Filmová recenze: Pád do ticha

Dokumentární filmem můžou příjemné záběry poklidně proplouvajících ryb doplněné zasvěceným komentářem stejně dobře jako nervy drásající rekonstrukce dramatických událostí. Pád do ticha bere diváky na vrchol zasněžené hory. O rybičky tady asi nepůjde.

„Říkal jsem si: Skvělé, zemřu za zvuků Bonnie M.“

Pád do ticha je druhým dokumentem v našich kinech během krátké doby a přestože neútočí na prezidenta Bushe, ukrývá v sobě náboj takové ráže, s kterou bych se nebál vyrazit na stádo slonů. Dramatická rekonstrukce příběhu dvou mladých horolezců se opírá o knižní převyprávění Joe Simpsona.

Ten se s kamarádem Simonem Yatesem rozhodl v osmdesátých letech vyrazit na horolezecký výlet do Peru. Oba byli dost mladí (21 a 25 let), ale nelezli poprvé. Siula Grande je lákala hlavně proto, že ji před nimi ještě nikdo úspěšně nepokořil. Joe se Simonem se rozhodli pro poměrně riskantní způsob lezení. Domluvili se, že vynechají obvyklé budování mezitáborů a pokusí se celou záležitost vyřídit co nejrychleji. Nahoru tahle taktika sice fungovala dobře, při cestě zpět se ale Joe zřítil z několika metrů a zlomil si nohu.

Standardní řešení takové situace je (aspoň to vyplývalo z dokumentu) zanechat raněného na svém místě a sejít dolů pro pomoc. V tomto případě bylo ovšem jisté, že by Joe zemřel, a tak ho Simon začal zachraňovat na vlastní pěst. Zdálo se, že to vyjde, ale pak se stalo něco, s čím dvojice vůbec nepočítala. Teprve teď začalo skutečné drama.

Síla Pádu do ticha spočívá především v tom, že si ho nikdo nevymyslel. I když samozřejmě nemůžeme vědět, jestli se všechno stalo tak, jak to horolezci vyprávějí, nelze popřít fakt, že přežít několik dní bez jídla a vody v podobných extrémních podmínkách je zázrak hodný hollywoodských studií. Dokument kombinuje hranou rekonstrukci událostí s výpověďmi jejích skutečných účastníků a přestože je jasné, že omrzlé postavy v záběru nejsou Simpson a Yates (jejich rolí se zhostili profesionální horolezci Nicholas Aaron a Brendan Mackey), vůbec to neubírá na přesvědčivosti filmu.

Je trochu škoda, že závěrečná třetina zabývající se prakticky výhradně Joeovým útrpným deliriem, trvá tak dlouho. I když závěrečná část Joeova putování vypadala snad naprosto stejně, dramaturgicky by na mě jeho plazení se po kamenech mělo mnohem větší účinek ve chvíli, kdy bych netušil, jestli se doplazí do tábora a jestli v něm ještě někdo bude. Pointa je vzhledem k tomu, že Joe Simpson žije, jasná. Kdyby byla tato část dokumentu o deset minut kratší, nijak by mu to neuškodilo, spíš naopak.

I přes tuhle výtku je ovšem Pád do ticha neobyčejný film, zachycující naprosto neuvěřitelný příběh, který vás osloví i v případě, že při zmínce o dokumentu obvykle raději hned přepínáte na Teleshoping. Neměli byste si ho nechat ujít i pokud chcete vidět, co všechno člověk dokáže tváří v tvář nepříznivým podmínkám, když opravdu chce.

Radim Bartík

Recenze vznikla díky Village Cinemas.

Hodnocení: 80%

Touching The Void
Velká Británie 2003
scénář: podle knihy Joe Simpsona
režie: Kevin Macdonald
hrají: Simon Yates, Joe Simpson, Nicholas Aaron, Brendan Mackey
web: http://www.pathefilms.co.uk/touching_the_void/