Jak se vlastně žije domácím vinylshopům v roce 2010?

Hech: No, bolestivé... Spíš, jak říkáš, už se to nikdy nevrátí. Byla to parádní doba, když se lidi sjížděli vlakama na nové placky - úplně jako včeličky na med. :) Tohle už fakt dneska nezažijeme, ale nestěžujeme si.

O tom vinylovém propadu ví dneska každý, kdo alespoň trochu tuhle problematiku sleduje, můžete být ale konkrétnější? Srovnejte dobu startu vašeho vinylshopu s dneškem... Aiffel, který tu dnes bohužel s námi nemohl sedět a dneska už prodává jenom techniku a “pár“ výprodejových placek, mi o těch obrovských frontách na Žižkově také říkal. Jenže... To se psal rok 1997.

Ginger: Já bych to řekl asi nějak takhle... My jsme NulaDvojku otevírali “až“ v roce 2000 a ve srovnání s tím mumrajem tehdy, mám teď najednou hrozně moc volnýho času. :(

Hech: My jsme obchod U Merkura startovali o rok dříve a během každého měsíce se u nás otočilo tak 500 lidí a někteří naším prostřednictvím byli schopni sbírat i kompletní katalogy labelů, což mi tehdy přišlo docela groteskní. Dneska je to tak kolem dvou tří stovek zákazníků, kteří stále kupují vinyly jak na prodejně, tak přes web. Desky jsou pro mě takovou životní láskou, nejsou gro byznysu a vlastně ani nikdy nebyly...

Smog: To je pořád docela vysoké číslo, což jenom potvrzuje, že v těch menších městech narozdíl od Prahy ten vinylový kult pořád přežívá... My jsme to nedávno počítali a došli jsme k cifře přes 200 000. Tolik vinylů jsme od roku 1992 prodali a v těch zlatých letech to byla i tisícovka desek za měsíc. Vždyť od některých titulů jsme brali i 200 kopií. A letos? To se snad ani raději neptej...

Takže jak dál? Viktor (Hech) to trochu naznačil... Vinyly tedy ano, ale jen jako jakýsi doplněk pro fajnšmekry k dalším službám, kterými se uživíte?

Hech: Víš, každý z nás to dělá z jiného důvodu... Už když jsme krám otevírali, nikdy jsme nepočítali s tím, že by nás prodej desek živil. My jsme prostě jen ty placky strašně milovali a moc dobře jsme věděli o tom, že pokud to začneme prodávat ve velkém, dostaneme se i k věcem do skladů, ke kterým bychom se za normálních okolností vůbec nedostali. Takže primárně v tom byl i kus sobectví a zároveň sběratelská mánie. :)

Smog: My máme teď krám v Karlovce rozdělený na dvě půlky... V té první je house, drum´n´bass, techno, breaky a hip-hop a v deskách se tu hrabou hlavně cizinci, kteří jdou okolo, tu druhou si oblíbili naši sběratelé. Najdou tu punk, rock, funk a klasické skvosty, jako alba Beatles, Kiss, Led Zeppelin a další, třeba i s originálními podpisy. To nám teď jde na odbyt opravdu hodně a to i přesto, že ceny jsou vyšší a lidi tu platí za LP od čtyř stovek po šest, ještě nás přemlouvají, ať pro ně seženeme drahé rarity.

Stejně nechápu, že po takové obrovské vlně nezájmu o vinyly jste schopni ještě platit kamenný obchod...

Smog: Ale to je přece jasný, jsme totiž fakt šílenci a magoři! :) My máme obrovskou výhodu v té lokalitě a cizinci, kteří k nám zabloudí, nás naštěstí trochu podpoří...

Max: Víš, ono mít krám, je něco jako mít dítě. Vidíš ho odmala vyrůstat, zažijete spolu dobré časy, zažijete spolu i horší časy a je to svým způsobem i poměrně značná část tebe, tvoje krev. Nemůžeš prostě jenom říct čau... I když na druhou stranu je to dneska už teenager, který má svůj vlastní život a nepotřebuje mě tolik jako dřív. Samozřejmě tohle platí u každého byznysu a já mám to obrovské štěstí, že mě stále baví i živí muzika, kterou mám rád. 

Nicméně růžová není ani situace u vyloženě internetových prodejců... Nemáte přehled o tom, jak si aktuálně stojí obří gigant Juno?

Hech: Všichni jsou na tom podobně, ale ta čísla si každý samozřejmě drží pod pokličkou... Byl by sám proti sobě. :)

A přesto se i u nás najde spousta zbylých vinylářů, kteří raději upřednostní tenhle obrovský e-shop, než nákup u vás... Čím myslíte, že to je?

Max: Já bych se vůbec nedivil, když by tím hlavním důvodem bylo to, že mohou svým kamarádům pyšně říci: “Teď jsem si koupil nové placky z Anglie!“ To má pořád zvuk a vypadá to přece hodně cool. :)

Ginger: Tak to bychom taky rádi věděli... Zvlášť, když platí, že pokud vezmeš třeba pět desek z Juna, spolu s poštovným se dostáváš na naši cenu a není přece možné, abys měl marži 20 Kč na desce, to ať se na mě nikdo nezlobí... Každopádně, jak to u nich chodí s novými CDčky, to fakt nechápu. Jak mohou nabízet zbrusu nové album i s dopravou kdekoliv po světě za 290 Kč, to jde úplně mimo mě.

