Rozhovor s Alešem Blehou o novém XMAGu

Aleši, když jsme spolu na tohle téma mluvili naposledy, hodně sis zoufal na stav svého časopisu BE a tanečních periodik vůbec. Můžeš prosím našim čtenářům popsat jak vidíš totéž očima dneška? Stala se změna nebo je to stále o tom samém?

Stala se změna, naprosto zásadní. BE Bassline už rok není, zdravá část naší redakce se spojila s XMAGem, na kterém trochu spolupracujeme už od února, ale to hlavní: teprve nyní nastupuje a doufám, že je to na první pohled vidět. Ještě to není ono, ale na první společné číslo, které teď na konci září vyšlo, je celý časopis mnohem čtivější, upravenější, dotaženější, vyrovnanější – a především zajímavější. Za poslední roky se Bassline stalo jakýmsí mluvčím undergroudu, XMAG pak dost povrchně udělaným PR časopisem, což ve svém důsledku vedlo k tomu, že se to vykrátilo navzájem. Opravdu není možné používat CTRL_C a CTRL_V a tvářit se, že je to skvělé. Na druhou stranu ale underground taky není to úplně ořechové. Jsme malá země a tak byly dva časopisy o tom samém v té poslední fázi už zbytečné. Co bych do XMAGu chtěl svým vstupem dát je to, co bylo nejlepší na Bassline – dobře zpracované články o tom, co se skutečně děje, kdo je opravdu dobrý a stojí za to, co hýbe světem, dobré recenze desek, Demoline a DJ at Work, skutečnou podporu české scény a nových talentů, stejně jako vyhledávání toho nejzajímavějšího, co se děje ve světě. Taky chci lidem u nás ukázat, jak například vypadá clubbing v Evropě, Japonsku, Brazílii, Indii a dalších pro nás tak exotických zemích, například listopadové číslo přinese exklusivní velký článek o Cocoonu, kde jsme byli poslední zářijový pátek a musím říct, že je na co se těšit.
Shrnuto - ono proklamovaná krize médií a celé taneční scény se dnes pomalu ale jistě odsouvá na vedlejší kolej, lidi vyspěli, zestárli a začínají konečně taneční elektroniku vnímat jako celek, ne jen jako pohou kulisu ke kalení. A to je víc než dobře, hlavně pro brzkou budoucnost, kdy se v Čechách zase budou dít dobré věci.

Omlouvám se, ale trochu tě přibrzdím. Abychom byli úplně v obraze, jaká je vůbec tvoje novinářská praxe? Vím, že jsi chvíli působil v rádiu, potom přišly časopisy, ale to - pokud se nepletu - není úplně všechno, že ne?

Už někdy v 91 jsem začal vydávat takový kopírovaný plátek AB News, kterého vyšlo šest čísel a byl k dispozici pouze v R-Klubu v Chrudimi. Potom, co jsem nastoupil do rádia Profil (v 92) jsem začal psát pro časopis Dance Club, který sice byl hodně o disco, ale i na house se tam našlo místo. Dokonce jsem někdy v 94 už psal o jungle a Alexu Reesovi… Pak jsem pár článečků utrousil i do slovenského Discoboxu, ale to bylo docela zanedbatelné. A to už se psal rok 96. Z rádia Profil jsem dávno odešel do Panagu, který se později přejmenoval na Rádio Life a onoho 17. 3. 1996 vyšlo první číslo Trip2House. Když jsem byl z T2H vyoutován, začal jsem v dubnu 99 myslet na nový časopis, který pak vyšel jako Bassline v říjnu 99. A odsuď už to myslím znáš, ne?

Okej. Tak zase zpět. Stal jsi se součástí nové redakce XMAGu. Můžeš mi vysvětlit jak k tomu vlastně došlo? Upřímně jsem se tomu dost divil, vždyť jste velice dlouho dobu byli s Tomášem na nože, ne?

