Recenze - José Padilla : Café Del Mar - Navigator

José Padilla - singl: Adios Ayer a album: Navigator

Každý máme nějaké sny a toužebná přání. K těm mým už po léta patří alespoň čtrnáctidenní pobyt na tom nejkrásnějším ostrově pod sluncem - Ibize. To bych si však nejdříve musel odepřít všechny ty nákupy hudebních nosičů a pečlivě střádat korunku ke korunce na zájezd, jež je pro mě ještě stále zbytečně drahý. Rok za rokem tak pro mě zbývala jediná útěcha, jak si tenhle ostrov přiblížit. Je to jednoduché - lehnete si do trávy tam, kde to máte rádi, nastavíte tělo slunečním paprskům, nasadíte sluchátka discmana, zavřete oči a zmáčknete Play na vašem dálkovém ovladači. A co že to budete poslouchat? Nic menšího, než poslední díl kompilace s názvem Café Del Mar. Alespoň po zvukové stránce jsem si takto mohl Ibizu vychutnávat - šplouchání moře, španělské kytary třeba Paca Fernendéze, zasněné melodie a optimismem nabité skladby navozovaly tu nejhezčí atmosféru a za všemi těmi pocity šesti dílů, stála jedna kouzelná větička: "Compiled With Love - José Padilla".

Odkud José Padilla vlastně nabral tu obrovskou muzikantskou činorodost? Jeho otec mu k tomu příliš nepomohl - pracoval jako stavební dělník a v rodině pouze dědeček byl hráčem na kytaru. Malý José vyrůstá nedaleko Barcelony v městu Gerona a když dosáhne let, kdy by si měl najít vlastní práci, začne pracovat jako číšník v turisty přeplněných hotelích, za kterými utíká právě na Ibizu. Ve volném čase navštěvuje s kamarády místní kluby a objevuje v sobě stále větší lásku k hudebním kořenům. Padilla tvrdí, že nerozlišuje hudební styly, má jen rád dobrou a kvalitní hudbu. Ať už jde o jazz, soul, rock, flamengo a bossa novu. Nedávno dokonce prohlásil pro německý týdeník Der Spiegel, že doma nejraději poslouchá heavy metal a goa trance:-). A jak pokračovala cesta k tomu, aby se dnes už pětačtyřicetiletý José Padilla stal duchovním otcem chilloutové scény? Prostor a pochopení získal díky vstřícnému přístupu vedení hotelových komplexů, které si uvědomovalo, že pokud ubytovaným turistům nabídnou nějaký ten večerní program, mohou na tom jenom vydělat. V praxi to vypadalo asi takto - představte si zapadající červenou kouli tam někde vzadu na obzoru, zapnuté televizory s vypnutým zvukem a k tomu posloucháte ty nejpříjemnější melodie, jež vám nejdříve z magnetofonu, později z CD přehrávačů a gramofonů servíruje člověk, který přesně ví, jak zaútočit na vaše zlenivělé smysly. Tomu říkám idylická dovolená! Josého "DJing" získával čím dál větší odezvu a tak jeho služeb začaly využívat dnes už vyhlášené kluby jako Es Paradis, Playboy 2, Privilege (později přejmenovaný na Ku), Pacha a Space. V roce 1991 se stal rezidentem klubu Café Del Mar, kterému dnes vděčí za to obrovské hudební charisma, jež ho tak nějak obestřelo. V roce 1995 přišel label React s nápadem, že by se dal populární klub přiblížit i lidem, jež se na Ibizu zatím nedostali a tak pravidelně jednou ročně (těsně před vypuknutím dovolených), byl José pověřen, aby sestavil výběr těch nejideálnějších skladeb, jež by mohly tento klub pro daný rok představit. Podmínkou nebyl rok vydání té které skladby - sbíralo se po celém světě a zvukovou koláž tvořily projekty z Anglie, Japonska, Francie, Rakouska i domovského Španělska. Pravidelně si tu José umístil vlastní skladbu či remix a myslel přitom i na svého kamaráda Paca Fernandéze, který zde měl také čestné místo.

