Dalin Vajčner: Naslouchám lidem, ale nenechám si do toho kecat!!

foto: Hi-Tech

Nejprve ti musím znovu pogratulovat k významné události. Už pár týdnů jsi ženáč. Tak povídej, jak se cítí Dalin Vajčner jako ženatý muž vedle své krásné ženy?

Krásně, stejně tak, jako před svatbou. Ale na potkání každému říkám, že bych se klidně ženil ještě jednou, samozřejmě s tou samou partnerkou. Mně se to líbilo, myslím, že to bylo tak, jak jsme oba chtěli.


Věřil bys tomu, že tvůj vztah s Míšou Salačovou takto dopadne? Pokud vím, lidé "okolo" vám nedávali příliš velkou šanci...

Ano, je pravda, že když jsme se spolu začali scházet, tak moji kamarádi a její kamarádi nás nenechali být. Respektive, snažili se nás od sebe "odehnat". Ale nejdřív jsme se díky těm kamarádům a mejdanům setkávali, protože oba dva jsme tak trochu jiní. Ani já, ani ona, nejsme ten typ, co se snadno seznamuje, držíme si všechny dál od těla. Takže my jsme se vlastně nikdy nechtěli sami sejít, a ty mejdany byly jedinou možností, jak se vidět. Proto já jsem třeba Jerrymu domluvil hraní v Praze jen z toho důvodu, abych se s ní setkal... Ale jakmile naši kamarádi začali zjišťovat, že spolu někam pořád mizíme, snažili se nás rozeštvat, mimo jiné říkali, že vztah Vajčner - Salačová nemůže nikdy fungovat – prý je to pro nás oba jako "zbraň hromadného ničení". Čím víc se nás ale o tom snažili přesvědčit, tím víc nás to posilovalo. Pamatuji si, že na druhé nebo třetí schůzce jsem jí řekl: "Holka, tebe si jednou chci vzít". A to, že se nás lidi pokoušeli ovlivnit, paradoxně způsobilo, že jsme si našli takový svůj "svět" a v něm jsme už vlastně zůstali. Hodně mě v té době taky mrzeli někteří známí, kteří si mysleli, že chodím s Míšou, jen abych se zviditelnil, abych byl ten, co chodí s "Miss ČR". Což bylo absurdní, protože jsem spíše člověk, který nechce být vidět, být středem pozornosti... Jsem spíš asociální typ a takové věci mě nikdy nelákaly. V té době jsem si uvědomil, že mě ti lidé vlastně vůbec neznají a některé z nich jsem vymazal ze svého života.



Vím o tobě, že jsi dost odtažitý, působíš jako nedůvěřivý člověk, který si dává pozor, s kým se "kamarádí". Čím si myslíš, že to je?

Nedůvěřivý... Já jsem nedůvěřivý od malička. A dlouho jsem se zaobíral tím, čím to je, že si nikoho nepustím k tělu. Ona to je vlastně "obrana". Vždycky jsem měl starší kamarády, kteří na jednu stranu byli úžasným hnacím motorem, zároveň ale dovedli hrozně ublížit. Naučil jsem se dávat si pozor a dávám si pozor neustále. Navíc je lepší mít pět dobrých kamarádů, než třicet "na potkání". U Míši si myslím, že ji změnila Miss, předtím neměla důvod být taková, byla v podstatě holka z moravské vesnice. Po úspěchu v 17ti letech, kdy se z ní stala známá osobnost, ji chtělo hodně lidí využít. Proto si vůči nim musela vybudovat určitou obranu. A jak jsem řekl, dlouho jsem nad sebou v tomto směru přemýšlel a celé toto přemýšlení jsem ukončil, když jsem poznal Míšu. Najednou jsem se o sobě dozvídal takové "pitomosti", díky nimž jsem usoudil, že je dobré dávat si pozor a už se tím nezaobírám.

Co dalšího vás spojuje?

Tohle je jedna z věcí. Jinak jsme oba stydliví, i když by to do Míši málokdo řekl. Jsme takoví dva "sráči", co na to vůbec nevypadají. Těch věcí je ale samozřejmě daleko více.

Nejen, že jste manželé, jste týmem lidí, kteří pracují na podobných věcech. Děláte spolu Apokalypsu, o té ale později. Ty se podílíš na Míši DJ kariéře, obklopují vás stejní lidé. Nakolik jeden druhého doplňujete a máte vůbec něco, co byste nedělali společně? Myslíš, že je to dobré pro vztah?

