Recenze: Funk D´Void - Volume Freak

Co já si pamatuji, tak Funk D'Void  není v Česku až zase tak častým hostem na to, jakou má u nás poměrně slušnou popularitu. Cokoliv se na labelu Soma Records děje kolem jeho osoby, z našich médií to všichni vědí jako jedni z prvních. Já osobně na něj rád vzpomínám v souvislosti s podzimní Instinctive Beat na podzim roku 2002, kam konečně zavítal, protože ten rok tu měl být už v létě na Global Connection party, ale to jaksi nevyšlo. Spolu s ním v Abatonu hráli i veličiny Lee Burridge a Craig Richards, ale určitě vím, že to byl právě Funk D'Void, vlastním jménem Lars Sandberg, který mě dokázal hudebně plně uspokojit.


Tahle, jedna z hlavních postav skotského labelu Soma Records, ovšem umí kromě perfektního DJování také produkovat velmi originální hudbu a důkazem toho jsou úspěšné singly a hlavně 2 alba: debut 'Technoair' a jeho následovník 'Dos'. Funk D´Void má za sebou už více jak šestnáctiletou kariéru a přesto v něm nevyhasla touha vydávat skvělé desky. Proto můžete v těchto dnech v obchodech narazit na další, v pořadí již třetí dlouhohrající desku 'Volume Freak'. Jaká je a jestli 16 let v rytmech na pomezí houseu a techna není přeci jen trochu demotivující, se dočtete vzápětí.

Pod zeleným obalem v krabičce najdete 11 tracků, se kterými si Lars Sandberg dal opravdu záležet. Neslyšel jsem jeho debutové album, ale oproti druhému 'Dos', je tohle výrazný skok k zjemnění a melodizaci jeho tvorby. Hned na úvod vás o tom musí přesvědčit skladba 'Emotional Content'. Není divu, že vyšla do světa hned jako první singl. Příjemný house, ne moc sladký, ne moc rychlý, prostě akorát šitý na party u pláže.

'5 to 12', druhá skladba v pořadí, je trochu o něčem jiném. Rychlost je podobná, ale nadýchanou melodii vyměnily progresivní tribal bubínky. Nemůžu si pomoct, ale tady se Funk D´Void vzhlédl trochu v konkurenci. O něco slavnější, než je on sám.  Pokud jste tedy měli, nebo ještě máte rádi megahit 'Two Months Off', pak tenhle track s vámi docela zacvičí. Ani následující 'Can´t Get Enough Of A Bad Thing', není ničím jiným, než 'a tribute of…' a sami si domyslete. Mě těch podobností napadá i více. V této skladbě se dočkáte i vokálu, který je ušitý namíru přesně stylu hudby, tedy progressive houseu. I když Funk D´Void věrně kopíruje své předchůdce, nic to nemění na tom, že to dělá dobře a přitom jeho skladby nemůžou nikoho urazit. Výtečně propojil kus sebe a kus toho, co na lidi zaručeně zabírá.

Trochu jsem se obával o zařazení, i když v jiném mixu, slavného singlu 'Diabla'. Ten byl ve svém originále opravdu vynikající a hlavně to byl obrovský nářez, což se zatím o albu 'Volume Freak' říct nedá, ale není to rozhodně žádná výtka. Mile sem byl překvapen, když se 'Diabla' rozezněla. V novém podání Heavenly Remixu je mnohem uhlazenější a jemnější a přesto v sobě ukrývá nezměrnou energii. Mezi ostatní tracky zapadá více než skvěle a je to dobré zpestření a hlavně připomenutí super slavného hitu, který na své kráse neubral ani po letech.

Pro tuto chvíli zatím poslední singl od Funk D´Void, 'Way Up High'. S mužským vokálem, výbornou aranží, zcela jiný, než singl 'Emotional Content' a tak to má být. 'Way Up High' se více blíží skladbám na začátku alba, jako například 'Can´t Get Enough Of A Bad Thing'. Singlem se také stala další skladba v pořadí, 'All The Matters'. Ta je orientovaná spíše pro vyznavače deepovějších poloh houseu. Žádné složité vrstvení samplů a zvuků, přitom skladba neztrácí na svém plnohodnotném zjevu.

Následující 'Electrix 313' a 'Endless' jsou také spíše deepovějšími záležitostmi. A navíc sem se konečně dočkal breakbeatového rytmu (ve skladbě 'Endless'), kterého také není nikdy dost a v podání Funk D´Void je to skutečně lahůdka. Zato 'Beat The Bleep' je klasická úderná pecka, za kterou by se nemusel stydět ani renomovaný techno producent. Což Funk D´Void zdaleka není. Klasické techno nikdy nedělal a asi ani dělat nebude. 'Beat The Bleep' je ale slušnou vlaštovkou do tohoto stylu.

Stejnak je tomu i v další, již starodávné skladbě 'Jack Me Off'. Funk D´Void se opět nebál vyhrabat starou úspěšnou desku, ještě starší, než byla 'Diabla' a dát jí novější kabát. Ten tentokrát dostal název Old School Remix a porce muziky pěkně od podlahy pokračuje. To asi
aby ještě před koncem svého alba 'Volume Freak' ukázal Funk D´Void světu, že ani v roce 2004 se nebojí svižného a tvrdého beatu.

Na závěr jedna jemná, chilloutově laděná skladba. Jmenuje se 'Sueno For Somebody' a uzavírá tak album, na které možná mnozí z vás i netrpělivě čekali. Přeci jen to byly 4 roky od vydání alba 'Dos'. Mnohé se změnilo a nejen to, že Lars Sandberg je o 4 roky starší. Po hudební stránce je to myslím veliký krok kupředu a hudba Funk D´Void se tak dostala na vrchol své vyspělosti. 'Volume Freak' je ukázkový příklad toho, jak to spolu jde nové svěžesti i hluboko zakořeněným základům elektronické hudby zároveň.

-roman-

Hodnocení: 95%

Funk D´Void – Volume Freak
čas: 73:28
label: Soma Records
info: www.funkdvoid.com, www.somarecords.com

Ukázky v MP3:

5 to 12
Diabla (Heavenly Remix)
Electrix 313
Endless
Jack Me Off (Old School Remix)

Tvyks (Viva City/French Connection)
Mám to album doma a slyšel jsem ho jen jednou. A musím říct, že mne téměř nezaujalo, krom asi dvou skladeb celkem nic pro mé uši. Takové slaďounké, učesané. Mám teď náladu na něco víc inovativnějšího.

Myclick (Techno.cz)
I když mu dodnes neodpustím, že v případě vlastní Diably vykradl následně sám sebe při remixu The Velvet pro Samuela L., Larsu Sandbergovi to pořád hodně šlape! Z nevinných začátků se tu nenápadně vyvinou nádherná dílka. S 5 To 12 připomíná už dvoučlenné Underworld, Can´t Get Enough Of A Bad Thing či Way Up High, které by zase klidně mohly seknout Sealovi, jsou zase popiny s dobrým koncem a myšlenkou. Volume Freak je pro každé roční období, ale pro léto v kabrioletu s vlajícími vlasy jako stvořené! Čekal jsem větší underground – tohle album je nečekaně optimistické, provoněné a provzdušněné, ovšem bez toho, abyste se snad museli za Funk D´Void stydět. Desku rozhodně nikomu nepůjčím, opravdu nerad bych totiž o ni přišel…