Na nože jsme až tak nikdy nebyli. Je sice pravda, že s Tomem jsme kdysi stáli u Trip2House a Tom mi nosil ony pověstné balíky na poštu, ale to, že jsem o časopis přišel, nebyla jeho vina, ale dvou dalších společníků, se kterými sám Tomáš měl pak velké problémy. Nakonec se mu podařilo Trip, později Tripmag a dnes XMAG udržet a když jsem v roce 2002 po povodňovém (a tím pádem pěkně mínusovém) Summer Of Love přemýšlel, jak dál s Bassline a tím vším kolem, přišla mi vhod nabídka na vydávání BE pod Imedia, což se nakonec ukázalo jako vlastně mezistupeň před tím, než jsem nastoupil rovnou do XMAGu. Bassline bylo fajn, ale byl to hodně náročný magazín, který by měl problémy udržet se na velkém trhu typu Německa, natož tady u nás. A k tomu byl z určitého úhlu pohledu vlastně zbytečný. Už loni jsme s Tomem hodně společně mluvili o tom, jak dál z vleklé krize, která loni zbořila většinu české scény a v hlavě se nám začal rodit nápad jak z toho ven. Totiž spojit síly a namísto plýtvání energie na mnoho projektů, se zacílit na jeden, zato hodně dobrý. Takže jsem po 8 letech zase zpátky…

Jak jsi vnímal redakce časopisu, které prošly kancelářemi vydavatele? Můžeš klidně vzpomenout i na stařičký Bassline, ostatně ti lidé se za pár let celkem hezky protočili…

Je to takový jeden velký kruh. Někdo začal v Bassline, aby pak skončil v XMAGu, jiný obráceně. Abych se přiznal, v Bassline si nejvíc cenním Pavla Čejky, který se mnou dnes je i v XMAGu. Co se XMAGu týče, poslední dva šéfredaktoři  - Béla Nemeshegi a Štěpán Dlouhý mi až tak neseděli, podle mého názoru měli na šéfredaktora hudebního časopisu dost omezený přehled a byli příliš zaujatí tím, co se jim líbí. Sám jsem mnoho let pracoval v rádiu jako hudební ředitel a vůbec si neumím představit, jak by se rádio Life uživilo, kdybych tam sázel jen to, co se líbí mě… Můj hudební učitel, Petr Kříček, mi jednou řekl jedno moudro: Muzika, která se ti líbí, je dobrá doma. Do rádia se vybírá taková muzika, u které si po prvním poslechu luskneš prsty a řekneš si: To je kurva dobrý! Ono totiž to samé, co o rádiu, platí i o časopise. Neděláme to pro sebe, abychom si psali o našich favoritech, ale děláme to pro lidi, abychom jim pomohli se zorientovat v dobré muzice. Ano, pro lidi. A to je pdostata, která mi u minulých dvou redakcí dost chyběla. Naopak, třeba Honza Babka byl jako šéf hodně na úrovni. Doufám, že ta současná redakce už nabere trvalé podoby a že dokáže přinášet lidem takový časopis, který si budou rádi číst a budou věřit tomu, co v něm je psáno, protože je jejich vlastní zkušenost přesvědčí, že XMAG píše jen o tom, co opravdu stojí za to a ne o tom, co si někdo zaplatil, protože mu dotyčný hraje někde na párty a on ho prostě potřebuje protlačit.

Kdybys měl v jedné větě, ale Aleši opravdu jen v jedné větě, shrnout svou představu o dobrém časopisu a muzice, která nás baví – jak by zněla?

Sledovat aktuální trendy, ale zároveň dát prostor celé éře elektronické muziky, kvalitní články, co nejmíň rozhovorů, vyčerpávající rencenze, kvalitní CD a DVD, prostě aby bylo co číst a poslouchat…

Nová redakce stojí a vůbec nevypadá špatně. Proč však vlastně vypadá, tak jak vypadá? Nebo je to všechno o zkušenostech?

