Štěpán Dlouhý: "..o mejdanech a kalbách."

Juki & Dancer (Techno.cz) vs. Štěpán Dlouhý (XMAG)
02.09.2003; ústřední sekretariát Balbínovy poetické strany


jméno: Štěpán Dlouhý
věk: 22
povolání: publicista, šéfredaktor, DJ


Úvodem dnešního povídání by bylo vhodné, aby ses našim, a z valné většiny pravděpodobně i vašim čtenářům představil. Lidé z pozadí taneční obce o tobě vesměs všechno vědí, nicméně zkusme i pro ně zopakovat takové to běžné elementární info: kdy, kde a jak? Znáš to...

Je mi dvaadvacet let a taneční parties navštěvuji již od dob druhého free festivalu v v legendárních Hostomicích. K žurnalistice jsem se dostal přes herní časopisy s pomocí Bély Némeshegyiho. V časopise Level nebo Score v minulosti vyšel inzerát, že shánějí redaktory pro diskmag Pařeniště, který vycházel na přílohovém kompaktu. Zhruba před rokem mi Béla telefonoval, jestli nechci zkusit napsat nějaký článek pro XMAG. Vývoj byl takový, že jsem psal stále více a časem normálně začal pracovat a přebírat běžnou redakční práci. Když Béla odešel, nastoupil jsem na jeho místo.

OK. Nechejme si tentokrát náš oblíbený textový balast na konec a přejděme hned k jádru věci. Sešli jsme právě z důvodu náhlé výpovědi Bély Némeshegyiho z místa šéfredaktora. O situaci ve vaší redakci kolovala spousta zajímavých fám a leckdy i úsměvných historek. Tak co se tedy vlastně stalo?

Takhle je to strašně těžké říct. Byl to svým způsobem úplně přirozený vývoj. Věcí se sice nahrnulo více, ale základ byl asi v Tomášově a Bélově rozcházejícím se názoru na koncepci časopisu. Byl tam tlak z venku i zevnitř - situace byla neudržitelná. Béla přišel v určitou chvíli jako záchranná brzda. Bylo to v době, kdy se na Xmag útočilo jako na Bravíčko pro smažky, které propaguje drogy. Začínalo to jít vážně do extrémů a Béla přišel právě kvůli tomu, aby se časopis snažil dělat seriózní formou, která věcně presentuje co se děje na taneční scéně. Pro něj to nebylo důležité, aby časopis lidi bavil, vnímal jej spíše jako materiál do archivu. Seriózní recenze, seriózní profily, podle mě tam chyběla kritika a mimo to jsme byli v zajetí promotérů. Všichni víme jak to je. :)

No ne-víme, takže seriózní články na objednávku?

To určitě ne. Ale je jasné, že nebudeš psát profily o někom koho lidi neznají a koho v životě neuslyší. Určitý tlak tam ale vždycky bude. Nakonec, co si budeme povídat, když někdo dlouhodobě platí inzerci v hodnotě třeba čtvrt miliónu, je jasné, že očekává určitý prostor a do jisté míry si ho i zaslouží - velký rozpočet na reklamu většinou souvisí s významnou akcí, kterou nemůžeme tak jako tak ignorovat. Rozhodně to ale není tak, že by to fungovalo automaticky, že by nám dal někdo peníze a řekl: “Chceme, abys nám masíroval toho a toho” a my to poslušně uděláme.

Zpět k Bélovi. Před několika hodinami jsme s ním o problémech v Imedia publishing hovořili a nezdá se nám, že by šlo čistě jen o rozdílné názory ke koncepci. Docházelo k ostrým sporům...

Tam to šlo nakonec v osobní rovině. Béla například přišel s nějakým návrhem a snažil se ho prosadit za každou cenu. Do značné míry neuznával, že časopis vlastní Tomáš a má právo říct, co v časopise bude a co ne. Tomáš ani Béla už nepatří do generace, která by trávila každý víkend na party. Rozdíl byl ale v tom, že Béla myslel, že to je dobře a měl trochu komunikační problémy s lidma, kteří kalí, zatímco Tomáš má vizi dělat časopisy, které jsou od mladých mladým, zkrátka, že časopis dělají ti samí lidé, kterých se ty party týkají nejvíce, protože se tam každý týden zničí do němoty.

Dobrá. Pokud tedy ty budeš mít nějakou vizi časopisu a přijde Tomáš a řekne ti, že nesouhlasí, nebudeš uvažovat naprosto stejně?

Ne. Teď je to tak, že s Tomášem se neustále bavíme, jak bychom ho společně chtěli dělat. Kdyby ho Tomáš chtěl vést někam, kde já mám pocit určité hranice, jednoduše toho nechám a půjdu jinam. Ale naštěstí to tak není, myslím, že je Tomáš i rád, že to dělám po své a jinak než by dělal on, protože chápe, že už pro jeho generaci holt ten časopis bejt ani nesmí. Kdyby XMAG oslovoval lidi kolem 25-30 let, už by bylo něco špatně. XMAG není práce, která by se dala dělat pro peníze. Jako šéfredaktor tu dostanu peníze rovné normálnímu zaměstnanci kdekoliv jinde a ještě mám stopadesát procent starostí navíc.