Ale my spolu neděláme úplně všechno, tak to není. Každý máme své další aktivity, do kterých si nemluvíme, ale ve všech směrech maximálně jeden druhému pomůžeme. Zkrátka se jen podporujeme a respektujeme. Ale je příjemné na něčem společně pracovat, myslím, že nám to tak vyhovuje – viz třeba Apokalypsa, to je v podstatě naše společná práce i zábava.

Jaké to vlastně je, žít s DJkou, která hravá více v zahraničí, než v ČR?

Abych byl upřímný, ze začátku její Kne’ Deep kariéry jsem měl z toho velké obavy, pustit přítelkyni neznámo do světa a doufat, že vše dopadne, jak má. Postupem času jsem ale zjišťoval, jaká profesionalita vládne u pořadatelů (tak 95%) v cizích zemích a jak je vše od Kne’ Deep Berlin perfektně zařízené. Taky vím, že cestovat za hraním po celém světě je docela náročné, vidím to právě u Míši. Hodně lidí si myslí, že je to jen tak. Však ať si zkusí vzít DJ bag, kde má desky (v rozměrech kabinového zavazadla – odbavovat si desky a jiné kufry není moc praktické, zvlášť u rychlých přestupů), čekat hodiny na letišti, poté doletět na další letiště, nastoupit do dalšího letadla, pak čekat na runnera akce, s kterým stráví 200km v autě. Ubytovat se v neznámé zemi, rychle jít spát, jelikož časy hraní bývají většinou v druhé půlce večera, spíše k ránu. To stejné se opakuje druhý den do jiné země, a následně v neděli podobným systémem domů... Žít s DJkou, která často cestuje po celém světě, je fajn, ale někdy mám strach (když s ní neletím), kontroluji lety a dívám se, co se děje v dané zemi.



Ok, teď ale k našemu hlavnímu tématu. Apokalypsa. Párty, která se v poslední době neuvěřitelně vypracovala. Je v podstatě jednou z nejnavštěvovanějších halových akcí u nás... Vzpomínáš si na dobu, kdy jsi se stal součástí Apo teamu? Na jaké úrovni tato akce byla tenkrát?

Jasný, pamatuji si to. Největší ironií je, že v období boomu techna - Garáží, Orion Hall a podobně, jsem to vůbec nevnímal jako hudbu, která by mě mohla tak bavit, jako dnes. Měl jsem svůj hip-hop, jezdil jsem na skateu a nerozuměl tomu, jak se lidi můžou bavit na nějaký bum bum bác... Abych řekl pravdu, když jsem začal vnímat Apokalypsu, nepůsobila na mě nijak obzvlášť důvěryhodně. Přišlo mi, že spíše kopíruje jiné akce, i když od počátku měla vynikající atmosféru, to se musí nechat. V té době se o Apokalypse také vedly dosti drsné řeči, je zvláštní se na to takto zpětně dívat.

Čím to tedy je, že se Apo vypracovala na takovou úroveň? Je to tebou? Jaké to bylo, začít spolupořádat party s nepříliš dobrou pověstí?

Ne, jen mnou určitě ne. Zaprvé, jakmile začneš dělat s někým akci, nemůžeš hned realizovat své plány... Musíš se rozkoukat, zjistit, jestli je vůbec reálná ta představa, kterou máš. Je to pozvolná práce, snažíš se ovlivnit něco, co už před tebou někdo udělal. Pamatuji si, že jsem prosadil nějaké změny, proti kterým nikdo nic neměl. V té době byla Apo oficiálně psaná ještě na Ivoše Kováře a chodilo na ni okolo 2000 lidí. Ale najednou přišlo 3200 lidí a Ivoš mi na podiu hlavní stage řekl: "Vidíš ty lidi? Tak těch 1200, co je tu dnes navíc, to je díky tobě." To byl pro mě obrovský "kopanec", důkaz, že to dělám dobře. A vlastně moment, který mě utvrdil v tom, že to chci dělat i nadále. Ale to, že se Apo někam vypracovala, není jenom mnou, je to okolnostmi, dobou a hlavně vším, čím jsme si za tu dobu s Jerrym prošli. Jakmile se člověk mnohokrát spálí, nechce už to zažít i kdyby coby.

Jak dlouho trvá příprava jednoho dílu? Pokud já vím, sotva řekneš: "Mám to z krku a teď budu mít čas i na jiné věci", za pár dní kmitáš na dalším...je to tak?

