David "Smack" Urban: "Parta lunárních bytostí.."

Fotky: Thonyk

Když jsem se zamýšlel jak asi rozhovor s tebou – jedním z renomovaných a velice uznávaných promotérů - začít, dostal jsem se několikrát na křižovatku různých témat od nichž bychom se měli během našeho posezení opřít. Nakonec, ale stejně bude lepší začít tradičním, zažitým způsobem. Jednak není čas experimentovat a čtenáři to tak nějak už očekávají. Takže. Jsi z Prahy?

Jasně. Bude mi čtyřicet let a narodil jsem se v Praze. Narodil jsem se v Londýnské ulici a dětství jsem měl vysloveně idylické. …………………Vyrůstal v Libni na kopci Na Hájku, kde byly kdysi dělnické kolonie a dnes jsou tam rodinné domky. Byla to těžká pohoda, babička tam měla třeba slepice na zahradě a podobný modely.

Co tvoje rodinné zázemí, Davide? Když už zamíříme k tématu, jaká hudba se doma poslouchala?

Vyrůstal jsem v rozvedeném manželství, ale naštěstí se stýkal s oběma rodiči, takže to nebylo zas tak špatné. Táta byl lékař a matka chemička. Pak se objevil otčím a mám tedy dvě sestry. Ty žijí v Praze a celá zdejší rodinná větev je stále ve styku. Prostě klídek No jinak si vzpomenu, že otčím měl rád Johny Cashe či Beatles, což si myslím měl v oblibě snad úplně každý. Tím jejich horizont pochopitelně asi končil, možná se tam ještě objevila nějaká Abba, ale to asi nepřekvapí.

Poslouchali také nějaké typicky československé “normalizační umělce?“

Člověče tím jsem ani nijak moc netrpěl. Možná měli rádi Karla Gotta, ale myslím si , že to nebylo zas tak podstatné. Když mi bylo nějakých třináct – čtrnáct tak člověk začal poslouchat takový ty věci jako Queen, Deep Purple, Black Sabbath a podobně. Takže v pubertě to byl hard rock a potom samozřejmě heavy metal.

Hech, můžu si tě v té době představit jako takovou tu typickou máničku v černém a s dlouhými vlasy? Cos vůbec říkal na atmosféru té doby? Myslím za totality a komunistů u moci…

Jo, někde najdu v indexu fotku s dlouhejma vlasama, byla to celkem legrace. Jinak co se týče atmosféry, tak pro mě, co by patnáctiletého kluka to byl pochopitelně šílenej vopruz. Mně se chtělo letět a tady byl jeden velkej kriminál. To třeba znamená, že sis nemohl koupit desky, které jsi chtěl volně v obchodě a musel jsi navštěvovat černé burzy. Občas sis tam připadal jako malej školák, když přijeli policajti. Později přišlo jakési intelektuální období a zas to byl problém. Nemohl jsi sehnat knížky, co tě zajímaly, nemohl sis zajít na výstavu, na níž si chtěl a nemohl jsi vidět všechny filmy, které jsi potřeboval vidět. O cestovaní ani nemluvě. Člověk přemýšlel o možnosti zdrhnout, protože tady to prostě vůbec nikam nevedlo a byl to jeden velkej pasťák.

Když se vrátím k těm černým burzám, co to vlastně bylo? Před několika měsíci o tom už mluvil Rodriguéz, ale ty jsi krapet starší…

To bylo třeba někde v parku, kam chodili někdy v sedm hodin ráno lidi a do dvanácti se snažili prodávat, nebo vyměňovat desky. Občas tam přijeli policajti a rozehnali to. Kdo byl mladší, ten utíkal, kdo starší mazák, tak zůstal a nechal se zkontrolovat. Prostě nasrat.

Jasný. Co škola vůbec?

Chodil jsem na Libeňské Gymnázium a později na vejšku. Chtěl jsem se pochopitelně schovat před lampasákama a tak jsem byl na elektrotechnický fakultě. V té době (84) jsem začal poslouchat Einsturzende Neubauten, The Residents nebo třeba Test Department. Bylo toho celkem hafo.

