Exkluzivní rozhovor s Ed Rushem

Ed Rush - Ostrava klub Fabric 15.9.01, exkluzivní rozhovor pro Ultramix a techno.cz


RL:  Ještě jednou bych tě rád přivítal v Čechách. Včera jsi hrál v Praze, jaká tam byla atmosféra?
Ed Rush:  Bylo to neuvěřitelné! Bylo to poprvé, co jsem přijel do Čech jako Dj. Byl jsem tady už před 10 lety na prázdninách, ale to jsem jen projížděl. Nyní jsem měl konečně čas podívat se do klubů a prozkoumat noční život. Atmosféra je tu skvělá, opravdu to tady žije, jsem nadšený. Překvapilo mě, jak hodně se lidi zajímají o novou hudbu. To, jak na můj set včera reagovali, překonalo vlastně všechny moje představy.

RL:  Dnes večer vystupuješ tady v Ostravě, což je opravdu hlavní město drum'n'bassu a jungle v České republice. Měl jsi čas se trochu porozhlédnout po městě a klubech?
Ed Rush:  
Jsem tu sice necelých šest hodin, ale trochu jsem se prošel než začalo pršet a měl jsem dobrou večeři. Z toho, co jsem viděl můžu říct, že Ostrava je docela příjemné město.

RL:  Jako Dj hraješ téměř 14let. S jakou hudbou si začínal?
Ed Rush:  Začal jsem hrát, když mi bylo 15 a tenkrát mě bavil hlavně HIP-HOP a Electro. Věci jako staré Public Enemy, Third Base, první Tribe Called Quest, atd.. Asi po dvou letech jsem se ale začal zabývat tvrdšími rytmy a zalíbila se mi spíše anglická produkce. Už proto, že jsem ten zvuk důvěrně znal. Domácí hudba mi začala být logicky bližší.

RL:  A proto sis tedy vybrav jungle?
Ed Rush:  Přesně tak. Jezdil jsem nejdříve na různé ilegální akce, to byl tenkrát jediný způsob, jak se k taneční hudbě dostat. Skupina lidí, která si říkala Spiral Tribe, tehdy pořádala takové akce po celé Anglii. Člověk vždycky musel naladit nějaké pirátské rádio a tam se dozvěděl, že někde na farmě poblíž Oxfordu se koná velká party. Naskákali jsme do aut a okamžitě tam vyrazili. Díky skvělým zážitkům a jedinečné atmosféře podobných akcí jsem se vlastně dostal k tomu, co dělám teď. Bylo mi okamžitě jasné, že chci být Dj a nikdy jinak.

RL:  Na počátku devadesátých let jsi byl jedním ze zakladatelů labelu No U-Turn. Jak na tu dobu vzpomínáš?
Ed Rush:  Bylo to zvláštní a zároveň dost dobrodružné, protože nikdy před tím jsem hudbu neskládal, netušil jsem ani, co mám ve studiu dělat a jak, ale naštěstí mi pomohl můj kamarád Nico, který měl malé studio v podkroví. Pořád jsem mu nosil nějaké desky a přesvědčoval ho, že něco takového musíme rozhodně zkusit také. Po několika měsících jsme se do toho dali a začali jsme skládat naši hudbu v tom malém podkrovním studiu, kde bylo strašné horko a kam se chodilo po takových úzkých kládách, takže jsme mohli každou chvíli někam spadnout, ale možná právě proto měli ty první skladby tak obrovský náboj a syrovost. Protože vznikaly za velmi podivných okolností. Ale bylo to nádherné období, úplně nová zkušenost.


RL:  se současnou situací se to asi vůbec nedá srovnávat, že?
Ed Rush:  To rozhodně ne. Přece jen už jsme o pár let dál a zkušeností je více. Potkal jsem se s Opticlem a pracuje se mi s ním skvěle, máme na většinu věcí stejný názor. A navíc používáme nepoměrně lepší zařízení, studia jsou teď vybavena o mnoho lépe než když jsme začínali, jsou i útulnější, takže všechno je o dost snadnější.

