Jukiho rozhovor s DJkou Ladidou

jméno: Linda
věk: 27 let
povolání: DJ
pseudo: Ladida (moc nečekej, ale můžeš být překvapený)
motto: "..nenech se ovlivnit svou myslí.."


Přiznám se, že zformulovat první otázku, jež nezačíná větou "jak a kdy jsi začala hrát", případně "kdy jsi se poprvé setkala s taneční hudbou" byl celkem náročný oříšek. Jelikož si ale budeme povídat o věcech, které s hudbou jako takovou příliš nesouvisí, pokusím se o drobnou změnu. Jsi vyučená kadeřnice, několik let jsi se věnovala modelingu, dnes si tě neumíme představit jinak, než za gramofony a mixážním pultem. Jaký je z tvého pohledu mezi těmito profesemi rozdíl?

Každá má své kouzlo. Pro vlasový styling jsem byla poměrně dost zapálená, jelikož je to kreativní práce. Nerozuměla jsem si však s učiteli a po škole nebyla šance na dobré místo. Zkusila jsem tedy modeling. Bavil mě zhruba 3-4 roky, než jsem si uvědomila, že nechci být věšák na šaty. Je to hodně povrchní svět a bohužel s ním nemám jen dobré zkušenosti.

Výhodou byla nově nabytá samostatnost – v sedmnácti jsem jezdila do Anglie a Německa, vydělávala slušné peníze, naučila se jazyk a hlavně měla čas sama pro sebe. DJingu se věnuji již sedm let a tak je to myslím nejlepší. Dělat svou práci a hobby zároveň.

Rád složím kompliment a ještě raději ho hned využiji. Pomohla ti tvá vizáž v kariéře DJe?

Také. Lidi se rádi dívají na hezké tváře - bylo by naivní tvrdit opak. Přiznávám, že některá první hraní jsem dostala právě z tohoto důvodu. O to horší bylo získat si respekt DJs jako Bidlo nebo Loutka, kteří mě přímo nesnášeli.

Nesnášeli?

Ok. To slovo není přesné. Řekněme, že jim chvíli trvalo než mě začali brát a pochopili, že to myslím vážně a opravdu se snažím.

Je vidět, že jsi dosáhla svého. Úroveň i popularita jde systematicky nahoru, což nutně přináší i zájem médií. Jak se na tvém životě projevuje? Připravuješ se nějak?

Nejsem někdy namalovaná. Nemám učesané vlasy – a když ano, dělám to především pro sebe. Nemyslím si, že bych byla nějaká "celebrita". To že mě lidé znají, se snažím nevnímat, není to pro mě důležité. Na druhou stranu, pokud chci něco získat a pomůže mi to, jsem ráda. Sama vím, kdo jsem a to stačí.

Jak často podstupuješ podobná interview? Máš naučené způsoby chování, jak s novináři komunikovat?

Ne. Rozhovory dělám tak 2-3 do měsíce a chovám se jako vždy a všude.

Takže žádné zbytečné pózy?

Dobrá, faktem je, že některé rozhovory nudí. Zvláště pak vystupuji-li v zahraničí a všichni se ptají na to samé. To už jistou dávku trpělivosti vyžaduje. Ale snažím se. Opravdu. :o)

Narušují média někdy tvé soukromí?

No, občas ano. Speciálně redaktor časopisu Show! narušuje mé soukromí. Jinak se ho snažím chránit s mírou a být otevřená.

Poměrně dlouho mi hlavou vrtá otázka, jakým způsobem se vyvíjí duševní pochody známých osobností. Sedm let je dlouhá doba, první úspěch, peníze a sláva se na psychice každého jedince musí nesmazatelně podepsat. Zkus mi prosím popsat ty své. Změnilo se nějakým způsobem tvé ego a vnímání sama sebe?

Ti, co mě nemají rádi, si teď smlsnou. Zhruba před třemi lety ego narostlo. To je pravda. A narostlo hodně. Měla jsem pocit, že jsem dobrá, že mi všechno jde na jedničku. V momentě, kdy jsem si tenhle fakt uvědomila a podlehla mu – všechny věci nabraly opačný směr.

Najednou jsem cítila, jak z hraní ztrácím vnitřní radost a potěšení. Ve stejném období mě zaujala východní náboženství a duchovní cvičení. Na věc se mi otevřel úplně nový pohled. Dnes se své ego snažím rozpouštět a upřímně – užívám si to tak mnohem víc.

Tedy přímo. Nastala někdy situace, kdybych tě mohl označit termínem "nafoukaná"?

Hm .. To bylo. Asi se to celé odvíjelo od mého zjevu. Nosila jsem dlouhé blond vlasy, byla jsem hezká, hubená. Jsem dost citlivý člověk a tlak všech těch lidí na mě často velmi silně působil. To je obrovský psychický nápor, jenž si málokdo umí představit. Je klidně možné, že jsem lidem, kteří mě blíže neznali, přišla nafoukaná. A asi byly chvíle, kdy jsem taková skutečně byla. Nikdo, ale není dokonalý. I slunce má své skvrny.

V jakém ohledu konkrétně?

