Petr "Sunrise" Kopčil: "..extra bordel"

Petře, v rubrice profilových rozhovorů budeš takovou trochu výjimkou. I přesto, že věkově nepatříš mezi starší a zasloužilé, zprávy o tvojí energii a aktivitě na jižní Moravě se donesly už i do hlavního města. Mimo to jsi navázal spolupráci s produktem Speed 8 a našem serveru se podílíš na remixérské soutěži Speed 8 Remix Contest. K tomu, ale spěchat nemusíme. Nejlepší bude, když se nám jako host tradičně představíš. Co jsi vlastně zač?

Muž, 26. let, zlíňák každým coulem, Baťa 4ewa! A zamilovaný do Martiny:) Moderátor, DJ, producent, remixér, promoter, jedlík, slunce užívač, víno, léto, zpěv…


Můžeš trošku zavzpomínat na svoje dětství ve Zlíně? Jsi ze Zlína, že? Byl bych rád, kdybychom si tě mohli zprofilovat takříkajíc od hlavy až k patě, ještě než se dostaneme k muzice jako takové...

Dětství jsem měl normálně hezké, otec občas zlobil, ale máti to vždycky tak nějak laskavě zachraňovala. Neměl jsem sourozence a vyrůstal sám, možná i proto mám hudbu tak rád, víš, byla kdykoliv se mnou, tichý a příjemný společník. Tento týden je to 21. let co mi umřel sourozenec a máti málem taky. Až v patnácti mi naši řekli, že se otec činil a z předchozího manželství mám nevlastní starší sestru. Jenže k ní už jsem přirozeně neměl žádný citový vztah, takže se nestýkáme, jen o sobě víme. A když se řekně dětství vybavím si plyšovou opici Zuzanu, pak angličáky, ještě později spoustu Lega, jahody ze zahrádky od babičky, třešně na které jsme chodili do sadu, na pytlačení na řece Dřevnici, kolo a nenáviděnou matematiku. Taky nesmím opomenout čas strávený u babičky Anežky, na sestřenky a bratrance, na tu rodinnou soudržnost, která se uplně vytratila. Stárneme, každý má to své… Vzpomínám si na výlety s našima, hrady, zámky, rybaření, dovči u vody, no a taky jednou moře v Chorvatsku, jo to bylo fajn. A co jsem nenáviděl byly Vánoce a nemám je rád dodnes. Naši se vždy pohádali, takže ten klid a radost byly najednou fuč. Takže sumasumárum řekl bych, že jsem měl hezké dětství, žádný luxus, ale ani bída, prostě tak akorát.

Vidíš, s těmi Vánoci to máme dost podobně. Ačkoliv ryby mám hodně rád, Vánoce pro mě znamenaly už od ranného dětství neuvěřitelnou stresovou zátěž. Všichni kolem jakoby se zbláznili a začali se hádat. Nesnášel jsem pak to pokrytecké přetvařování u stromečku a mám to tak dodnes. To je fuk, nechme to. Co se u Vás doma poslouchalo? Měl jsi v rodině nějaké vlivy... takové ty zásadní, patrné i dnes?

No jéje! Otec coby zarytý odpůrce komunismu vždy v neděli otevřel okno v obýváku dokořán, z podpostele vytáhl kotoučový magneťák a na plné koule pouštěl Karla Kryla. Vlastně se divím, že ho nezabásli, protože mamka se vždycky chytala za hlavu a vykřikovala, že je magor, že ho jednou zavřou, naštěstí se tak nestalo. Mamka měla ráda Dalibora Jandu a Hanu Hegerovou, ale nevzpomínám si, že by měli doma nějaké kazety. CD v té době ještě u nás nebyly a gramofon se u nás vlastně nevyskytoval, takže spíš se poslouchalo pasivně radio. Ještě podotýkám, že nikdo z rodičů nemá hudební sluch, hudební vzdělání nebo nějaké zkušenosti. Jen co vím, mamka dělala občas záskok v nějakém závodním rozhlase a vůbec byla taková organizátorka a po otci mám zase dar psané češtiny, tatík totiž psal do novin, taky poezii a prózu.

Jasný. Vzpomeneš si na svoje studia? Myslím tím konec základní a začátek střední školy....

