Lee Burridge: Koukej si koupit moje CD nebo ti nafackuju!

Před pár týdny jsi vydal kompilaci Balance012. Ta má ale hned tři CD, což není úplně obvyklé. Není to už trochu moc?

Ne, to v žádném případě! Mít prostor jen jediného CD na tolik skvělé muziky? To by mě nebavilo. Takhle jsem dostal možnost pořádně vyjádřit to, jak hraju v klubech. I tam mě mnohem víc baví hrát delší sety, protože tak mohu vyprávět svůj příběh pomaleji a s důrazem na detaily. Skládat desky k sobě tak aby dávaly smysl a ne jen napráskat za sebe hromadu hitů. Záleží prostě na tom, jestli tě baví číst celý příběh nebo si vystačíš s názvy kapitol.



Nejlepší tedy bude, když nám ta jednotlivá CD představíš...

Musím přiznat, že jsem na touto kompilací přemýšlel snad déle než jakýmkoliv jiným mixem. Jen vybrat skladby a jejich pořadí mi zabralo dva měsíce. Takže to vezmu popořadě:

CD 1: Tady jsem se snažil dát dohromady skladby, v nichž se skrývá taková ta klasická krása. Hudbu, která má v sobě vášeň i vřelost a zároveň trochu melancholie. Chtěl jsem na tohle CD dostat něco z atmosféry ambientních a chilloutových mixů.

CD2: Tak s tímhle diskem jsem měl asi nejvíc práce a dodělával ho jako poslední. Původně jsem chtěl udělat mix temného a tvrdého houseu a minimalového techna, ale nakonec to samozřejmě skončilo úplně jinak. Nakonec je to taková pestrobarevná jízda nahoru a dolů, což jsem původně vůbec nechtěl. Mix se nakonec ale opravdu hodně přiblížil tomu, jak hraju v klubech. Netvrdím, že to CD chytne člověka hned napoprvé, ale myslím, že když mu dáte šanci, bude se vám líbit o to víc. Řekl bych, že zachycuje tu část party, kdy úplně ztratíte pojem o čase a ráno si nemůžete vzpomenout, co jste vlastně celou tu dobu dělali.

CD3: Ááá...tak to je dokonale nakopávací CD. Jak už jsem říkal, každý kdo nahrává nějaké CD, má tendenci tam nacpat co nejvíc hitovek. Ale já se snažil to udělat trochu jinak. Takže tohle CD navazuje na ta předchozí dvě. Začíná, až bych tak řekl drze, mnohem víc než jakýkoliv mix před tím. Je to vážně až rabiátské - tedy to je slovo, to budu používat (smích). Pak se to chvíli uklidní, ale jen na chvíli a už je tu zase ten rabiátský zvuk. Teda to je vážně dobré slovo... (smích)

Musím říct, že jsou to podle mého úplně nejlepší mixy, které jsem kdy nahrál od té doby, co jsem s Craigem Richardsem udělal Tyrant.



Každá práce člověka nějak zformuje, jak se projevil DJing na tobě?

Zjistil jsem, že opravdu nikdo není o nic důležitější než kdokoliv jiný. Jako DJ se dostáváš do situací, kdy je těžké nepodlehnout tomu, že jsi nějak výjimečný, ale naštěstí jsem si včas uvědomil, že to tak není a mám jen prostě štěstí, že jsem spadl do tohohle způsobu života. A pak také, že smysl pro humor je to nejdůležitější co člověk má, zvlášť pokud je tak ošklivé dítě jako jsem byl já. (smích)

Kterou party si hned vybavíš jako tu nejlepší? Nechci slyšet, že jich bylo víc, ale prostě hned tu první...

No...bylo jich určitě víc...(výbuch smíchu) Jednou jsem hrál v Brazílii na jedné party, která byla úplně mimo civilizaci, to byl neskutečný úlet. No a  úlet je to také pokaždé v Rumunsku...

Festival nebo klub?

Kluby samozřejmě...

Co bys poradil jako motto začínajícím DJům?

Držte se své cesty až na vrchol. Já to tak udělal.

Vždycky tě bylo těžké zařadit jako DJe a myslím, že třemi CD s absolutně rozdílným zvukem, jsi promotérům tedy práci také neusnadnil...

Jakto? (smích) Vždyť já hraju jasně zařaditelný zvuk – klasický rozskřípaný house s rozviklanými kousky zvuků a se samply skřítků kteří se snaží navzájem vytáhnout zpod vodní želvy, který mají rádi vlastně jen lidé pod vlivem drog. Co je na tom složitého? (smích)



Zaujalo mě, že jsi společný track se Stevem Porterem pojmenoval Raw Dog, což je trochu bizarní. Jak tě to napadlo? Kdy vydáš nějaký další vlastní track?

No to bylo trochu zvláštní. Vždycky si zapisuji názvy a hlášky lidí, které mě zaujmou, a jednou jsem seděl v baru a nějaký chlapík tam vykládal, jak ojel nějakou holku...jak se to říká...(je evidentně v rozpacích)...no prostě jako bez kondomu...no a...no prostě do zadku, a ten výraz mě zaujal. Teda doufám, že jsem to pochopil správně! (výbuch smíchu) Fakt mě to rozesmálo a řekl jsem si, že to určitě použiju. Teď jsem skoro dokončil skladbu "Finders Keeper losers Weepers", kterou bych chtěl vydat do konce roku. Ale jinak jsem si teď dával od skládání oraz, soustředil jsem se na svojí kompilaci a letos už ani nechci nic začínat.

Kdo ze současných producentů tě baví jako DJe?

Baví mě hlavně pár chlapíků z Detroitu, Seth Troxler a Lee Curtis.

Hodně producentů a lidí ze scény jednoznačně odsuzuje drogy, jaký je tvůj postoj?

Hm...a proč teda chodí na party? Teda já nevím, kam chodí? Drogy jsou velice důležité, v celém hudebním světě, vůbec ne jen na taneční scéně. Poslechni si někdy vzpomínky Billa Hickse na to, jak tvořili třeba Beatles. Kdyby nebyly drogy, přišli bychom o spoustu mimořádných hudebních okamžiků.

Bral jsi v potaz při nahrávání Balance to, kdo tu kompilaci dělal před tebou? Snažil ses nějak navázat nebo to byl pro tebe jen volný prostor?
 
Cože? Já nebyl první? Okamžitě to zastavte, promiň, musím jít volat managerovi, tohle mi neřekli... (smích). Ne, ta dvanáctka za názvem mi byla celou dobu podezřelá...  Samozřejmě tu kompilaci sleduji už dlouho a respektuji, že má za sebou opravdu dlouhý vývoj, během kterého si získala velký respekt. Líbí se mi, že vydavatelé vždy dávali šanci hlavně méně známým DJům, a věřili svému vkusu. No a jsem samozřejmě rád, že kromě šancí mladým se rozhodli dát poslední šanci i nám, starým psům. (smích) Ne, to tam nepiš, nejsem starý, jsem ve středním věku.

A nakonec nějaký vzkaz českým čtenářům?

Koukej si koupit moje CD nebo ti fakt nafackuju!