Rozhovor s Aiffelem

foto: thonyk

Nuže Aiffele. Ty jsi postava, která se na taneční scéně pohybuje od jejího úplného počátku. Když si odmyslím diskotékové DJe typu Viktořík - Kroužil, s klidem můžu říct, že jsi takový náš vinylový Metuzalém. Máš za sebou pořádný kus práce a bez okolků tě rád zařadím mezi své legendy. K tomu se ale v průběhu rozhovoru určitě ještě dostaneme. Pravidla znáš, pojďme tedy zvolna do toho. Dětství, rodina, zázemí. Spusť.

Z dětství mám neuvěřitelně hezký zážitky za což musím poděkovat svým rodičům. Rád na něj často vzpomínám. Můj otec totiž pracoval v Holandsku a hrál v nějakém orchestru kdesi v Amsterdamu. No a my tam za ním mohli jet na návštěvu.

Počkej, pustili vás všechny, celou rodinu za totality do zahraničí?

Jo, normálně za totáče. Bylo to hodně složitý, ale dostala se tam celá rodina. Otcův záměr  bylo zůstat, nicméně maminka nějak nechtěla:) K tomu Holandsku: Začal jsem tam chodit do školy a naučil se celkem dobře Holandštinu. Dneska si jí ale už moc dobře nepamatuji. Maximálně si vybavím pár slovíček. Každopádně myslím, že kdybych se začal učit znova, netrvalo by to vůbec dlouho.

Hele, tobě bylo v devětaosmdesátém….?

V roce osmdesát devět jsem byl ve třeťáku, takže počítám tak sedmnáct. Pro mě to byla vůbec zvláštní doba, protože jsem měl na rozdíl od jiných hodně možností cestovat. Ještě před revolucí emigrovala z politických důvodů moje teta do Německa. Ono to teda bylo spíš kvůli strýčkovi, protože byl nepohodlný spisovatel. Já jsem k nim půl roku před převratem jel na prázdniny a pamatuju si, jak mě posadili do vlaku obtěžkaného taškami tak, že jsem je nebyl schopen unést. Na hranicích přišel německý policajt, že mě nepustí do zpět Čech a chtěli si mě tam nechat. Hehe, z toho jsem byl celkem vyvalenej a musím říct, že by mi to ani moc nevadilo. No, každopádně jsem se dostal do Prahy a pak to všechno začalo..

Kde ses tou dobou pohyboval? Aktivně na demonstracích, nebo doma u televize?

Okamžitě jsme roztrhali průkazky SSM, které byly povinné na to, aby ses dostal na školu. Jinak jsme běhali po ulicích a stříkali různé provokativní nápisy a tak.

Teď mě napadá, když už jsme začali tímhle tématem, vzpomeneš si na hudební scénu před revolucí? Byly tu nějaké kluby nebo diskotéky, kde to alespoň částečně fungovalo?

Pamatuju si, že tu byly akorát nějaké diskotéky a sem tam punkové koncerty. Klubová muzika jako taková nebyla. Až těsně po pádu komunistů se tu začalo něco dít. Do té doby nic, alespoň já o tom nevím.

Vzpomeneš si cos v té době poslouchal? Měl jsi to více do kytar, nebo už to bylo celé o elektronice? Přeci jen, pokud se nepletu, brzo na to ses stal diskžokejem…

Já jsem šel přes Depešáky a hodně sbíral jejich remixy. Postupně jsem se dostal do popíku a sledoval hitparády v Německu. Později přišel pokročilý posun do Anglie a zajímaly mě různý komerční kapely. Měl jsem časem celkem solidní sbírku různé hudby a někdy, už si přesně nepamatuji, kdy to bylo, někomu na nějaké diskotéce vyhořel DJ. Bylo to kousek od Jílového u Prahy v nějaké zapadlé vesnici. Myslím, že se to jmenovalo Na Pohoří. Tam vlastně proběhl můj úplně první počin. Byl to technicky drsnej androš, měl jsem s sebou kazety a podobné modely. Byla to klasická moderovaná diskotéka, kde se hrálo od Orlíku až po ty nejhorší popiny. No a já se tam snažil právě tlačit různý remixy a později zjistil, že ty lidi tam to prostě nerozdejchávaj. Pak jsem hrál v Jílovém a ještě později v Lukách pod Medníkem.
To bylo místo známé přes country. Každopádně tam byl vstřícný hospodský a časem začaly šlapat i různý rapový věci. No a jednoho večera přijeli právě na tohle místo na návštěvu dva kluci – Pavel Bidlo a Josef Sedloň.

