Fort Guardians: "Poklad zvaný Punta Christo..."

Všechno začalo na přelomu tisíciletí, kdy se o jedné letní neděli parta kámošů, některých místních, některých z Anglie, rozhodla projít se po lese a po chvilce bloudění objevila zbytky staré pevnosti. Při prvním prodírání se totálně zarostlými částmi pevnosti zjistili, že kvůli dávnému opuštění je většina v dost dezolátním stavu. Partu v tu ránu napadlo, že by pevnost mohli znovu oživit a do toho nápadu se kompletně zamilovali. Následoval nespočet víkendů strávených čištěním a kácením keřů a stromů, než se ze záliby stal životní úkol na "full­time". Na následujících řádcích najdete přepsané povídání od osoby z nejpovolanějších. Maja Dabić je jednou z původních "objevitelů", kteří s obnovou zašlé pevnosti začali. Proto si říkají Fort Guardians. Maja spolu se svým manželem, stejně jako ostatní, od té doby urazila notný kus cesty. Vlastní hostel v Pule a tavernu Konoba v blízké vesnici Stinjan. Nicméně kvůli tomuto článku si udělala čas a ve spolupráci s londýnskou partou Com­une poskytla "infošky" a staré fotky pro festivalový časopis Dimensions Festival Annual 2015/2016, ze kterého jsme i my čerpali podklady pro tenhle ojedinělý článek. Tak Majo, vyprávěj!



"V dobách habsburské monarchie bylo na jejím území vystavěno celkově sedmapadesát "fort pevností" (na našem území jsou k vidění v podobě komplexů Terezín, Josefov nebo kupříkladu systému pevnůstek kolem Olomouce, pozn. aut.). Punta Christo se se svou rozlohou kolem 10.000 m2 řadí k největším. Byla postavena na poloostrově nad městem Pula, ve své době jedním z nejdůležitějších evropských přístavů, ve výšce sedmadvaceti metrů nad hladinou moře a jejím hlavním smyslem byla ochrana města před útoky z moře.



První stavbou této rozsáhlé obranné struktury byla v roce 1836 tzv. věž Martello. O dvacet let později se tato věž stala základem větší kruhové věže, jejíž součástí bylo i nádvoří (dnešní Courtyard stage) a čtyři střílny. V následujících čtyřiceti letech byla pevnost dostavěna a obrněna do podoby, v jaké je dnes. Všechny tehdejší pevnosti byly budovány z lokálních hornin, z kamenů získaných hloubením obranných příkopů. V době svého dokončení byla pevnost Punta Christo největší vojenskou stavbou Rakousko­-Uherského mocnářství.



Náš nedělní výlet před šestnácti lety, kdy jsme poprvé stanuli na pevnosti, totálně změnil naše životy. V lesích a křovinách jsme objevili tuhle obří kamennou stavbu, která vůbec nebyla vidět, jak byla zarostlá a zanesená. Jediná možnost přístupu byla po úzké pěšině směrem k dnešní Fort Arena 1 stage. Nicméně výhled, který se nám naskytl z nejvyšších míst pevnosti, byl okouzlující: moře, vlnolamy, na jedné straně přístav v Pule, na druhé ostrovy Brijuni a Stinjan. Začali jsme přemýšlet, jak by to tu asi vypadalo, kdyby zmizela všechna ta křoviska a stromy všude kolem. A tím to všechno začalo.