Jako předzvěst před debutovým albem Souvenir, vychází obrovský hit Who Do You Love s vokály zpěvačky Angely John a remixovou podporou projektů Levitation a Chicane. Album samotné bylo plné dojmů z Ibizy s množstvím akustických nástrojů. Našli jste tu harmoniku, klasickou kytaru, trumpetu, piáno, přičemž všechno bylo zabaleno do láskyplné atmosféry jednoho kouzelného ostrova ve středozemním moři. O rok později vydává José již šestý díl Café Del Mar a málokdo tuší, že je to jeho poslední výběr, který vděčným posluchačům sestaví. Nevím k jakým dramatickým událostem došlo, ale kompilováním sedmého dílu byl tentokrát pověřen nový rezident Café Del Mar - Bruno. Další díly, než by zachovávaly původní náplň, sklouzly k osvědčeným jménům, která dnes bourají hitparády a tak v tracklistech můžeme objevit Mobyho nebo Dido, kteří by dřív jen stěží proklouzli Josého selekcí. José Padilla po odchodu z Café Del Mar působil ještě v konkurenčním Café Mambo, kde však vydržel jen chvíli.

My si dnes představíme jeho horkou novinku - album Navigator, ale nejdříve se podíváme na první singl s příjemnými klubovými verzemi Adios Ayer. Osud tohoto tracku je opravdu zvláštní. Nejdříve se skladba objevila na jeho posledním díle Café del Mar, tehdy ovšem s vokály dlouholetého Padillova pomocníka - Steve Bennetta. Měl symbolizovat autorovo rozloučení s populárním klubem a José si ho po dvou letech vybírá jako první vlaštovku pro propagaci nového alba, ovšem tentokrát je celý text vložen do úst mediálně úspěšnějšího Seala.
Tahle verze dostala podtitul Fresh Mix a je celkem zábavné pozorovat, jak v Sealově podání ještě více rozkvetla. Bezchybný a procítěný hlas se soulovým nádechem (jak je u Seala zvykem), vás snadno dostane na svou stranu, abyste i vy zakusili to bolestné loučení na vlastní kůži. Po hudební stránce je verze skvěle vyvážená - táhlé a teskné smyčce, živý klavír a příjemné měkké beaty, které výsledek neruší, jakoby jen opatrně o sobě dávaly vědět pro výsledné dobarvení.
Farfa´s Barcelona Remix je první klubovou úpravou tohoto singlu. Má ji na svědomí italský DJ Francesco Farfa, známý ze spolupráce s jiným populárním italským DJem - Joy Kitticontim. Začátek je poměrně nudnou houseovou smyčkou, ke které se po dvou minutách přidávají ty samé španělské hlasy, jež uzavíraly originál z roku 1999. Několikrát jsou jednotlivá slova opakována s efektem ozvěny a výborným filtrem. Výslednému dojmu trochu napomáhá syrová klávesová linka, jež najede zhruba v půlce skladby, ale jinak je tahle verze až příliš násilně navlečena do houseového kabátku. Jakoby tu musel být houseový remix za každou cenu:-(.