Hech: Jasně, marži máme všichni podobnou a ceny jsou stejně nastavené od distribuce. Myslím, že v tomhle má pravdu Max.

Třeba to není jen o těch cenách. V pondělí vyjde dlouho očekávaný singl, člověk kdekoliv na světě třikrát klikne a v pátek už ho hraje, což mu vy určitě zajistit nemůžete...

Ginger: Jasně, to se nám teď stalo – kluk si u nás objednal desky a chvíli nato objednávku zase zrušil. Kamarád, který bere přes Juno, mu to jednoduše přihodil ke svému nákupu. Holt nechtěl čekat ten měsíc, po němž bychom mu zboží doručili my. Bohužel, takhle velký sklad nemáme...

Hech: Jasně, tak velký sklad si u nás nemůže dovolit nikdo, protože obecně upadá ochota lidí investovat do své oblíbené kapely, do muziky vůbec, nejenom do vinylů a koupit si to jen pro sebe, prostě nejde. Lidi porovnávají nabídku, ale i při současném trendu se venku prodává x-násobně víc a tak nabídka a ceny jsou k tomu relevantní.

Teď jsme se bavili o těch, kteří vinylu ještě zůstali věrni, ale proč vlastně tolik lidí nad tímhle krásným médiem zlomilo hůl? Vždyť kdysi byl DJ hrající z CD pro smích a pořád se mluví o tom, že dynamiku vinylu z digitálního formátu prostě nedostaneš...

Hech: To s tou dynamikou je pravda, ale kvalita MP3 šla hodně nahoru, tedy pokud si je legálně stahuješ a platíš za ně a nebo si je sám vyrábíš přehráním z vinylu.

Smog: Já bych se možná nebál ukázat na konkrétní viníky. Najednou začal hrát Cox z CDček, Jeff Mills, kterého všichni obdivují pro styl jeho mixu, taky přešel z gramců na tři CD playery, u nás to lidi viděli u Buriana a u Luccy a ono to bohužel funguje... Řeknou si - tak jestli takhle velké stars najednou hrajou z CD playerů, proč bych si vlastně měl kupovat gramce? Chci být tak cool, jako oni. Stádovitá většina si myslí, že to moderní technologie z nich udělá TOP DJe, většinou je to však naopak – není za tím technika, ale člověk sám.

Takže vlastně tihle lidé můžou za to, že je ten vinylový kult u konce s dechem, dalo by se zjednodušeně říci?

Smog: Ale tak víš, jak to je... Je to o přístupu. Já rozhodně nechci lidem říkat, z čeho mají hrát, ale nejvíc mě mrzí to, že já a spousta hudbě opravdu propadlých kámošů hrajeme za poměrně směšné peníze a vždycky si na každý ten další vinyl, který musíme nutně mít, utrhneme od pusy. A pak jsou tu ti, kteří berou za dvě hodiny hraní každý víkendový den třeba pět tisíc a oni už prostě neinvestují peníze do nosiče. Ano, pár lidí si kupuje MP3, ale těch fakt moc není. Osobně nakupuju desky, které si nahrávám do notebooku a hraju půl napůl ze Serata a z vinylu.

Max: Můžu tě uklidnit, třeba v Německu už existují akce, na nichž si člověk hrající z CDček prostě nezahraje. Když řekne majiteli, že používá při mixování CD, on mu odpoví něco ve stylu: “Sorry kámo, ale my tu chceme opravdové hráče...“

Pufaz: Tady v Praze se taky jednou za čas dělají akce, kde se hraje jen z vinylů a bere se to jako “vau!“ Celkem postavený na hlavu... :)

Hech: Přesně, to mi přijde docela ujetý, to takhle selektovat. Ať si každej hraje z čeho chce, ale jak říká Tony Colman: “Good DJs play vinyl.“

Jak vlastně dneska vypadají ta známá mistrovství v mixování pod patronátem DMC? I tady už se dneska hraje z CDček, protože je prostě jiná doba?!

Smog: Tak tam je to kupodivu ještě pořád jenom o plackách... To vidíme i v krámě, že si občas někdo přijde koupit takové ty vyloženě “scratchovací vinyly.“ Když jsme u toho, vždycky mě pobaví lidi, kteří se mě ptají, kde si můžou stáhnout tyhle desky. Řeknu jim, že si musí koupit jedině vinyl a to se jim nelíbí. :) Stejně tak mi čas od času na Facebooku dorazí dotaz, zda by si ode mě dotyčný nemohl půjčit na víkend Serato... Chápeš to?! On má doma kvanta nakradených empétrojek, domluví si nějaké hraní a najednou je z něho taky DJ. :)

Ginger: Tohle by se ale určitě mělo nějak ošetřit, aby k tomu nedocházelo...