Jaký byl Béla šéfredaktor ve vztahu k zaměstnancům redakce? Nějaké zajímavé povídání jsme už také zaslechli...

Každý redaktor má problémy se svým šéfredaktorem. Tam jsou určité konflikty přirozené. Šéfredaktor v časopise zasahuje ostatním do textů, a to nemůže dělat dobrotu.
Na druhou stranu mě Béla naučil spoustu věcí. Nebýt toho, že mi důvěřoval, nemohl bych dnes dělat tohle.

Podívejme se nyní na nový XMAG pod tvým vedením. Sedíme zde během uzávěrky, příští týden se časopis objeví na stáncích. Jaké nás čekají změny, s čím novým se setkáme a kam bude nové číslo směřovat? Nebo jinak, jaký koncept vlastně nabízí Štěpán Dlouhý?

V podstatě je to reakce na řeči o krizi taneční scény, které se promítly do minulého čísla. To je jeden z bodů v němž se s Bélou zásadně rozchází náš přístup. On si myslí, že scéna opravu prochází krizí a má z toho velice špatný pocit. Já si myslím, že scéna je v současné chvíli nejlepší jaká kdy byla. Když si spočítáme počet lidí, kteří navštívili letošní festivaly, dostaneme se hodně přes sto tisíc. A to je super. Kolik se vybralo na vstupném, kolik na barech? Letos jsou to obrovské částky! Je to především o penězích, jež se utratí a ne o tom, zda-li zkrachuje nějaký promotér, který....

Udělá chybu?

Jo. :)

To bude asi případ Lighthouse, kteří věřili svému osobnímu vkusu a jsou v tomto ohledu exponovaní asi nejvíce. No nic. Zpět k tématu Štěpáne. XMAG a změny.

Snažíme se, aby byl časopis více zábavnější. Změnili jsme i systém práce a je to teď mnohem uvolněnější. Nejde nám o to napsat co nejvíce profilů typu ”převzaté PR”.
Chceme dělat rubriky, které jsou více o mejdanech a kalbách. Čtenáře by to mělo hlavě bavit, časopis přece není poučná knížka! Každý ten článek musím mít svůj nápad a myšlenku. Pravda je taková, že mi se u nich bavíme fakt skvěle.

Takže chceš hudební formát stylizovat spíše do polohy life-style? Víš takové ty plátky, které se za hudbu jen maskují a přitom jsou společenský věstník...

Rozhodně jsme hudební časopis! Ale ne takový, který by zajímala čistě biografická data jednotlivých DJů, nebo hudebníků a zbytek by odmítl jako bulvár. Je to sice poutavé, ale myslím si, že pouze o určité skupině hudebníků - těch, které lidé znají. DJ který sem přijede jen na jednu party a jmenuje se John Blábláblá lidi nezajímá. :) Já osobně se podívám na celostránkový profil a přejde mě chuť ho číst téměř okamžitě. Přečtu maximálně první čtvrtinu, nějaká biografická data a hned je zapomenu. Tak proboha k čemu? Budu stokrát raději, když se budou psát legrační historky z hraní, jakou má oblíbenou hudbu...Chápeš, tohle je pro lidi daleko zajímavější. Dále rozšiřujeme rubriku ”aktuální novinky” a zavádím hlavní stěžejní téma každého čísla. Chci, aby si lidé zapamatovali: ”Jo, tenhle díl byl třeba o marihuaně”. Bude to hodně důkladně zpracované a dostane třeba i šest stránek prostoru. Spousta doplňujících článků, chci aby se prolínalo celým časopisem.

První téma jsi tedy zvolil underground?

Ano. Nemůžeme přehlédnout, že největší festival všech dob, který proběhl v Čechách byl letošní Czech Tek. Třicet tisíc a více lidí je naprosto neuvěřitelné číslo a také je to svým způsobem jistý zlom taneční scény. Ukázalo se umí přitáhnou masy lidí, třeba i v téhle undergroundové podobě.

Už jsme se zmínili, ale rád se k tomu vrátím. Krize taneční scény je tedy vlastně naprostá hloupost...ty jsi to velice krásně zformuloval a myslím, že nebude od věci, když pohled naší generace zopakuješ...