Brigády se konaly každý víkend a protože jsme pevnosti a jejímu kouzlu zcela propadli, za rok jsme se na ni přestěhovali a společně tu žili další dva roky. Vždycky, když se nám podařilo vyčistit nějakou další část, uspořádali jsme tam malou párty pro kámoše. Tak to šlo pořád dokola. Přes den jsme makali a čistili, večer byl mejdan. Jediné nářadí, které jsme používali, byly sekery, lopaty, křovinořez, kolečko, krumpáč, motorová a obyčejná pila, košťata a smetáky. Začali jsme u jediného možného vchodu (před Fort Arena 1) a pokračovali hlouběji do pevnosti až k obytným částem. Pak jsme vyčistili vnitřní prostory obytných částí vhodných pro pohodlné spaní, vaření a hygienu. Pevnost byla a stále je dokonalá ve své schopnosti zachycovat dešťovou vodu a filtrováním přes zeminu jímat vodu pitnou. Tak byla i původně navržena, takže o vodu nouze nebyla. Problém byl s elektřinou. Za tmy jsme svítili pomocí petrolejek a ručních baterek. Občas jsme se připojili na autobaterii, ale to jenom v případech nutnosti práce v noci nebo během denních činností ve vnitřních prostorách. Ty jsme po kompletním vyčištění osadili okny a dveřmi. Všechno bylo ze dřeva stromů, které se pokácely během úprav. Co nepadlo na dveře a okna, z toho se vyrobily ploty, židle, bary a zbytkem jsme topili během zimy.



V další fázi někdo zařídil elektrocentrálu, takže následovalo postupné roztahání kabelů a osvětlení na nejpoužívanějších místech pevnosti. Jak je vidět na plánku, přístup k pevnosti Punta Christo chrání příkop (The Moat stage) a tři mosty. Kvůli těmto obstrukcím se dovnitř nedalo vjet žádným autem, bagrem či jakýmkoliv jiným mechanizovaným vozidlem, takže veškeré zemní úpravy viditelné na fotkách jsme dělali ručně ve vlastním volném čase. Skvělý na tom bylo to, že jsme mohli kdykoliv přestat a nechat všechno tam, kde to leželo a opět se k práci vrátit, až byl čas. Nikdo o nás nevěděl. Třeba léto jsme trávili kompletně na pevnosti, včetně našich dětí.



Po šesti letech přišla chvíle, kdy bylo třeba věci dát nějaký jasný rámec. Naše parta čítala deset lidi, všechno dobří kámoši, tak jsme založili dvě oficiální sdružení pod názvy "Fort Punta Christo Associacion" a "Seasplash Associacion". Obě mají na starosti správu pevnostního komplexu dodneška. A jak jsme to měli s financováním? V roce 2002 jsme v návaznosti na malé párty, o kterých už byla řeč, otevřeli malý bar. Ten se stal na dlouhou dobu jediným prostředkem získávání peněz na další úpravy. Původní mejdany navštívilo maximálně padesát lidí, bylo to velmi intimní, všechno kamarádi. Od té doby se na pevnosti Punta Christo konal nespočet stále větších a větších mejdanů, jež vyvrcholily prvním opravdu velkým a oficiálním hudebním festivalem Seasplash v roce 2003, který de facto odstartoval a předznamenal oba veliké, dnes na místě konané festivaly Outlook a Dimensions.



Chorvatské úřady zprvu naším projektem nebyly nadšeny, ale založení zmiňovaných sdružení věci hodně pomohlo. Stáli za námi hlavně památkáři. Teď už je to v pohodě, nicméně pokud chceme dělat zemní úpravy, musíme to s nimi vždy konzultovat. A dokonce i v této době existuje pár z nás, kteří na pevnosti žijí celoročně."



Nezbývá, než doplnit, že jak pevnost, tak festivaly, ať už je vašemu srdci bližší kterýkoliv, stojí za návštěvu. Zvlášť, když člověk ví, že to, co tam parta Fort Guardians vybudovala, vzniklo bez jakékoliv vnější finanční podpory. Festivaly Outlook a Dimensions jsou jedny z mála, kde nenarazíte na reklamu. Všechno je placené ze vstupů a funguje to! Nutno dodat, že rok od roku lépe a lépe. I letos se tam s redakcí chystáme, takže se můžete těšit na reporty na techno.cz! 



Za poskytnutí fotek velmi děkujeme Maje Dabić a Comm­une.
Původní znění článku naleznete zde.
Letecké foto pevnosti: Daniel Kersic

Překlad a editace: AhZ

Vstupenky na festivaly zakoupíte zde:

Festival Outlook
Festival Dimensions