Aleš Bleha&Pavel Čejka: "De facto mrtvola, inu stane se..."

text: Juki, foto: Dancer

Taneční cestománie

Jezdit na festivaly do zahraničí není v českých zemích úplně obvyklé. Jestli jsem tedy správně pochopil, kromě vlastního Summer of Love v Pardubicích jste nenavštívili ani jeden letní festival u nás a čas věnovali cestování po střední Evropě, a samozřejmě rozdávání letáků a lepení plakátů na Summer Of Love. Jaký je mezi akcemi první, naprosto evidentní rozdíl?

PČ: V pauze mezi cestováním po Evropě jsem si odskočil  na Hip Hop kemp, takže jsem jako návštěvník aspoň na jednom českém festivalu  byl. A jsem za to rád, protože se mi tam opravdu líbilo. Musím pochválit především skvělou atmosféru. Myslím, že právě ta atmosféra, která ve své podstatě vychází hlavně z mentality lidí je to, v čem je největší rozdíl. A je to také hlavní dělítko mezi západní a východní Evropou.

Například na německém Mystery Wonderland, kde hrál DJ Rush svůj první koncert po letech a my z něj byli úplně hotoví, stála většina Němců na místě se založenýma rukama a pouze v prvních třech řadách to vřelo. Naopak na SummerOfLove byla během toho samého koncertu několik tisíc lidí jako u vytržení a věřím tomu, že na tenhle okamžik všichni ti, co tam byli, dlouho nezapomenou. Jednoduše - u našich západních sousedů jsou prostě dost chladní, zatímco u nás či na Slovensku, nebo  Maďarsku lidé si to lidé mnohem víc užívají a na atmosféře je to očividně znát.

AB: V každé zemi teď existují dva, maximálně tři kvalitní festivaly, které jsou na úrovni -  produkčně zajištěné a se vším všudy perfektně postavené. Navíc vždycky jsou něčím originální, jsou na super místech, mají něco jiného, než ty ostatní, slyšíte pokaždé něco jiného. Produkce probíhá tak, že ji skoro nevidíš. Pokud se nestane něco, co vysloveně porušuje pravidla, vůbec o ní nevíš.  Skoro tak jako letos na Summer of Love, i když i my máme ještě co dohánět. Prostě jdeš a bavíš se.

Teď, když jsme si projeli střední Evropu, viděli jsme jak by to mělo vypadat. Nikde tam skoro nevidíš ploty, ochranku a podobný atributy. Víš, postavit areál a nahnat lidi mezi ploty, to je jako nahnat je do klece – to prostě není festival, jaký má šanci dlouhodobě přežít. Je to o perfektním prostoru, perfektní hudbě a hlavně o nezapomenutelném zážitku, na který budeš nějaký čas vzpomínat a máš o čem vyprávět kamarádům v hospodě u piva.

Třeba teď Pohoda na Slovensku byla skvělá, ale úplně jinak. Byl jsem tam jen v sobotu, lehce se zmastlil s jedním slovenským DJem Bollem a ráno se probudil kdesi na zemi, bez peněz, mobilu… Tak jsem si prošel okolí, podíval se po tamní nádhrený přírodě a mezitím mi ujeli kluci od nás. Tak jsem šel na stopa, skoro 500 km:) Jel jsem to dva dny, přes noc se nedá stopovat. Chtěl bych hodně poděkovat Peteru Šajbinorovi, které mě vzal z Trenčína do Bratislavy a když už v noci nešlo stopovat, nechal mě u sebe přespat.

Druhý den jsem hned ráno chytil trambus až do Brna, vysadil mě na jihu a tak jsem si prošel Brno celý napříč. Pak jsem ještě šel pěšky ze Svitav skoro do Vysokého Mýta. Ušel jsem nějakých 70 km pěšky, cestou se přežral meruněk, melounů, třešní, špendlíků, borůvek, ale byl jsem maximálně spokojený a nádherně si to užil. A hlavně jsem si uvědomil, jak je tady u nás krásně.

A taky mi došlo, že je jedna velká pravda: "Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli. A právě tak nemůžeš pokročit, pokud nepřijmeš, co je."  A tak jsem šel od hřebene k hřebeni, uvědomoval si, že cíl je pouhá iluze, protože jsem byl tím poutníkem a musím říct, že za tu cestu z Pohody mě napadlo víc myšlenek, jak a kudy jít dál, kolik mě nenapadlo za posledních několik let. Zalíbilo se mi to natolik, že se chci vydat stopem po Jižní Americe, Brazílie, Peru, Kolumbie, Mexiko…

Pohoda je pro Slovensko určitě velice významná akce, zkuste jí našim čtenářům trošičku více přiblížit…

PČ: Myslím, že Pohoda je vlastně vyvrcholení celé slovenské sezóny. Je to komplexně multikulturní festival, na který se sjíždějí lidé z celé Evropy. Podobný model, jaký má Pohoda, jsem letos viděl v Maďarsku na Szigetu. Ta akce je ale několika násobně větší. Probíhá sedm dní a za tu dobu jej letos navštívilo čtyři sta tisíc lidí. Odehrává se v centru Budapešti na ostrově Sziget, který leží na Dunaji. Je zhruba kilometr dlouhý, půl kilometru široký, místy zalesněný a dokonce má i svojí pláž. Celkově je tam zhruba 60 pódií, na kterých se hraje celý týden. Jeli jsme tam s Elektrabelem za Jeffem Millsem, který byl v poslední den festivalu hlavní hvězdou tanečního pódia. S plánkem v ruce jsme ten stan pro 6000 lidí našli asi z a hodinu.

