Juki (Techno.cz) vs. Milan Kroužil (Bonton, Resistance)

Radost FX 03.12.2002

Zdravím tě Milane, koukám že jsi své problémové období zdárně přežil... Jak se ti daří? Co ti vlastně všechno bylo?

V současné chvíli již poměrně dobře. Ačkoliv na mě dopadají chmury z ošklivého počasí, situace je mnohem lepší než v létě, které patřilo k těm nejhorším v mém životě. Celé to začalo úmrtím mého blízkého kamaráda, které mě řádně nalomilo po psychické stránce, poté přišly povodně a aby toho nebylo málo, vážně jsem onemocněl se žaludkem. Začátkem listopadu se nesl ve znamení zánětu okostice a bolesti po níž jsem se pasoval do hodnosti válečného veterána. Určitě si jí zasloužím.

V období kdy jsme se poznali jsem opomíjel jednu skutečnost, která je mi osobně hodně blízká. Nějakou dobu jsi prý žil ve Finsku... Mé kořeny pocházejí právě z této země a proto mě zajímá - v kolika letech jsi ho opustil? Přivezl sis s sebou nějaké reálné zkušenosti s kulturou elektronické hudby a případně vlastním hraním?

Upřímně řečeno, za všechno, co dnes dělám vděčím Finsku. Právě tam jsem poprvé někdy v letech 78 nebo 79 načichl k elektronické funkové hudbě. Hodně mě ovlivnila skladba Lady's Night, která by se dnes pravděpodobně označovala jako old-disco. Tehdy však byla velmi progresivní, znějící možná až trochu futurologicky. Podobná hudba na mě útočila ze všech stran a ačkoliv jsem se s ní ještě neztotožňoval, časem přišlo zjištění, že disfunková scéna je pro mě ta pravá. Odvahu věnovat se jí naplno jsem, ale ještě neměl. Zlom nastal v roce 82, kdy mě tahle muzika naprosto pohltila a určila směr, jimž se můj život až do nynějška vyvíjel. Pobytu ve Finsku vděčím opravdu za mnoho. Když jsem odjel z komunistického Československa, bylo to jako skok z pekla do nebe. Doslova a dopísmene. Je to tam naprosto jiná dimenze bytí.

Na české taneční scéně se řadíš k těm nejdéle aktivním. Jsi dlouholetým moderátorem rádia Bonton, nějaký čas jsi fungoval jako klasický diskžokej, nyní si tě neumíme představit jinak než za gramofony a mixážním pultem. Jak vnímáš celý posun a dějepis svého hraní ve vztahu k současnosti?

Ta podstata zůstala de facto stejná. V roce 91 mi Michal Viktořík pomohl k práci na
dnes již na neexistujícím radiu Golem. Když už o tom mluvíme, Viktoříka i jeho kolegu Formánka považuji tak trochu za české průkopníky, kteří tu elektronickou hudbu mixovali jako zcela první. Je mi líto, že se těchto lidech nepíše ani nemluví. Tihle kluci tu v osmdesátých letech udělali obrovský kus práce, kdy v neuvěřitelně bídných podmínkách míchali taneční groovy, funky a houseové tracky. Viktořík tehdá občas dokonce rapoval a Formánek do toho paralelně sázel jednotlivé věci - sice ne do beatu, ale přece. Abych se vrátil zpět k tématu: ve chvíli, kdy jsem nastoupil co by moderátor nastalo období, jež jsem sám ani vůbec pořádně nepochopil. Všechny desky, které jsem za celá ta léta nasbíral nyní mohly do éteru. Štípal jsem se do ruky, zda-li se mi to jen nezdá. Nedovedeš si představit jakou euforii radosti jsem prožíval.

Lidé v souvislosti s hudbou prezentovanou v radiu snesou hodně, nicméně v tomto období byly velmi populární diskotéky a ty jsi byl nějaký čas jejich pevnou součástí...

To byla věc diametrálně odlišná. Zde se podobná hudba hrát nedala. Lidé ji jednoduše odmítli. Právě proto jsem možná trochu nešťastně zabrousil do vod komerční hudby. Otevřené a tolerantní publikum jsi našel jen v Radosti, Roxy a několika mála jiných pražských klubech. Diskotéky jsem až někdy do roku 96 nesnášel a DJing zanedbával.
Komerční hudba byla chyba, ale jinak by si k té elektronické taneční lidé cestu nenašli. O tom byla má role.

Možná právě proto tě mám zafixovaného spíše jako moderátora než DJe...

Určitě. Snažím se teď všechno dohánět. Začal jsem na sobě pracovat. Chci se vyhranit, aby lidé věděli co z mé strany mohou očekávat. Dobrou lekci mi svou kritikou uštědřila Jana Kománková, díky které jsem postupem času pochopil, že minulost už je skutečně pryč.

Jak vnímáš v současnosti hodně diskutované pojmy jako underground a mainstream? Hodně lidí z parties utíká, naopak se setkáváme s přílivem nových, mladých a ještě mladších posluchačů...

Víš, na jednu stranu neustále bojujeme, aby se taneční hudba dostala blíže k lidem. Pak je člověk najednou zpruzelý ze změn, které noví lidé přinesou a okamžitě mluví o věcech jakým je mainstream. Já myslím, že je to dobře. Mluvím hlavně o dobré a špatné hudbě. Když se dostane dobrá hudba k většímu množství lidí, je to přece úžasné, nebo ne? Navíc oba se shodneme na tom, že mluvit v českých podmínkách o mainstreamu v tomto stadiu je hloupost. Chápu, že taneční scéna již není komunitou několika mála vyhraněných lidí. Přesto všechno je to perfektní výsledek všech těch, kteří se nějakým způsobem snažili.