Hele, zkus mi nějakým způsobem popsat spíše takové to přelomové období kolem osmdesátého devátého, kdy jste sem začali vozit kapelky ze zahraničí a pořádat ilegální koncerty…

No já jsem dělal s kámošema jen jednu takovou akci. V té době už existovaly kapely, které jezdily hrát do Polska a přejížděly transitem přes Čechy. Občas se tak udělal nějaký koncert,  který nebyl povolený. Takže u toho našeho se půjčil  aparát a pořádalo se to v nějaký hospodě na  Kladně, kde to deset minut před koncem ukončili  policajti.

Znamenaly pro tebe tyhle aktivity nějaké problémy ve škole například? Neříkej mi, že to systém jen tak odzíval…

Já jsem nijaké extrémní problémy neměl. Za prvé jsem bydlel v Praze, která je přece jen anonymní a na seznamu „škůdců“ jsem byl tak až na nějakém zadním místě.  Benga šla vysloveně po lidech, kteří byli na ráně. Samozřejmě velký opruzy pak začaly v době demonstrací. Že začíná režim povolovat jsem začal vnímat někdy v roce osmdesát sedm. Člověk v té době mohl začít cestovat na složené peníze od kohokoliv. Do té doby jsi mohl vypadnout pouze jen jako přímý příbuzný, nebo na imbecilní devizový příslib, který jsem já stejně nikdy nedostal. Byla ještě jedna možnost - bejt členem nějakýho bolševickýho klubu, což pochopitelně nebyl můj případ.

Účastnil ses demonstrací? Dostal jsi někdy pecku bílým pendrekem příslušníka SNB?

Demonstrace začaly už v srpnu osmdesát osm a byl jsem skoro na všech. Pochopitelně jsem taky dostal do držky  a strávil dvacet čtyři hodin na služebně. Prostě takový ty opichy. Chodili za mnou do práce a prudit dokonce i za mojí matkou, kde jsem měl trvalý bydliště . Díky bohu to nebylo nic extra, protože tu byly zase větší ryby a hlavně jsem žil v Praze. Být takhle někde na malé vesnici, tak si na mě jasně smlsnou, ale takhle mě město prostě schovalo.

Teď mě napadá, čím ses vlastně živil za komanče?

Já jsem měl takové velice bizarní povolání. Byl jsem úpravář vody – chemik.  To bylo celkem v pohodě. Tam dělali samí politicky nespolehliví, alkoholici nebo kriminálníci. Prostě lidi, co měli problémy s režimem. Bylo to dost pestrý. Diplomat z šedesátýho osmýho, vedle toho týpek, co vypil dvanáct piv a šel na noční a pak mimochodem vypustil všechny naše nádrže do Vltavy a takovýhle modely. Vždycky, když přišel někdo nový s náušnicí, tak se ho ptali jestli je to bojovník za lidská práva a tak. Jinak jsem samozřejmě prošel modely typu uklizečka v divadle, noční hlídač apod. Typický nemakačenko.

Dobrá. Padl systém a tys v roce devadesát jedna, pokud se nepletu, odcestoval do Spojených států, že? A rovnou do San Franciska. Jak k tomu došlo?

Dostal jsem příležitost odjet do USA a tak jsem to samozřejmě hned udělal. Původně jsem jel na půl roku, ale protáhnul jsem si to. Půjčil jsem si na to peníze a pak si tam sehnal práci. Po čase jsem vážně uvažoval, že bych se už nevracel. Nakonec jsem se ale rozhodl vrátit zpátky do Čech. San Francisko je totiž celkem dost dobrý. Seženeš tam úplně všechno. Filmy, divadla, výstavy, koncerty…..navíc byla to pro mě hodně divoká doba. Rock´n´roll.

Cos tam poslouchal vůbec? Ve Státech se dost valil hip hop a rap, ne?

Já jsem hip hop poslouchal už pár let předtím, když  tady o něm ještě skoro nikdo nevěděl. Třeba Public Enemy, NWA  a tak. Potom pochopitelně kytarovky. Byl jsem se podívat na Body Count, Nine Inch Nails nebo třeba i Nirváně či Janes Addiction.