Festivalové městečko totiž vypadá přesně tak, jak má festivalové městečko vypadat. Stan si můžeš rozbít téměř kdekoliv, k tomu tam  je spousta různých atrakcí, stánků, kin, restaurací atd. Je to prostě dělané tak, abys tam mohl zůstat několik dní, odtrhl se od reality a kromě odpočinku si poslechl vše od Faithless, Pet Shop Boys, Fun Lovin' Criminals přes Roni Size, Jeffa Millse,  Paula Oakenfolda, až po metal typu Anthrax, Saxon nebo folkový věci. No a Pohoda je dělaná víceméně stejně, jen je prostě ve všech ohledech několikrát menší.

AB: Pohoda je prostě Pohoda. Letos už to ale nebylo ono, přesunem na letiště to trochu ztratilo, Pod Sokolnicami se mi to líbilo víc… Pro mě byl největší zážitek léta, když jsem strávil tři dny uprostřed Polska v historickém městě Plodsko na pláži u řeky Visly. Festival se jmenuje Astigmatic a jeho koncepce je úplně jiná, než-li Sonne Mond Sterne, Pohody nebo Summer of Love. Pro náš fesťák si z toho hodně beru, protože bych z něho chtěl udělat určitou kombinaci těchto tří festivalů. Akce je zadarmo, každý den je tam kolem dvanácti tisíc lidí a od osmi večer do pěti do rána hraje hlavní pódium na lodi u břehu Visly. Projdeš městem, pak parkem a najednou přijdeš k hodně vysokému srázu, dole je řeka Visla a podél ní několikakilometrová písečná pláž. Už první pohled zvrchu je úžasný.

Pak jsme sešli dolů, vešli na párty a úplně nás to pohltilo. První večer to byla hlavně muzika, hodně pestrý výběr: DJ Tiga, Munk, DJ Kaos, The Whitest Boy Aive s Orlendem Oyem, Glimmer Twins… Byli jsme tam s naším polským kamarádem Kryzstofem Siendzikem (na SOL hrál jako Solar Kingdom) a jeho partičkou, takže nuda rozhodně nebyla. Vytáhli jsme spacák přímo za pódiem na after párty, rozvalili se, poslouchali, povídali si… A teď si to představ. Ráno v pět hodin začíná afterparty. Ležíš na písku na spacáku, vychází slunce přes velký starý chrám, hraje skvělá muzika, teď už převážně progressive nebo lehké techno či tech-house (ATA, Roman BNO, Damon Wild, Echoplex, Patrick Pulsinger…) a ty můžeš dělat co chceš. Sbírat v písku mušle, polodrahokamy, jít se projít do nádherných okolních svahů, nebo se třeba jít do města najíst, naprosto volně a svobodně. Je to takový stylizovaný Czechtek.

Pak se zajedeš o kousek vedle vykoupat, přímo na pláži jsem třeba našel zkamenělou mandli, otisk lebky nějakého pravěkého zvířátka, obsidiánové pečetítko ve tvaru ptačí hlavy popsané runami… Navečer jsme se vrátili zpátky na Astigmatic, rozdali letáky a… Roztáhli spacák a za zvuků šíleně ujetých Wevie Stonder prostě a jednoduše usnuli:) Rozpálený písek je výtečné uspávadlo, to mi věřte. Vzbudil jsem se vždycky akorát na začátek další kapely, dal dva tři songy, někdo vedle podal špeka a zase chrr chrr. Ale slyšel jsem všechny! Výtečnou Sir Alice z Paříže, Lindstrom z Osla, Normana Jaye, Mtro Area z New Yorku, belgické Spacid nebo úplně ráno Stevieho Koty z Chicken Lips.

Vzbudil jsem se, když akorát začínala after párty a hrál Jacek Sienkiewicz. Totálně mě rozsekal! A pak jsme jeli domů… Tohle bylo prostě úplně super. Kdybych měl Čechům něco doporučit, tak je to právě polský Astigmatic. Je to pět hodin jízdy autem, jídlo si můžete vzít sebou a dá vám to takový zážitek, který vám v taneční muzice tady u nás možná právě chybí.