RL:  Ale ještě pořád s Nicem spolupracuješ....?
Ed Rush:  Občas se vídáme, ale hudebně už jdeme každý svojí cestou. Čas od času se objeví někdo zajímavý a vydá několik skladeb u No U-Turn, ale co se týče mé vlastní hudby, pracuji už pouze s Opticlem, Rhyme Time anebo úplně sám. Nedávno jsem si zařídil své vlastní domácí studio a hodně mě teď baví skládat si hudbu jen tak o samotě.

RL:  Jak ses vlastně potkal s Opticalem?
Ed Rush:  Myslím, že jsme se potkali jednoho odpoledne v klubu Music House. Navíc oba dva známe drum'n'bassového producenta Dormana Rowlanda, takže jsme se tak trochu seznámili skrze něho. Ale jen, co jsme se začali bavit, bylo jasné, že si budeme rozumět. Pocházíme sice oba z různých prostředí, Optical začínal spíše tvrdým technem a já zase s HIP-HOPem a Elektrem, ale dohromady tvoříme jakousi ideální směs.....

RL:  .....každý přidává něco typicky svého....
Ed Rush:  ...přesně tak. Co se týče drum'n'bassu, máme hodně podobný vkus, líbí se nám oběma hodně tvrdé a přímé záležitosti. Takže když spojíme své nápady a dáme hlavy dohromady, vyjde z toho pokaždé něco zajímavého.

RL:  V polovině devadesátých let jsi propagoval techstep, ale později tenhle styl úplně zapadl. Proč?.
Ed Rush:  Šlo jen o souhru okolností. Mohou za to hlavně média, která se všemožně snažila náš styl nějak označit. My se jen snažili přistupovat ke zvuku jiným způsobem, chtěli jsme oživit rytmickou strukturu a přidat k jednotvárným rytmům trochu nových nápadů. Nebylo naším cílem vytvořit zcela nový styl, ale někdo z Anglických médií okamžitě přispěchal s tímhle označením a pojmenoval to techstep. Hudba se ovšem neustále vyvíjí a bylo by nudné držet se neustále jednoho směru. Když si dnes ty skladby poslechneš, napadne tě že ve své době byli sice vynikající, ale dnes už ti přijdou příliš pomalé a neohrabané. Současná hudba je mnohem pestřejší a rychlejší.

RL:  Podle magazínu Knowledge jste s Opticalem nejlepší jungle producenty. Jak se díváš na podobné žebříčky?
Ed Rush:  Tak samozřejmě je příjemné se v nich vůbec objevit. A nejlepší je samotné předávání, protože tam potkáš každého, kdo na taneční scéně něco znamená. Jsou tam úplně všichni: Andy C, Dj Hype, Dj Krush, Já, Dj Groove, prostě všichni. A to se zase tak často zrovna nestává. Vyjímkou byl třeba nešťastný pohřeb Chemista. Takže takové slavnostní předávání cen je skvělou příležitostí, jak se můžeme konečně sejít. Důležité navíc je, že v této anketě hlasovali hlavně čtenáři a právě jim patří největší dík za to, že si všímají naší práce.


RL:  Cítíš se ovlivněn médii, jejich mocí a silou?
Ed Rush:  Záleží jen na tobě, jestli se jimi necháš ovlivnit. Pokud bych měl poslouchat a číst všechno, co o mě bylo řečeno a napsáno, asi bych už dávno spáchal sebevraždu. Musíš se naučit zůstat nad věcí. Lidé dokáží nádherně chválit, ale umí, výborně nadávat. Nesmíš si toho moc všímat, důležité je dělat stále stejně kvalitní hudbu. Je třeba mít na mysli, že lidé v médiích jsou velice všímaví a citlivě sledují co se na scéně děje, protože je to jejich práce. Píšou o hudbě stejně vášnivě jako my ji tvoříme. Vlastně se svým způsobem navzájem doplňujeme.