To nebylo nic konkrétního. Je to taková ta nepopsatelná nepřístupná energie. To je vidět na první pohled. Ano. Byla jsem více nepřístupná, než nafoukaná. Nyní se snažím komunikovat se všemi, ale jak sám chápeš, s některými to opravdu nejde.

U vnímání se ještě na chvíli zastavím. Zajímá mě pohled na scénu. Jednou větou: kde nastala změna?

Víš, u nás to byla svým způsobem malá revoluce. Dnes jsme dospěli do stavu, kdy všechno, co se stane, bude masivním a komerčním. Pomalu opadá euforie a kouzlo. Lidé už bohužel nechápou, že v každé party je něco nového, jedinečného a osobního. Já třeba dokážu tančit pět hodin – vnímat rytmus a vibrace zvuků.

Užívat si čistě a jen hudby naplno. Vím, že tak je to nejlepší. A mimo to jsem si prošla všemi chemikáliemi, tak umím porovnat .. nejvíce mi chutná čistič oken. Hrála jsem teď v Rusku a tam je to hodně populární :o)

Tedy mladý chemik?

Dnes si dám redbull a pár cigaret. To stačí.

Myslím, že je to poměrně jasné, nicméně přesto – co hulení? Ptám se z čistě egoistických důvodů, já na něj totiž nedám dopustit. :o)

Přestala jsem. A nebyl to problém, protože jsem v Chorvatsku nechala kufr s deskami a odjela 350 km pryč, kde mi to došlo. Od té doby nehulím.

Když už rozvíjíme tohle téma, neodpustím si drobné klišé. Kolik lidí podle tebe chodí na parties za hudbou?

Já doufám, že všichni. Víš ani hudba, ani drogy nedělají scénu špatnou. To jsou lidi, kteří nevědí kolik, nevědí kdy a myslí si, že když se do toho nepustí, nebude to ono. Stejně tak někteří promotéři, kteří myslí jen na prachy a celé to na tom staví. Také mi bylo 17, ale dnešní dorost asi už postrádá zdravý rozum. To je obrovská škoda.

Je možné, že tě někdy potkám v davu jak tančíš? Existuje u tebe nějaký výrazový prostředek jak procítit hudbu v pohybu?

Ráda si zatančím. Když je dobrý DJ. V tomto ohledu jsem silně deformovaná svou prací. Nelíbí se mi takový ten brněnský styl, kdy lidé vypadají jako králíček duracell. Mluvíš-li o kreativním tancování, to bych možná zvládla popsat. Začala bych se pohybovat podle basové linky, analyzovala jednotlivé části tracku a rytmicky se dle nich řídila.

Snažím se jednotlivé složky vnímat každou svou částí a tančit podle toho. Úplný odvaz si, ale dovolit nemůžu, jelikož bulvár by hned psal, že jsem na drogách. To je ta ironie. Prostě pařit hlava nehlava mě neuvidíte. :o)

Jedním z témat, která jsou na scéně konstantně populární je móda. V několika rozhovorech jsi se o ní již zmínila, no pro jistotu se zeptám znovu. Jak a kde se oblékáš?

Hlavně pohodlně. Oblékám se na letištích a vymetám sekáče. Sem tam si pořídím něco dražšího a směji se kolik lidí je schopno řešit, že si Ladida koupila kalhoty za pár tisíc.

Spolupracuješ s nějakou oděvní značkou, která tě využívá jako "urychlovač" prodeje výrobků? Mám teď na mysli klasické marketingové strategie o "ksichtu s nálepkou".

Chápu co myslíš. V současné chvíli nikoliv, ale pár zajímavých věcí, na kterých se chci podílet se už rýsuje. Líbí se mi street-style, ale musí být sexy. Třeba v Rusku vypadaly 16-leté holky jako naše travesti. To asi není ta nejlepší cesta. Když se mi nějaká značka líbí, ráda podpořím.

Nedávno jsem narazil na fakt, že jsi si v minulosti změnila jméno. Přiznávám, zavání to trochu bulvárem, pravověrní čtenáři mě ukřižují, ale stejně: jak dojde k takové věci?

Já jsem to v žádném případě nepopostrkovala. Dostala jsem jméno Miroslava. Maminka si s výběrem mnoho práce nedala a mně se tohle jméno nikdy nelíbilo. Když jsem začínala chodit do Radosti, nosila jsem bílé vlasy. Někdy v té době ji navštěvoval i jeden můj známý, který mi, nevím proč začal říkat Linda. Všichni ostatní se toho chytli a jméno bylo na světě. Před rokem jsem na Slovensku zapomněla peněženku i s doklady a rozhodla se pro oficiální změnu. Jinak ve Španělštině prý Linda znamená hezký či milý, a v Egyptě had.

Co na to všechno tvá rodina? Jak vnímá co z tebe vyrostlo?

Neřeš a nepřepínej.

No, dobrá tedy. Ačkoliv tu proto nejsme, máš nějaké hudební novinky?

Jasně. 24. února vyjde single u labelu Potential. Bude se jmenovat The bullet EP a je to nášup.


ptal se: Juki [Techno.cz]