Podobně jsem si užil na Budapest Parade týden po SOL. Byli jsme VIP na kamiónu Hyperspace, hráli třeba Wla Garcia, Monika Kruse nebo Rush a mě se dostalo od Rushe takové cti, že mě vzal s sebou úplně nahoru na vršek kamionu. Jen si to představte, sedíte nahoře s Rushem, Monikou, Tinou a asi třemi dalšími, dole pod vámi je jednak rozjetý kamión a druhak tam dovádí přes 800 000 lidí! Chtěli jsme Rushe překvapit, už na Summer Of Love a tak jsem si s Pavlem přichystali, že se převlečeme a nalíčíme jako transky.

Na Summeru překvapil on nás, protože naprosto nečekaně na úvod zahrál kus koncertu, teprve potom šel hrát dj set. Tak jsme my překvapili jeho na Budapest Parade. Přišli jsme sice nenalíčení, ale s černými dlouhými parukami na hlavě a v arabských šátcích ála Jasir Arafat. Skvělý nápad! Wla Garcia v ní pak hrál, Monika Kruse v rozhovoru pro Vivu si je obě strčila do podpaží a měla nádherné chloupky:) Rush v ní mával dolů na lidi a pak šel dělat rozhovor pro Vivu. Nechal si paruku a když mu dali první otázku – Co pro něj znamená Budapest Parade – sáhnul po mě a začal mě líbat. Byl to super zážitek, dole pod námi skandovalo tisíce lidí: Love! Love! Love! Nikdy na to nezapomenu.

Když už narážíš na tu pláž, Sonnenmondsterne v Německu vypadá velice podobně, ne?

PČ: Vypadá podobně, akorát se na ni válí Helmutové a Hildegardy:-) Jinak když jsme u SonneMondSterne, tak ten fesťák je super a jezdím na něj už tři roky. Doteď to pro nás byla velká inspirace pro vybírání jmen do line-upu Summer Of Love. Pamatuji, jak jsme v roce 2002 byli tak trochu u konce s dechem, co se týče vybírání interpretů. Těsně před SOL'02 jsem ale se dvěma kamarády vyrazil na SMS a slyšel jsem tam toho tolik nového a skvělého, že mi to hlava sotva pobrala. Jsem rád, že se mi následně podařilo přesvědčit Aleše, aby vzal na Summer Of Love 2003 DJ Rushe a Anthony Rothera.

Myslím, že zvlášť u Rushe jsme se trefili do černého. Dnes už máme v zásobě tolik jmen, jaké bychom chtěli přivézt, že bychom zaplnili Summer Of Love na 5 let dopředu. Problém je, že o většině z nich se v Čechách ještě moc neví nebo reprezentují takový styl hudby, který je na naše poměry trochu nadčasový. Když se ale vrátím zpět k tomu SMS, tak už pro mě po letošku, kdy jsem viděl tolik akcí, neznamená tolik co dřív. A hraje v tom roli hlavně to, co jsem říkal na začátku -  Němci jsou chladní. Když jsme tedy v kotli pařili s českou vlajkou, tak se na nás divně koukali.

AB: Určitě se to ale oplatí se tam podívat. Je tam spousta vynikající muziky, známých, zajímavých a slavných jmen. Jinak dokonalá produkce. Člověk právě tam pochopí, co je to profesionální security, nebo systém barů – tak aby to byl dobrej festival. Byl jsem tam jednou a určitě zas někdy pojedu, ale teď v nejbližších letech asi ne, příští rok dám rozhodně znovu Astigmatic v Polsku. Víc zábavy a zážitků za minimum peněz.

PČ: To určitě ano. Příští rok ale SMS asi vypustím a pojedu do Budapešti na Sziget a cestou se stavím na Balatonu. Když to spočítám - jsem chudý Čech, mám na prázdniny několik málo tisícovek a je pro mě lepší vyjet do země, kde pivko stojí dvacet a ne stodvacet korun a vstupenka na celých sedm dní tě vyjde asi na tisícovku místo dvou tisíc, které dáš za dvoudenní SonneMondSterne. Tím ale samozřejmě SMS nezatracuji. V našem regionu je to jedinečný festival.

AB: Když jsem tam byl v roce 2003, úplně mě to dostalo. Byl to můj první zahraniční festival od Tribal Gatheringu 97 a hodně mě to překvapilo, jako to oproti Anglii bylo všechno jinak. Celkově, poslední dobou mi dochází, proč šla česká scéna tak rychle a záhy do krize, o které se před několika málo lety tak moc diskutovalo. Byla prostě orientovaná na Anglii a pár lidí, přiznám, že včetně mě, se sem snažilo implantovat anglický model akcí. To je ale totální nesmysl a proto měli/mají/budou mít akce typu Open Air Field nebo Creamfields problémy.