To nezní vůbec špatně. Je možný, že se tvoje dnešní práce a aktivity začaly formovat tam? Že si vlastně objevil svoje budoucí profesní zaměření?

Ne. Nic takového jsem tam neobjevil a ani o tom vůbec nepřemýšlel. Víceméně jsem začal vykládáním kamiónů pro velkoobchody. Potom jsem pomáhal jako asistent jednoho  krámu s nábytkem, později jsem ho celý vedl a později měl pod sebou i celý ten řetězec. Kupodivu na to, že jsem pracoval načerno, jsem měl i dobrý peníze. Když tak počítám, tak dvakrát větší než amíci, se kterýma jsem bydlel v domě.
Měl jsem však úplně jiný představy o svém budoucím povolání. Občas to tam bylo divoký a člověk si říká, že je s podivem, že ho tam někdo někde nezastřelil.

No. Vrátil ses tedy do Čech. Jaké byly první myšlenky, když ses objevil znovu post-socialistickém Československu?

První, co jsem si řekl, bylo když jsem jel z letiště: “Kurva do píči, kam jsem to přiletěl?“  Hele, bylo to na podzim a všude šeď a nic než šeď. Šedivý baráky, šedivý počasí, šediví lidi. Bylo mi jasné, že do půl roka jsem pryč. No a nakonec kulový. Teď sedím tady naproti tobě a povídám si s tebou o volovinách. Od té doby jsem nikde dlouhodobě nebyl. No. Začal jsem řešit práci. Měl jsem nějaké organizační schopnosti, zkušenosti a uměl dobře anglicky a už dávno nebyl nemakačenko. Při hledání místa jsem ale na odiv dával, že to je na půl roku, bordel z ksichtu, co jsem tam tehdy měl a dávno poztrácel, že si nesundám a do kvádra  ať si oblíknou opici.
Pak jsem potkal Amrita  a on mě pozval jako DJe do Bunkru, protože jsem měl velkou hromadu CDček. No a tam se to vlastně všecko rozjelo.

Takže tvoje kariéra coby promotéra a produkčního začala začátkem devadesátek v Bunkru. O čem byl ten klub?

Já si myslím, že o hovně, ale byla tam celkem legrace. Rád jsem chodil ještě na sedmičku nebo k Zoufalcům, což byl takovej sklep pro tři sta lidí a děly se tam parádní hácéčkový koncerty. Něco sem tahal Vlček, něco Brejla. No zpátky k hraní, takže jsem hrál jako pouštěč takový ty indie scény a začal do toho cpát hodně hip hop a dost orientálních věcí. Byla to vlna kapel typu Transglobal Underground a my si už začínali dělat akce pro sebe.

Co to v té době znamenalo udělat koncík se zahraniční kapelou? To asi nebylo vůbec jednoduché, ne?

To vůbec ne. Řekl jsem si, že to zkusím, zkusil jsem to a nějak se do toho nakop. Důležité bylo se nakontaktovat na ty správný  lidi, jak už s kapelou nebo manažerem či agentem. A v té době nebyl rozšířený internet ani další věci. Takže mi v telefonu řekli, ať pošlu fax a já neměl ani počítač a ani fax, vlastně vůbec nic. Tak jsem si to musel vyběhat a často i několikrát opakovat. A tak jsem se tím kousek po kousku prokopal . Bylo to riziko, ale šel jsem do toho po hlavě. Prostě jsem věřil tomu, co dělám.  Jednou se vydělalo, jednou prodělalo. Je to prostě taková sinusoida. Někdy zaplatíš průsery tři roky dozadu, někdy se z nich tři roky zase vyhrabáváš. Ačkoliv dnes jsme již dlouho poměrně stabilní agentura.

Jak vlastně vznikla agentura D Smack U Promotion a kde se vzal její název?