Tak to je celkem dávno, ne? Vy jste se v té době nějak blíže znali?

To si piš! Josef je můj spolužák z gymplu, i když nevím přesně jestli mě v té době registroval. No a Pavlíka Bidla znám ze základky. Jinak všichni jsme společně vyrůstali na sídláku na Praze 4. Kromě toho už vysílali na Radiu 1 a jejich pořady jsem hodně poslouchal. Třeba Pavel tam měl The American Street Life a Josef zas hodně věcí o elektronice. Josef měl vždycky hodně velký přehled a když vznikala scéna, tak stál právě u elektronické hudby. Po čase se do ní naplno dostal a opravdu až někdy kolem devadesátého pátého se začal věnovat například houseu a technu.

Já bych se s dovolením vrátil ještě o pár krůčků zpět. Jaký byl tehdejší feedback lidí na parketu? Uměl bys nám nějak popsat publikum pro které jste hráli?

Chodili tam fakt děsně různý lidi. Někteří mi hodě nadávali, ale to byla většinou ta sorta co chodila především chlastat. Byli tam, ale i ti co přišli za muzikou a ti reagovali opravdu  s nadšením. Pamatuji si když jsem pouštěl poprvé věci typu Speedy J. Ti lidé prostě nechápali co se to děje! Pamatuju si pak na první euforii, protože do tý doby to byl pravý androš. Obecně bych ale řekl, že to bylo až na tyhle výjimky v podstatě celkem jalový. Prostě pár nadšenců a jinak hodně pomíchané často přihlouplé publikum.

Po lokálních diskotékách ses dostal, pokud si dobře z vyprávění pamatuji do Prahy, že?

Dostali jsme se do Prahy, kde jsme se sešli já, Pavel Bidlo a Petr Braun. Hráli jsme v jednom vysokoškolském klubu. Jmenoval se "Koule" a mohlo to být někdy v roce devadesát dva. Hodně se to líbilo Pavlovi a díky tomu jsem se vlastně dostal do scény. Naučil jsem se tam první mixy a tak…

Tys mi nedávno říkal, že tahle bandička kromě Bidla o níž mluvíš, nebyla takové to úplně první embryo taneční scény, že jste prý patřili až do určité druhé vlny. Víš kteří lidé jím tedy opravdu bez nadsázky byli?

Embryo ve smyslu DJs byl asi Loutka, Spejbl, Bidlo a podobně. Party byly pravidelně U Zoufalců, v Ládví v Diskobolosu a ještě předtím také ve Slovanském domě. To byla tehdy neuvěřitelná euforie! Akce byla obvykle jednou za měsíc a lidi se na ní neuvěřitelně moc těšili. To pak byla obvykle naprosto nezřízená kalba, kterou si ani neumíš dneska představit.

Hehe, pamatuješ si nějaké storky? Hned mě napadá, jak ses vlastně naučil hrát?

V tý době to bylo strašně těžký, protože žádný podobný věci vůbec nebyly. K prvním Technicsům jsem se dostal na komerční diskotéce, kde jsme s Pavlem hráli čtrnáct dní. Pak nás vyhodili s tím, že hrajeme divnou muziku. Hech, měli gramce, ale nebyli na nich žádné slipmaty. Tak jsme požádali barmany ať nám dají  ubrusy na vyhození. Ty jsme pak rozstříhali a vyrobili je. Jinak to bylo místo, kde jsem si poprvé uvědomil, co to je mixování. V té době už otevřela Radost FX a Pavel Bidlo se tam nějakým způsobem, narozdíl od nás, dostal. Později přišla další komerční diskotéka na Václaváku, kterou vlastnili nějací Italové. Hráli jsme tam tenkrát ve třech a vzhledem k tomu, že jsme měli klíče, trávili jsme na ní  zhruba nějakých deset – dvanáct hodin denně. Hráli jsme spíš housiny a můžu říct, že tohle bylo to místo, kde se ze mě stal DJ.

Navštěvoval jsi místa typu Miš Maš nebo Sluníčko? Možná by nebylo od věci zkusit popsat  rozdíl oněch legendárních kaleb a dnešních akcí, nemyslíš?