Jsme v Čechách, 1500 km od Anglie, lidi jsou tu úplně jiný a zajímá je něco úplně jiného. Ano, na chvíli se nechají zblbnout, ale nidky to nevydrží nadlouho. A festival se přece nedělá pro teď, ale proto, abys jednou mohl mít třeba 20. výročí… Ani Německo není dobré kopírovat, byť je tam hodně poučných věcí. Jsme Slovani a myslím, že tím je to řečeno vše. Summer Of Love, Pohoda, Astigmatic, Valkana Beach, Exit – to jsou momentálně nejlepší slovanské párty a mají jedno společné, totiž atmosféru, všude se v pohodě dorozumíš i česky, když si tu češtinu podle potřeby zkomolíš, jsou dobrý ceny na barech, zajímavá muzika, hlavně hodně nových jmen, které jsem ještě nedávno vůbec neznal a dneska patří mezi moje nej…  A navíc k sobě máme hodně blízko, jsme podobných nátur, takže si i s lidmi líp rozumíš, nikdo tě nemá za socku z východu, protože nemáš 5 euro na pivo… Tady všude fakt stojí pivo 20, max 30 kaček, prostě jako u nás. Jednoduše řečeno, budoucnost patří Východu, Západ už to má za sebou.

Navštívili jste nějaký festival v Rakousku? Osobně si nevzpomínám na nic extra známého.

AB: Tam nic není. Údajně kvůli omezením ze strany státu. Prý je tam nějaký zákon, který znemožňuje dělat akce mimo uzavřený prostor po dvanácté hodině.

PČ: A i tak je na tom taneční scéna v Rakousku dost špatně. Kromě klubu Flex ve Vídni a pár dalších míst a nějakých halovek tam nic není.

Hodně populární začínají být také gigantické festivaly v zemích bývalé Jugoslávie. Třeba takový srbský Exit nebo chorvatské Valkana Beach….

AB: Byl tam za nás Michael Burian na Valkana Beach a přijel hrozně nadšený, takže si to určitě příště nenecháme ujít. A příští rok bych ještě chtěl do Litvy na festival M 51, nebo jak se jmenuje. Hrají tam hlavně DJs z té oblasti. Ti mě teď zajímají mnohem více, než-li ti ze západních zemí. Nikdo z těch západních totiž letos moc neupoutal a myslím, že západní scéna je až na výjimky hodně vyčerpaná. Je to svět peněz, managementů a pózy pro časopisy. Ale jestli se něco děje čistě v muzice, je to na Východě. To mi potvrdili i lidé jako Carl Cox.

Já to řeknu doslova, jak to řekl on: "Dřív jste šli vy k nám, a dnes západ s obdivem shlíží k Východu. U vás to prostě všechno teď nově vzniká." Víš, tady na Východě opravdu nepotřebujeme předražené hvězdy za několik miliónů korun. Jednak máme svoje vlastní, jednak je hodně moc dobrých jmen v okolních východoevropských státech a pak máme taky hodně kamarádů v západní Evropě, který milióny nestojí a přitom jsou super – třeba Rush, Umek, Technasia, Westbam, ScanX, CJ Bolland, Afrika Islam, Space Djz, Jim Masters, Corvin Dalek a hodně dalších.

A je dobře, že se na Summer Of Love ukázalo, že je lidi u nás mají raději, než naškrobené Zápaďáky. A to je dobře, mooc dobře! Máme vlastní kuturu, na kterou můžeme být právem hrdí, tak nevidím jediný důvod, opakovat chyby z minulých let a lézt do zadku západním managementům a Djům, žebrat aby tady u nás hráli za míň peněz, protože jseme z Východu a nemáme na to, takže potřebujem škemrat, aby hráli za půlku a my je vůbec mohli přivézt. To je hrozně ponižující a ještě víc ponižující je, jak si to někteří dodnes vykládají jako ctnost, že seženou Coxe za polovic… Ale za jakých okolností…

Léto plné lásky

Přesuňme se pomalu do druhé půle našeho povídání. Asi nejzajímavější téma bude vaše práce – tedy časopis Bassline a festival Summer of Love. Aleši, je po sezóně - prozraď, jak jste dopadli?

AB: No. Představa lidí, že děláme festival a jsme strašně za vodou a hrozně bohatý je úplně mylná. Letos tak leda zaplatíme dluhy za povodňové SoL před dvěma lety, projetýho Svena Vaetha v pardubickém L-ku, zaplatíme dluhy které jsme si nasekali časopisem BE a něco málo si koupíme domů a do kanceláře. Já jsem si třeba teď konečně mohl koupit pár kytek domů, nové povlečení, alespoň trochu si zařídit byt a takové ty základní věci, na který jsem poslední roky prostě neměl. Už někdy od 98 jsem byl po uši v dluzích za první dvě Summer Of Love, pak se to sice trochu srovnalo, ale když už to vypadalo, že bude po 5 letech dobře, přišly povodně…

Pro normálního člověka je hrozně těžký pochopit, jak žije poctivý promotér, zvláště, když se mu podaří prodělat řádově milióny. Pro mě je strašně příjemné, že ze všech těch festivalů, které tu jsou a přežívají ten šílený konkurenční boj a čelí útoku komerčních, sponzorských festivalů to máme úplně stejně. Protože děláme muziku srdcem. Není nás moc, ale jsme tu. Mě osobně třeba dvakrát nezáleží na penězích, vím, že jsou důležité, ale je to pouze prostředek, ne cíl. Je mi líto lidí, pro který jsou peníze cílem jejich života, protože jsou to strašně chudí lidé. Mají jen peníze, ale za ně si štěstí, lásku a vnitřní prožitek ze života nekoupíš… Všechny dobré mejdany v regionu jako SMS, Astigmatic a podobně odbouraly celou hradbu akcí, které se snažily přiživit na něčí poctivé dlouholeté práci.

