Moimir Papalescu: Magnetik mi "dělá dobře"

Ahoj Moimire:) Nejprve ti chci poděkovat za možnost napsat tento rozhovor. Bude se týkat převážně Magnetik, hudby jako takové i tebe, proto by bylo dobré nejprve představit tvou osobu. Máš mimo jiné velmi zajímavý pseudonym, přibliž nám tedy, jak vznikl...

Můj dědeček z matčiny strany, Elgar Papalescu, původem Rumun, byl avantgardním skladatelem a absolventem legendární hudební školy v Darmstadtu, kde studoval společně například s György Ligetim nebo Karlheinz Stockhausenem a dalšími průkopníky na poli elektronické vážné hudby. Jeho druhé křestní jméno bylo Moimir. A protože jeho vlivu lze přičítat i moji posedlost experimentováním se zvukem a s různými přístroji a elektronickými zařízeními, dovolil jsem si v druhé etapě své hudební kariéry použít jeho občanské jméno jako svůj pseudonym. Poprvé se tak stalo při vystoupeních v rámci pražského kabaretu Zlatá kozačka, kde jsme se po letech potkali s kytaristou a nihilistou Hankem. Ale to už je jiná historie.

V hudební oblasti se pohybuješ již velmi dlouho. Jaké byly tvé dosud nejvýznamnější projekty?

Gun Dreams, Vanessa, Artcommando, Monobeat, Sundreams, nyní Moimir Papalescu And The Nihilists a Magnetik.

V tuto chvíli mě zajímá hlavně Magnetik. Můžeš mi něco o této formaci říct?

Magnetik je hudební projekt, ve kterém jsme se sešli s mým spolužákem Peterem Van Krbetzem, abychom si "dělali dobře".

Slyšela jsem Magnetik jako předkapelu Moimir Papalescu a The Nihilists. Jak dlouho si takto sám sobě předskakuješ?

De facto od samého začátku. Paradoxně úplně první vystoupení The Nihilists se odehrálo kuriózně pod hlavičkou Gun Dreams a část repertoáru tvořily i prvotní verze skladeb, které se později objevily na debutovém albu Magnetik.

The Nihilists jsou živější a rockovější, je pro tebe Magnetik kompenzací něčeho, co ti ve zvuku The Nihilists chybí?

Ano, je to skutečně jakási alternativa k The Nihilists, je to blíže tomu, co by se dalo nazvat určitým základním elektronickým experimentem, kdy používáme více spíše zvukové generátory, oscilátory a starší elektronické hudební postupy než moderní syntezátory nebo hudební software.

Velmi se mi líbila vizuální podoba Magnetik. Ty sám budíš dojem nezúčastněného umělce, který snad ani nemá na svědomí konečné znění vaší hudby:) Je tento efekt záměrný?

Možná to tak působí, ale vychází to z mojí přirozenosti. A pak také z potřeby naprosté koncentrace. Ve chvíli, kdy stojím na pódiu se musím soustředit na mnoho věcí najednou. Například na to, jak nožním pedálem zapínat vocoder a zároveň regulovat hlasitost signálu, protože právě vocoder je velmi citlivý na zpětnou vazbu, nebo přepínat jednotlivé presety podle momentální nálady. Zde spíše sleduji hru PVK, který určuje formu určitých partů našeho live actu a nevěnuji tak tolik pozornosti tomu, co se děje dole pod pódiem.

Co tě inspirovalo k vytvoření tohoto projektu?

Jak už jsem zmínil, především touha experimentovat se zvukem a rytmem a zároveň jakási posedlost tím, dostat se až ke kořenům elektronické hudby. K tomu prvotnímu, co tady bylo a co u nás zatím nikdo příliš nerozvíjel.

Hudba i image Magnetik se velmi liší od The Nihilists, kteří většinou jsou právě tou kapelou, na jejíž koncert lidé přijdou. Jaké bývá vaše přijetí? Chápou fanoušci The Nihilists elektro, které pod Magnetik tvoříš?

Mám z toho dobrý pocit. Tím je snad řečeno vše :)

Jedním z tvých vedlejších počinů byla spolupráce s Djem Orbithem na jeho live vystoupení. Jak na toto období vzpomínáš? Jednalo se alespoň částečně o Orbithovu tvorbu? Vzpomínám si, že se spekulovalo čistě o tvých nápadech.

To by bylo příliš zjednodušené tvrdit, že Orbith neměl na konečný výsledek vliv. Jednalo se o proces, kdy jsme se u některých věcí sešli ve studiu a on byl přítomen vzniku skladby od prvního tónu a jako zkušený DJ vyjadřoval svůj názor především na délku jednotlivých pasáží. A co  se týče například přechodů nebo změn dynamiky, i zde jsme vše pečlivě konzultovali.