Miš Maš byl dřív než Sluníčko. Oproti dnešním párty je tam určitě obrovský technický rozdíl. Tehdy to bylo ve své podstatě strašně strohý. Alespoň teda ve smyslu světlených efektů a zvuku. V té době to, ale člověku vůbec nepřišlo, protože byl zvyklej na něco úplně jinýho.
Hodně populární byly stroboskopy a tak.. Dneska si člověk říká, jak je vůbec možné, že se na to všechno hrálo. Ale fungovalo to.

To byla zároveň doba masivního nástupu drog, ne?

Mně se drogy vždycky vyhýbaly. Nikdy jsem neměl potřebu experimentovat a to, že si dám občas nějakýho panáka nic neznamená. Vím, že v té době hodně jely tripy a později amfetaminy. Kdysi dávno jsme dělali s Tvyksem a Braunem retro party House trip to village. A vím, že tam někdo přinesl "cyklisty".  Někdy po poledni druhý den jsme se s Ávií úplně vykalený vraceli domů a dělali si z toho legraci, později pak i se Standou Zímou na Radiu 1.

Hele, jakou roli pro vás tohle unikátní rádio v té době hrálo? Co si pamatuju, tak se soustřeďovalo převážně na kytarovky…

Radio 1 bylo odjakživa svým způsobem underground. I když bylo za začátku převážně rockový, tuhle scénu vždycky hodně podporovalo. Postupem času se to obrátilo a začalo dominovat hlavně elektronika.

Okej. Zpět. Jaký publikum tady v Praze navštěvovalo kluby typu MišMaš? Dost dobře si je dneska, kdy je taneční hudba mainstreamem, neumím představit…

No právě! Hodně lidí tam chodilo jen ze zvědavosti. Pak tam byly partičky, které se chodili jen masírovat. Takoví ti pozéři a diskobobíci. No a potom banda, která se k muzice dostala všema těma drogama.

Tahle místa jako MišMaš, Sluníčko, Diskobolos byla normálně fungujícími kluby s pravidelnou produkcí, nebo jen prostory, kde se jednou za čas "něco" dělo?

Za začátku to vůbec nebylo pravidelné. V Ládví to bylo dvakrát do měsíce. Prostě to bylo něco úplně nového, co tady vůbec nikdo neznal. Ale říkám ti že to, že na akci přišlo tisíc lidí nebylo ze dne na den. Postupně se za ta léta začali nabalovat další a další…

Jak to bylo s agenturami a vůbec propagací akcí? Velká média v té podobě jak je známe dnes ještě neexistovala…to přece nebylo nic lehkého, ne?

Samozřejmě tu nějaké partičky byly. Ale asi první agentura, která do toho měla co říkat byl Roxydust. Michal, Mucho a Jarda Karmpol. Ti vždycky dělali flyery a sehnali si sponzora. To se pak rozneslo po hospodách a lidi si to říkali i mezi sebou. Myslím, že už byly i nějaké první spoty na Radiu1. Jinak internet se ještě moc nepoužíval. Hlavně tu nebyly žádné servery jako dnes. Co se týče klubů, tak jediný normální fungující tu byl Bunkr a hlavně již zmiňovaná Radost FX. To bylo místo spojené čistě s touhle muzikou. Když se otevřela, chodili se do ní lidi dívat ze zvědavosti a nevěděli co od něj moc čekat. Do půl roku se, ale rozjel natolik, že každý den tam před ním stála fronta lidí. Klub byl natřískanej k prasknutí a vůbec to nestíhal. To se pak rozkřiklo a scéna začala fungovat i jinde:)

Ty také?

Jasně. Později jsem se stal rezidentem Radosti a začal objíždět i menší akce kolem Prahy. Už si moc nepamatuju, kde všude to bylo, ale myslím si, že Radost FX to všechno kolem hodně inspirovala. Alespoň v začátcích. Stejně tak Diskobolos v Ládví byl svým způsobem obrovsky významný – pro výchovu lidí. Konečně viděli, že zábava může vypadat i jinak.  Když si to tak spočítám, hraní jsem měl zhruba jedenadvacet dní v měsíci a zbytek jsem trávil stejně na diskotéce nebo v klubu.

A nebylo to trošku vyčerpávající?