Dělat festival totiž znamená opravdu tvrdě makat a dávat si to. Samozřejmě to znamená nemít vlastní život. Lidi tě poznávají na ulici, přicházíš o soukromí a tak.  Na druhou stranu, nevraživost je na české scéně dost značná a mnozí z těch, kteří už to přehánějí, se letos dočkali nemilého překvapení. Totiž, nedávali jsme jim guest listy. Pro příští rok zrušíme akreditace úplně. Jako hosty pozveme jen naše partnery a ty, kteří s námi spolupracují nebo spolupracují na scéně a něco jí dávají. Ti ostatní přece vydělávájí na práci druhých dost na to, aby měli pár stovek na lístek, nebo ne? Být hostem nebo VIP na Summer Of Love by mělo být vizitkou toho, že si to dotyčný zaslouží, ne jakousi nutností, protože někde na vesnici jednou za čas udělá párty nebo si založíš server pro 50 lidí…

Co si vůbec myslíš o tzv. VIP scéně? Nesmrdí to už celé trošičku?

AB: Speciálně lidem z internetu a některým promotérům bych chtěl vzkázat jedinou věc: to, že mám bohatýho tatínka a založím si weby o muzice neznamená, že budu furt plácat píčoviny a tvářit se naštvaně a uraženě. Život je od toho, aby se žil. A pokud se neumím bavit, proč sakra otravuji život někomu jinému. A VIP scéna? Ona tu nějaká je? Podle mě je tu jen pár lidí, kteří se motají jakože kolem scény, často hlavně proto aby měli lísty zadarmo nebo aby byli u něčeho, co můžou ukrást.

Vždycky je třeba sranda, když někoho nového úspěšně představíme na Summer Of Love. Předtím po něm tady neštekl pes a pak najednou se všichni ti vyžírci můžou přetrhnout, aby si ho zabookovali. Pochopitelně, větří peníze… Matrix jednou v rozhovoru pro Bassline řekl jedno velké moudro: "Jsme tu strašně malá země a tak se tu všichni znají, a tak se pomlouvají, závidí si.." A měl svatou pravdu!

Jaká panuje nálada, atmosféra a komunikace v prostředí českých promotérů nyní?

AB: Řeknu ti jen jednu věc a začnu tím nejkrizovějším. Hodně lidí si myslí, že jsme s Pokorným z JPA velká konkurence a že se nenávidíme a navzájem pomlouváme. To se šeredně pletou. To, že děláme oba velké festivaly přece nic neznamená, konkurence je opravdu potřeba, kdyby nebyla, dávno bysme zakrněli. Jsme celkem kamarádi, třeba teď jsme spolu byli na Pohodě. Velice solidně jsme si popovídali a nemáme mezi sebou jakoukoliv zášť, dokonce přemýšlíme, že uděláme něco společného. Osobně tu není nikdo s kým bych  si vysloveně nerozuměl, samozřejmě, až pár světlých výjimek:) Možná někdo nerozumí mě, ale to je jeho věc. Už jsem si zvykl…

Jak se vůbec díváte na aktivity Jirky Pokorného po letošním Creamfields?

AB: Každý svého štěstí strůjcem. Pokud to tak udělal, tak to tak prostě udělal. Na druhou stranu, myslím, že Jirka je jedním z těch, kteří to nevzdají a půjdou dál. Má na to, aby udělal opravdu český, reálný a konkurenceschopný festival. A spousty dalších akcí, který by tu jinak ani nebyly. Myslím, že už mu došlo, že implantovat cizí kulturu na jinou nejde…

PČ: Celkově jsem rád, že se pomalu vytrácí ten konzumní model pořádání akcí. Myslím tím stavět párty hlavně na sponzorech a marketingu. Osobně nemám tohle moc rád, protože ty akce pak vypadají jako Matějská pouť – velký haló a hlavně vyždímat peníze. A to pro mě osobně rozhodně nebyl důvod, proč jsem začal v devadesátých letech chodit na párty. Nemám nic proti aktivitám Jirky Pokorného, má svůj přístup k věci, který třeba mě osobně nesedí, ale respektuju ho. Hodnotit ale určitě nemůžu, protože jsem byl všeho všudy pouze na dvou akcích JPA – Electric Kingdom a Svenu Väthovi. Na Creamfields nikdy.

AB: Na profesionální úrovni se mi nelíbí, jak to dělají. Není to můj styl. Znáte to o těch božích mlýnech. Pokud děláš taneční festival v takovýchto intencích, musíš ho dělat srdcem. Stejné je to z folkem, rockem nebo jazzem. Možná je to jen můj názor, ale v praxi se prověřilo, že to tak pravdu je. Pro mě má Summer of Love smysl jako cesta, kterou to půjde desítky let. Postupně se to vyvíjí, rozvíjí, transformuje, vždycky se přijde s něčím novým, co celou scénu posune zase o kus dál. Proto je dnes Summer Of Love tím, čím je. Navíc, po prvních letech, který jsem dělal sám (až do 99), jen s pár pomocníky, je poslední asi 4 roky Summer Of Love prací čím dál víc lidí.