Samozřejmě, že je to především o zkušenostech. Podařilo se nám vytvořit něco, co tu nikdy nebylo – team lidí, kteří se na scéně pohybují už dlouho, vědí a znají o co jde, umějí dobře a zajímavě psát, mají slušný hudební přehled, ale zároveň jsme každý naladěný na jinou muziku, takže výsledek bude velice pestrý. A proč to nešlo dřív a stalo se to až teď? To je přeci jednoduché – po mnoha mnoha letech, kdy česká scéna prošla kojeneckým, dětským a posléze pubertálním věkem je dnes ve stavu dospělého klubbera, který už se nenechá oblbnout po 8 za rok vyhlášeným Nejlepším DJEm na světě. Dospěli jsme a nyní cítíme silnou nutkavost pomoci I klubberům, aby mohli najít to svoje, co je nové, zajímavé, co nás všechny posouvá dál. Totiž, elektronika byla vždycky muzikou inteligentních a uvědomělých lidí, kteří hledají nové a nepoznané. To, že se to u nás na pár let zvrhlo do blbé muziky, to je jen momentální situace. Stačí se poohlédnout po Evropě a je jasné, že tímhle si prošli úplně vsechny scény. Je to prostě a jednoduše přirozený vývoj.

Hele, teď mě napadá…. Jak taková výroba časáku vůbec probíhá? Myslím, že hodně lidí, co do toho nevidí si to absolutně neumí představit…

Začíná se vždycky třeba měsíc, měsíc a půl předem, kdy se vyberou základní témata. Ty pak novináři zpracují, seženou se fotky, dají dohromady pravidelné rubriky, recenze, novinky, technika a tak, a když tohle všechno začne být pokupě, vybere se to, co za to opravdu stojí a je aktuální, poskládá se takzvaná "košilka", tedy maketa časopisu. Podle ní pak grafik vytvoří základy, které se korigují, korekturují a různě upravují. Zároveň je třeba připravit zajímavou titulku, poshánět inzerci a tyhle věci. A tak 20 dní předtím, než časopis doistanete do ruky, začně peklo, nazývané "uzávěrka". Týden, který bych nikomu nepřál :) To se totiž maká nonstop, celý tým jede naplno, shání poslední resty, doplňuje co kde ještě chybí, ladí grafiku, aktuálnost, a vůbec celé číslo. Když se přes tohleto pekelné období úspěšně přeneseme, odejde časopis a CD do tiskárny, což trvá asi 10 dní. Pak se vše rozveze do distribucí, rozešle se předplatné a je to venku… Samozřejmě, ve chvíli, kdy máte aktuální číslo v ruce, je už skoro hotové to následující…

Dobrá. Víš, co jsou to koněmažidle?

Tak to vůbec netuším…. Nejaké magické zaříkladlo, jako Abrakadabraka?

Pojďme do finále. Hodně mladých lidí už má jazykové znalosti na celkem dobré úrovni. Můžeš nám doporučit nějaké zahraniční časopisy? A vůbec, liší se ty naše od těch "západních" nějak? A co třeba východ – naše sesterské Slovensko?

Začnu tím východem. Na Slovensku nic takového není a je velká škoda, že se mi zatím XMAGu nedaří prosadit větší prostor pro slovesnou scénu, která je navíc hodně zajímavá. Ale to se určitě brzy podaří, tím jsem si zcela jist. V Maďarsku vychází časopis Freee, ale jeho úroveň je tak v tom stavu, v jakém byl XMAG ve své nejslabší podobě, dejme tomu loni na podzim. Hodně PR a reklamy, nic extra zajímavého ke čtení. Polský Laif vypadá spíš jak náš Houser, takže úplná bída, ale v Polsku to celé teprve teď opravdu startuje, takže jistě i Lajf bude mít brzy lepší úroveň. To třeba Německo, to je jiné kafe. Například Raveline je dokonce můj vzor, jak bych rád, aby třeba za rok vypadal XMAG. Dále je tam hodně progresivní magazín Groove, který píše o i pro mě skoro neznámých jménech, o kterých se všeobecně začne mluvit až po letech. Tak třeba o Rushovi tam psali už v 98… Tím vůbe nejlepším, hlavně graficky a obsahově takřka geniálním magem je Spex, který doporučuju jako nejlepší evropský časopis o elektronice vůbec. Je tu ještě pár dalších magů, ale ty už u nás jen tak neseženete. Další dobré magazíny jsou třeba ve Francii, Španělsku nebo Portugalsku, ale většinou spíš kopírují to, co je v britských magazínech. Když jsme u Británie, poslední dobou se hodně zvedl DJ Mag, naopak velmi upadl Mixmag, který je spíš o kočkách a modelkách, než o muzice. Jenže ono v UK to měli vždycky jinak…