No ty mi dáváš chlape :o) Už na základní škole se začaly nenápadně projevovat mé současné zájmy a pracovní aktivity, ale k tomu se prokoušeme postupně. Od roku 1993 jsem pravidelně v noci sledoval americké MTV YO RAPS! a MTV jako takovou, taky frantíky a MCM což bylo taky hodně o poznání nových vlivů. V osmičce jsme založili školní radio Demolition station. To byl hukot! Každý pátek dvacet minut absolutně cool muzika a hlášky, měli jsme to zmáknuté na jedničku. V té době jsem chodili taky celkem pravidelně v neděli odpoledne na “kinder disco” jak jsme tomu odborně říkali a tam si nechávali gumovat mozky vlnou německého rave. Mlha, stroboskop, Marusha, plynové masky, pláštěnky. Nekecám tohle tu bylo už někdy v roce 1995 a my z toho byli uplně přepleštění. Jenže do toho jsme taky poslouchali euro dance jako 2unlimited, Dr. Alban, Twenty four seven atd. no a přirozeně Snoop Doggy Dog, Warren G, 2pac. Byla to doba kdy všichni poslouchali všechno a nikomu nic nevadilo, každý se postupně profiloval, ale byla mezi všemi taková fajn harmonie a nikdo si na nic nehrál. Žádné hloupé škatule. Tyhle roky 1993-1995 jsem hodně poslouchal hudbu, hodně četl německé Bravo, snažil se překládat, chodili jsme hrát ven basket a u toho nesměl chybět hip hop, pozoroval jsem všemožné hitparády, prostě bylo se co učit. Občas jsme taky chodili na tréninky kámošů, co tancovali breakdance a moc nás to bavilo, bylo to takové pionýrské. V té době to hodně frčelo! Tyhle všechny vlivy měly za následek to, že jsme v deváté třídě založili první kapelu s názvem X-KULT a začali dělat hip hop aktivně. V té době hip hop lidi neposlouchali jako dnes, nebyla to masivní záležitost ani trend, nikdo vlastně nevěděl o čem je řeč, my taky tápali, ale hledali jsme se a pořád se učili.Headdy vždy na kazeťáku nahrál za sebe smyčky beatu a to s naprosto úžasnou přesností a my do toho rapovali, občas byl i kus textu, občas to byl freestyle.

Zajímá mě ta kapela, můžeš jí prosím trochu rozvést? Já si pamatuji začátky štrýtovýho hip hopu tady v Praze na sídlištích a byl to fakt mazec!

X-KULT byl Aitch Headdy Head, Tazz Yankee Mike, Doktor Johny Fucker, Late M. a DJ Clean. To je partička, že? :o) Později se zkrátili jména jen na Headdy, Tazz, Doktor, Late a Clean, protože nám stejně nikdo jinak neřekl. Měli jsme hip hop jako skutečnou kulturu od A do Z, vyměňovali si informace z médií, půjčovali hudbu, klipy na VHS, dělali privátní mejdánky, chodili ven s mega kazeťákem a hráli české The C.C.C. taky Chaozz nebo Penery, kteří kolovali po republice na kazetě od dveří ke dveřím. Taky jsme poslouchali Big L, Fugees, Wu Tang Clan, Cypress Hill, Krs One, bylo toho tolik. Tohle byly tak krásné a čisté roky! Jenže Zlín nebyl Praha, my tu byli jediní a neměli si s kým měnit rady jak dělat hudbu, o studio a technice si mohli nechat jen zdát. V roce 1997 za peníze z brigád vzniklo naše první studiové EP a pak se s příchodem vlastního PC už doma točili první dema v lepší kvalitě. Vše mělo hezký vývoj, opravdu objevitelský, první samply, první synťák, první gramofony, basskytara. Euforie. No a taky první koncerty v Ostravě, Vyškově, Zlíně, Bratislavě…
Naši věrní fans z řad grafiťáků, b-boys a fly girls s námi jezdili vlakem na koncíky, takže bylo veselo a bylo zázemí a podpora. Bohužel my jsme předběhli dobu o deset let. Dnes by se na mě patnáctiletý kluk s rovným kšiltem díval jako na troubu, kdybych mu řekl, že jsem zakládal hip hop ve Zlíně. A vůbec byli jsme tady jako jedni z prvních, jenže to je fakt pravěk.


Vím, že jste zaznamenali i jistý dílčí úspěch, viď?

