ROZHOVOR
V NoD s Adamem Halašem
Když jsme před časem zpovídali zástupce nového vedení pražského klubu Roxy, podařilo se nám odchytit také šéfa přidruženého experimentálního prostoru NoD sídlícího v prvním patře nad klubem - Adama Halaše. Podle mého je to jedno z nejlepších míst, kde můžete shlédnout výrazné alternativní výstavy, divadla nebo nekomerční filmy. Parádní je i kavárna s nízkými cenami a bezdrátovým připojením k internetu. Po dvou letech jsme tedy zasedli za kulatý stůl a připravili pro vás příjemný rozhovor o novinkách i mistrovi samotném. Hezké čtení!
Už několik let tě vnímám jako hlavního koordinátora divadelního a galerijního prostoru NoD nad klubem Roxy. Můžeš se nám prosím zevrubně představit? Kde si vlastně pracoval před tím?
Jsem především organizační koordinátor a částečně se zapojuji do divadelní dramaturgie a do výběru hudebních, multimediálních a komponovaných produkcí. Dále mám na starosti pronájmy prostoru NOD. Jinak v týmu NOD působí dále filmový dramaturg Adrian Kukal a od nového roku budou opět oživeny umělecké dramaturgie, a to kurátor galerie, divadelní dramaturg a dramaturg komponovaných a multimediálních večerů.
Co se mé osoby týče tak již 8 let působím jako nezávislý manažer alternativního divadla, 5 let jsem v Nodu, působím na katedře nonverbálního divadla HAMU, režíruju, moderuju, občas i hraju a mým asi nejznámějším umělecko organizačním počinem je festiválek – Jsem spokojenej (jednovečerní přehlídka pantomimy, pohyb. divadla a improvizace), za posledních 8 let jsem uskutečnil již 23 těchto večerů, všechny proběhly v kině Aero.
Jaká je ve zkratce historie a poslání prostoru NoD?
Jak jsem zmiňoval již v předešlé odpovědi, tak já jsem tady pět let, přede mnou asi ve třech letech vše rozjela tvůrčí skupina JEDNOTKA, umělci, především výtvarníci a divadelníci kolem Krištofa Kintery. Posláním NoDu je využívat svého multifunkčního zázemí, které je nejenom u nás ojedinělé, dramaturgie prostoru se soustřeďuje na specifické alternativní umělecké produkce, vytváří zázemí divadelním (Farma v jeskyni, KREPSKO), hudebním (His Voice, Uni Jazz), multimediálním (radio Lemurie) a dalším úzce profilovaným uměleckým skupinám.
Galerie je v korespondenci s posláním Linhartovy nadace určena především pro alternativní a mladé umělce. Projevují zájem o exhibice také nějaká ryze renomovaná – známá jména?
V minulosti zde vystavovali například Tono Stano, Oto Placht, koncertoval zde Jan Budař, v různých projektech se představil Martin Zbrožek, a další, ale ze showbyznysu, když nejde přímo o hapening tady nikdo vystupovat nebude. Pro mě osobně jsou ty ryze renomovaná jména ta, která tady pravidelně účinkují.
Jak se návštěvnosti prostoru dotkl konec tanečních párty v Roxy? Pozorovali jste nějakou změnu, nebo si NoD drží svojí, řekněme specifickou klientelu?
Nod jako prostor mnohdy žije vlastním životem, s určitou danou klientelou, ale směr jakým se stále ubírá (větší propojení NoDu a Roxy jako celku, rozšíření kavárny do první galerie, …) se otevírá větší skupině lidí, což si myslím, že je směr správný. Každopádně ale stále není zcela vyřešen styl a směr dané galerie – kavárny, zamotaný kruh trvá, pořád je to hledání, ale i to k takovému specifickému prostoru patří. Co se týče přímo klientely tanečních party, ta jde prostě dolu do klubu a v NoDu je hrstka, ale když je koncert nebo free mondays tak je to v kavárně Nodu znát. Hodně se využívá zvlášť cizinci, internetové bezdrátové připojení wi-fi, které je v galerii i v kavárně.
Kam bys je, myslím návštěvníky galerie, zařadil? Mají nějaké společné znaky nebo je to spíše pestrobarevná paleta lidí…?
Teď už je to víceméně pestrý průřez, nejvíce však jsou návštěvníci umělci nebo fanoušci úzkoprofilové alternativní dramaturgie, která je stěžejním plánem tohoto prostoru.
Můžeš prosím našim čtenářům popsat způsob své práce? Co to vlastně všechno obnáší být “správcem“ NoD?
Starám se hlavně o organizační chod veškerého programu, jsem zodpovědný za uskutečnění všech akcí, podílím se také na podobě a směřování dramaturgie NoDu. Rozepisovat tady co všechno konkrétně dělám nebudu, řeknu asi jenom to, že NoD je tak netradiční na produkci, že organizace tady je velmi specifická, spíše kreativní a především výrazně osobní.
Před časem se hodně hovořilo o různých změnách, které tenhle klub čekají. Některé, dokonce stavební už proběhly, jak jsem si všiml. Co všechno se v posledním roce změnilo a jaké jsou plány do budoucna? Bude se ještě bourat, stavět?
Jestli se bude rekonstruovat záleží na financích, v tomto roce proběhla hlavně ta změna, že se propojila kavárna s první galerií a více se prostor otevřel, pevně doufám, že tak jak se snažíme my prostor otevírat, nebude snaha ze strany úřadů opačná.
Co nás v období podzim – jaro čeká? Vím, že program bývá obvykle plný mnoho týdnů do předu!
Především premiéra nové inscenace Farmy v jeskyni „Čekárna“, dále připravujeme festival divadelního spolku KREPSKA, taneční představení (NANOHÁCH, Pierre Nadaud, Serge Ambert), reprízy představení (For Phoolan, Hra snů, Adore, a jiné), ve spolupráci s His Voicem a Uni Jazzem další koncertní festivalovou šňůru „STIMUL“ (vzpomeňme na výborný podzimní koncert polských Robotobibok), ve spolupráci s radiem Lemurie audiovizuální večery a pokračovat bude taky úspěšná úterní bio dramaturgie a čtvrteční multimiediální produkce (Manga, MGZN nights, a další).
Dan Walterstein zmiňoval fakt, že si na sebe NoD samo vydělá? Je to pravda? Máš přehled, jak to mají podobné prostory v Praze? A existují vůbec?
Jak už jsem se zmiňoval jsme velmi specifickým prostorem svou multifunkčností a tím, že jsme se rozhodli fungovat jako společný prostor ROXY – NOD se musíme soustředit na co nejefektivnější společnou finanční koncepci. Podobné prostory typu ROXY-NOD se svou dramaturgickou a provozní plochou v Praze, v Čechách ani nikde jinde neznám.
Co očekáváš od nového vedení Roxy a NoD?
Uvidíme za půl roku.
Jsme v závěru a proto trošku zvolníme. Jaký máš vlastně denní rytmus? Stíháš se chodit bavit a sportovat?
Hodně pracuju, hojně se bavim.