Na to se mě ptalo už hodně lidí. Jenže to je činnost, o které se nedá říct, jak dlouho trvá. Teď je duben a akce bude v červnu (22.6.2007), takže teď pracujeme nejvíc. Ale zároveň už řešíme další, listopadový díl (23. 11. 2007) a paralelně i přemýšlíme nad únorem 2008 (termín 22. 2. 2008). Nedá se to proto přesně říct. Dlouho vše připravujeme, pak to dám během třeba jednoho týdne dohromady. Většinou po Apokalypse mám do několika dnů na stole na papíře novou, na které jsem už před tím dělal. Pak týden čekám na smlouvy a na sponzory, přípravy trvají takové tři měsíce. A mezitím už zase řeším další. Je to neustálá činnost, rozhodně nenastává situace, aby byl týden klid. Když skončí Apokalypsa, minimálně měsíc řešíme spoustu věcí – doplácíme peníze, navštěvuji sponzory, nahrazujeme vzniklé škody apod… Takže jedna Apokalypsa jsou tak tři měsíce intenzivní práce, které ale předchází dlouhá příprava.



Myslíš, že je úroveň organizace stejná, jako na počátku? Nebo se zkušenostmi každého dílu stáváš větším profesionálem? Byl bys schopný říct: "Takhle je to ok, víc pro to neudělám, to lidem stačí",...přestože bys věděl, že můžeš víc?

Ke každému dílu si v určitou chvíli řeknu, že už to stačí. Samozřejmě, nemusíme rozdávat 2000 DVD, můžeme jich dát 5000, nebo místo jednoho laseru můžu vzít tři, ale co potom udělám příště? Vezmu jich 20? A nezaplatím to? Vždy mám představu, jak to má být, ale přijde chvíle, kdy řeknu stop, protože víc už nemá smysl. Jo, nechávám se strhnout, například když uzavřu line-up a ozve se mi někdo, o kom vím, že by tam zapadl, tak to navýším...ale občas se taky plácnu přes prsty, že už je to akorát.

Z důvodu, že by nebylo kam dál jít?

Jasně...když teď lidem rozdám 5000 CD a DVD, udělám dvakrát dražší line-up, přidám dvakrát silnější zvuk a světla, tak s čím proboha přijdu za půl roku? My to samozřejmě pořád ženeme výš, ale když jednou stoupneš o 50 procent... Je těžké jít zase dolů. Tím jsem vám vlastně řekl, že každá Apokalypsa jde výš, jak line-upem, tak čímkoliv jiným – máte se na co těšit. Zkrátka jdeme pozvolna nahoru….

Podle čeho vybíráš line-up? Je ovlivněn například evropskými trendy, poptávkou lidí, co na Apo chodí, tvým vkusem, nebo cenou jednotlivých djs?

Je to jedno s druhým. Kdybych vybíral djs jen podle ceny, tak tam rozhodně nejsou taková jména. Tím, že na tom pracujeme podvědomě stále - a já třeba velmi dobře vnímám okolí - tak to vlastně vyplyne. Lidi píšou na fóra, jaká by tam měla být jména a i to má velký vliv. Například Iana Voida máme z velké části proto, že o něm psali lidi z diskusních fór. V jeho případě se na tom ale podílelo několik faktorů, já jsem ho chtěl už minule, ale pak mi došlo, že už je toho dost. A po čase nezávisle na sobě několik lidí vzkázalo na guestbook, že by si dali Iana Voida, který mi za 14 dní poslal e-mail s nabídkou a bylo to jasný. Taky máme výhodu, že víme, co funguje venku, Míše chodí alba a DVD ještě předtím, než vyjdou oficiálně... a to mi usnadňuje odhad. Line-up je o tom, co chtějí lidi, pro ně totiž tu akci děláme, v kombinaci s tím, za čím si my stojíme a věříme, že je to bude bavit. Taky je důležité, jestli to jméno má nějakou váhu. Jestli to láká i nás, není tolik podstatné, svou roli to sice hraje, ale nemůžeme do toho promítat své sny o ideálním line-upu. Sen se má plnit těm lidem, co Apokalypsu navštěvují!



Mluvil Jsi o Millsovi. Byl právě on tvým snem? Proč to nevyšlo?

