedočkavé ucho svou zvukovou intenzitou a hlavně originalitou. Pánové se opravdu předvedli v tom nejlepším světle a pro mě osobně ta nej! verze tohoto singlu!

Téměř stejnou stopáž (lišící se jen o deset vteřin) si pro své kouzlení vybral další francouzský rodák a mistr svého oboru - François Kevorkian. Jeho Francois K Aero Mix (MP3) mě však (ačkoliv po jeho remixu pro Moloko - Time Is Now jsem šel málem do kolen) prakticky vůbec ničím nezaujal. Překvapivě si pro svou nosnou klávesovou figurku vybral téměř kopii od té v Blue Monday, kterou v roce 1983 ukuchtili New Order. Z Kraftwerk tady tedy zbylo opravdu pramálo, snad jen občas se ozve nějaký ten bicí úhoz, ale jinak je vše pevně v otěžích pana Kevorkiana, který staví hodně na smyčkách. Ty se naštěstí začnou brzy vyvíjet s přibíráním dalších zvuků a rejstříků pod křídla, ale přesto stále nic moc. :( Až příliš čitelné, až příliš předpokládané, až příliš stejné a nikam nevybočující... Kolovrátek však svou hru neukončuje, opakují se jen stále stejné paterny a tak mě tahle hra pouhých příkazů ctrl c a ctrl v pomalu unavuje. Mám pocit, že ani na parketu to nebude o mnoho lepší. :(

Závěr: K mé velké smůle se 22.5. na Velký svátek elektroniky, který se tu u nás koná, tohoto "semináře" nezúčastním. Mrzí mě to o to víc, že si nemyslím, že by si k nám tátové Kraftwerk snad ještě někdy v budoucnu udělali cestu. Ale kdo ví? Jejich singl Aerodynamik každopádně až příliš do jejich tvorby zapadá - bohužel už není tolik nadčasový, jako to bývalo tenkrát. Kromě verze od francouzských šéfkuchařů Alexe Gophera a Etienna De Crecyho na mě nový materiál příliš velký dojem neudělal. Nic naplat - právě jejich verze zaručuje, že si poslední počin Kraftwerk prostě stejně opatřit musíte. Je to téměř vaše povinnost!

Myclick

Bodové hodnocení: 5/10

Kraftwerk - Aerodynamik (tracklist)

1. Aerodynamik (Kling Klang Radio Mix) (3:45) (MP3)
2. Aerodynamik (Kling Klang Dynamix) (7:01) (MP3)
3. Aerodynamik (Alex Gopher/Etienne De Crecy Dynamik Mix) (7:42)(MP3)
4. Aerodynamik (François K Aero Mix) (7:52) (MP3)

Vydal: EMI (2004)

Web: www.kraftwerk.com

© 2004, Techno.cz. text: Myclick (myclick@techno.cz) Foto: archiv