Agentura vznikla v devadesátém třetím a D Smack U bylo moje dýdžejský jméno, takže to nebylo zas tak komplikovaný tam přidat to Promotion. Začali jsme s malými akcemi v klubu XT3, který v té době ještě vlastnil někdo úplně jiný než nyní. Zároveň  jsme dělali věci v Komotovce a všechno fungovalo na principu “sám si urob“. V Komotovce to byly koncerty   českejch kapel. Například tam hrály kapely typu Rány těla, Hypnotix nebo Gun dreams. Kupa plakátů na zádech a lepení…prostě úplně všechno. V XT3 to byly zase DJský akce. Chvíli jsem seděl v kanceláři s Borkem Holečkem z Rachotu, který byl asi můj úplně první Guru co se práce v této branži týče.

Kdy ses nějakým způsobem dostal do styku s taneční scénou? Přeci jen jsi do té chvíle byl hlavně o těch kytarách…

To bylo někdy rok po vzniku agentury a myslím, že zrovna v Roxy, kde jsem začal hrát. Bývaly tam vynikající Tančírny o víkendech.  To byla fakt jízda, kdy lidi tancovali celou noc na Acid Jazz.  O rok později jsme se rozhodli udělat opravdu velkou akci a pronajali aparát plus nějaká světla. přišlo snad patnáct set lidí. Neuvěřitelný.

Jak vůbec vypadala Roxy té doby? Já jsem se tam podíval poprvé až v roce devadesát sedm jako malej špunt a navíc náhodou na čaj…

Vypadalo to velice chaoticky. Tehdy to bylo období, kdy všechno šlo velmi spontánně .. bylo to celé takové dost bezstarostné. Byl v tom všem ale taky totální bordel.

Okej. Zpět k agentuře. Pracuješ v ní sám nebo zaměstnáváš nějaké lidi? Kdy ses vlastně pustil do bookingu umělců? Když se podívám na seznam kolik jich zastupuješ, nestačím se divit…

Takhle. Donedávna jsem pracoval sám, ale s tím, že Roxy byl můj domácí klub tak hodně věcí probíhalo co se týká Roxy společně. Aktivity bookingové sekce naší agentury však byly vždycky zvlášť.  Teď je to tak, že se o část bookingu stará Jana Heřmánková, bývalá  finanční ředitelka Roxy, která se krom toho věnuje rozpočtům  pro agenturu a stará se o nějaké administrativní a logistické věci. Potom k nám jako nový člen přibyl Viktor Molhanec, který se stará o PR a aktivity, které jsou s prací agentury  spojené.

Mě Roxy a D Smack U vždycky přišlo tak trošku jako jedno a to samé – a myslím, že v tomhle pohledu nebudu zdaleka poslední. Co myslíš ty?

Donedávna jsem měl kancelář na stejném místě jako Roxy promotion a když se podíváš na naše akce, které jsme jak nasmlouvali nebo později společně udělali v koprodukci a kterých jsou stovky a mnohdy celkem dost zásadní, je jasné, že Roxy bylo prostě spojený s D Smack U promotion a naopak, to je jednoznačný.

Dostáváme s k tématu, které asi bude pro čtenáře jedno z nejzajímavějších. Jaká je současná situace Roxy a jak bys nám ze svého pohledu vysvětlil, co se vlastně během posledního půl roku stalo? Já jsem o tom do XMAGu psal velký článek a v té době s námi mnoho lidí nekomunikovalo. O co tedy šlo, že musel být ukončen provoz tanečních párty?

Nikdy neměli  kolaudaci na provoz po 22:00. Ten článek jsem samozřejmě četl a myslím, že tam nejsou úplně přesné informace. A ani nemůžou, protože málokdo vidí do toho zázemí. Problémy Roxy jsou přece jenom více komplexní. Je to tím, že s výjimkou doby, kdy dělala finanční řiditelku Jana Heřmánková, nemělo Roxy nikdy kvalitní vedení. To byla doba, kdy Roxy pořádalo akce během filmového festivalu ve Varech, Planet  Roxy,  koncerty Moloka či Guano Apes. V tý době jsme měli něco jako tah na bránu. Linhartova nadace nebo posléze její dceřiná  společnost Linhartova - blablabla OPS -  byla vždycky parta buď lunárních bytostí žijící v paralelním světě, navíc s dosti upírskými sklony. Eventuálně banda neschopných úředníků. Vzhledem k tomu, jak jednali s lidmi, kteří pracovali v Roxy a jak dodržovali určité úmluvy, je s podivem, že Roxy přežilo až tak dlouho, ale na druhou stranu to nebyla zas tak moc jejich zásluha, ale zásluha týmu, který tam tehdy pracoval. Od účetní po provozáka…
Víceméně kdykoliv začala Linhartova cokoliv (nadace , společnost), vždyť je to jedno jak se to jmenuje, hrozilo to průserem potažmo finanční ztrátou. Když pak vyhodili Heřmánkovou začalo se to sypat jako domeček z karet.