Jeff Mills je jméno, které má úroveň, určitě by přitáhl lidi...nejsem si ale jistý, že by pobavil tak, jak si to Apokalypsa žádá (možná je ještě brzo), a v tom je právě kámen úrazu. Je to přesně ono, o čem jsem mluvil. Mně by se líbil, ale raději udělám deset Apokalyps, kdy lidi padnou na zadek a pak si ho pozvu do klubu. Sobecký pořádání party pro splnění snu pořadatele je špatné, na to jsem přišel právě u Millse. Jakmile si plní sen pořadatel, je to začátek konce. Navíc mi přišel nedávno mail, kde mi někdo řekl...Daline, my máme Apo rádi a stejně přijdeme, tak si splň sen. A mně došlo, že pokud to mám udělat, tak ne takhle. Já to chystám pro lidi a ne kvůli sobě a jestliže bych se měl natřásat, plácat se po rameni...tak to nemá cenu.

Opravdu tě mohou názory lidí takto ovlivnit?

Určitě. Naučil jsem se poslouchat i ty, co nadávají a něco si z toho vzít. Když víš, že je něco špatně, negativní reakce ti to ještě potvrdí. Rád naslouchám názorům, kdo tam co chce, nechce a i když je to někdy nemožný, navede mne to na nějaký nápad. Občas se návrhy lidí chytnou a zjistím, že to byl dobrý tah. Takže ano, naslouchám lidem. Ale nenechám si do toho kecat.

Slyšela jsem, že tato akce má už velmi dobré jméno za hranicemi naší zemičky. Podle čeho tak soudíš?

Je to přirozený vývoj. Díky našemu internímu managementu lze dnes říct, že můžeme zabookovat, koho chceme. Protože podepíšu smlouvu a odešlu peníze - žádné zdržování, čekání. Vzápětí druhá strana ještě ten den dostane potvrzení o převodu peněz. DJ přiletí, vyzvednou jej naši osvědčení runneři, na hotelu má připravené pásky, instrukce, informační dopis a poděkování, jídlo... Nemůže se stát, aby někdo odjížděl naštvaný. O tom to je. Děláme to proto, že když něco neklape, tak byť je ta akce sebelepší, odjíždí DJ s blbým zážitkem. A to nechci. Možná je přehnané tvrdit, že můžeme mít koho chceme, ale v podstatě je to tak. Náš přístup pro celý booking a management je myslím na jedné z nejlepších úrovní – takto nám to říkají agenti z velkých booking agentur, setkáváme se z jejich strany s velmi kladným ohlasem a stále nám chodí čím dál více nabídek na spolupráci. Možná to není nejekonomičtější, platit vše dopředu s 3 nebo 4 měsíčním předstihem, starat se o detaily až tak důkladně, ale funguje to. Je super, když vám sami ozývají světoví Djs či jejich management, že mají zájem na Apokalypse vystoupit a němečtí a maďarští promotéři s námi řeší licenci Apokalypsy pro jejich zemi. Je to hezký pocit.



Chceš říct, že by Apokalypsa mohla vycestovat?

Apokalypsa mohla vycestovat už 2x, ale bylo to moc narychlo a to jsme nechtěli. Nyní je to v podstatě ve stadiu vyjednávaní. Chceme, aby to byla skutečně Apokalypsa, od line-upu až po vizuální stránku celé akce a na tom to vždy trošku drhne, jelikož buď nemůžou naší VJs, nebo headliner apod.... Je to na delší povídání, ale věřím, že to bude úspěšné. Chce to ještě čas, ale jsem rád, že je také zájem o český "produkt" :)

Na tvém kontě ale není jen Apo. Máš za sebou také jeden větší průšvih, konkrétně jde o párty Kingdom. Nebudu se tě ptát, jak to tenkrát bylo, je to už hodně dávno. Přesto reakce lidí, medií a těch, kdo taneční scénu "tvoří", byly velmi tvrdé. Určitě nikdo nečekal, že tento moment překonáš a párty, na které se podílíš, dosáhne takového renomé. Jak vnímáš zpětně situaci, ve které jsi se po Kingdom ocitl? Věřil bys, že se s tím dokážeš takto vyrovnat?