S tím souvisí má další otázka. Zajímá mě tvůj názor na spojení známých Djs s "umělci v pozadí" při produkci desek. Je totiž častým jevem, že známé Dj jméno vydá tvorbu někoho jiného jako své dílo...

To je každého věc, jak to má. Já uvedu příklad z trochu jiné umělecké oblasti, který mě osobně připadá velmi zábavný. Například světoznámý malíř Salvator Dalí byl v jisté fázi svého uměleckého života obklopen žáky, z nichž někteří tvořili pod jeho vedením samostatné dílo, které on pouze signoval. Dodnes se neví zcela přesně, který z obrazů to byl, ale zcela určitě se prodal za neuvěřitelnou sumu.

Zajímavé...Máš ty nějakou pomyslnou hranici, kterou bys při cestě za úspěchem nepřekročil?

Zcela určitě. Jeden známý a dá se říci velice populární zpěvák mne oslovil se žádostí o remix a já jsem ho slušně odmítl, ne ani tak kvůli jménu, jako spíš kvůli hudebnímu materiálu, který nestál za moc. Zhruba před měsícem se na X-Production obrátila jedna zahraniční  zpěvačka, která měla před x lety v anglické i americké Top Ten svůj hit. Přes Myspace si poslechla některé tracky od Magnetik i Nihilists a oslovila label se žádostí natočit u nás své nové album s tím, že bych ho mohl produkovat. Nakonec jsme se nedomluvili. Zde rozhodlo asi to, že jsem si dovolil kritizovat dodaný materiál, který jsem měl aranžovat. I když mohlo jít o pěkné peníze a třeba i vstupenku někam dál, nechtěl jsem se vzdát některých svých názorů, které byly odlišné.

Dá se u nás uměním uživit? Jak je zde z tvého pohledu vnímána  alternativní hudba? Ve srovnání např. se Západní Evropou, odkud je mnoho respektovaných umělců známých po celém světě...

Určitě to pro většinu umělců není jednoduché. I proto ještě mám své zaměstnání a krom toho dělám muzikologa pro několik zahraničních labelů, kterým sestavuji kompilace a zároveň pro některá tato vydavatelství ve svém domácím studiu dělám mastering. Protože mám početnou rodinu, nemohu se zatím soustředit jen na hudební tvorbu, i když přiznávám, že by to bylo v mnoha ohledech osvobozující. A co se srovnání se Západní Evropou týče, kdybychom s Nihilisty žili například v Berlíně, myslím, že tam bychom se mohli s naší hudbou spolehlivě uživit.

Projekt Magnetik byl letos součástí programu festivalu Summer Of Love resp. jeho 10. narozenin. Máš k tomuto festivalu nějaký bližší vztah? Co si myslíš o jeho koncepci, historii, a hlavně významu u nás? Souhlasíš s názorem, že SOL rovná se Aleš Bleha a pokud ano, jak na tebe působí tento člověk? 

SOL je podle mě jedna z těch opravdu důležitých hudebních událostí tady. Neříkám to jen proto, že jsem na něm již x-krát měl možnost vystoupit, ať již zpočátku s projektem Sundreams, nebo později právě s Orbithem, Nihilisty a teď tedy i s Magnetik. SOL je prostě jedním z festivalů, který má spirit, který vznikl díky entusiasmu jedinců, co se nebáli riskovat a i v situacích, kdy měli velké problémy to díky své houževnatosti dokázali ustát. Je to historicky první opravdový festival taneční hudby, který má ve svém line-upu mnoho zajímavých jmen a nebojí se experimentovat a přivézt umělce, kteří nejsou vyloženě jen techno nebo house. Duchovním otcem festivalu je samozřejmě Aleš Bleha a díky jeho invenci k nám letos v rámci SOL zamířili třeba právě Kraftwerk, ale zapomenout na lidi jako Tomáš Zilvar, Pavel Čejka nebo Žako a mnohé další by nebylo fér. Aleše Blehu znám léta ještě z dob jeho manažerování Oceánu a mnoho let jsme spolu pracovali například v pardubickém rádiu Life. Proto se mi názory na jeho osobu vzhledem k našemu přátelství neříkají snadno…je to zkrátka člověk kontroverzní, ale prostě a jednoduše Osobnost :)

Když vidím Magnetik v akci, navíc teď po shlédnutí Kraftwerk, není možné se ubránit dojmu, že Kraftwerk jsou pro vás velkou inspirací. Co pro tebe samotného vliv jejich hudby znamená? Jak vnímáš jejich tvorbu a jak je možné, že tracky staré 30 let znějí tak nadčasově?