Paul Daley´s Remix (MP3) je sólovým přístupem jednoho ze členů Leftfield. Jeho mix mě opravdu vzal za srdce - představte si devítiminutový ambientní epos, jehož pozadí tvoří stále držený klávesový tón, k tomu originálně naprogramované bicí, jež tu vytváří zajímavé kombinace, různé electro zvuky a nezapomíná se tu ani na ústřední "Adios Ayer" vokály, které jsou samozřejmě po leftfieldovsku synteticky kovové. Perfektní protipól k energickému albu Rhythm & Stealth ukazuje obrovský cit i pro klidnější pasáže tohoto zvukového inženýra populárního elektronického dua. Mým favoritem je však až remix od projektu Zuell (MP3). Pokud máte rádi Bukemovy výběry Earth, tohle je aspirant na další z nich. Mix není sice tolik "jazzy", ale použitými nástroji a hlavně zvukově je plně srovnatelný. Jako jediný remix využívá celého zpívaného vokálu Steve Bennetta. Opravdu krásný track bohatý na zvuky, vdechnul originálu novou podobu, z které už smutek rozhodně nečiší. Skladba neustále mění svůj tvar a vznikají tu nové melodické vrstvy, včetně samplování jednotlivých slov v přechodech. Mistrovská práce pro mě zatím neznámého projektu! Originální verze je na singlu jako poslední a posluchači sami mohou rozhodnout, kdo tenhle bolestný song zazpíval lépe. Seal nebo Steve Bennett? Za povšimnutí stojí všechny ty zvonečky, perkuse i samotné bicí. Je jich tu opravdu hodně a přitom jediný tón není zbytečný. Úvodní šplouchání moře (hádejte, které že to asi bude:-) je přesně obrazem letních dovolených při západech slunce s někým, na kom vám opravdu záleží. V originálu se dbalo také na mnohem větší prostor pro instrumentální složku skladby, která působí neobyčejně vzletným dojmem.

Po tak výtečném singlu se člověk jen tak nemůže dočkat pokračování v podobě nového alba. Ručně malovaný booklet (stejně jako všechny Josého díly Café Del Mar) už tématicky přibližuje, o co v albu Navigator asi půjde. Jen a jen pohodu... Otevíráme skladbou Something, kterou napsal Padilla spolu se Steve Bennettem a Pacem Fernandézem. Ačkoli je zde spousta živých nástrojů včetně výtečného saxofonu, čekal jsem nějaké zasněnější intro. Klasický pop - Steve mi v téhle poloze připomíná přístup Jarvise Cockera na debutovém albu The All Seeing I. Zklamání, možná nejen pro mě!

Las Cazuelas (2000 Remix) začíná opět Pacovo kytarou a šploucháním moře. Stylově splývá s tím, co nám José servíroval na "svých" výběrech. Výborná je opět dechová sekce a perkuse - čiší z nich naprostá vyváženost, tedy silná zbraň Mr. Padilly. José si nehraje jenom s jednotlivými nástroji, nevynechá ani různé prolínání hlasů. Mísí se zde španělština s angličtinou vokalistky Liz Taylor a vše působí tak, jakoby ve studiu panovala skutečně výborná nálada a každý odvedl kus poctivé práce. U Bosaxi (MP3) začínám mít pocit, že neznám více kosmopolitní album. Jakoby ten název Navigator měl symbolizovat propojení mezi jednotlivými národy a bourat jedinou bariéru - rozdílný jazyk. Tenhle track je nazpíván pro změnu francouzsky, vokalistkami Fanny Varnier a Fanette. Ty klávesové tóny jsou opravdu revoluční, malinko připomínají The Air a ta zvonivá čistota, kterou dokáže piáno vykouzlit, se nevyrovná ničemu. Ačkoli zpěvačky nezpívají, spíše jen recitují příjemně měkký a pro pusu hravý text o lásce, svobodě a smrti, zaslouží si pochvalu! Titulní skladbu rozdělil José do dvou částí. Navigator (Part 1) je klasickým případem toho, co všechno dokáží pouhopouhé dva nástroje - Pacova kytara a syntezátor. Je to skutečně silná skladba. Neustále se vyvíjí a z úvodních fanfár za podpory dešťových kapek, se přelévají další a další tóny plné napětí a vzrušení. Takhle nějak vypadá symfonie 21. století.