V roce 1997 jsme dokonce postoupili z 90 kapel mezi 30 do soutěže Zlíntalent a to byl fakt úspěch, protože tam každý zpíval s kytarou tklivě: "Můj malý pony, ou ouuuu" :o))) prostě folk, rock, pop a do toho MY :o) Hukot. Do finále jsme se nedostali, tam už seděl Gott a bylo to v divadle, to by nedali :o)))

Kam jste se chodívali ve Zlíně a okolí bavit? Existovaly v té době nějaké kluby, které stály za řeč?

Kluby tu vůbec nebyly, jen diskotéky. První regulérní klub co si pamatuji - byť rockový byl a je stále Golem, tam dřív hip hop občas zazněl. Ale bacha první hip hop party jsme dělali v roce 1997 ve Zlíně v bývalém Z-clubu i s našim koncertem... V té době nebyla ve Zlíně rozvinutá elektronika, takže fakt tu smažili jen disco a rock.

Kdy podle tebe nastala změna? Jižní Morava se přeci brzy stala výspou klubového techna a všechno velice rychle nabralo spád úplně jiným směrem…

Takhle - ony ve Zlíně byly malé parties, ale nikdy neměly svůj vlastní klub a taky se na konci devadesátých ve Zlíně začaly dělat “halovky” - Spring in the house, Christmas in the house, Groove me! Na sportovní hale Novesta bylo takových akcí spousta, dělaly se i v různých garážích a halách v bývalém Svitu co si tak vzpomínám. Až opravdu na přelomu milénia tu fungovaly opravdické kluby jako Schrott, Base 16, Club 24, Paříš, U žíznivého psa, DJ Lab a kdoví jak se ten prostor ještě jmenoval - místo stejné, jen majitelé se neustále měnili a tím pádem také kvalita. Hrávalo se i v klubu Golem nebo Musiclandu A, občas se tam prostě něco zajímavého odehrálo, ale třeba dnes tu zase žádný elektronický klub nefunguje.

Čím si to vysvětluješ?

Město je tak velké, jak velcí jsou jeho spoluobčané - nebo naopak město je tak malé, jak nízké je myšlení jeho lidí. Byl jsem ve spoustě pražských klubů a nepamatuji si nějaký extra bordel, propálené nebo rozřezané sedačky, zničené toalety atd. Nepamatuji si klub ve Zlíně, který by přežil bez úhony déle než rok. Prostě tady se lidi neumí chovat, vážit si lidské práce, toho, že pro ně někdo něco dělá. Považují to za samozřejmost a ještě tě obviní, že na nich chceš stejně jen vydělat, což je nesmysl. Nevidí tu práci, přípravu, investice, jsou jako méně přizpůsobiví spoluobčané, kteří dostanou byt, vybydlí ho a pak žádají nový…

To mě moc mrzí, ale lidi kolem si člověk bohužel obvykle nevybírá. Jak bys tedy sám popsal svoje elektronické začátky?

Tak všeobecně bych se vrátil rád do poloviny devadesátých let, kdy jsem se učil pracovat se sequencerem, samplerem, editovat samply, pracovat se studiovou technikou. A to vše díky Filipovi Procházkovi, bez něj bych určitě nevěděl - troufám si říct, nic. Základy MIDI, první elektronický bubeník Yamaha, prostě to vše mi ukázal a vysvětlil, poradil a za to mu děkuji!

Určitě mi dáš zapravdu, že teď je ten nejlepší čas nakousnout projekt Monoriderz za nímž stojíš. O co přesně se jedná?

Monoriderz jsou elektronický projekt, otevřená platforma pro lidi co je baví dělat hudba bez hranic. Zaměřujeme se na electro, house a pak hodně progresivní beaty. Akea, Sunrise a pak dost lidí co umí a rádi přidají ruku k dílu. Vznikli jsme loni o Vánocích a od té doby se pomalounku posunujeme dál a dál dopředu. Vlastních tracků je cca. na 45 minut živé show, děláme taky remixy, producenty, naše studio je připraveno na spolupráci, stačí se ozvat.

Když mluvíš o té spolupráci, slyšel jsem, že s Vámi peče i DJ Orbith nebo brněnský BB Mike...

Ano, Akea natočila vokály v našem studiu ve Zlíně do tracků Phantom of the club, Harpuna a Closer. Phantom EP už je venku a v prodeji a daří se mu výborně! Křest byl nedávno v Brně na Flédě, ale na jaře by se mělo křtít snad i v Praze. Orbith je bohužel velký lenoch (že Aleši :o) a zároveň zodpovědný otec, což je pro kvalitní práci a vysokou produktivitu problém, takže máme natočeno spoustu materiálu “do šuplíku” a já můžu jen čekat, až Aleš zase sám od sebe zavolá, že je ten správný čas. Ve studiu jsme společně strávili dost hodin času na to, abychom si řekli, co nám vyhovuje, definovali sound a především zjistili, že si máme spolu co říct i jako lidi.