Trochu odbočím - jen pro lidi, kteří příliš do provozu takového velkého klubu nevidí. Co to vlastně všechno obnáší?

To záleží primárně na velikosti klubu. Když budeme mluvit o Roxy, potřebuješ pár základních věcí. Provoz a noční manažer – nebudeme mluvit o takových elementárních věcech jako, kde je kolik ochranky, barmanů a uklízečů - marketing, PR v kvantitě programu, dramaturgii, účetní a člověka který to celé vede a kontroluje.

Když vzpomeneme na akci typu Zen, jaký byl alespoň zhruba rozpočet?

To je kus od kusu. Je to hodně variabilní, někdy za akci utratíš pár šupů, někdy utratíš bezmála půl milionu.

Takže v průměru na jednu obyčejnou akci?

Hele myslím, že co se týká parties, se to pohybovalo někde mezi sto až dvě stě tisíci korun.

Fajn. Rád bych si teď chvíli povídal o festivalu Go Planet Roxy, který proběhl před dvěma lety. Jak k tomuto počinu vůbec došlo? Přeci jen udělat takového giganta nestojí vůbec málo…

Hele. Když už, tak už. Ten nápad víceméně vznikl ještě v době, kdy Roxy byla určitá dobře a samostatně fungující entita, nezávislá na majitelích ani nadaci. Jednou přišel Ondřej Merta s projektem akcí v Karlových Varech a vymyslel de facto Lázně1. Co se týče GPR tak základ byl v té kreativní stránce věci, protože festivaly máme rádi a jezdíme na ně. Napadlo nás tedy, že Roxy by mělo mít svůj festival. Přemýšleli jsme, jak ho udělat. Věděli jsme jen, že nechceme ani Creamfields ani klasickej českej big beatovej fesťák. Prostě komplexní velkej festival, kde je multižánrová hudba, sport, divadlo, filmy. Navíc nejbližší podobný festival je až v Maďarsku, takže to svůj smysl mělo a má. Tehdy jsme skončili ve ztrátě, ale na druhou stranu to byla tak velká reklama pro klub, že jsme rok potom vydělávali neuvěřitelný peníze. Bylo to fantastický a víceméně jsme poplatili všechny dluhy. Minulý rok jsem to nedělali, protože Linhartova nadace jako majitel řekl, že do toho už nepůjde. Mysleli jsme si, že to ještě zachráníme, ale ta časová prodleva již nešla dohnat.

Jaké to je produkčně zajišťovat tak velký festival?

No, já jsem byl jeden z pěti, kteří stáli v produkčním zázemí. Musíš dát dohromady techniku, stavby, interprety, zajistit logistiku, úřady a legální status. Je to celkem velký cirkus. Takový projekt se připravuje skoro rok, ale na druhou stranu my jsme lidi, kteří v branži nějakou dobu fungují a každý z nás má hafo dalších aktivit. Naštěstí žijeme v době emailů, takže práce je třikrát až pětkrát rychlejší než kdy před tím.

Teď mi řekni jednu věc, měli jste to celé už před festivalem finančně pokryté, nebo ne? Vždyť těch peněz musí být obrovská spousta…

Jo. Marketing byl v tomhle ohledu vyřešenej. To se dá zařídit, jen je důležité vědět jak. Časem se to každý naučí a navíc já to dělal po deseti letech své práce.

Možná bychom v téhle souvislosti mohli narazit na připravovaný fesťák Love Planet, který proběhne ve spolupráci s Interkoncerts.