Samozřejmě, že Kraftwerk jsou pro mne jedním ze silných impulsů. Vezmi si, že mi bylo 12 let, když jsem je slyšel poprvé a všichni moji vrstevníci tehdy poslouchali Abbu nebo rokenrol ala Miss nebo Sweet. Starší máničky zase sjížděly Yes, Genesis, Pink Floyd nebo v lepším případě Van Der Graaf Generator. Kraftwerk působili jako hudba z jiného světa. Jako kdyby ve středověku v nějaké bitvě proti husitům nastoupily místo křižáků tanky. Byla to zkrátka výzva a trvalo ještě hodně dlouho, než se tyhle postupy začaly prosazovat. To, že Kraftwerk znějí nadčasově dokumentuje třeba i skladba Radioactivity, jejíž sound je prostě úžasný. Beaty i samotné tepající syntezátory a silný melodický motiv nedávají ani náhodou vzpomenout, že tato věc vznikla již v roce 1975! Prostě na Kraftwerk, podobně jako třeba na Iggy Popa, který přišel s punkem již v šedesátých letech, se vztahuje jediné slovo - géniové. 

Myslíš si, že je ještě možné v elektronické hudbě vymyslet něco takto nového? Tak revolučního, jako byl ve své době zvuk Kraftwerk?

Už to vypadá, že je to nemožné, ale přesto to nelze tak docela zamítnout. Jsem věčný optimista a tak si zkrátka myslím, že tu ta cesta určitě někde je.  
 
Teď trochu odlehčím...zažil jsi někdy situaci, kdy tvá produkce byla něčím, či někým přerušena a lze se nějak vyrovnat s takovým problémem např. improvizací? Zajímalo by mě, jak by to ve finále vypadalo...

Těch situací bylo již několik. Například při jednom koncertu mi odešel speciální hudební computer, takže jsme odehráli hodinový set sestavený z čistě improvizovaných skladeb, takový elektronický jam-session. Kupodivu lidé to vydrželi. Při dalším vystoupení se mi zase přihodilo, že pravděpodobně vlivem kolísání napětí v síti došlo ke změně bpm u všech skladeb. Všechny se nastavily na stejné tempo 220 úderů za minutu. To bylo v dobách Gun Dreams. Pro spoluhráče, především pro kytaristu a bubeníka to byl samozřejmě šok. Přesto jsme v tomto tempu, než se mi podařilo vrátit původní nastavení, pár skladeb dohráli. Nejlepší byla tehdy recenze, kde psali, že leckteré speed-metalové kapely by nám mohly naše nasazení závidět.  Ještě si vzpomínám na jednu kuriózní situaci. Bylo to těsně po revoluci. Protože jsem čekal, až mi ze zahraničí dovezou nový computer, používal jsem dočasně k pouštění základů po vzoru old-skool kapel jako například Ultravox nebo Human League páskový magnetofon. Vlivem toho, že během noci na festivalu, kde jsme hráli, rapidně klesla teplota, začal magnetofon během hraní zpomalovat, takže ke konci vystoupení jsme již hráli velmi, velmi pomalu. Kritika tehdy napsala, že jsme předvedli nové úpravy našich skladeb, které působily doslova hypnoticky 
Dnes již právě díky podobným zkušenostem a také díky technice pouštím elektronické základy ze dvou na sobě a elektřině nezávislých zdrojů. Na vlastním FTP mám také umístěné veškeré základy a kdyby došlo například ke ztrátě zařízení nebo poškození dat, jsem schopen si je během poměrně krátké doby stáhnout, vypálit na CD a pustit třeba i z běžného přehrávače :)

Máš vůbec pro všechny své hudební aktivity čas na soukromý život? Jak vlastně vypadá obyčejný den Moimira Papalescu...

Díky tomu, že jsem ze svého života vytěsnil TV a podobné zbytečnosti, mám teď víc času. Nepotřebuji užívat života podle všeobecně zažitého stádního principu. Samozřejmě, že pokud chce člověk dělat hudbu a vše, co s tím souvisí naplno a k tomu mít třeba ještě rodinu, kterou neodstaví  pokaždé na vedlejší kolej, není jednoduché si ten čas najít.  A tak nezbývá, než se prostě s časem naučit zacházet. Já se to učím každý den :)

Co tě inspiruje? Na čem závisí vznik tvých skladeb, nebo všeobecně toho, co tvoříš a na čem se podílíš?

Prostě na tom, jsou-li mi múzy nakloněny.

Mají dnešní mladí umělci lehčí situaci, co se hudební seberealizace týká? Ať již z jakéhokoliv pohledu.

Pokud odpovím přesně v kontextu položené otázky, nedá se říci nic jiného, než že umělci to mají a měli vždy těžké. A možná, že právě to je jedním z důležitých aspektů, který umožňuje tvořit něco, co má smysl.

Kdybych tě v našem rozhovoru přirovnala k nějakému projektu, umělci, kapele, virtuální postavě...které jméno by ti imponovalo?

Phil Spector.

A kdyby ses měl k někomu přirovnat ty sám...kdo by to byl? Pokud tě nikdo takový nenapadá, postačí pohádková postava:)

Nosferatu.

Výborně, děkuji za rozhovor