Ani ne. Byl jsem mladej a navíc to hodně prožíval. To nadšení prostě udělalo svoje. V té době to bylo opravdu nepopsatelné. Lidé na akcích řvali a šíleli a leckdy byl reálný problém dostat je ven z klubu.

Co se dělo později? Vím, že ona diskotéka na Václaváku skončila a vy jste byli rázem bez práce…

To je fakt. Napadlo nás, že bychom si mohli otevřít nějaký krámek s deskami.V roce devadesát čtyři jsme proto vyjeli do Amsterdamu. Tenhle rok je zhruba prvopočátek vinylových shopů v České republice. Minimálně teda v oblasti houseu z Beneluxu, který tu tlačil Roxydust a byl ohromně populární. Nejdříve to byl jen obchůdek s deskami a první várka čítala asi jen sto tři kusů a byly pryč do hodiny. Tehdy to bylo pro nás mnohem jednodušší.

Máš přehled kolik vinyl shopů v zemi zhruba je?

Určitě hodně. My se v současnosti zabýváme více technikou. Občas nějaké nové placky přivezeme, ale vzhledem ke konkurenci ze západu je prodej velmi složitý. Většina desek vychází stejně v Anglii. Vzhledem k dnešním možnostem internetu je dosti složité konkurovat velkým britským on-line shopům. Začínali jsme v takovém prostůrku na Budějovické, později na Žižkově, ale v trochu jiné lokalitě než jsem dneska. Ten funguje ve své nynější podobě už osm let. Vzpomínám si jak v dobách našich začátků stály fronty DJs před krámem a leckdy se i málem o desky poprali. A já se jim ani nedivím. Nevozili jsme  toho tolik a pro ně to bylo hodně exklusivní. Internet jim to všechno velice usnadňuje včetně nerušeného poslechu.

Jmenujete se Aiffel Records, že? He he, teď mi přišla na um jedna zajímavá otázka: kde se vlastně vzala tvoje přezdívka? Nebo máš snad francouzské kořeny? :)

První moje jméno bylo MC Danny, potom DJ Danny. Měl jsem, ale kamaráda, který mi říkal Eiffel. Mě to v té době naprosto neuvěřitelně sralo. Potom si ale říkám, že to není až zas tak špatný. Takže přezdívka byla na světě. No a potom jsem si přepsal počáteční písmeno z E na A, aby to bylo alespoň trochu originální. A navíc má to písmo tvar Eiffelovky.

Dělal jsi si později coby DJ svoje vlastní promotion a PR?

V té době to bylo všechno mnohem jednodušší. Probíhaly nějaké rozhovory a články v časopisech. Já jsem si udělal reklamu hlavně svojí deskou, která byla první house-tranceová v Čechách. To v té době celkem i stačilo…

Hodně mě to co říkáš překvapuje, protože o tobě v současnosti příliš mnoho slyšet není…

Faktem je, že lidi teď víc znají krám než mě samotného. Ale v tom nevidím velký problém, DJing je pro mě hlavně koníček. Navíc je to hodně o médiích. Hodně lidí se mě stále ptá, ty ještě hraješ? Hraji stále a nepřetržitě již asi 14 let, ale v současnosti spíš jen na menších akcích. A navíc ta mezera v médiích….

Před časem si hodně mluvil o cestování. Podíval ses prý i do ruské Moskvy, že?

Hodně jsem cestoval po Čechách, které mám sjeté křížem krážem. Jinak první zahraniční vystoupení bylo myslím v Rakousku, které zprostředkovala Radost. Byl to nějaký gay klub, o čemž jsme před tím samozřejmě vůbec netušili:) Skončili jsme pak u nějakých týpků na jednom bytečku a zaplať pánbů jsme usnuli velice brzo a měli s sebou homosexuálního kamaráda, jinak by na nás místní pánové pořádně nastoupili. No, ale zpátky k tématu. Projel jsem ještě několik klubů v Německu, ve Švýcarsku, dál hrál v Nizozemském Utrechtu a potom se mi povedlo hrát i v Moskvě…

Konkrétně ta Moskva mě hodně zajímá. Ruská scéna je sama o sobě trošku tajemná, no každopádně neuvěřitelně obrovská. Jakou máš zkušenost ty?