Takže jsem si letos poprvé mohl dovolit na místě provádět různé hosty, budoucí partnery, sponzory, zástupce města, policie, úřadů a hrozně mě třeba potěšilo, že si zástupce hejtmana Pardubického kraje a budoucí starosta Pardubic ing. Michal Rabas zaskákal na Afriku Islama.:) Nebo třeba to, že si nás vybral Technics pro premiérovou prezentaci nového mixu SH - MZ 1200 a prvního CD gramofonu v historii, SL – DZ 1200. Jednak jsou to okouzlující mašinky, druhak naprostá technická revoluce a za třetí? Zapomeňte na vinyly! Tohle je lepčejší… Zástupce Techncisu se byl podívat, byl jsem s ním přes dvě hodiny a přesto, že není nejmladší, byl celou akcí nadšený a zůstal až dlouho do noci.

Mluvíš o festivalu a “své cestě“.  Můžeš nám to trošku upřesnit? Co to znamená?

AB: Chtěl bych Summer Of Love posupně posunout mnohem dál. Příští rok se chceme vrátit k dvoudennímu festivalu a třetí den bude after párty na koupališti, kde se po oba dva dny budou moct lidi taky ubytovat ve stanu. Přes den jsem původně přemýšlel udělat "nejmenší" Love Parade na světě, ale to by na Pardubice bylo mocJ:) Když už tu ale nápad s Love Parade byl, kousek z něho použiju a zkusíme udělat program i přes den. Cílem je, aby se pozornost celého tanečního světa upřela během jednoho víkendu v roce do Pardubic.

Máme otevřené dveře do budoucnosti a těmi teď musíme projít. Vstoupili jsme do Unie, tak to musíme umět využít. Nejsou hranice, nepotřebujeme pasy, můžeme volně jezdit, potkávat se s novými lidmi a tak dále. A navíc, Summer Of Love má hodně co nabídnout pro celou Evropu, letos ostatně bylo ze zahraničí hodně lidí. Hned naporprvé po naší první mezinárodní kampani… Přijeli lidi z Irska, Polska, Maďarska, Slovenska, Rakouska, Německa, Japonska, prý snad I někdo z Austrálie za DJ Boldem… Vím, je to plán na deset let, ale je důležitý vidět tu cestu, po které je možné jít, od jednoho cíle za druhým.

Od malého Summeru s několika stovkami promáčených lidí, kdy jsme se schovávali na pódiu, až po akci na níž se bude vzpomínat třeba jako třeba na Sonar. Letos mi to jako promotérovi opravdu zahřálo srdíčko. Vidět tolik cizinců z celého světa na párty, která pro mě znamená téměř smysl života, to je skutečně příjemný pocit… Navíc, když se člověk nemá za co stydět a může i cizincům ukázat, že i v Čechách existuje něco, co u nich nemají:) A může jim ukázat, jak hodně se tu v srdci Evropy umíme bavit a že i oni se od nás mohou něčemu přiučit.

To jsou otevřené dveře do budoucnosti, které si přece nemůžeme nechat zavřít, ne? Jsme v centru Evropy, Pardubice jsou na hlavní vlakové i dopravní trase a z Wroclawi, Varšavy, Budapešti, Vídně, Drážďan, Berlína, Bratislavy, odevšad´ je to kousek cesty. Naopak, našinci se tu můžou seznámit třeba s někým z Polska a naoplátku pak někdy jet za nimi… Myslím, že teď je hodně důležité, aby se mladý lidi celý Evropy začali potkávat a seznamovat. Budoucnost je na nás, mladých, ne na pantátech, který se ještě 60 let od války budou hádat o to, co kdy komu udělal jejich pradědeček a tím si způsobí válkou novou. Nevěřím tomu, že by ten, kdo si někde v klidu užívá se svými a baví se s lidmi jiných národů pak někdy bude schopen vzít samopal a jít do svých kamarádů střílet!

Takže vlastně tak nějak řečeno, Summer Of Love a jeho cíl jsou shodné s Love Parade, Zulu Nation, Szigetem a mnoha dalšími, kteří dlouhodobě usilují o něco podobného. Peace, Love and Happiness!
Za to co teď řeknu mi asi bude hodně lidí nadávat. Jsem, ale fakt jsem rád, že mám možnost dělat Summer of Love. Byla to prostě nejlepší česká party, která může poprvé za historii taneční scény u nás konkurovat akcím v Evropě. Je to pro mě satisfakce po tolika letech práce. Víš, děláme party pro lidi a ne pro sponzory. Jsou tu samozřejmě takoví, co dostali sedmadvacet milionů od sponzora na devět akcí a dohromady jim nepřišlo ani tolik lidí co letos do Pardubic. To, jak se lidi na akci baví je směrodatným měřítkem. Když vidíš deset tisíc spokojených lidí pod pódiem, je to prostě nádhera a uvědomíš si, že to co děláš prostě má smysl. Všechno ostatní jde pak stranou.