Projekt a studio je zapojeno i do soutěže na našem serveru. Jmenuje se Speed8 Remix Contest. Můžeš nám prosím podrobně vysvětlit o co přesně se jedná? Kde se tento nápad vlastně zrodil?

Myšlenka na vzájemnou spolupráci vznikla již v květnu v mé hlavě, nápad se líbil lidem z managementu Speed8 a tak jsem se pustil do příprav. První týden v červnu jsem ležel u moře a hotelového bazénu v Africe a sepisoval všechny myšlenky. Celý koncept pak poslal i Danovi Kafkovi, slovo dalo slovo a po dlouhých dolaďovacích procesech JE TO TADY! Remixovat může opravdu každý, fantazii se meze nekladou, ceny jsou velmi lákavé, tak do toho!!!

Je něco, co bys soutěžícím vysloveně doporučil?

Určitě to zkusit! Protože není nic horšího, než si říct “já na to nemám” - to je přeci hloupost, co když právě váš remix bude tak fantastický, že vyhraje!!! Cenit se bude především kreativní přístup k celému procesu remixu. Je to šance, která se třeba zase několik let nebude opakovat a kdy jindy než teď

OK. Pojďme se mírně posunout. Kromě produkování a organizování soutěží se věnuješ i mnoha jiným aktivitám. Jsi DJ, moderátor... co všechno vůbec děláš?

Mám za sebou několik televizních pořadů, bookingovou agenturu Sunhouse, pořádal jsem spousty parties, dost let vysílám v rádiu, dělal jsem i specializovaný pořad o taneční hudbě Sobotní Dance Party, zahrál si malou roli ve filmu Brak - běhat s pistolí po lázních Luhačovice a líbat se před kamerou mě fakt bavilo:o) Moderuji všerůzné akce, už několikátým rokem mám na svědomí taneční stage na festivalu Trnkobraní Open Air, hraji jako DJ… Remixuji, produkuji, mám kapelu Sunteem Crew, kde dělám snad všechno, co se dá dělat, teď taky produkuji tracky pro druhé - Marcus Cooper, Coma atd. V nahrávacím studio pracujeme i na klasických zakázkách, které mi třeba umožňují rozvíjet hardware.

Trnkobraní je poměrně známý folkový festival, pokud se nepletu, že? Jaké publikum si na něm taneční stage získává? A jak reagují ostatní – kotlíkáři?

Ale kdeže! To je omyl, to platilo tak před deseti lety :o) Na Trnkobraní Open Air (TOA) jezdí uplně všichni - mladí, staří, rockeři, ethno vyznavači, milovníci popiny i technohlav:) Návštěvnost kolem dvaceti tisíc lidí je masakr a každý rok si to patřičně uživám. Příští rok se přijeď podívat - Slušovice letiště Bílá hlína - krásná příroda valašska, prostě pohodička.

Aha, stále zapomínám, že dnes už je skoro všechno dost multikulturní. Nevadí, alespoň mám zase o píď jasněji. Rád bych se teď věnoval tvému pořadu v rádiu. Jakou má koncepci a kde všude je možné ho naladit?

Mé momentální vysílání je již zcela běžné, vysílám odpolední drive na rádiu Kiss Publikum, klasický mix hudby a informací. Bohužel už to není, co to bývalo, změnilo se vedení rádia a tím pádem i přístup k selekci muziky. Moderátor je pouze nastrčená loutka a popírá se jeho individualita, kreativita, vlastně všechno. Ale dříve jsem vysílal večerní talkshow, taky ranní show a především nejvíc jsem miloval Sobotní Dance Party, která byla velmi revoluční a především to je jeden z nejstarších tanečních pořadů v ČR - od roku 1999.

Kdybys měl svými slovy a ze svého pohledu zhodnotit současný stav taneční scény u nás, co bys řekl? Klidně to můžeš porovnat se svým regionem - schválně, co z toho vypadne...