No, tebe bude asi zajímat, že tam bude obrovský stan s taneční hudbou, kde vystoupí mimo jiné velké hafo kapel.  Asi nejznámější budou Kosheen nebo Stereo MCs. Z DJs asi Jeff Mills, Adam Freeland a tak. Ještě zmíním hip-hopové pódium a podobně. Prostě multištýlo.

Stejně tak bude dobré zmínit koncert Underworld, kteří sem přijedou podruhé.

Jasně. Děláme to v červenci v areálu Kolbenky. Je to normální industriální plocha, a myslím, že by se to těmhle týpkům mohlo celkem líbit.

Dobrá. Vraťme se ještě ke klubu Roxy a kauze kapely Groove Armada, z nichž přijel jenom revival.

Já myslím, že jsem to už vysvětlil poměrně dostatečně. Objednal jsem koncert a pět dní před akcí jsme zjistili, že nepřijede nikdo a Groove Armada to má udělané tak, že mají najaté pár hudebníků, kteří hrají jejich songy. Dali jsme to lidem hned vědět a myslím, že to vzali celkem pozitivně. Těm lidem, kteří se ozvali včas ještě před začátkem jsme vrátili vstupné. Vstupenky se okamžitě prodaly znova. Promotéři v Evropě, s nimiž jsem se bavil to dávali vědět až po koncertě.

Mě třeba agent Groove Armady tvrdil, že je to stejné jako s Faithless a tohle je na západě běžně zavedená praxe….

To ani náhodou. Ten agent, který se mnou komunikoval a jehož jsi kontaktoval i ty, to sice napsal, ale stejné jako u Faithless to není ani omylem. Oni totiž komunikují každou fotku, každou část promo aktivit s promotéry a na koncertu oba jsou. To Groove Armada nedělá a to byl ten průser.

Máš s podobným případem už nějaké zkušenosti, nebo se ti to stalo poprvé?

Nikdy se mi to předtím nestalo a doufám, že už ani nestane.

Okej. Pojďme do poslední části našeho povídání. Jak vnímáš atmosféru a vzájemné vztahy mezi promotéry v Čechách? Přecejen, znáte se, mnoho z vás si ostře konkuruje…

S lidmi z taneční scény si nemám příliš v čem konkurovat. Třeba takový Aleš Burger i AB dělají úplně jiné věci. Navíc Abíčko je pro mě jeden z nejlepších novinářů a jeho filozofující statě o taneční scéně jsou trefné a přesné a vyjadřují třeba i mé pocity, které já bych ale takhle pregnantně nedokázal zformulovat. Vydržet s ním ale v backstagi je bez prášků proti bolení hlavy velmi náročné. Co se například týče Jirky Pokorného předpokládám, že díky němu nás stál koncert Underworld o trošku víc než jsme původně chtěli. Ale i on pořádá odlišné akce než my a přece jenom v trochu jiné četnosti.

Teď mě jen tak z fleku napadá, býváš někdy před koncerty nějak pojištěný? Co se děje ve chvíli, kdy se stane průser a avízovaná kapela prostě nedorazí?

Tak to je pak pěkně v prdeli. Je to statistickej údaj, kterej se samozřejmě může stát. Ale abych ti odpověděl…jako prevence opravdu slouží pojištění, i když se to teda pojišťuje velice, velice špatně a každý musí zvážit jestli se to vyplatí, nebo ne.
Jinak nemůžeš dělat nic kromě toho, že to dáš do kolonky ztráty. Pojištění tak jako tak nepokryje veškeré ztráty.

Tak - finále. David Urban a lifestyle.

Než skončí festivalová sezóna, tak od začátku roku člověk nechlastá. Děláš produkce festivalů a do toho šňůry kapel a tak. Vstávám tak mezi sedmou osmou, jedu do kanclu a pak makám. Každej, kdo mě chce dostat z kanclu je můj nepřítel. Jinak kolem desáté, pokud neděláme žádný koncert, se vracím domů. Někdy kolem podzimu, když už je to volnější, začíná rock´n´roll a jedu třeba v zimě i na dovolenou.