Pavle, jak ty ses vůbec dostal ke spolupráci s Alešem? Mimochodem, myslím, že je velmi důležité zmínit i fakt, že Summer of Love je kus práce také Alešova obchodního partnera Pavla Žáka, o kterém se příliš mnoho neví.

AB: To určitě. A na tomhle místě musíme poděkovat. Všem, který se letos podíleli na Summer Of Love. Produkci a bary dělal Pavel Žák, informatiku a koprodukci Ondra Varga, Pavel dělal running pro všechny DJe a část promotion, Radek Maliník a Depo Crew udělali komplet produkci (a že to bylo znát!), Renata Říhová mi pomáhala s promotion a mojí částí produkce, Míša Gragorová měla na starost informační centrum… A samozřejmě stage manažerům, tobě Juki, Aleně Drahotové a Jirkovi Vanickému, Petrovi Holmanovi, Markovi Nespěchalovi, Danovi Přibylovi, Alešovi Burgerovi… Zde je na místě poděkovat našich zahraničním kamarádům, bez kterých by zahraniční kampaň nebyla vůbec možná. Naše díky patří do Polska Kryzstofovi Siedzikovi, do Německa Marku Reederovi a Matthiasovi Rietigovi, do Rakouska Phillipu Straubbovi, do Maďarska Petru Sardimu, na Slovensko Milanovi Bučkovi a special extra dík patří do Irska Johnu Gibbonsovi. A teď hupky dupky na Pavla:)

PČ: No, začalo asi takhle…

AB: Můžu já? Můžu já? (záchvat smíchu, pozn. Juki)

Nesmíš, nechej mluvit Pavla.

AB: Ale já musím! Já musím! Jednou, ještě do starého Basslineu mi přišel dopis od jednoho osmnáctiletého kluka, který pracoval v Anglii. Že tam prý ta klubová scéna není tak slavná, jak se říká a tak. Moc se mi to tenkrát líbilo.

PČ: Já vím, proč se to Alešovi tolik líbilo. Tehdejší časopis Tripmag se totiž hodně orientoval na Británii. Já tam rok žil a viděl, jak to tam stojí za hovno a vlastně i díky tomu jsem pak Tripmag přestal kupovat. Pak se mi ale dostal do rukou Bassline a tak jsem tam přes Andreu Kopalovou, které tímto moc děkuji, poslal dopis a on se pak otiskl, stejně jako pár dalších článků a recenzí.  Na jaře 2000 jsem se vrátil zpět do Čech a začal jsem se přímo podílet na Bassline a SummerOfLove. Na první undergroundová léta fakt nikdy nezapomenu. Kdybychom někdy vydali v jakých podmínkách časopis vznikal a jak to všechno tenkrát probíhalo, tak by by tomu asi nikdo nevěřil. Jinak už tehdy byl ve firmě Pavel Žák a pak se přidal i Ondra Varga, ale jakýsi mluvčí všeho je naše mediální hvězda Aleš Bleha:-)  My zůstáváme raději na pozadí.

AB: Pavel je hroznej intošák.

PČ: Jasně, z pohledu tebe, jako rozenýho exhibicionisty, který na SummerOfLove na hlavním pódiu a v hlavním čase dělá MCho intošák rozhodně jsem.

AB: Pavle, seš intošák. Když se teď o tobě bavíme, nesmím zapomenout na jednu velmi důležitou věc. Už nejsem šéfredaktorem časopisu Bassline. Nyní mě nahradil právě Pavel, který v podstatě neoficiálně šéfredaktoruje zhruba poslední rok. Podstatná a důležitá informace je, že se chci věnovat věcem na evropské úrovni. Propojování scén a třeba také protidrogové prevenci.

V tom se už nějakou dobu angažuješ, ne? Před SoL probíhá celodenní seminář v tribuně závodiště…

AB: Tenhle projekt jsme dali dohromady s Pavlem Kubů před dvěmi lety, kdy jsme ho realizovali poprvé. Jde o sérii protidrogových workshopů. Do budoucna chceme spojit celé národní protidrogové scény v Evropě a postavit projekt komplexního řešení problémů včetně problematiky legalizace některých druhů lehkých drog. Víš, před časem jsem dokonce přestal parties organizovat, protože mě znechutily davy smažek, co byly totálně zfetované na doraz. Až se mi z nich chtělo zvracet. Útěkem se tady ale člověk nezachrání a tak jsem se tomu postavil čelem a začal něco dělat. Myslím, že to má smysl a pokud se tenhle projekt podaří – projekt jednotného lobby pro Evropský parlament a dosažení důkladného "harm reduction" (minimalizace rizik při zneužívání drog. pozn. Juki).