Taneční scéna u nás je na výborné úrovni, jezdí k nám hvězdy největšího formátu, naši DJs jezdí hrat ven, čeští producenti hrají v zahraničí a vydávají na cizích labelech, jsou u nás mega akce a festivaly - na co si stěžovat? Bavit se můžeme kdykoliv a kdekoliv. Už to není jen Praha, Brno, Ostrava. Zítra se bude tančit všude :o) Vinyly jsou dostupné, DJ technika je dostupná, dnes i už cenové, technologie pokročila, media reflektují elektronickou scénu. Zlín bohužel čistě taneční klub nemá, ale parties tady zažijete i několikrát měsíčně v různých podnicích - Velryba Music Bar, Musicland A, Golem. Je tady hodně DJs, mladých talentů, třeba Milhaus teď s Tutou hrají v Číně!

No vidíš! To asi málokdo tuší a je to dobrý námět na samostatný rozhovor. Teď se tě zeptám jako muzikanta. V podobě taneční hudby v posledním období výrazně hráli roli styly jako minimal, nu-trance nebo naopak podle některých mrtvý schranz. Jaky styl je podle tebe v současné době nejschopnější posunout vnímání elektronické hudby dál? Měl jsi někdy v minulosti pocit, že už de facto ani není kam, jako někteří škarohlídi?

Myslím, že to je hodně složitá otázka. Hudba se vyvíjí s vývojem celé civilizace. Na začátku jsme bouchali do kmenů, primitivních bubínků. Rytmus. Struny. Píšťaly. Varhany. Najednou elektronika. A kde je to dnes? Opět bubínky, perkuse, snažíme se opět mít co nejvíc analogově plný zvuk s použitím elektronických nástrojů. Vše se vrací v kruzích. Fůze. Crossover. Prolínání. Kdo si dnes vzpomene na hip-house? Vzpomínáš si na tu dobu? Bylo to tady - chvíli a už zase není. Schranz tu už taky byl, jen jsme tomu říkali jinak. Teď opět frčí trance. Já ho vnímal už někdy v roce 1993 myslím, Sunbeam - outside world a další…

To ano, ale přeci jen pod označením trance a tím, co se hraje dnes je kvalitativní rozdíl. Nepočítáme-li Paul Van Dyka, Tiesta nebo Armina Van Buuren, je tu spousta tranceových DJs, kteří hrají hudbu úplně jinou. Proto ten nu-trance...

Ano s tím naprosto souhlasím. Ale nechci se pouštět na tak tenký led - nejsem odborník na trance ani na ten oldskoolový ani na ten nu-trance, který jede dnes.

To já také ne, ale doporučím ti nové vydání časopisu XMAG, kde je o tranceu výtečný článek a rychle se zorientuješ! Dobrá tedy. Pojďme pomalu do finále. Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Probudím se - to je vůbec největší dar, sdílet s lidmi tuhle placku :o) Kafe s mlíkem a cukrem, hudba, e-mail, icq, sprcha, snídaně... pořadí není důležité a často se náhodně generuje :o) Každý den je jiný, ale opravdu hodně jiný, žiji dynamicky, pracuji v radiu, v nahrávacím studiu, každý víkend hraji na jiném místě země, moderuji akce, jsem členem dvou kapel, nevím fakt co dřív.

Hehe, to je dost úlet! Ale každopádně respekt, lidí jako jsi ty scén potřebuje jako sůl. Co třeba divadlo nebo kino? Míváš možnost se kulturně odreagovat i jinak, než hudbou a akcemi?

Ale samozřejmně! Naposledy jsem viděl Grandhotel - skvělý film. V měsíci jdu tak třikrát do kina, tedy pokud mě něco osloví. Na telku se dívám především z potřeby mít čerstvé info, pak Simpsonovi, Óčko, ČT24, Uvolněte se prosím, Na vlastní oči. Na víc není ani čas a chuť. V divadle jsem nebyl už pekelně dlouho, jsem ostuda a to jsem chtěl před lety na JAMU.

Chtěl jsi na JAMU? Tak to by mohla být celkem roztomilá tečka! Co takhle na závěr nějakou básničku? Minimálně nějaký vzkaz čtenářům by to určitě chtělo. Co ty na to?

Ano chtěl jsem i s Latem z (ex X-KULT - DE FUCK TO) na Jamu, to ještě v době, kdy jsme společně chodili na Malou scénu ve Zlíně do dramaťáku. Na básničku to nevidím, ale popřeji všem krásný, barevný a voňavý podzim, srdce na dlaňi, otevřenou hlavu, oči i uši. Děkuji za rozhovor. MUSIC IS THE KEY!