Podle mě je to způsobené tím, že pocit nějaké krize tu vytváří určitá skupina lidí, která je se scénou spjatá od samých začátků a je přesvědčená, že to dělá správně.
Až donedávna na to měla de facto monopol. Chtěli uspořádat velký festival a nikdo jiný nemohl. Věděli, že si to můžou dovolit. Letos byl první rok, kdy jela naplno otevřená tvrdá konkurence. Už před létem bylo jasné, že se to pořádně semele a někdo půjde pryč. A nemohlo to ani dopadnout jinak. Odejdou slabí a zůstanou ti, kteří jsou schopni se v nové situaci zorientovat a nabídnout lidem co chtějí. Je to o tom, zda-li promotér najde věci, které lidé na party potřebují. Ukázalo se, že není až tak důležité jestli jsou na akci kolotoče. :)) Lidi zajímá nízké vstupné a obecně pozitivní přístup k nim. Cesta tu je. Musí se holt, ale víc snažit.

Budete měnit formát časopisu ze současné A4+?

Zmenšujeme. Přibližujeme se k evropským standardům. A je to mimo jiné praktická záležitost kvůli vysvěcování. S tím minulým profilem větším než A4 byla spousta práce.

Jak se ti spolupracuje s Tomášem Zilvarem?

Dobře. Trochu jsem se toho bál. Do té doby jsme se moc neznali, nikdy jsem se o svých názorech na časopis s Tomášem nebavil. Měl jsem pocit, že některé věci nepůjdou. No a shodli jsme se na spoustě věcí a koncepci jsme našli společně. Spíše se doplňujeme, než že by jsme se o něco hádali. Opravdu mě překvapilo, že se u žádné rubriky nestalo, aby Tomáš přišel a řekl: “Tohle je blbost, to tam nechci”. Na všem jsme se nakonec shodli.

Práce šéfredaktora není žádný med, jak je uzpůsoben žebříček jednotlivých funkcí v redakci?

Z hlediska psaní textů jsou v časopise tři funkce. Je to externí spolupracovník, tedy textař. To je člověk, kterému šéfredaktor zadá téma, jež musí zpracovat. Třeba recenzi, nebo reportáž a podobně. Potom jsou redaktoři, kteří mají na starosti vlastní rubriky, úkolují lidi a píší články. No a šéf všechny hlídá. :) Jinak musím vymyslet témata, která prodiskutuji s Helenou Žáčkovou (editorka pozn. Juki) a Tomášem, dávám pozor na grafiky a všechno pročítám, kompletuji dohromady...

Reálně se nyní seznamuješ s tím co všechno taková odpovědná pozice obnáší. Jsi přesvědčen, že ji zvládneš? Přeci jen, musí to být pro tebe velká osobní výzva! Ve dvaadvaceti je to velký úspěch....

Je to moc velká výzva dělat časopis podle vlastních představ, zvlášť teda nejprodávanější hudební časopis v Čechách. Ale když člověk vidí výsledek, občas fakt kouká... :)

Jsi připraven odolávat tlakům, jež se směrem k tvé osobě velice rychle objeví? Přeci jen český byznys není vždy úplně fair-play.

S tím nemám problém. Máme své obchodní oddělení, takže na mě může tlačit kdo chce. Může si zadat normální inzerci. Bude-li mít však něco zajímavého, rád o tom napíšu.

Máš nějakou osobní prioritu, kterou bys chtěl s pomocí časopisu protlačit?

Mám, ale je hloupost tlačit to přes časopis. Ten je totiž vždycky víc než kterýkoliv redaktor, šéfredaktora nevyjímaje - to je základní pravidlo a osobní věci přes něj řešit odmítám. Nic osobního tlačit nebudu. Nemám na to právo. Akce, které podle mě mají smysl, ale podpořím rád.

Inspiruješ se zahraničními časopisy?

Jasně. Vycházejí tam už takřka dvacet let a v porovnání s námi jsou tam obrovské zkušenosti. Ta inspirace je fakt velká. Ale pozor! I v záporném smyslu

Co váš konkurent Bassline Elektronik? Jaký máš k němu a k práci teamu Aleše Blehy vztah?

Mají super redaktory. :) Třeba Ajchmana nebo Pavla Čejku a podobně. Je to časopis, který má svojí ideu, otázkou je, jakou najde odezvu. Nám nemůže vůbec konkurovat co se týče technického zpracování, grafiky. Sráží je spousta věcí ačkoliv mají třeba dobrá témata. Na druhou stranu je z něj cítit nadšení a to se velice znatelně projevuje.

Jinak Pavel Eichler vulgo Ajchman k vám z Bassline utekl, ne?

To je zatím nepotvrzená informace. :)

Víme, že letos nastupuješ do prvního ročníku studia žurnalistiky na vysoké škole. Opravdu si myslíš, že to společně s novou prací zvládneš?

Znám spoustu lidí, kteří to tak dělají a nakonec Tomáš Zilvar je neporovnatelně aktivnější a také studuje vysokou školu.

No dobře, ale pracovat, nést odpovědnost za časopis, studovat a kalit? Štěpáne!

Jsem přesvědčený, že se to dobře doplňuje. Už jenom tím, že je to všechno v jednom oboru. Je to těžké, ale dá se to zvládnout.


Juki & Dancer