Když už si někdo chce vzít extázi ať si skutečně vezme extázi a ne nebezpečný jed. Nedávno se řešila Asociace, ale dneska se přiznám, že mnohem důežitější je postavit zákony, než se někde sdružovat řešit jak kdo dělá párty. Akce ať dělá kdo chce, jak chce. Ale ať každý musí dodržovat určitá pravidla, musí mít třeba alespoň živnosťák (což mnozí nemají, věřte nevěřte:)), musí mít dostatek znalostí, aby akce vůbec mohl dělat, dostatečné finační zázemí (už bylo moc nezaplacených zahraničních i českých djů…), musí na každé párty být zdravotní služba, harm reduction, dobrá ochranka, nesmí se podvádět, lhát a krást… Nevím, jestli se to někdy povede prosadit pro všechny, ale pro mě je důležité jít vzorem a na každém Summer Of Love to dotáhnout zase o kousek dál.

Jak zamýšlíte postavit koncepci příštího ročníku. Rýsují se už nějaké nápady?

AB: Budeš se divit, ale už pátek před Summer Of Love byla představa o SOL05, o týden později už byl hotový hlavní line-up. SOL 2005 jsme s Pavlem v podstatě vytvořili během průběhu letošního ročníku a pak na cestě do Bratislavy a do Budapešti. A je to výborná odměna, když už nemusíš řešit věci, které byly, ale věci které budou. I když jsem teď teda podle doktorů klinicky mrtvý. Organismus mě neposlouchá a kolabuje. Letos jsem si to odskákal zdravím, ale vypadá to, že šlo jen o poslední varování před skutečným kolapsem. Holt, čeká mě zásadní změna toho, jak žiju. Už mi není dvacet, ani třicet… A do budoucna se musí nejen na akcích vyvarovat jak alkoholu, tak špeků a čehokoliv, už třeba taky nemůžu čtyři dny nejíst a nespat, že ani není potřeba řešit všechno sám…

Na tomhle Summeru mi stačilo pár hltů vodky, pak něco jagermeistera s Rushem a pak už následoval jen kolaps. Asi nejhustější, co jsem kdy zažil. Několik hodin v bezvědomí, jen potácející se troska. Ten projev na pódiu v setu Rushe byl naštěstí ještě chvíli předtím, i tak to byl zápichJ Pak jsem byl u doktora, tedy spíš alternativního doktora pana Morávka a dal si kompletní průzkum organizmu. Podle testů jsem de facto mrtvola, většina orgánů nefunguje, výpadky paměti, na SOL to byla asi mozková příhoda… Inu, stane se. Pro mě to teď znamená postupně zcela změnit v podstatě všechno, co jsem doposud dělal a na co byl zvyklý. Dva litry kafe už asi nikdy pít nebudu, stejně tak kouření, alkohol, hulení… Mám o čem přemýšlet:)

Jak funguje komunikace se státní zprávou? Nemáte problémy s městem, tak jako Hip Hop Kemp?

AB: Nevím jak jiní, ale my máme s městem velmi dobré vztahy. Starosta Pardubic nevynechal ani jeden ročník na Závodišti a docela dost nás podporuje, za což mu chci opravdu poděkovat. Letos se byl podívat i třeba zástupce Pardubického kraje ing. Michal Rabas. Dobré vztahy máme i s Policií v Pardubicích, kteří nám vycházejí vstříc při řízení dopravy a klidu ve městě od rozdováděných nezbedů… Hodně nám pomáhá i třeba už zmíněný protidrogový seminář a harm reduction workshop, letos odjížděli nadšení i lidi z nadací, krizových center a help linek v Pardubicích a Hradci Králové… A to je pro budoucnost moc důležité.
V případě Hip Hop Kempu bylo celé město postříkané barvami – nicméně na obranu Radka Maliníka musím říct, že to byla konkurenční skupina, která chtěla HHK poškodit.

Řešilo se to pak tak, že město HHK zakázalo. Tím, že se Pardubice ukvapeně zbavily renomované akce, přišly fakt o spoustu peněz. Seznámil jsem Radka s ing. Rabasem a ten mu řekl, že město udělalo docela chybu, že tak ukvapeně… I to se stává…

Kluci, závěrem nám něco povězte k časopisu. Budete s ním pokračovat?

PČ: Pokračovat budeme, ale hodně se změní. Poslední BE s Jeffem Millsem na titulce uzavírá jednu obrovskou kapitolu, která začala v roce 1999 s vydáním prvního Bassline s Marco Carolou na titulce. Od té doby časopis prošel spoustou změn. Z černobílého Bassline se stal barevný, poté se změnil název, formát i obsah. Vypadá to, že první Bassline a poslední BE jsou úplně jiné časopisy, ale je to jen oční klam. Samotný koncept se totiž od roku 1999 moc nezměnil. Časopis věnující se hlavně elektronické taneční scéně – to byl Bassline i BE doteď. V těchto dnech ale finalizujeme  nový koncept časopisu, na kterém jsme docela dlouho pracovali.  Víc ale zatím nemůžu prozradit. Počkej do 1. prosince.