O Kingdomu toho bylo napsáno dost, k tomu bych se nevracel. O mně se říkalo, že jsem podvodník a že to byl tunel na lidi...ale tunel začíná tam, kde díky tomu člověk něco vydělá. Což se mně nestalo, naopak spoustu věcí jsem musel poplatit ze svého... Kingdom mě v podstatě strašně srazil na kolena a zároveň nakopl. Nikdo mi nevěřil a já se tomu ani nedivím. A i když nedám na to, co se říká, tak mě hrozně štvalo, že jsem byl za podvodníka, co okradl lidi, protože to tak nebylo. Když kradeš auta a máš jich na dvoře pět a s šestým tě chytí, je ti jasný, že asi přijde nějaký trest. Ale jestliže jsem žádný neukradl, a někdo mi navíc vzal to moje a ještě přišel trest, tak to naštve… to jen tak pro přirovnání… Navíc jestli je dnes Apokalypsa na profesionální úrovni, je to díky Kingdomu. Od té doby platím dopředu, už nechci riskovat podobnou situaci. Víš, co se díky tomu tenkrát rozpoutalo? Pro mě je dnes určitou výhrou respekt většiny těch, co tenkrát nadávali a pořádali "protesty", ať už to byla media, lidi, djs. Vždyť já měl pocit, že ani nemůžu nic říct. Byl to hon, chodily mi výhružné dopisy a podobně, ale díky tomu vím, že takto už nikdy. Tenkrát se stalo něco, co jsem nemohl ovlivnit, proto dnes věřím jen sám sobě a díky tomu mám na výběr. Po Kingdomu jsem měl dvě cesty, buď svoji promotérskou činnost zastavit, sklopit hlavu a být za podvodníka a nebo zkusit ukázat, že to tak nebylo a není. A já mám výzvy strašně rád.

Kolik jsi vlastně zažil neúspěchů? Takových těch výrazných, veřejných, nebo i soukromých...které si však pamatuješ? Co pro tebe vlastně znamená neúspěch?

Každá horší zkušenost mi svým způsobem pomohla. Ať už neúspěch s první party, nebo Kingdom. Zpětně o tom můžu říct, že to byl v podstatě úspěch, a i když za to mnoho lidí zaplatilo, mě to posunulo dál. Jde o to očištění. Neúspěchy jsou totiž strašně zdravý, víš...

A co pro tebe znamená úspěch? Je to cíl, kterého chceš dosáhnout a pak si ho užít, nebo je to naopak to, co tě omezuje, protože se bojíš, že o něj přijdeš? Nebo, že ho nedosáhneš a tím ztratíš motivaci... Zkus se nad tím zamyslet….

Úspěch je pro mě to, že jsem sám se sebou a s okolím, které si vytvářím, spokojený. Mít z něj strach kvůli následnému pádu? Ztratit motivaci? Motivace přichází po neúspěchu, tedy aspoň já to tak mám… Nebo také, když si chceš udržet svůj "úspěch", máš velkou motivaci… Já jsem spokojený, tím pádem mám úspěch, ale nepotřebuji ostatní lidi, aby to mi dokázali a ani si na to nepotrpím...

Co si vlastně myslíš o české taneční scéně a lidech, kteří ji utvářejí? O těch, kteří to mají u nás takzvaně "v rukou"?

V rukou to má každý, nebo každý mít může, pokud si za tím opravdu půjde. Co si budeme povídat, je to normální obchod a jestli tomu někdo chce dát nálepku "taneční scéna" a určit pravidla chování, je směšný. Jestli děláš akce, nebo pečeš rohlíky, je to stejný. Je to obchod. V dnešní době nemám s nikým problém, ani mi to za to nestojí. Nikdy jsem ale nenašel společnou řeč s těmi, kdo se do této role staví. Asi proto, že kdybych ji našel, nebyl bych sám se sebou spokojený. A tím bych vlastně neměl ani úspěch.



A Apokalypsa? Je to tvá seberealizace? Způsob vydělávání peněz? Srdeční záležitost, do které dáváš kus sebe? Nebo jen úspěšná akce, na kterou jsi hrdý, ale kdyby nebyla, bude jiná?