Tak jo, tlačí nás čas… na co se v aktuálním a příštím čísle můžeme těšit? Slyšel jsem, že se hodně prostoru bude věnovat technice…

Technika bude hlavním tématem nového XMAGu, protože si tohle téma o to přímo říká. Digitální revoluce se děje právě nyní a tak to celé chceme pěkně shrnout do velkého článku. Pro budoucnost XMAGu je to taková první vlaštovka o tom, že hudební časopis by se měl věnovat muzice a tomu všemu s tím souvisejícímu, ne jen Djům a producentům. Technika je mnohdy důležitější, než ten nejslavnější DJ, protože i on by bez techniky byl nikdo. Určitě to není psolední technický XMAG. Jinak, z dalších článků uvedu třeba druhé halvní téma a tím je Cocoon imperium, tedy království Svena Vätha v celé své síle, od Cocoon Clubu ve Frankfurtu, po Cocoon Records až třeba po představení aktuálních jmen, kterým Sven věnuje obzvláštní péči. Byli jsme přímo ve Frankfurtu a to bude další z novinek XMAGu a jeho nové podoby – už nechceme nikdy (!) dělat tupé rozhovory po emailech, opisovat z cizích novin nebo si někde na internetu něco okopírovat. Chceme originální a autentické články, které si naše redakce sama připraví. A že půjde o lahůdky, o tom není důvod pochybovat. Třeba hned v dalším, letošním posledním čísle bude velké téma Japonsko, kam s Elektrabelem odlétáme na celý týden na konci řijna. Podobně chystáme návštěvy ve slavných studiích světových producentů, návštěvy veletrhů, festivalů a tak.

Ještě moment…kdy mi konečně přineseš ty mé vysněné 2Raumwohnung? :)

Vidíš, už ti to slibuju docela dlouho, že jo… Nahraju ti je na ftýko, OK? A k tomu přidám další super album, ze kterého se zblázníš, Greena Velveta. Může být?

Od tebe cokoliv:) To přece víš!

PROMO CD:

Do aktuálního čísla časopisu Xmag jsme tentokrát připravili 3 hudební CD. První CD je oslavou minimalu, kterou ve svém pojetí už delší dobu předvádí djská dvojice Daho a Ginger. Specifický výběr desek, vycházející především ze stylu, který u nás nemá silnou tradici ani zázemí, jistě přispěl k unikátnosti celého CD.  Najdete zde 18 skladeb od projektů jakými je například Sleeparchive, Monolake, nebo věci ze známeho labelu Detroit Undwerground.

Jestli bylo první CD oslavou minimalu pak je druhé CD oslavou české a slovenské taneční scény, která není ještě zdaleka mrtvá.  Důkazem toho může být právě naše druhé CD. Jedná se o kompilaci skladeb z těch nejaktuálnějších českých a slovenských alb, popřípadě z alb, které v brzké době teprve vyjdou a vězte, že jich není málo. Najdete zde proto například skladby od Ecstasy Of Saint Theresa, Magnetik, Abuse, Moimir Papalescu & The Nihilists, United Flavour nebo od nového českého projektu kNOT PHOTOGENIC.

Třetím CD tohoto čísla je v pořadí třetí mix, který pro náš časopis namixoval Josef Sedloň ,dlouholetá ikona taneční scény. CD mix je inspirován Josefovým setem na Besip „Čisté stagi“ na letošním festivalu Summer of Love a vzniklo vlastně jako součást kampaně BESIPu, která byla zaměřená na mladé řidiče a jejich zodpovědnost. Ačkoliv Josef stále hraje pro něj dříve typický progresivní tech-house, je toto CD na rozdíl od těch minulých téměř výhradně break beatové, neboť kromě dvou rovných tracků na něm najdete pouze zlomené skladby.