Hech: Kluci, ale to, co tady teď řešíme, tak na to už je trochu pozdě... To jsme měli řešit tak před deseti lety, teď už to nabralo obrovské obrátky.

To máš pravdu, já vím třeba o lidech, kteří došli tak daleko, že si mezi sebou ty kradené empétrojky z různých zdrojů mění, takže pak celá Praha hraje to samé - to je taky hodně vtipná věc. :)

Pufaz: Mám pocit, že lidi dneska přestali chodit do klubů (pokud budu mluvit za hip-hop) kvůli DJovi, ale berou to jen jako zábavu. To, co se tam hraje a jakým způsobem, to už nikdo neřeší. Takže, když bys tam pustil stažený set, ani to nikdo nepozná. Ale to je tím, že je prostě dneska té muziky fakt mraky a lidi se po ní zkrátka přestali pídit.

Smog: Když budu mluvit taky za hip-hop, tak tenkrát všichni hltali pořad Yo! MTV Raps a to, co se tam hrálo tehdy, můžeš hrát ještě dneska, protože to jsou samé klasiky. Ale zahraješ ještě dneska věc, která vyšla třeba před rokem dvěma? Ta už klasikou prostě nikdy nebude...

Když nad tím tak přemýšlím, určitě vám u nás chybí zákazníci, kteří nehrají a přesto tu lásku k vinylům chovají. Vždyť před dvěma roky se mluvilo tom, jak ve Státech šel prodej vinylů prudce nahoru. Ale dneska už je doba taková, že věže nemají kazety, natož aby si osmnáctiletý kluk domů kupoval gramec...

Hech: A přesto výjimky existují. Mezi našimi zákazníky je patnáctiletá holka, která nehraje, po tátovi zdědila gramofon a vždycky se tak jednou za měsíc zastaví a pár desek si odnese, to potěší...

Pufaz: A zas je to o tom přístupu a prioritách. Kolik stojí iPhone a kolik stojí značkový hadry? Za chvíli bys ho doma měl, když bys fakt chtěl... Jenže tady všeobecně lidi za muziku vůbec nechtějí platit!

Taky mi to tak přijde. Že za koncert jako ještě jo, když tě náhodou známej známýho nenapíše na guestlist, ale za jakékoliv hudební nosiče už fakt ne... Vždyť i CD přiložená k XMAGu se svého času vypalovala. :)

Pufaz: Mně vždycky přijde smutné, že kapely, které vydávám, tedy Pio Squad a BPM, mají na koncertech poměrně plno. Tím pádem víš, že je v konkrétním městě v konkrétním klubu slyšelo 500 až 1000 lidí a pak vidíš ta prodejní čísla a položíš si otázku: “Kolik lidí z tohoto města má asi tak originál, když se jich celkově prodalo tak 1000 kusů? Třeba titulní track k desce od BPM rotoval v hitparádách, byl jednu dobu pátým nejhranějším singlem v Čechách a přitom se prodala necelá pětistovka...

Ginger: To už se fakt víc prodá jako vyzvánění na mobil. :)

Pufaz: No, je to boj... Nejsem spokojený s distribucí přes major labely a proto se dnes zaměřujeme na přímý prodej na koncertech. Třeba u Pio Squad jsme takto prodali zhruba stejný počet, jako přes distribuci – v tom vidím budoucnost!

My si tu však povídáme primárně o vinylech, zvažovali jste taky vydání na asfaltu? Jaké jsou vlastně aktuální ceny výroby?

Pufaz: To je ta největší legrace... 500 ks vyjde na 28.000 a 100 ks na 23.000. Přitom víc jak sto jich nemá cenu dělat, pokud tedy vydáváš český hip-hop. Je mi jasné, že malovýroba je vždycky dražší, ale myslím si, že když by to bylo třeba tak do patnácti tisíc, tak by do toho šlo o hodně více lidí. A jak by vyšel první, tak by se postupně přidávali i ostatní. Vždyť český hip-hop vinyl nevyšel tak čtyři roky. Každopádně teď budu lisovat placku Pio Squad a doufám, že se postupem času najdou i další blázni. :)

Uf, myslel jsem si, že naše povídání zakončíme optimističtěji, takhle mi vychází, že z téměř jedenácti miliónů lidí, kteří tu žijí, si Pio Squad na vinylu koupí necelých 100. To je fakt hodně smutné číslo. :(

Pufaz: No, pokud v sobě držíš nějakou tu naději, tak je vše v pořádku. Nesmíme k tomu přistupovat negativně, ale dělat všechno proto, aby třeba jednou... Zároveň vidím problém i v médiích - kdo dneska píše o těchto tématech? Média to přece můžou ovlivnit a nastartovat!

Hech: Jasně, jenže zapomínáš na to, že web si dneska může založit každej a ne zrovna každej má k muzice vztah a přístup jako my.

Kluci, nekončíme zrovna vesele, ale i tak díky za to, že jste si udělali čas a jak říkal Viktor, asi jsme to fakt měli všechno řešit před těmi deseti lety. Ale snad ani dneska ta hláška Save The Vinyl! nepůsobí poněkud legračně...

Ptal se Myclick v červnu 2010.

foto: MHD mhd@techno.cz