Apokalypsu bych přirovnal k situaci, kdy si vezmeš adoptivní dítě a máš k němu ještě intenzivnější vztah, než má mnoho rodičů k vlastním dětem. A jestli někdo říká, že dělá akce a není to pro peníze, tak říkám "respekt", ale dlouho to tak nelze. Každý, kdo pořádá party sám na sebe a nemá to zaplacený od sponzorů, tak na ty peníze myslí. Půl roku, rok tomu obětuješ a musíš být ohodnocen, protože úspěch a řvoucí lidi je jedna věc, ale zítra musíš zaplatit telefon, složenky... Já věřím, že tak, jak to myslíme, a to, jak to děláme, je dobře, a je to natolik dobře, aby lidi byli spokojení a my tím pádem měli nějaké finanční ohodnocení. Ale kdyby to mělo být jen pro peníze, nepořádám techno, nezvu taková jména, nedělal bych to v Bobycentru. Kdyby to bylo pro prachy, tak to nedělám, a raději rozjedu zdravotní pojišťovnu pro psy. Na druhou stranu bych asi neměl radost z vyprodané Apokalypsy díky taháku, který se mi příčí. Musím si být jistý alespoň na devadesát procent. Mám totiž k Apokalypse zvláštní vztah. Díky ní jsem si sám vydělal první peníze, poznal manželku, některé kamarády, naproti tomu zjistil i to, že ne každému můžu věřit... Kvůli těmto pocitům bych nikdy nedopustil, aby Apokalypsa pokračovala a já u toho nebyl. Protože tím žiju.

Hodně se v souvislosti s dnešní taneční scénou mluví o drogách. Souhlasíš s názorem, že dnešní akce jsou hlavně o drogách a málokoho zajímá hudba jako taková?

Myslím si, že tvrzení, že na techno chodí jen zfetovaní lidi, už dnes není pravda. Respektive dnes jsou drogy ve velkém měřítku všude. Já jsem na techno začal chodit z dalšího důvodu. Proto, že jsem se nemusel bát agresivních, opilých lidí, cítil jsem se svobodný a v bezpečí zároveň. Ve 12ti letech jsem chodil na bruslák a měl stoprocentní jistotu, že mě do deseti minut někdo nějak napadne, odjakživa jsem byl chtíc/nechtíc provokativní typ člověka. Když se vždy někdo podíval do davu, vybral si mě. Protože jsem se třeba jen divně koukl, ušklíbnul…. A na party jsem měl vždy pocit "bezpečí"…. Na Apokalypsu poslední dobou beru svou maminku a tchýni a ony jsou úplně nadšené. Hodně mě pobavilo, když mi moje maminka říká: "Já tam přijdu a jeden mne ovívá vějířem, druhý mi dá napít své vody, tam jsou tak perfektní lidi..." a na mé upozornění, že spousta z nich má v sobě třeba nějaké drogy, mi tvrdí, že to není možné, že by nebyli tak hodní. A i kdyby měli, tak jsou hodní a milí, a to je lepší, než opilí, namyšlení a arogantní jedinci. Proto tvrdím, stokrát lepší vyjetá "smažka" (tento výraz nesnáším), než nějakej ožralej, nasteroidovanej "maník", kterého se bojíš nebo z něj máš divný pocit. Nebo nedej bože nějaká banda Uzbekistánců, Azerbajdžánců, Turků a podobně, kteří navíc v klubech střílí lidi. Nene, naši party lidi jsou sice "exoti", ale o to víc je ten mejdan příjemnější a tak jiný, a to jsem rád.

Na závěr tohoto velmi vyčerpávajícího rozhovoru se zeptám na jednu osobní věc. Máš jistou pověst. Působíš na lidi velmi zvláštně, velmi často se setkávám s názorem, že jsi arogantní, nepřátelský apod. Mám na to jiný pohled, proto se tě ptám, jsi schopný říct lidem, proč to tak je? Vysvětlit jim důvod, proč si málokoho pustíš k tělu?

Myslím, že už jsem to docela vysvětlil… Já vím, že působím arogantně, ale myslím, že je to jen výraz mojí nedůvěřivosti. Kolikrát za mnou někdo přijde a já se s ním bavím v mezích, ve kterých chci, zkrátka mám mantinely. Vždycky si uvědomím, že dotyčná osoba nemusí být až tak fajn, jak na první pohled vypadá. Jsem na tohle docela složitý a do jisté míry neústupný, avšak jakmile člověka poznám a zjistím, jak se věci mají, je mým opravdovým kamarádem, kterého si vážím a když ve 4 ráno zavolá, že uvíznul třeba v zahraničí, neváhám a letím pro něj :) Dokonce kvůli takovým možným situacím nevypínám na noc telefon... :)

A opravdu na závěr. Položím ti velmi těžkou, záludnou otázku. Jsi šťastný? Co pro tebe vlastně znamená být šťastný....

Velmi těžkou otázku? Vždyť je to strašně jednoduchý:) Ano, jsem šťastný, moc šťastný a nebudu přemýšlet nad tím, co to vlastně znamená, takových přede mnou bylo a jistě bude! :)