Pohybuješ se na taneční scéně opravdu dlouho, pověz pozoruješ na lidech "od fochu" nějaké zásadní změny? Mám na mysli spíše tu charakterovou stránku věci...

Trošku mi vadí žabomyší spory, které se neustále vedou. Klubová scéna je sice už poměrně velká, ale v poměru s klasickými diskotékami, na kterých "exceluje" pouštěč s naprostými nesmysly stále ne tam, kde by mohla být. Proto si myslím, že bychom se měli více sjednotit a neřešit kdo hraje house, kdo techno a snad si i závidět...
Měli bychom více spolupracovat. Rozhodně.

Na jednu stranu jsi hudebník, na stranu druhou, mohu-li tě tak označit, čerstvý novinář. Pověz, dají se obě profese skloubit k vzájemné symbióze?

Jako novinář jsem teprve v plenkách. Díky pořadům jsem začal psát například pro Bassline. Sám nicméně cítím, že mi s touto prací chybí obrovská zkušenost. Je to zajímavá profese a pokud lze psát o věcech, které mě baví, tak v ničem nevidím problém.

Mluvíš mi z duše... :)

K tomuto tématu se dá dobře naroubovat otázka, kterou pokládám takřka již z tradice.
Jaké jsou tvé vztahy s promotéry? Jak vnímáš celý obchodní proces, který taneční hudbu a pohyb kultury jako takové nezbytně doprovází?

Upřímně si myslím, že máme několik promotérů na světové úrovni. Já osobně s nimi vycházím poměrně dobře. Je třeba respektovat určitá komunikační pravidla. Všichni promotéři chtějí zcela samozřejmě především vydělat, je to jejich práce, věřím ale že, padesát procent z nich to dělá s láskou k hudbě. Nakonec co na tom záleží, je-li party dobře zvládnutá...

Chápu-li to dobře, osobní pohnutky promotéra v interakci s výsledkem tedy řešit netřeba?

Přesně tak.

Vzpomínám na houseovou noc s názvem La Maison, která proběhla v klubu Roxy někdy v lednu tohoto roku. Tehdy jsi ve svém setu velice pěkně reflektoval své hudební začátky, nicméně závěr poznamenal výběr několika velmi "euro" znějících vokálových skladeb. Odcházel jsi z pódia ve špatné náladě, kterou jsme zažehnali dlouhou diskuzí o tvém hudebním profilu. Jak tedy Milan Kroužil dnes?

Hlavní nerozum tehdejšího vystoupení byl tříhodinový set, na který jsem v daném stylovém rozlišení nedisponoval dostatečným počtem desek. Poslední půlhodina byla velmi nepříjemná. Kapku jsem zazmatkoval a pustil vokálové skladby u nás hodně provařené rádii. Zapůsobilo to jako pěst na oko. Uznávám. Nakonec jsem se ale do vkusu následujícího Falcona trefil poměrně dobře. Sám jsi o tom napsal. Dnešní směr pevně ukotvený nemám. Trpím tím, že mě fascinuje obrovský počet různých stylů a nechci se nijak omezovat. V Praze se věnuji spíše houseu a mimo ní rád řádím nad technem. Obojí mi velmi dobře sedne.

Pokud se nemýlím, absolvoval jsi nedávno turné s bandičkou Monkey Business. Jak se ti s lidmi jako je Roman Holý spolupracuje?

Funkem jsem začínal a s lidi jako jsou Roman Holý mám hrozně rád. Spolu jsme nějaký čas vyrůstali a myslím, že spolupráce byla vždy báječná.

V minulých dnech vyšla jako příloha časopisu Report CD, které jsi dostal příležitost namixovat. Jak nám ho představíš? O čem bude?

CD začíná příjemným deephousem, zvolna přejde k veselejším vokálovým skladbám, poté skočí jemně tvrdšímu zvuku, jemnému deep funky možná až latino houseu a zakončí hiphopem a věcmi pomalejšího charakteru. Celé CD by mělo representovat hudební spektrum klubu Radost FX a jeho čtvrtečního pořadu na radiu Bonton.
Mám z této práce velmi dobrý pocit a myslím, že jako poslechové album se všemi profily houseových stylů, které chci presentovat se setká s kladnými ohlasy. Velice rád bych všem zainteresovaným za tento počin poděkoval.

Děkuj seč ti hlasivky stačí. Určitě si to zaslouží...

Vyjádření v každém ohledu patří radiu Bonton, šéfovi programu Tomášovi Domečkovi, Radku Velechovskému, Milanu Drozenovi a samozřejmě Jardovi Hudcovi z časopisu Report a teamu Radosti FX, ze kterého se stává skvěle sehraná parta. Těch lidí velká spousta a všem jsem velmi vděčný.

Čerpal jsi ze svého kufru, nebo jsi dostal desky k dispozici?

Čerpal jsem z obojího. Z mých desek je připravena zhruba polovina materiálu na CD. Pochvalu a dík v tomto ohledu patří agentuře Lighthouse, která na poslední chvíli autorizovala použití tracku od projektu ECA i Kristianovi Kotaračovi za zapůjčení studia, ve kterém vše vzniklo.

Navzdory tomu, že se jedná o konkurenční záležitost?

Ano. Jak říkám, celý proces byl o přátelské spolupráci mnoha lidí. Jsem za to hrozně moc rád.

Tím bych naše setkání ukončil. Z mé strany ti děkuji pro změnu já a pokud se do té doby nesetkáme, tak přeji nehektické Vánoce a úspěšný rok 2003.

Juki