RL:  Ed Rush není tvé vlastní jméno, ale přezdívka. Co znamená?
Ed Rush:  Když například rychle vstaneš, zatmí se ti před očima a trochu se ti zatočí hlava. V Angličtině na to máme výraz "HEADRUSH". Když to zkrátíš, vyjde ti Ed Rush, je to taková slovní hříčka. Ale dostal jsem tuhle přezdívku už ve škole, protože můj otec byl kadeřník a vždycky si na mě zkoušel nové účesy. Pokaždé jsem přišel do třídy s jiným, šíleným účesem, vypadal jsem skoro jako pudl. A tak mi začali říkat právě takhle.

RL:  Vraťme se teď zpátky k Opticalovi. Vím že má nějaké potíže se sluchem, stejně jako Laurent Garnier. Ty sám už hraješ hodně dlouho, netrápí tě třeba podobné problémy?
Ed Rush:  Ano, vlastně nás to oba postihlo zhruba ve stejném období. Pracovali jsme právě na skladbě Greed a používali spoustu filtrů a efektů. Zrovna jsme se vrátili z Amerického turné a po dvou týdnech hraní po klubech jsme ještě tři další noci trápili uši ve studiu. A uši se chovají stejně jako každá jiná část těla, když je namáháš, unaví se. Nakonec nám začalo strašně pískat v uších a museli jsme k doktorovi. Já mám navíc už z dětství na levém bubínku velkou a hlubokou jizvu, takže teď mi píská v uších 24hodin denně a je to hodně nepříjemné. Někdy musím mít celou noc zapnutou televizi, protože jinak bych vůbec neusnul. pouštím si třeba jen obyčejné zrnění.....

RL:  ........a pomáhá to?
Ed Rush:  Je to lepší. První dva měsíce jsem kromě toho zvuku neslyšel nic jiného, což mě dost znervózňovalo. Říkal jsem si s Opticalem, že tohle je určitě konec, už nikdy nebudeme schopni skládat a hrát hudbu. Mozek se ale zřejmě naučí určité věci blokovat a stejně tak i to pískání se postupně zeslabilo, jinak bych se asi určitě zbláznil. Navíc teď používám speciální špunty do uší, které mi opravdu hodně pomáhají. Někdy je to sice na překážku, protože během setu potřebuji slyšet všechno čistě a jasně, ale po třech letech jsem si zvykl a naučil se s tím pracovat. Nakonec, dobrý sluch je přeci mnohem důležitější než cokoli jiného.

RL:  Dj Die mi nedávno říkal, že je spokojen s vývojem drum'n'bassové a jungle scény v Anglii. Situace se prý po třech letech určitého útlumu opět zlepšuje. Souhlasíš?.
Ed Rush:  Rozhodně. Nedávno jsem se s někým bavil o tom, že hudba je teď lepší než kdykoliv předtím, co se týče produkce, zvuku, nadšení se kterým v současnosti vzniká. Před několika lety ji totiž brzdily velké firmy, které si jí snažily zkomercionalizovat. Lidé, kteří se věnují drum'n'bassu nejsou žádné hvězdy a nemají rádi tenhle přístup, protože jejich hudba není žádnou hitparádovou záležitostí. Nechceme hrát v Top Of The Pops, nechceme se objevovat v televizních show. Milujeme rytmus a nic ostatního nás nezajímá. Jde nám pouze o hudbu. V současné době je tady spousta DJů, kteří se snaží vrátit hudbu tam, kam doopravdy patří. Drum'n'bassu nesluší komerce, tenhle styl funguje pouze v klubech. Reprazent nebo Dj Die sice vystupují živě na velkých akcích, mají zpěváky a efekty, ale to jsou vyjímky které fungují výborně. Ovšem ve své podstatě patří lámané rytmy pouze do klubů.

RL:  Ty osobně se tedy snažíš udržovat hudbu pouze na klubové úrovni?
Ed Rush:  Ano. Tam je její místo. Pokud kvalita hudby neklesne pod určitou hranici, kdy se bude hrát v zaplivaných klubech se špatným soundsystémem, pak je všechno v pořádku. Právě proto si stále vybírám co nejlepší kluby v Londýně či New Yorku. I v prostředí undergroundu je třeba neustále dbát na kvalitu.

Ptal se : Radek Lacina