To bylo asi to největší zahraniční vystoupení, které jsem kdy zažil. Na tu dobu tam měli naprosto neskutečné vybavení. Byl tam 20 kW zvuk, lasery a scanery. O tom se nám tady mohlo nechat jen zdát. Co se týče stylů, tak hodně tam funguje trance. Jinak tam měli svoje radio, které dvacet čtyři hodin hrálo taneční muziku. Na Slovensku jsem byl několikrát v Bratislavě, Žilině a ještě na mnoha dalších menších místech.

V nějakém zdroji jsem našel, že muzika jde v tvém případě pomalu trošku stranou. No stejně, navštívil jsi v minulém roce nějaký festival? :)

O muziku se zajímám stále a hraní mě baví. Spíš jsem to hodil do pohody a je to moje hobby. Člověk se pak více těší na party a vychutná si hraní, než když hraješ 4x týdně. Zažil jsem celkem zajímavé Svojšice, kde jsem hrál v houseovém stanu. Naneštěstí mi tam vypadl agregát, protože mu došla nafta. Takže vzkaz organizátorům: nafta není tolik drahá:))
Byl jsem ještě na Creamfields na stagei Studia 54. Jinak největší úlet pro mě byl Open Air Field s Chemical Brothers před několika lety. Škoda, že se celá taneční scéna tak nechutně předimenzovala a návštěvnost šla dolů. Poslední Creamfields toho byly nejlepším důkazem. Otázka je jestli je to vina promotérů nebo zbytečně zmlsaných lidí. Ono vůbec je k pláči sledovat jaké honoráře si někteří lidé ze zahraničí berou a přitom nic nepředvedli. Občas je to prostě úplně k blití. Je prostě jen pár lidí, kteří jsou hvězdy a kteří jako hvězdy umí hrát.

Vnímáš různé podvody a špínu typu aféry Kingdom? Myslíš, že by zde měla existovat nějaká organizace, která sjednotí pravidla, aby k podobným excesům už nedocházelo? Myslím teď něco na způsob nevzniklé, ale stále ambiciózní Asociace promotérů…

Pokud by něco takového mohlo fungovat, mělo to vzniknout již dávno. Minimálně teda před třemi lety. Co se týče Kingdomu, občas jsou zde lidi, kteří provedou takovouhle věc. Je to pro nás mezinárodní ostuda.

Co média obecně, hele? Čteš, posloucháš něco pravidelně?

Tak to vezmeme postupně. Z časopisů si přečtu XMAG, který mi chodí do obchodu. Dřív jsem prohlížel i Bassline, ale ten teď nějak nechodí. Dříve jsem hodně kupoval anglický Mixmag a DJ, občas německý Groove. Jinak z webů sleduji Techno.cz, což je asi pro mě nejlepší zdroj informací o domácí scéně vůbec.

Paráda. Závěrem jsem chtěl ještě probrat problematiku organizací typu OSA a Intergram. Jaký ty k nim zaujímáš postoj?

Tyto organizace mě vůbec nezajímají !!! Chtějí inkasovat peníze, které ve finále putují úplně někam jinam. Pro klubovou muziku zbytečná byrokracie  a hlavně otrava….Kdybych měl říci opravdu svůj názor, musel bych použít hodně vulgární výrazy…

Vím, že jsi se před chvílí vrátil z dovolené z Venezuely. Můžeš nám tu zemi trošičku popsat? Přeci jen je to pořádně daleko…

Daleko předaleko kdesi v jižní Americe leží země zaslíbená. Byla to velmi příjemná změna po dost kruté zimě. Odcestoval jsem tam na začátku března, v době, kdy u nás byli dvacetistupňové mrazy a sněhové kalamity. Ve Venezuele je stále teplo. Teplota se pohybovala v zimním období kolem třiceti dvou. Moře mělo dvacet sedm. Domluvíš se tam převážně jen španělsky. Fantastická příroda, korálové ostrůvky, pralesy, vysoké hory (přes 3000m), pestrobarevní papoušci a mohl bych pokračovat ještě hodně dlouho. Kdo rádi cestujete a ještě jste tam nebyli, tak rozhodně doporučuji.

Tak. Úplné finále. Máš nějakou svou životní perspektivu nebo sen, který by bylo dobré si splnit?

Byl bych moc rád, kdyby se mi podařilo vydat do budoucna ještě nějakou desku, chtěl bych se opět dostat k mašinkám a vyprodukovat hodně zajímavou muziku. Dalším přáníčkem je, abych mohl i nadále pokračovat se svým shopíkem.