Adios Ayer (MP3) v Sealově podání vám tu znovu rozebírat nebudu (pustit si můžete pouze ukázku) a vrhneme se na track, pojmenovaný po Padillově bývalé přítelkyni. Karyn začíná jak jinak než šploucháním vody (opakovaný vtip není vtipem:-( a Padilla tu rozvíjí zřejmě smutek ze ztráty té kdysi nejbližší, protože celá skladba je položena v teskném duchu a opět dokazuje, jak moc mu tyhle smutné skladby sluší. Když už si zvyknete na zajetou osnovu, přijde s něčím, co vás překvapí a dodá skladbě úplně jiný rozměr. Zkrátka kouzelník se zvuky každým coulem! Nečekaným kouskem je jednoznačně Lontano. José Padilla tu sáhl po drum´n´bassových bicích a zdvojené base, takže celek připomíná místy 4 Hero, místy Jazzanovu. Po úvodních vokálových tracích se zřejmě rozhodl prostředek alba věnovat pouze instrumentálkám, které mě osobně sednou více. Je tu jediný problém, až příliš mi ty tracky bez vokálů splývají, takže to vypadá, že autor se v obklopení různojazyčných hlasů cítí podsatně lépe. Důkaz je hned u následující Dynamic Earth v Gravity Mixu. Další track a další vokalistka - tentokrát Noelle Bakken. Nejde sice o klasickou zpívanou skladbu, ale každopádně její vokál uprostřed skladby, zkreslený do jakési vysílačkové podoby a filtrováné, skoro až skleněné hlasy ke konci vdechnou jinak nudnému tracku to důležité kouzlo originality. Navigator (Part 2) (MP3) je volným pokračováním prvního dílu. Pokud jednička byla spíše ambientním trackem, tady je nálada podstatně vzrušenější, rozrostl se nám počet nástrojů včetně harmoniky a navíc přibyl i hlas. To co se tu děje je nepopsatelné. Posuďte sami z krátké ukázky. Takových zvratů a změn! Každý nástroj si jede po svém a přesto se celek stýká. Padilla tentokrát překračuje své hudební hranice a vstupuje do území etniky. Zavřete oči a nechte si v mozku promítat dokumentární film, kdy se vám sami budou objevovat jednotlivé útržkovité záběry, ovlivněné pouze tímto strhujícím doprovodem. Strolling s pobrukováním Steve Bennetta ukazuje Padillu ve světle nových technologií. Co se týče různých zvuků a efektů, jedná se určitě o nejmodernější track této desky. Jde už poněkolikáté o značně uvolněnou skladbu a důkaz, že drsnějších tracků od tohoto umělce se asi jen stěží dožijeme:-).

Další skladba Niňa je opět postavena na kytaře Paca Fernandéze, jehož preludování opravdu stojí za pozornost - tak kouzelné melodie dokáže zahrát málokdo. Kromě zpěvačky Mati González se tu hlasově představí i samotný Padilla ve své rodné španělštině, takže jedinečná šance pro vás, jak poznat autorův hlas! Netradiční kastaněty skladbu příjemně ozvláštňují. The Look Of Love (MP3) v originále napsal známý autor populární hudby Burt Bacharach. Stejně jako jinou jeho skladbu Close To You na albu Souvenir, ji Padilla přepracoval a k výsledku si přizval osmnáctičlený orchestr s perfektně zvládnutými smyčci a vokalistku N´Dea Davenport. Ta spolupracuje s kdekým (Belinda Carlisle, Ultra Naté, Madonna), ale její hlas si jistě bude každý pamatovat z ranných začátků Brand New Heavies. Její jazzový feeling je srovnatelný s velkými dámami tohoto stylu a vybroušená čistota jejího hlasu je tím nejlepším rozloučením s touto deskou, jež se ještě vznáší v oparu Ibizy.

Závěr: Album Souvenir, které mimochodem inspirovalo Madonnu pro zvukový pokrok na albu Ray Of Light, mi uniklo a tak jsem si musel počkat až na druhý Padillův počin. Po dvouleté mezeře po jeho posledním Café Del Mar bylo opět příjemné setkat se s jeho vlastní tvorbou, která prozatím nemá následovatelů. Ideální pro chvíle oddechu a odpočinku, kdy ze stísněnosti klubů vyběhnete ven na rozkvetlou louku...

Myclick - myclick@techno.cz

Seznam ukázek z alba/singlu :


Paul Daley´s Remix

remix od projektu Zuell

Bosaxi
Navigator (Part 2)

Adios Ayer v Sealově podání

The Look Of Love

Navigator (Part 2)